Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 A 272/2011 - 17Rozsudek MSPH ze dne 05.09.2011

Prejudikatura

2 As 22/2006 - 135


přidejte vlastní popisek

8 A 272/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: M. P. , nar. XXX, státní příslušnost Ukrajina, nynější pobyt v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, Bělá pod Bezdězem, proti žalovanému: Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Křižíkova 12, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. KRPA-30555/ČJ-2011-000022 ze dne 4. 8. 2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č.j. KRPA-30555/ČJ-2011-000022 ze dne 4. 8. 2011, kterým bylo podle ust. § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců o 90 dnů prodloužena doba zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, stanovená rozhodnutím téhož žalovaného ze dne 13. 5. 2011, č.j. KRPA-30555/ČJ-2011-000022. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že rozhodnutí o zajištění vydal s přihlédnutím k tomu, že žalobce na území České republiky pobýval bez platného cestovního dokladu a je s ním vedeno řízení o správním vyhoštění. Z důvodů objektivních překážek nelze realizovat správní vyhoštění z území České republiky - dosud nebylo ukončeno řízení o mezinárodní ochraně, když v prvním stupni byla žádost žalobce zamítnuta a žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 17. 6. 2011 odvolání. Správní orgán konstatoval, že nelze žalobce propustit, neboť z jeho předchozího jednání je zřejmé, že existuje nebezpečí skrývání se a pokračující protiprávní činnosti, pročež jsou dány důvody pro jeho zajištění podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců. Prodloužení doby zajištění je tak přiměřené důvodům zajištění.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce uvedl, že proti rozhodnutí žalovaného o správním vyhoštění ze dne 13. 5. 2011 podal odvolání, na jehož základě Ředitelství služby cizinecké policie vydalo dne 29. 7. 2011 rozhodnutí, kterým rozhodnutí o vyhoštění zrušilo a věc vrátilo k novému projednání. V novém rozhodnutí se musí správní orgán I. stupně zabývat otázkou zásahu do soukromého a rodinného života, protože žalobce tvrdí, že je otcem nezletilé Terezy Matoušové, o kterou se až do svého zajištění staral. Řízení o správním vyhoštění trvá do 13. 5. 2011 a vyžádá si ještě delší čas, přitom zákonodárce jistě neměl v úmyslu omezovat osobní svobodu v takových případech. Žalobce dále poukázal na názor Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 15. 4. 2009, č.j. 1 As 12/2009-61, podle něhož musí správní orgány vážit, zda výkon správního vyhoštění je alespoň potenciálně možný. Žalobce má za to, že tato interpretace svědčí i pro ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Není rovněž nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Podle NSS rovněž musí být z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, zda bylo zkoumáno nebezpečí, že by cizinec mohl ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, nestačí pouze odkaz na hrozící správní vyhoštění (viz rozsudek sp. zn. 4 Azs 234/2005-59). Žalobce tedy uzavřel s tím, že nebyly dány důvody pro jeho zajištění a ani nejsou splněny podmínky pero jeho trvání.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky, když poukázal na to, že žalobce v předchozích letech nerespektoval ani správní vyhoštění z území České republiky, ani rozsudek, kterým byl odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Argumentoval též názorem Nejvyššího správního soudu podle rozsudku ze dne 13. 8. 2009, č.j. 2 As 22/2006-135, podle něhož o zajištění cizince bude rozhodnuto bez ohledu na případný zásah do soukromého nebo rodinného života cizince; to je předmětem posuzování v řízení o správním vyhoštění. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že se žalobcem bylo dne 13. 5. 2001 zahájeno řízení o správním vyhoštění a téhož dne bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce vyhoštěn na dobu jednoho roku. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán uvedl, že žalobci bylo dne 7. 11. 2007 pod č.j. SCPP-1310/PH-OPK3-SV-2007 správní vyhoštění z území ČR na 3 roky; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 10. 2007. Žalobce však po této době nevycestoval a dne 1. 8. 2009 byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 7T 150/2009 odsouzen k trestu vyhoštění na 1 rok. Ačkoliv trestní příkaz nabyl právní moci dne 3. 8. 2009, žalobce nevycestoval a nadále se zdržoval na území ČR. Těchto skutečností si žalobce byl sám vědom. Správní orgán tedy dospěl k závěru, že u žalobce je prokázán důvod pro správní vyhoštění podle ust. § 119 odst.1 písm. c)bod 1, 2 zákona o pobytu cizinců. Dále je ze spisu zřejmé, že rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie č.j. CPR-5721-2/ČJ-2011-9CPR-V238 ze dne 29. 7. 2011 bylo rozhodnutí o správním vhoštění zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení , přičemž odvolací orgán v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že žalobce se dopustil porušení zákona o pobytu cizinců, avšak že se správní orgán I. stupně nevypořádal s jeho tvrzením, že má na území ČR dítě, jehož matka je české národnosti.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud

b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, c) cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

Z obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí zjištěných ve správním spise je zřejmé, že všechny podmínky pro uložení zajištění, a tedy rovněž pro prodloužení doby tohoto zajištění, byly v případě žalobce splněny.

Není pochyb o tom, že se žalobcem je vedeno řízení o správním vyhoštění, zahájené dne 13. 5. 2001. Rovněž tak není pochyb o tom, že obava z nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, má své opodstatnění, neboť bylo nesporně zjištěno, že žalobce nerespektoval ani původní rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 7. 11. 2007, ani trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 7T 150/2009, jímž byl odsouzen k trestu vyhoštění. Nadto je zřejmé, že se na území České republiky zdržoval bez dokladu totožnosti.

Je tedy plně odůvodněn závěr, že žalobce v době před zahájením aktuálního řízení o správním vyhoštění jednak nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění, a jednak porušoval právní předpisy České republiky a uváděl nesprávné údaje o své totožnosti, čímž mařil, resp. ztěžoval výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

Pokud jde o námitku týkající se interpretace ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, zde soud odkázal na rozsudek nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č.j. 2 As 22/2006-135, v němž tento soud konstatoval, že „Ačkoliv zahájení řízení o správním vyhoštění (§ 119 zákona o pobytu cizinců) je předpokladem pro zahájení řízení o zajištění cizince (§ 124 citovaného zákona), jsou obě řízení zcela samostatná, jejich předmět je odlišný a rozdílné jsou i zákonem stanovené předpoklady, za kterých lze meritorní rozhodnutí vydat, byť spolu věcně souvisejí. Předmětem přezkumu v daném případě není rozhodnutí o správním vyhoštění, ale pouze rozhodnutí o zajištění cizince. Z těchto důvodů nelze v kasační stížnosti uplatňovat stížní námitky ve vztahu k rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele. [….] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu vyjádřeným v napadeném rozsudku, že námitky týkající se příbuzných v České republice je na místě řešit v rozhodnutí o správním vyhoštění, a nikoliv v rozhodnutí o zajištění cizince. Účelem institutu zajištění cizince podle ust. § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je do doby, než bude vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, případně než bude toto rozhodnutí vykonáno, zabránit cizinci v jednáních v tomto ustanovení specifikovaných. Z toho důvodu nemohou být důvodné stížní námitky týkající se rodinných poměrů stěžovatele. V případě splnění zákonných podmínek (§ 124 zákona o pobytu cizinců) bude o zajištění cizince, tedy v podstatě o omezení jeho osobní svobody, rozhodnuto bez ohledu na případný zásah do jeho soukromého nebo rodinného života, který je předmětem případného posuzování v rozhodnutí o správním vyhoštění.“

Soud rovněž shledal nedůvodným odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2006, č.j. 4 Azs 234/2005-59, neboť ten se týkal záležitosti cizinky, u níž nebyla dána skutečnost, odůvodňující nebezpečí, že by mohla ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění; v případě žalobce však takové skutečnosti prokazatelně zjištěny byly.

Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí o prodloužení doby zajištění žalobce o 90 dnů za účelem správního vyhoštění bylo vydáno v souladu se zákonem a žaloba tedy nebyla shledána důvodnou. Soud ji proto zamítl podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť žádný z účastníků je nenavrhl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 5. září 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru