Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 A 50/2011 - 14Rozsudek MSPH ze dne 16.03.2011

Prejudikatura

9 A 59/2011 - 18


přidejte vlastní popisek

8A 50/2011 - 14

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: E. V. proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, Křižíkova 12, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.2.2011, č.j.: KRPA-7888/ČJ-2011-000022,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl.m. Prahy, odboru cizinecké policie ze dne 4.2.2011 č.j.: KRPA-7888/ČJ-2011-000022 sezrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou prostřednictvím žalovaného správního orgánu se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný rozhodl dle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění cizince byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.

V odůvodnění žalovaný uvedl, že podle ust. § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, porušuje-li cizinec opakovaně právní předpis, je-li vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené porušení tímto předpisem stanovené povinnosti, nebo maří-li výkon soudních nebo správních rozhodnutí. Oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění bylo žalobci doručeno dne 4.2.2011. Žalovaný vyšel ze zjištění, že žalobce byl dne 4.2.2011 v 21:15 zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. na adrese Praha 9, U vinných sklepů 808, kde se při pobytové kontrole prokázal cestovním dokladem Litvy na jméno E. V. Následnou lustrací v policejních evidencích bylo zjištěno, že má žalobce zákaz pobytu na území České republiky od 19.11.2006 do 19.11.2016. Dne 8.2.2006 byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 4 T 209/2005 odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu deseti let. Z území České republiky žalobce nevycestoval a nadále zde pobýval v rozporu s vydaným rozsudkem. K zajištění žalobce přistoupil správní orgán poté, co z výše uvedeného vyplývá, že žalobce na území České republiky pobývá v rozporu s vydaným rozsudkem. Správní orgán pak spatřuje nebezpečí v tom, že by žalobce nadále mařil nebo ztěžoval vyhoštění, neboť nevycestoval z území České republiky poté, co mu byl uložen Obvodním soudem pro Prahu 1 trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle žalovaného žalobce svým protiprávním jednáním vyvolává domněnku, že by i nadále pokračoval v protiprávním jednání a na území České republiky nadále pobýval, s čímž se žalovaný nemůže ztotožnit. Žalobci pak byla stanovena lhůta trvání zajištění na dobu 90 dnů a to zejména s ohledem k zajištění náležitostí, které jsou nezbytné k realizaci vyhoštění z území České republiky.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba, v níž žalobce uvedl, že je přesvědčen, že žalovaný v předchozím řízení porušil § 2 odst. 2, § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., § 124 zákona č. 326/1999 Sb., čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle žalobce zákon k zajištění cizince za tímto účelem stanoví více kumulativních podmínek, jejichž splnění musí správní orgán v řízení, resp. rozhodnutí doložit v souladu se správním řádem. Nicméně napadené rozhodnutí rekapituluje pobyt žalobce na území a dokládá podmínku prvou, sice, že s žalobcem bylo pro neoprávněný pobyt na území zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění. K dalším podmínkám úvahy v obou rozhodnutích chybí a ta jsou tak pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná. Uvedl, že vedle platného rozhodnutí o správním vyhoštění (případně zahájeného řízení o něm) je nutné navíc v řízení prokázat (a v rozhodnutí následně odůvodnit v souladu se správním řádem), že nepostačuje uložení opatření za účelem vycestování (§ 123b a 123c zákona č. 326/1999 Sb. a (kumulativně) je dána jedna z taxativně vymezených posledních podmínek v písmenech a) až e) § 124 zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce má za to, že v daném případě žalovaný neprokázal, resp. neodůvodnil (řádně) ani jedno. Podle žalobce se pak žalovaný k podmínce uložení opatření za účelem vycestování nejen nevyjádřil, ale tyto se ani nepokusil uplatnit. Žalobce je toho názoru, že opatření za účelem vycestování musí být uplatněna před zajištěním cizince. Obava, že cizinec nevycestuje, není podle žalobce dostatečná k odůvodnění jeho zajištění, ale má vést správní orgán právě k uplatnění opatření. Následně až, pokud cizinec poruší povinnost uloženou mu opatřením, či nevycestuje ve stanovené době, může ho policie zajistit (§ 123b odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb.). To vyplývá z gramatického znění a uspořádání ust. § 123b cit. zákona i z čl. 15 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES.

Žalobce namítal, že v jeho případě k uplatnění zvláštních opatření nedošlo a jeho zajištění je i proto nezákonné.

Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný správní orgán uvedl, že přistoupil k zajištění cizince ze zjištěného skutečného stavu věci dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán shledal naplnění kumulativních podmínek daného ustanovení, neboť bylo s cizincem zahájeno správní řízení ve věci udělení správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona č. 326/1999 Sb. a oznámení o zahájení správního řízení bylo cizinci předáno dne 3.2.2011. Druhá podmínka pak podle žalovaného byla naplněna na základě získaných potřebných důkazních prostředků z evidencí Policie ČR a samotného vyjádření účastníka řízení. Cizinec během výskytu na území České republiky opakovaně narušoval veřejný pořádek a jednal v rozporu s morálními normami a chráněnými zájmy, které deklarují pořádkové normy. Podle žalovaného je dostatečně odůvodněn závěr pro vydání rozhodnutí o zajištění, neboť z prokázaného jednání by mírnější donucovací opatření nebyla účinná a to zejména z důvodu opakovaného dlouhodobého protiprávního jednání na území České republiky. Žalovaný poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn.. 3 A 19/2011, podle kterého je na správním uvážení policie, zda zvolí či nezvolí nejprve zvláštní opatření za účelem vycestování cizince nebo přistoupí přímo k aplikaci zajištění. Rovněž Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES odůvodňuje případy, kdy lze cizince bezprostředně zajistit, aniž je využito zvláštních opatření za účelem vycestování. Jedná se o případy nebezpečí skrývání , vyhýbání se návratu či uskutečňování vyhoštění nebo jiného ztěžování. Tohoto jednání se podle žalovaného účastník dopustil, neboť pobýval na území v rozporu s uloženým vyhoštěním. Žalovaný odmítl žalobní námitku, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, neboť výstižně shrnul podstatné skutkové okolnosti a uvedl, o jaké listinné důkazy toto rozhodnutí opírá. Navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl zajištěn dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.

Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

Zajištění cizince je zásahem do práva na osobní svobodu každého jednotlivce zaručeného čl. 8 Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána a jež jsou součástí jejího ústavního pořádku.

Z ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. plyne, že k zajištění cizince, a tedy omezení jeho osobní svobody, musí být splněny kumulativně v něm stanovené podmínky, jednou z nich je zahájení řízení o správním vyhoštění cizince (oznámení o zahájení předmětného správního řízení ze dne 3.2.2011 žalobce převzal dne 4.2.2011) anebo již pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění, které je nutnou, nikoli však postačující podmínkou pro jeho zajištění. Nezbytnou podmínkou zajištění cizince je dle ust. § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. také naplnění některého z důvodů uvedených pod písm. a) až e) tohoto ustanovení, v daném případě, že bude mařit či ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění /písm. b)/. Je zřejmé, že zákonodárce měl na mysli závažné jednání, jehož se cizinec v minulosti dopustil a v jehož pokračování má být zajištěním zabráněno.

V daném případě má soud za správné hodnocení žalovaného, které má i oporu v podkladech řízení, že žalobce se takového závažného jednání dopustil, když v rozporu s pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.2.2006 sp.zn. 4 T 209/2005, kterým byl mimo jiné odsouzen i k trestu vyhoštění na dobu deseti let, pobýval na území České republiky.

Podle ust. § 123b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území je

a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a pravidelně se osobně hlásit policii ve lhůtě stanovené policií, nebo

b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území.

Podle § 123b odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. zvláštní opatření za účelem vycestování lze uložit, je-li důvodné nebezpečí, že cizinec v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění k vycestování z území nevycestuje.

K námitce žalobce, že žalovaný správní orgán měl v rámci správního řízení přistoupit nejprve k uložení zvláštního opatření za účelem vycestování a teprve, pokud by tato opatření nepostačovala, přistoupit k zajištění vyhošťované osoby, tedy až po selhání těchto jiných opatření, má soud za to, že v daném případě se jedná o dispozitivní normu, jenž orgánům policie umožňuje uložit zákonem stanovená zvláštní opatření za účelem vycestování. Z citované právní úpravy vyplývá, že je na správním uvážení orgánu policie, aby konkrétní věc posoudil tak, aby zvolil adekvátní prostředek, jímž zajistí realizaci správního vyhoštění cizince. Zákonodárce dle názoru soudu zde vymezil pravomoc policie tak, aby dle konkrétních okolností každého případu formou správního uvážení rozhodla, zda zvolí nejprve zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území (tak jak jsou uvedena v ust. § 123b zákona č. 326/1999 Sb.), tedy mírnější prostředek nebo přímo přistoupila k aplikaci ust. § 124 zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán je však povinen takovou úvahu o důvodech, pro které přistoupil přímo k aplikaci předmětného ust. § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., aniž by předtím uložil cizinci zvláštní opatření za účelem vycestování, uvést v rozhodnutí o zajištění cizince. Soud shledal tedy námitku žalobce, že žalovaný správní uvážení o potřebnosti či nepotřebnosti uložení zvláštního opatření za účelem vycestování žalobce v napadeném rozhodnutí vůbec neučinil, za důvodnou. Správní orgán tak opomněl na posouzení podmínky, která v ust. § 124 odst. 1 novely zákona č. 326/1999 Sb. učiněné zákonem č. 427/2010 Sb. přistoupila k dosavadním podmínkám zajištění cizince. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaké okolnosti a poměry žalobce vedly správní orgán k tomu, že žalobci nebylo zvláštní opatření uloženo. Uvedený nedostatek pak nelze odstranit argumentací až ve vyjádření k žalobě.

Na základě uvedených skutečností Městský soud v Praze shledal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění správní úvahy žalovaného o tom, zda v případě žalobce postačuje či nepostačuje uložení některého ze zvláštních opatření za účelem vycestování stanovených v § 123b zákona č. 326/1999 Sb.

Z uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zrušil bez jednání a dle § 78 odst. 4 vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, avšak žádné náklady mu v souvislosti s řízením u soudu nevznikly, Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 16. března 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru