Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ca 137/2008 - 22Rozsudek MSPH ze dne 31.10.2011

Prejudikatura

3 Ads 87/2010 - 43


přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 8Ca 137/2008 - 22-24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové ve věci žalobce: JUDr. S. S., zast. JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Lidická 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/P, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 15.2.2008 číslo: 45/2008,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra vnitra, jímž bylo podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru čj.: OSZ-63499-6/VD-Bu-2007 ze dne 27.9.2007 a napadené rozhodnutí potvrzeno.

Ministr vnitra v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že napadeným rozhodnutím byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek 10.544,-Kč. Výsluhový příspěvek byl vypočten dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. ve výši rozdílu mezi výluhovým příspěvkem 21.682,-Kč a starobním důchodem 11.138,-Kč. Starobní důchod byl žalobci přiznán již 8.2.2004 a ke dni přiznání byla jeho výše 9.574,-Kč. Ke dni 1.7.2007 (datum přiznání výsluhového příspěvku) činil starobní důchod celkem 11.138,-Kč. Žalobce v odvolání namítal, že rozdíl mezi příspěvkem a důchodem měl být zjištěn ke dni přiznání starobního důchodu nikoliv ke dni přiznání výsluhového příspěvku.

Ministr vnitra konstatoval, že věta druhá a třetí ust. § 160 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. je v rozporu s větou první a neumožňuje zjistit rozdíl mezi příspěvkem a důchodem v případě, kdy souběh obou plnění nastane až po přiznání důchodu. Ustanovení je však podle ministra vnitra nutno vyložit tak, že rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu jen tehdy, jedná-li se o bývalého příslušníka, který je ke dni přiznání důchodu již poživatelem výsluhového příspěvku. Jestliže však je bývalý příslušník poživatelem starobního důchodu ke dni přiznání výsluhového příspěvku, zjišťuje se rozdíl k tomuto dni. Opačný závěr by totiž vedl k neodůvodněnému zvýhodnění poživatele důchodu vůči bývalému příslušníkovi, který požádá o přiznání starobního důchodu až poté, kdy mu vznikl nárok na výsluhový příspěvek.

V žalobě žalobce namítal že byl úkonem správního orgánu zkrácen na svých právech. Nesouhlasí s právním závěrem a výkladem předmětného ust. § 160 odst.1 zákona č. 361/2003 Sb. a uvádí, že ust. § 160 citovaného zákona je nutné vykládat v kontextu všech zde uvedených vět i slov. Podle žalobce je pak jednoznačně uvedeno v první větě, že při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na starobní důchod se výsluhový příspěvek vyplácí pouze ve výši rozdílu výsluhovým příspěvkem a důchodem. V další větě se záhy uvádí, že rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu. Posléze ve třetí větě citovaného ustanovení se uvádí, že jde-li o souběh nároků na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 cit. zákona bez přihlédnutí k výši důchodu. Žalobce v této souvislosti považuje za významná v dané větě slova „ode dne přiznání starobního důchodu“ a „k tomuto dni“. Tato slova podle jeho názoru znamenají stejný časový údaj, a to den přiznání starobního důchodu, což je i v souladu s předchozí druhou větou citovaného ustanovení. Rovněž slova, že takto vypočtený výsluhový příspěvek nadále samostatně zvyšuje podle § 159 cit. zákona bez ohledu na výši důchodu, svědčí pro výklad, že rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem se skutečně vždy zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu a nikoli až ke dni souběhu těchto nároků. Výklad, který zaujal správní orgán, je podle žalobce rozšiřující a tudíž také podle právního řádu nepřípustný.

Má za to, že bylo úmyslem zákonodárce sjednotit práva příslušníků bezpečnostních sborů na výsluhový příspěvek tím, že se rozdíl mezi vypočteným výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem bude zjišťovat jednotně k datu přiznání starobního důchodu bez ohledu na případnou následnou valorizaci takového důchodu. Žalobce má proto nárok na výplatu výsluhového příspěvku ve výši 12.108,-Kč v souběhu se starobním důchodem a domáhá se výplaty výsluhového příspěvku v této výši na rozdíl od přiznané výše 10.544,-Kč.

Ve vyjádření žalovaného k žalobě žalovaný setrval na žalobou napadeném rozhodnutí ministra vnitra a navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že žádostí o výluhový příspěvek ze dne 29.6.2007 požádal žalobce o přiznání výluhového příspěvku od 1.7.2007. Dne 27.9.2007 bylo vydáno rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru čj.: OSZ-63499-6/VD-Bu-2007, kterým byl žalobci dnem 1.7.2007 přiznán výsluhový příplatek ve výši 21.682,-Kč měsíčně s tím, že výplata tohoto příplatku náleží žalobci ve výši 10.544,-Kč měsíčně. V odůvodnění pak bylo mimo jiné uvedeno, že služební poměr skončil dne 30.6.2007 a se skončením služebního poměru souvisí nárok na výluhový příspěvek. Průměrný služební příjem za kalendářní rok 2006 činí 43.364,- Kč, průměrný hrubý služební příjem za předchozí 3 kalendářní roky (2004-2006) činí 42.663,- Kč. Celková doba služby rozhodná pro nárok na výluhový příspěvek činí 36 roků. Výměra výluhového příspěvku činí 50 % průměrného hrubého služebního příjmu za předchozí kalendářní rok ve výši 43.364,- Kč, tj. 21.682,- Kč. Při souběhu nároku na výplatu výluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu se výluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než důchod, a to ve výši rozdílu mezi výluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje k datu souběhu nároku na výplatu výluhového příspěvku a starobního důchodu, tj. k datu 1.7.2007. Za výluhový příspěvek se od tohoto data považuje toliko rozdíl mezi náležejícím výluhovým příspěvkem a starobním důchodem k tomuto dni. Výše přiznaného výluhového příspěvku činí k 1.7.2007 částku 21.682,- Kč. K tomuto datu je žalobci vyplácen důchod ve výši 11.138,- Kč. Rozdíl mezi výluhovým příspěvkem a starobním důchodem činí částku 10.544,- Kč a v této výši je žalobci od 1.7.2007 vyplácen. Za výluhový příspěvek se od 1.7.2007 považuje toliko tento rozdíl.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 17.10.2007, ve kterém souhlasil s výškou výpočtu výsluhového příspěvku 21.682,-Kč měsíčně, avšak nesouhlasil s tou částí rozhodnutí, kde bylo uvedeno, že od 1.7.2007 mu náleží výplata výsluhového příspěvku ve výši 10.544,-Kč, neboť se domníval, že je toto v rozporu s právní úpravou, a proto se podáním odvolání domáhal náležející výplaty výsluhového příspěvku ve výši 12.108,- Kč v souběhu se starobním důchodem. O odvolání žalobce rozhodl ministr vnitra žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak výše uvedeno.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zák.č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud posoudil předmětnou věc takto:

Podle § 160 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu anebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem. Jde-li o souběh nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu.

Mezi účastníky nejsou sporné skutkové okolnosti, ale pouze právní otázka výkladu výše uvedeného ustanovení zákona o služebním poměru za situace, kdy byl žalobci od 8.2.2004 přiznán starobní důchod v celkové částce 9.574,- Kč měsíčně a to rozhodnutím Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení ze dne 2.3.2004 č.j. OSZ-63449/VD-Ha-2004 a výluhový příspěvek mu byl přiznán rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 27.9.2007 čj.: OSZ-63499-6/VD-Bu-2007 a to od 1.7.2007 ve výši 21.682,- Kč měsíčně s tím, že od 1.7.2007 náleží žalobci výplata výluhového příspěvku ve výši 10.544,- Kč měsíčně. Podle žalobce měl být rozdíl mezi vypočteným výluhovým příspěvkem a starobním důchodem zjišťován k datu přiznání starobního důchodu bez ohledu na případnou následnou valorizaci takového důchodu, tedy ke dni 8.2.2004, naopak ministr vnitra vychází z rozdílu ke dni 1.7.2007, tedy ke dni souběhu obou nároků.

Předmětnou problematikou se již zabýval ve svém rozsudku ze dne 29.9.2010 č.j. 3 Ads 87/2010 - 43 Nejvyšší správní soud (dostupný na www.nssoud.cz.), který konstatoval, že z textu ust. § 160 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. „podle názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zákonodárce počítal pouze s variantou, kdy nárok na důchod vzniká teprve po vzniku nároku na výsluhový příspěvek. Srov. zejména formulaci „považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl...“. Totéž lze dovodit rovněž z textu důvodové zprávy k zákonu č. 530/2005 Sb., kterým se mění mimo jiné služební zákon. Zde se doslova uvádí: „Navrhuje se změnit mechanismus posuzování nároku na výplatu výsluhového příspěvku v souběhu s nárokem na výplatu starobního důchodu a výrazně uspořit finanční prostředky vynakládané na výplatu výsluhových nároků. Po vzniku nároku na výplatu starobního důchodu bude výsluhový příspěvek dále vyplácen jen ve výši rozdílu mezi výší náležejícího starobního důchodu a výší přiznaného výsluhového příspěvku s tím, že pouze tento rozdíl bude nadále považován za výsluhový příspěvek...“ Uvedené je zřejmě dáno tím, že nárok na výsluhový příspěvek vzniká již po 15 letech služby (§ 157 služebního zákona), a zákonem předvídaná posloupnost nároků tak bude v praxi většinovým jevem.

Na případy jako v projednávané věci, kdy nároky na předmětná plnění vzniknou v opačném pořadí, tak sice není v zákoně výslovně pamatováno, přesto je Nejvyšší správní soud toho názoru, že tento nedostatek zákonného znění lze překlenout výkladem, a to zejména podle smyslu a účelu daného ustanovení.

Cílem aplikovaného ustanovení obecně je upravit situaci, kdy oprávněnému vznikl nárok na výsluhový příspěvek i na dávku důchodového pojištění. Základním pravidlem pak je, že výsluhový příspěvek, je-li vyšší než důchod, se po dobu souběhu vyplácí pouze ve výši rozdílu mezi ním a důchodovou dávkou. Toto pravidlo sleduje zjevně jediný účel, a to zachovat osobě, která pracovala ve služebním poměru, životní úroveň odpovídající výši výsluhového příspěvku i v době, kdy již pobírá dávku z jiného systému zabezpečení, která je oproti výsluhovému příspěvku nižší. Zdůraznit je třeba, že zachován má být právě příjem ve výši výsluhového příspěvku před redukcí, jinými slovy, aby úhrn vypláceného výsluhového příspěvku a důchodu ke dni vzniku souběhu nepřevyšoval přiznaný výsluhový příspěvek před úpravou jeho výše.

Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, je pak – při určování výše rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodovou dávkou – nutno vycházet ze stavu, kdy reálně dochází k souběhu obou nároků. Pouze takovýto přístup je totiž schopen zajistit, aby výsledný příjem – ke dni rozhodnutí správního orgánu – odpovídal výši výsluhového příspěvku před jeho úpravou pro výplatu. Je to tedy nikoli postup správních orgánů v projednávané věci, který by neoprávněně zvýhodňoval příslušníky, kteří tzv. nepřesluhovali, nýbrž právě postup navrhovaný stěžovatelem, který by představoval neodůvodněné zvýhodnění – ovšem naopak osob tzv. přesluhujících, neboť by jim v konečném důsledku přiznával již ke dni souběhu vyšší částku, než která odpovídá neredukované výši výsluhového příspěvku.

Lze tak shrnout, že pro stanovení výše rozdílu podle § 160 odst. 1 služebního zákona je zcela nepodstatné, který z obou nároků vznikl dříve, neboť rozhodný je nutně vždy den, ke kterému došlo k jejich reálnému souběhu.“

Vzhledem ke shora uvedenému postupovaly správní orgány správně, pokud rozhodly o výši rozdílu ke dni vzniku nároku na výluhový příspěvek.

Městskému soudu tedy nezbylo, než žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítnout.

Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci. V daném případě tedy byly splněny zákonné důvody pro postup dle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 31. října 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru