Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 Ad 25/2010 - 90Rozsudek MSPH ze dne 25.11.2014

Prejudikatura

4 Ads 108/2012 - 31


přidejte vlastní popisek

8Ad 25/2010 - 90

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Bc. M. L., zast. JUDr. Gabrielem Žilinským, advokátem, se sídlem Praha 1, Vodičkova 709/33, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství hlavního města Prahy, se sídlem Praha 4, Kongresová 2, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 27. 9. 2010, číslo: 230/2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Tímto rozhodnutím ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru č. 858/2010 z 27.5.2010, kterým byl žalobce dnem 31.5.2010 podle ust. § 25 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. odvolán ze služebního místa vrchního asistenta a dnem 1.6.2010 byl podle § 20 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. ustanoven na služební místo inspektora skupiny speciálních činností oddělení služební kynologie odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy.

V odůvodnění odvolací orgán konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným služebním funkcionářem v souladu s článkem 8 písm. a) závazného pokynu policejního prezidenta č. 42/2010 o personální pravomoci, ve znění pozdějších předpisů.

Odvolací orgán také uvedl, že po předchozím projednání v poradní komisi se podrobně zabýval nejenom námitkami žalobce, ale i celou spisovou dokumentací odvolacího řízení a napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost pak přezkoumal v celém rozsahu.

Podle odvolacího orgánu je z předloženého spisového materiálů zřejmé, že náměstek ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu, jako příslušný služební funkcionář, vyhověl žádosti žalobce ze dne 1.4.2010 (č.j. KRPA-15943-1/ČJ-2010-0000SK) o převedení ze služebního místa vrchní asistent ve 4. tarifní třídě na služební místo inspektor v 5. tarifní třídě – se zařazením na skupině speciálních kynologických činností oddělení služební kynologie odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Žalobce byl s kladným stanoviskem náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu seznámen dne 19.4.2010. Dne 27.5.2010 bylo vydáno odvoláním napadené rozhodnutí uvedeného služebního funkcionáře, jímž byl žalobce odvolán dnem 31.5.2010 podle § 25 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. z dosavadního služebního místa a dnem 1.6.2010 byl podle § 20 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. ustanoven na služební místo inspektora v 5. tarifní třídě, jak to ve své žádosti ze dne 1.4.2010 požadoval. Odvolací orgán zdůraznil, že z uvedeného je zřejmé, že žalobce byl na služební místo inspektora v 5. tarifní třídě převeden na vlastní žádost.

Dále bylo odvolacím orgánem uvedeno, že námitkám žalobce uvedeným v odvolání nelze přisvědčit, neboť z náplně jeho pracovní činnosti, kterou tvoří samostatný výkon speciálních kynologických činností pro potřeby trestního řízení v útvarech policie, jednoznačně vyplývá správnost jeho zařazení do 5. tarifní třídy. Jeho zařazení do 5. tarifní třídy je v souladu s částí 1.3. Přílohy k nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kde je tato činnost zařazena do 5. tarifní třídy – inspektor (bod 8. této části katalogu).

Odvolací orgán přezkoumáním napadeného rozhodnutí v rozsahu, jaký je uveden v odvolání, neshledal, že by odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a interními akty řízení (služebními předpisy).

V žalobě žalobce namítal, že měl být zařazen do 6. tarifní třídy (což rovněž namítal i ve svém odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí), protože po něm byla od prvního dne výkonu služební činnosti na tomto služebním místě požadována činnost zařazená do 6. tarifní třídy a služební činnost, kterou vykonává, neodpovídá charakteristice 5. tarifní třídy. Namítal porušení ust. § 116 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.

Podle žalobce odvolací orgán pouze citoval katalogový příklad činnosti, aniž by se vyrovnal s námitkou žalobce, že jsou po něm požadovány naprosto totožné konkrétní činnosti jako na příslušnících zařazených do 6. tarifní třídy. Přitom měl odvolací orgán obě náplně služební činnosti (pro 5. a 6. tarifní třídu) k dispozici, neboť jsou součástí spisového materiálu. Pouhé nahlédnutí do obou náplní podle žalobce by muselo odvolací orgán přesvědčit o oprávněnosti žalobcovy námitky.

Žalobce rovněž poukázal na to, že rozhodnutí o převedení na jiné služební místo bylo vydáno náměstkem ředitele krajského ředitelství, který není vedoucím organizační části bezpečnostního sboru, a proto nemůže být podle žalobce služebním funkcionářem. Měl za to, že to odporuje dikci § 2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., a proto podle žalobce čl. 8 závazného pokynu policejního prezidenta č. 42/2010, o personální pravomoci je neplatný, protože je v rozporu se zákonem č. 361/2003 Sb.

Žalobce se domnívá, že rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru č. 858/2010 je v rozporu s ust. § 181 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 361/2003 Sb., protože není v souladu s právními předpisy a nebylo vydáno příslušným služebním funkcionářem. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru č. 230/2010 není podle žalobce v souladu s ust. § 190 odst. 7, neboť odvolací orgán nepřezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu.

Ve vyjádření k žalobě se žalovaný vyjádřil k námitkám žalobce a uvedl, že námitkám nelze přisvědčit, neboť je zcela nepochybné, že žalobou napadená rozhodnutí byla vydána příslušnými služebními funkcionáři způsobem, který zákon stanoví a v souvislosti s jejich vydáním nebylo porušeno žádné ustanovení zákona. Přechod ze služebního místa ve 4. tarifní třídě na služební místo v 6. tarifní třídě lze uskutečnit jen na základě výběrového řízení dle § 22 zákona č. 361/2003 Sb. a to jen v případě, že se jedná o volné místo. V daném případě podle žalovaného žalobci nevzniklo žádné právo či nárok na to, aby byl ustanoven na služební místo vrchní inspektor a zařazen na služební místo v 6. tarifní třídě. Toto právo či nárok mu nevznikl z žádného ustanovení služebního zákona. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na svých námitkách a procesním stanovisku.

Při ústním jednání konaném dne 17.4.2014 setrvali oba účastníci řízení na svých stanoviscích.

Ve správním spise se nacházejí pro danou věc tyto podstatné dokumenty: - Žádost žalobce o převedení na jiné služební místo v jiné služební hodnosti ze dne 1.4.2010. - Rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru ze dne 27.5.2010 číslo: 868/2010, jímž byl žalobce dnem 31.5.2010 odvolán podle § 25 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. ze služebního místa vrchní asistent a dnem 1.6.2010 ustanoven podle § 20 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. na služební místo inspektor s místem služebního působiště Praha. Současně byl zařazen podle § 116 zákona č. 361/2003 Sb. a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb. do 5. tarifní třídy. V odůvodnění bylo mimo jiné uvedeno, že ustanovení na služební místo bylo provedeno na základě žádosti příslušníka na služební místo se stejnou služební hodností.

- Odvolání žalobce ze dne 21.6.2010 proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru č. 868/2010 ze dne 27.5.2010 (prvoinstanční rozhodnutí), v němž žalobce namítal, že služební činnost, kterou vykonává na skupině speciálních kynologických činností neodpovídá charakteristice 5. tarifní třídy služební činnosti příslušníků bezpečnostních sborů uvedených v příloze k zákonu, ale je zcela totožná s charakteristikou 6. tarifní třídy. Uvedl, že na oddělení služební kynologie, skupině speciálních kynologických činností je na služební místo ustaveno celkem 27 policistů vykonávajících stejnou služební činnost, 26 policistů je ve služební hodnosti vrchní inspektor a zařazeno do 6. tarifní třídy podle charakteristik tarifních tříd příslušníků bezpečnostních sborů uvedených v příloze k zákonu a 1 policista (žalobce) ve služební hodnosti inspektor a zařazen podle této přílohy do 5. tarifní třídy, a to i přesto, že žalobce vykonává stejnou služební činnost jako 26 policistů, zařazených do 6. tarifní třídy. Navrhl, aby rozhodnutí č. 868/2010 ze dne 27.5.2010 bylo zrušeno a on byl dnem 1.6.2010 ustanoven na služební místo vrchní inspektor a zařazen do 6. tarifní třídy.

- Žalobou napadené rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 27.9.2010 číslo: 230/2010, jímž bylo žalobcovo odvolání zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno.

Ve správním spise se rovněž nachází popis služebního místa (pracovní náplně) pro tarifní třídu 5 a 6.

Městský soud v Praze o podané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 17.4.2014, č.j. 8 Ad 25/2010-56 a to tak, že rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 27.9.2010, číslo: 230/2010 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14.8.2014, č.j. 10 As 126/2014-59 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17.4.2014, č.j. 8 Ad 25/2010-56 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Při ústním jednání konaném dne 25.11.2014 žalobce setrval na svém stanovisku, žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil.

Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s.ř.s.) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Nejvyšší správní soud ve shora uvedeném rozsudku, v jeho odůvodnění, shledal námitku o překročení předmětu řízení o žádosti žalobce důvodnou, přičemž měl uvedenou námitku pro posouzení věci za klíčovou.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že: „Ustanovení § 26 odst. 3 služebního zákona stanoví, že „[p]říslušníka lze odvolat na jeho žádost z dosavadního služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost referent, vrchní referent, asistent a vrchní asistent, a ustanovit jej na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň vyšší, jestliže splňuje stupeň vzdělání, obor nebo zaměření vzdělání stanovené pro služební místo.

Z dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že řízení na jeho základě vedené je řízením zahájeným na žádost ve smyslu § 44 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“); zákon v této souvislosti s jeho zahájením z moci úřední nepočítá. Přitom platí, že „[p]okud je řízení zahájeno na žádost, je žadatel tím, kdo vymezuje předmět řízení a s tímto řízením též disponuje. Může tedy svou žádosti zúžit, vzít svou žádost zpět, žádat přerušení řízení apod.“ (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 207). Možnost zúžení či zpětvzetí žádosti je výslovně upravena v § 45 odst. 4 správního řádu, dle kterého „[ž]adatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.“ V případech, na něž citované ustanovení nedopadá, je pak nutno postupovat dle § 41 odst. 8 správního řádu, dle kterého „[p]ožádat o povolení změny obsahu podání účastník může pouze do vydání rozhodnutí (§ 71). Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo změnu obsahu podání jen v případě, že podateli hrozí vážná újma; tím není dotčeno ustanovení § 45 odst. 4.“ Z uvedeného plyne, že pro rozšíření žádosti či její změnu by „povolení správního orgánu […] bylo nezbytné“ (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D., cit. op., s. 214).

Správní orgán je rozsahem podané žádosti vázán (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, čj. 4 Ads 108/2012-31, č. 2815/2013 Sb. NSS) vyjma ojedinělých případů, ve kterých by striktní vázanost rozsahem žádosti odporovala smyslu aplikované právní úpravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2010, čj. 3 As 11/2010-259). V posuzované věci se však o takový výjimečný případ nejedná, neboť aplikovaný § 26 odst. 3 služebního zákona představuje pouze výjimku z obecného pravidla obsaženého v § 26 odst. 1 služebního zákona, dle kterého je příslušník „odvolán z dosavadního služebního místa a ustanoven na jiné služební místo, pro které je stanovena vyšší služební hodnost, jestliže se umístil ve výběrovém řízení jako první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo, popřípadě jako následující v pořadí vhodnosti, a má být ustanoven na služební místo podle § 23 odst. 2.“ Uvedená výjimka přitom umožňuje převést příslušníka pouze na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň vyšší, nemá však za cíl obcházení obecného pravidla pro obsazování služebních míst prostřednictvím výběrového řízení, k čemuž by zařazením stěžovatele na služební místo s hodností vrchního komisaře v 6. tarifní třídě nepochybně došlo.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce v žádosti ze dne 1. 4. 2010 požadoval výslovně převedení ze služebního místa vrchního asistenta v 4. tarifní třídě na služební místo inspektora v 5. tarifní třídě. Uvedené žádosti bylo následně rozhodnutím správního orgánu prvního stupně zcela vyhověno. Žalobce přitom o změnu žádosti správní orgán prvního stupně nepožádal. Na základě výše uvedeného tak žalobcem namítané a údajně nesprávné zařazení do 5. tarifní třídy a nezařazení do 6. tarifní třídy nemohlo být předmětem řízení před správním orgánem prvního stupně. Stěžovatel tudíž správně žalobcovo odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil; ze stejného důvodu měl pak následnou žalobu zamítnout i městský soud.“

Nejvyšší správní soud dále považoval za vhodné rovněž se vyjádřit i k námitce žalovaného, dle které byl žalobce správně převeden na služební místo inspektora v 5. tarifní třídě a uvedl, že: „Ustanovení § 26 odst. 3 služebního zákona – jak již bylo připomenuto – představuje pouze výjimku z obecného pravidla obsaženého v § 26 odst. 1 téhož zákona o obsazování služebních míst primárně výběrovými řízeními. Uvedená výjimka přitom umožňuje převést příslušníka pouze na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň vyšší. Pokud by správní orgán prvního stupně přisvědčil argumentaci žalobce, dle které ke služebnímu místu, na něž byl žalobce ustanoven, by podle náplně služební činnosti nezbytně náležela hodnost vrchního inspektora v 6. tarifní třídě, neměl by jinou možnost, než žádost žalobce ze dne 1. 4. 2010 zamítnout. Opačný postup znamenal by přímé porušení § 26 odst. 3 služebního zákona a zjevné obcházení § 26 odst. 1 služebního zákona.

Nejvyšší správní soud považuje za nepřípadné konstatování žalobce, dle kterého „[v]ýklad o nemožnosti převedení ze 4. do 6. tarifní třídy je sice obecně pravdivý, ale tímto způsobem již v minulosti stěžovatel postupovat musel, když v obdobném případě jej ministr vnitra po zrušení nezákonného rozhodnutí k tomuto postupu svým právním názorem zavázal.“ Žalobce poukazuje na rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11. 12. 2008, č. 693/2008, které předložil v kopii jako přílohu ke svému vyjádření z 11. 7. 2011; rozhodnutí netýká se žalobce, ale jiného příslušníka Policie České republiky. V tehdejším případě však došlo k ustanovení na služební místo na základě výběrového řízení a nikoliv na základě postupu dle § 26 odst. 3 služebního zákona jako v nyní posuzované věci.

Nejvyšší správní soud tudíž uzavřel, že stěžovatel nemohl žalobce na jeho žádost převést ze služebního místa vrchní asistent ve 4. tarifní třídě na služební místo vrchní inspektor v 6. tarifní třídě. Zbývá se však zabývat otázkou, zda stěžovatel vůbec mohl žalobce převést na služební místo inspektor v 5. tarifní třídě, je-li (jak sugeruje žalobce) náplň služební činnosti na tomto služebním místě totožná s náplní služební činnosti na služebním místě vrchní inspektor a jemu odpovídající 6. tarifní třídě.

Nejvyšší správní soud připouští, že podrobný popis činnosti uvedených služebních míst obsažený ve správním spise je v podstatě totožný. Rozdílné je však jejich obecné vymezení, kterým je dle části 1.3.5.8 katalogu pro služební místo inspektor v 5. tarifní třídě „[s]amostatný výkon speciálních kynologických činností pro potřeby trestního řízení v útvarech policie“ a dle části 1.3.6.16 katalogu pro služební místo vrchní inspektor v 6. tarifní třídě „[v]ýkon odborných kriminalisticko-technických činností v oboru policejní kynologie aplikací metody pachové identifikace.“ Nejvyšší správní soud podotýká, že i samotný podrobný popis služební činnosti pro uvedená služební místa je formulován velmi obecně, neboť z povahy věci není možné v něm obsáhnout veškeré činnosti, kterými má být příslušník na daném služebním místě pověřován; výklad jednotlivých položek popisu činnosti je nezbytné přizpůsobit právě citovanému obecnému vymezení služební činnosti dle katalogu. Nejvyšší správní soud tudíž nepřisvědčil názoru žalobce, že náplň služební činnosti předmětných služebních míst je totožná.

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 3. 2009, čj. 4 Ads 143/2008-109, konstatoval, že pro posouzení souladu s § 116 služebního zákona je podstatné „zda fakticky prováděný výkon služby stěžovatele odpovídá jeho zařazení do příslušné tarifní třídy v souladu se zákonem o služebním poměru a nařízením.“ To však neznamená, že je-li příslušník pověřován plněním úkolů spadajících do vyšší tarifní třídy, musí být do této třídy automaticky přeřazen. Nápravu takového právně nesouladného stavu lze totiž zajistit i tak, že nadřízený přestane příslušníkovi úkoly neodpovídající jeho tarifnímu zařazení ukládat. Právě to měl zřejmě na mysli stěžovatel, jenž uvedl, že žalobce měl na jím tvrzený rozpor upozornit nadřízeného funkcionáře a žádat po něm zjednání nápravy.“

Vzhledem ke shora uvedenému nezbylo Městskému soudu v Praze než žalobu podle ust. § 78 odst 7 s.ř.s. zamítnout.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení :

Proti tomuto rozsudku není kasační stížnost přípustná /§ 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s./ .

V Praze dne 25. listopadu 2014

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru