Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 A 256/2011 - 22Rozsudek MSPH ze dne 03.08.2011

Prejudikatura

9 A 59/2011 - 18


přidejte vlastní popisek

8A 256/2011 - 22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců JUDr. Marcely Rouskové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: XX, nar. XX, st. přísl. Vietnamská socialistická republika, t.č. pobytem v XX žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Mělník, se sídlem Praha 5, Na Baních 1535, pracoviště: Mělník, Bezručova 2796, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2011, č.j.: KRPS-83319-22/ČJ-2011-010026,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobce dle ust. § 124 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.) zajištěn za účelem správního vyhoštění a dle ust. § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. byla doba trvání zajištění stanovena na dobu 60 dnů.

Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že v rámci správního řízení bylo orgánem PČR OPKPE Mělník zjištěno, že žalobce do České republiky přicestoval nelegálně již v srpnu 2003 a od té doby opakovaně vystupoval pod stejným jménem, ale udával různá data narození. Podle zjištění správního orgánu byl osobou vedenou v evidenci nežádoucích osob do 5.11.2014. Dne 26.9.2009(správně má být 26.10.2009) žalobci bylo OCP Praha vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR na dobu 3 let pro porušení zákona o pobytu cizinců na území ČR pod č.j.: CPPH-21904/ČJ-2009-004003. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3.11.2009. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobce odvolal a podal rovněž žalobu k Městskému soudu v Praze, kterou se domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí. Dne 25.11.2009 Městský soud v Praze uvedenou žalobu usnesením č.j.: 8 Ca 320/2009-17 odmítl. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.12.2009. Podle údajů v evidencích PČR byl žalobci rovněž uložen soudně trest vyhoštění z území České republiky č.j.: 6T 159/10 pro přečin Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1. písm. b) trestního zákoníku a stanovena lhůta k vycestování do 5.11.2010. Uvedené rozhodnutí soudu žalobce nerespektoval a dál pobýval na území ČR. Následně byl žalobci rovněž uložen soudně trest vyhoštění z území České republiky č.j.: 143T 23/11 pro stejný přečin Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ust. § 337 odst. 1, písm. b) trestního zákoníku a stanovena lhůta k vycestování do 3.6.2011. Uvedené rozhodnutí soudu žalobce opět nerespektoval a dál pobýval na území ČR bez platného povolení k pobytu. Na území ČR se zdržoval neoprávněně, při úředních úkonech opakovaně udával různá data narození a současně podle shromážděných podkladů opakovaně mařil výkon správních i soudních rozhodnutí o vyhoštění z území ČR.

Žalovaný rovněž uvedl, že dne 10.6.2011 byl pak žalobce hlídkou Policie ČR odborem cizinecké policie OPKPE Mělník v součinnosti s pracovníky Úřadu práce Mělník a Celním úřadem Mělník kontrolován, přičemž se neprokázal platným cestovním dokladem a uvedl jméno Nguyen Tri Su, nar. 8.2.1966. Po provedení daktyloskopování bylo zjištěno, že žalobce je osobou Nguyen Tri Su, nar. 15.2.1968 a že se rovněž vydával za osobu stejného jména s datem narození 6.6.1964. Při lustraci pak žalovaný zjistil, že žalobce, je osobou vedenou v evidenci nežádoucích osob, kdy opakovaně mařil výkon správního a soudního vyhoštění z území ČR.

Žalovaný dále uvedl, že žalobce svým jednáním porušil povinnosti cizince dle ust. § 103 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., kdy je cizince povinen pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a vízem, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Uvedené skutečnosti pak podle žalovaného zakládají důvod pro zajištění podle ust. § 124 odst. 1, písm. b), c) zákona č. 326/1999 Sb., neboť vzhledem k délce předchozího nelegálního pobytu, vystupování pod jinou totožností a opakovanému maření výkonu úředních a soudních rozhodnutí je zde podle názoru žalovaného nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění tím, že území České republiky neopustí a bude zde i nadále nelegálně pobývat. Žalovaný neuplatnil zvláštní opatření, neboť cizinec neskýtal záruku, že by se zdržoval na udané adrese a s orgány rozhodujícími o jeho vyhoštění spolupracoval, neboť podle vyjádření žalobce se zdržoval na adrese Praha 4, Vazovova 3228, ale také na jiné adrese, kde měl své osobní věci a údajně také cestovní doklad, kdy neznal adresu a podle místa kde pracoval, také na jiných adresách. Bylo mu uloženo soudní vyhoštění z území ČR v listopadu roku 2010, které nerespektoval a v květnu letošního roku další soudní rozhodnutí, které rovněž nerespektoval. Výkon orgánů státní správy ztěžoval tím, že opakovaně udával jinou identitu.

Žalobce v žalobě proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí mimo jiné uvedl, že se domnívá, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, resp. že žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí porušil ust. § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. ve spojení s ust. § 123b odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť dle ust. § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. je při rozhodování o zajištění cizince policie povinna zabývat se též otázkou, zda v daném případě by nebylo dostačující pouhé uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Takovýmto zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území je podle § 123b odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. mj. povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam a pravidelně se osobně hlásit policii ve lhůtě jí stanovené. Úvaha, proč v daném případě nepostačilo ve vztahu k žalobci uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, namísto jeho zajištění, však v napadeném rozhodnutí dle názoru žalobce chybí. Žalobce se dále domníval, že bylo povinností žalovaného vypořádat se v napadeném rozhodnutí i s otázkou možného uložení zvláštních opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona č. 326/1999 Sb. a svůj závěr náležitě zdůvodnit. To však žalovaný neučinil a jeho rozhodnutí je tak v tomto bodě nepřezkoumatelné.

Dle názoru žalobce žalovaný porušil ust. § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. ve spojení s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, když v odůvodnění napadeného rozhodnutí je jen v obecné rovině konstatováno, že příprava výkonu správního vyhoštění je složitá, aniž by žalovaný blíže specifikoval, jaké kroky již učinil, a na základě, jakých informací či poznatků předpokládá, že v prodloužené době zajištění již bude schopen vyhoštění realizovat. Vzhledem k uvedenému považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

Ve vyjádření k žalobě žalovaný mimo jiné uvedl, že s názory žalobce obsaženými v žalobě nesouhlasí, své rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje a tudíž navrhl žalobu zamítnout.

Ze správního spisu bylo zjištěno, a to z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 10.6.2011, že dne 10.6.2011 byl žalobce bez cestovního dokladu žalovaným dle ust. § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky zajištěn, neboť se dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění, když při pobytové kontrole žalobce nemohl prokázat svoji totožnost ani povolení k pobytu na území České republiky. Žalobce byl poté eskortován z Mělníka, Sokolovská 3317 do Prahy-Karlína, Křižíkova 8 a zpět z důvodu zajištění dle ust. § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb.

Téhož dne žalovaný zahájil se žalobcem dle ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní řízení ve věci vyhoštění žalobce z území České republiky dle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 1, 2 zákona č. 326/1999 Sb. a to na základě skutečnosti, že žalobce nelegálně pobývá na území ČR bez platného cestovního dokladu, bez platného víza a maří výkon správního vyhoštění.

V protokole o vyjádření účastníka správního řízení sepsaným žalovaným dne 10.6.2011 č.j. KRPS-83319-19/ČJ-2011-010026 žalobce mimo jiné také uvedl, že se mu nepodařilo získat pracovní vízum, azyl mu byl zamítnut a z České republiky byl vyhoštěn. Do České republiky se vrátil v roce 2007 pod jinou identitou. Při problémech s policií měnil pouze data narození, aby mohl v České republice zůstat. V minulém a letošním roce byl soudně vyhoštěn, naposledy v květnu letošního roku. Pracuje příležitostně jako pomocný zedník na stavbách. Mimo nelegální pobyt na území České republiky se nedopouští žádné jiné nelegální činnosti. Žalobce si je pak plně vědom, že se na území České republiky zdržuje neoprávněně a že opakovaně maří výkon rozhodnutí o jeho vyhoštění. Na území České republiky se žalobce zdržuje na adrese Praha 4, Vazovova 3228, cestovní doklad bez platného víza má u kamaráda, adresu, kde tento kamarád bydlí si nepamatuje.

Dne 10.6.2011 bylo žalovaným vydáno žalobou napadené rozhodnutí, č.j.: KRPS-83319-22/ČJ-2011-010026. Ve správním spise se pak rovněž nachází usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.11.2009 č.j. 8 Ca 320/2009-17, jímž byla žaloba žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké policie Praha ze dne 26.10.2009, č.j. CPPH-21904/ČJ-2009-004003, jímž bylo uloženo žalobci správní vyhoštění, odmítnuta. Dále se zde nachází rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké policie Praha ze dne 26.10.2009, č.j. CPPH-21904/ČJ-2009-004003 i rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.2.2010 č.j. CPR-16274/ČJ-2009-9CPR-V237, opis z evidence rejstříku trestů (č. žádosti: 82601658, zpracováno 10.6.2011, počet záznamů: 2), evidence nežádoucích osob.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

Podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

Podle ust. § 124 odst. 3 věty první zákona č. 326/1999 Sb. policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění.

Zajištění cizince je zásahem do práva na osobní svobodu každého jednotlivce zaručeného čl. 8 Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodními smlouvami o lidských právech, jimiž je Česká republika vázána a jež jsou součástí jejího ústavního pořádku.

Z ustanovení § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. plyne, že k zajištění cizince, a tedy omezení jeho osobní svobody, musí být splněny kumulativně v něm stanovené podmínky, jednou z nich je zahájení řízení o správním vyhoštění cizince (oznámení o zahájení předmětného správního řízení ze dne 10.6.2011 žalobce seznámen dne 10.6.2011) anebo již pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění, které je nutnou, nikoli však postačující podmínkou pro jeho zajištění. Nezbytnou podmínkou zajištění cizince je dle ust. § 124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. také naplnění některého z důvodů uvedených pod písm. a) až e) tohoto ustanovení, v daném případě, je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění /písm. b)/.

Ze správního spisu vyplývá, že důvod zajištění dán byl a tento důvod je rovněž v napadeném rozhodnutí dostatečně vyjádřen. Z obsahu spisu je nesporné, že podmínka věku nejméně 15 let a doručení sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění v případě žalobce byly naplněny.

V daném případě má soud za prokázané, že žalobce si byl plně vědom skutečnosti, že pobývá na území České republiky neoprávněně. Správní orgán tuto skutečnost opírá i o rozhodnutí o správním vyhoštění (rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství cizinecké policie Praha ze dne 26.10.2009, č.j. CPPH-21904/ČJ-2009-004003), které však bylo rozhodnutím Policie České republiky, Služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie ze dne 22.2.2010 č.j. CPR-16274/ČJ-2009-9CPR-V237 zrušeno. Nicméně žalovanému lze přisvědčit, že se žalobce nechoval v souladu s právními předpisy České republiky. To pak vyplývá ze zjištění žalovaného a to především z toho, že i když mu byly uloženy soudně tresty vyhoštění z území České republiky (č.j. 6 T 159/10 a č.j. 143 T 23/11) a byly mu stanoveny lhůty k vycestování v prvém případě do 5.11.2010, v druhém případě do 3.6.2011, žalobce ani tato rozhodnutí soudu nerespektoval. Žalobce je pak osobou vedenou v evidenci nežádoucích osob a to do 5.11.2014. Městský soud v Praze má za to a z protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 10.6.2011 č.j. KRPS-83319-19/ČJ-2011-010026 je nepochybné, že žalobce si byl po celou dobu neoprávněného pobytu vědom, že na území České republiky pobývá nelegálně. O nerespektování právních předpisů České republiky svědčí i další jeho jednání, kdy mění svou identitu, udává pokaždé jiné datum narození, aby zmátl správní orgány. Dle názoru soudu je proto zcela nezbytné přistoupit k zajištění, když v minulosti žalobce dlouhodobě a opakovaně nerespektoval právní předpisy tohoto státu ani rozhodnutí soudu a soud nemá pochyb o tom, že je zde důvodné nebezpečí, že se takového jednání žalobce dopustí i v budoucnosti.

Městský soud v Praze má tedy za to, že v předmětném řízení byl správním orgánem dostatečně zjištěn skutkový stav věci a správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí pečlivě přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

Soud pak neshledal důvodnou námitku žalobce, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s otázkou možného uložení zvláštních opatření za účelem vycestování ve smyslu § 123b zákona č. 326/1999 Sb. a svůj závěr náležitě nezdůvodnil.

V této souvislosti soud odkazuje na právní názory vyjádřené k této otázce zdejším soudem v rozhodnutích ze dne 14.2.2011 č.j. 3 A 19/2011-22 a ze dne 4.5.2011 č.j. 10 A 88/2011-19, se kterými se senát 8 A ztotožňuje. Dále k tomuto soud uvádí, že podle ust. § 123b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území je

a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a pravidelně se osobně hlásit policii ve lhůtě stanovené policií, nebo

b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území.

Podle odst. 2 tohoto ustanovení zvláštní opatření za účelem vycestování lze uložit, je-li důvodné nebezpečí, že cizinec v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění k vycestování z území nevycestuje.

Z dikce ust. § 123b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. vyplývá dispozitivnost této normy, která orgánům policie umožňuje uložit zákonem stanovená zvláštní opatření za účelem vycestování, ale je na správním uvážení orgánu policie, aby konkrétní věc posoudil tak, aby zvolil adekvátní prostředek, jímž zajistí realizaci správního vyhoštění cizince. Soud má za to, že zákonodárce zde vymezil pravomoc policie tak, aby dle konkrétních okolností každého případu formou správního uvážení rozhodla, zda zvolí nejprve zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území (tak jak jsou uvedena v ust. § 123b zákona č. 326/1999 Sb.), tedy mírnější prostředek nebo přímo přistoupila k aplikaci ust. § 124 zákona č. 326/1999 Sb., tedy přímo aplikovala toto předmětné ustanovení. Správní orgán by měl závěry tohoto správního uvážení, nebo-li svou úvahu o důvodech, které jej vedly k přímé aplikaci ust. § 124 odst. 1, aniž by předtím uložil cizinci zvláštní opatření za účelem vycestování, uvést v rozhodnutí o zajištění cizince.

V daném případě je třeba konstatovat, že žalovaný svou úvahu v napadeném rozhodnutí vyjádřil a z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že žalovaným popsané důvody, v nichž spatřuje nebezpečí, že by cizinec mohl mařit či ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění jsou adekvátní institutu zajištění a zvláštní opatření za účelem vycestování cizince obsažená v § 123b zákona č. 326/1999 Sb. by v daném případě byla nedostatečná a neúčinná a to vzhledem k dlouhodobosti porušování právních norem platných v České republice, z nichž vyplývá konstantní postoj žalobce k dodržování právních norem platných v České republice. Rovněž pak dle názoru soudu žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, k čemu všemu přihlédl při stanovení doby trvání zajištění (složitosti výkonu správního vyhoštění) a z čeho vycházel (žalobce v současné době nemá u sebe platný cestovní doklad, není zřejmé, zda platný cestovní doklad fyzicky existuje, nebylo zatím ani ukončeno ověření žalobcovy totožnosti, je předpoklad nutného vydání náhradního cestovního dokladu cizinci po administrativně náročném procesu). Z uvedených důvodů soud tedy nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť shledal žalobou napadené rozhodnutí řádně odůvodněné, přičemž závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí učiněné vycházejí z podkladů, které jsou v souladu se správním spisem.

Městský soud v Praze vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že žádná z námitek žalobce není důvodná, že žalovaný se předmětnou věcí zabýval řádně, ze zjištění vyvodil správné závěry a tudíž postupoval správně v souladu se zákonem a neporušil tedy ust. § 124 zákona č. 326/1999 Sb., ani ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., jak namítal žalobce. Soud proto rozhodl podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. o zamítnutí podané žaloby.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst.1 s.ř.s., neboť žalobce ve věci samé úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu, který ve věci byl úspěšný, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů
po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského
soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 3. srpna 2011

Mgr. Aleš Sabol, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru