Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 A 223/2016 - 42Rozsudek MSPH ze dne 31.03.2017

Prejudikatura

3 Ans 1/2009 - 58

7 Ans 5/2008 - 164

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 185/2017

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 8A 223/2016 - 42-44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobců: M. Š., trvale bytem P., P., Dr. J. Š., trvale bytem P., C., oba zastoupeni Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou se sídlem Praha 1, Myslíkova 23, proti žalovanému: Úřad Městské části Praha 12, odbor výstavby, se sídlem Praha 4, Písková 830/25, za účasti osob zúčastněných: 1) J. K., trvale bytem P., L., 2) R. K., trvale bytem P., L., v řízení o žalobě proti nečinnosti žalovaného ve věci vyřizování podnětu žalobců ze dne 19. 5. 2016 ke zrušení Vyjádření souhlasu s dělením pozemků ze dne 13. 10. 2015 pod sp. zn. OVY/33330/2015/Pt, č. j.: P12 35548/2015 OVY,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á nárok na náklady řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 22. 12. 2016 se žalobcidomáhali toho, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o jejich podnětu ze dne 19. 5. 2016, kterým požadovali zrušení vyjádření žalovaného, tj. Souhlasu s dělením pozemků vydaného žalovaným dne 13. 10. 2015 pod sp. zn. OVY/33330/2015/Pt, č. j.: P12 35548/2015 OVY, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Žalobci v žalobě uvedli, že dne 19. 5. 2016 podali u žalovaného „Podnět ke zrušení vyjádření žalovaného ze dne 13. 10. 2015“. Napadeným vyjádřením byl dán souhlas s dělením původního pozemku parc. č. v k.ú. K. obec P., a to ve prospěch manželů J. a R. K.. Dne 24. 6. 2016 bylo právní zástupkyni žalobců doručeno „Sdělení k podnětu ke zrušení vyjádření správního orgánu vydaného odborem výstavby Úřadu městské části Praha 12“, kterým žalovaný odpověděl na podnět žalobců. Z odpovědi je zřejmé, že se žalovaný nikterak nezabýval jednotlivými důvody, pro které žalobci navrhli zrušit sdělení, proto odpověď žalovaného vnímají jako nekvalifikovanou a čistě formální. Na základě těchto skutečností je podle žalobců odpověď v rozporu se zásadami správního řízení, zejména pak se zásadou legitimního očekávání, kdy mají žalobci očekávat od správního orgánu kvalifikovanou odpověď, která bude řádně reagovat na jejich případný podnět. Žalobci jsou přesvědčeni, že sdělení žalovaného, kterým byl udělen souhlas k dělení pozemku a dále také odpověď žalovaného, byly vydány v rozporu se zákonem. Toto své přesvědčení odůvodňují tím, že ve sdělení je uvedeno, že toto vydal stavební úřad podle ustanovení § 151 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (když správně má být ustanovení § 154) namísto územního rozhodnutí, protože pro předmětné dělení pozemku není důvodné stanovit podmínky pro dělení, neboť je návrh v souladu se záměry a cíli územního plánování. Stavební úřad podle žalobců opomněl informovat o dělení pozemku dotčené orgány státní správy a dále nepřihlédl k dalším známým skutečnostem. Dále žalobci odkazují na ustanovení § 77 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), podle kterého se rozhodnutí o dělení pozemku vydává primárně formou územního rozhodnutí popř. formou územního souhlasu. Rozhodnutí o dělení pozemků nemusí v souladu s ustanovení § 82 odst. 3 stavebního zákona obsahovat podmínky pro rozdělení pozemku pouze tehdy, pokud jsou podmínky dány regulačním plánem, rozhodnutím stavebního úřadu nebo rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu. Ani jedna z výše uvedených podmínek podle žalobců splněna nebyla, následkem čehož nemohl žalovaný rozhodnout formou sdělení a celé řízení mělo být řešeno v klasickém územním řízení, aby se k němu mohly vyjádřit i dotčené orgány státní správy a dále mezující sousedé (tedy i žalobci). Na základě uvedených skutečností žalobci ve svém podnětu navrhli, aby žalovaný v souladu s ustanovením § 156 odst. 2 správního řádu usnesením sdělení zrušil. Tento postup však stavební úřad v odpovědi adresované žalobcům odmítl. Jeho odpověď byla však pouze formálním a nekvalifikovaným krokem, z něhož žalobci vyvodili, že žalovaný zůstal fakticky nečinným. Proto se žalobci dne 30. 6. 2016 v souladu s ustanovením § 80 odst. 2 správního řádu, obrátili na nadřízený orgán, tj. Magistrát hlavního města Prahy, aby usnesením převzal celou věc a rozhodl namísto nečinného správního orgánu, a to tak, že pro nezákonnost předmětné sdělení zruší. Možnost takového postupu opřeli žalobci o Závěr č. 60 ze zasedání poradního sboru ministra ke správnímu řádu ze dne 8. 10. 2007. Magistrát hlavního města Prahy vydal dne 16. 9. 2016 usnesení č. j. MHMP 1618726/2016, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobců, kterou se domáhali přijetí opatření proti nečinnosti.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na správnosti svého postupu při udělování souhlasu s dělením pozemku parc. č. v k.ú. K. v P.. Předmětný pozemek byl rozdělen tak, aby dvě nově vzniklé parcely měly samostatný přístup i příjezd na veřejnou komunikaci a možnost samostatného připojení na inženýrské sítě. Původní pozemek ani nově vzniklé pozemky nebyly a nejsou zatíženy žádnými právy třetích osob. Žalovaný závěrem doplnil, že v předmětném územním řízení nastaly podmínky pro aplikaci postupu předvídaného stavebním zákonem v § 82 odst. 3, proto nekonal žalovaný o dělení pozemku stavební řízení, ale pouze vydal opatření formou sdělení podle části čtvrté správního řádu. Správnost postupu byla potvrzena nadřízeným orgánem, z čehož vyplývá, že žalovaný byl ve věci činný- podnět byl navrhovateli podán dne 19. 5. 2016 a odpověď byla navrhovateli odeslána dne 23. 6. 2016. Žalobci se podle názoru žalovaného nedomáhají ochrany proti nečinnosti, ale zrušení vydaného sdělení.

Osoby zúčastněné se k meritu věci nevyjádřily, soudu pouze oznámily, že chtějí uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních námitek, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že Úřad městské části Praha 12 vydal dne 13. 10. 2015 pod č. j. P12 35548/2015 OVY vyjádřil souhlas podle § 82 odst. 3 stavebního zákona k žádosti pana R. K. a paní J. K. s dělením pozemku parc.č. v kat. území K., obec P..

Žalobci podali dne 19. 5. 2016 u tohoto správního orgánu podnět ke zrušení označeného vyjádření, majíce především za to, že bylo vydáno v rozporu se zákonem.

Úřad městské části Praha 12 se s tímto podnětem vypořádal sdělením ze dne 17. 6. 2016, v němž žalobce vyrozuměl o tom, že nebylo nutné o věci konat správní řízení, ani vydávat územní souhlas.

Městský soud při posuzování věci vycházel především z ust. § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, podle něhož „ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“

Podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, „Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.“

Základním zákonným předpokladem pro to, aby mohla být úspěšná žaloba na ochranu před nečinností správního orgánu, je skutečnost, že tento správní orgán vede správní řízení v konkrétní věci (ať už zahájené na žádost anebo z moci úřední), v němž má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

Předmětná žaloba by tedy mohla být úspěšná jen tehdy, pokud by doručením podnětu žalobců ze dne 19. 5. 2016 bylo u Úřadu městské části Praha 12, odboru výstavby, zahájeno správní řízení, v němž by tento úřad měl povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Soud proto musel především objasnit povahu tohoto podnětu ze dne 19. 5. 2016, aby objasnil, zda jeho doručením bylo zahájeno správní řízení nebo nikoliv.

Z textu podnětu, jak je založen ve správním spisu, je zřejmé, že žalobci sami jej označili jako podnět a domáhali se jím toho, aby stavební úřad podle ust. § 156 odst. 2 správního řádu zrušil Vyjádření ze dne 13. 10. 2015 – souhlas s dělením pozemku parc.č. v kat. ú. K..

Podle ust. § 156 odst. 2 správního řádu „Vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení.“

Hlava IX části druhé správního řádu obsahuje ustanovení §§ 94 až 99, upravující přezkumné řízení.

Podle ust. § 94 odst. 1 věta první správního řádu „V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy.“

Citovanou normu považuje soud v této věci za nejpodstatnější, neboť je v ní výslovně stanoveno, že přezkumné řízení vedou správní orgány z moci úřední. Takové řízení tedy nelze zahájit na žádost a žádná osoba tedy nemůže nijakým svým podáním takové řízení zahájit. Veškerá podání, jimiž by se kdokoliv domáhal přezkumného řízení, mají proto povahu pouhého podnětu. Pro vyřízení podnětu se pak použije postup vymezený v ust. § 42 správního řádu, podle něhož „Správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.“

Z výše uvedeného je zřejmé, že v předmětné věci došlo pouze k podání podnětu podle ust. § 42 soudního řádu, z čehož plyne, že žalovaný měl povinnost tento podnět přijmout, a pokud to podatel požadoval, ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, jej informovat, jak s tímto podnětem naložil. Obě tyto povinnosti Úřad městské části Praha 12 splnil, a soud má tak za prokázané, že v předmětné věci postupoval žalovaný v souladu se zákonem, když pouze vyrozuměl žalobce o tom, jak s podnětem naložil, tedy že jejich podnět neshledal důvodným.

V této věci tedy nebylo žalovaným zahájeno správní řízení, v němž byl povinen vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Proto ani žalobci nebyli oprávněni dožadovat se vydání takového rozhodnutí nebo osvědčení. Je nutno připomenout, že přezkumné řízení zahajuje správní orgán podle ust. § 156 odst. 1 správního řádu z moci úřední, tedy z vlastní vůle. Obdrží-li podnět k zahájení takového řízení, je to pouze důvod k tomu, aby věc uvážil, avšak rozhodnutí, zda přezkumné řízení zahání nebo nikoliv, je jen na jeho úvaze. Přitom, jak vyplývá z ust. § 42 správního řádu, není povinen osobě, která u něj podnět podala, sdělovat důvody, pro které přezkumné řízení nezahájil.

Na základě těchto skutečností tedy městský soud uzavřel s tím, že podáním podnětu ze dne 19. 5. 2016 nebylo u žalovaného Úřadu městské části Praha 12 zahájeno žádné správní řízení, v němž by tento správní orgán měl vydat rozhodnutí nebo osvědčení, a tedy nebyl splněn základní předpoklad k tomu, aby v předmětné věci vůbec mohlo dojít k nečinnosti. Podaný podnět žalovaný vyřídil způsobem odpovídajícím zákonu, a tedy nebyl nečinný. Zde městský soud odkazuje na závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 8. 7. 2009, č. j. 3 Ans 1/2009-58, které stanovilo, že:

„Žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se nelze úspěšně domáhat vydání rozhodnutí v případech, kdy je možno správní řízení zahájit jen z moci úřední a správní orgán při vyřízení podnětu k jeho zahájení postupoval podle § 42 správního řádu z roku 2004.

(...)Nejvyšší správní soud ovšem nesdílí ani názor stěžovatele na výklad ustanovení § 79 odst. 1 s. ř. s. Důvodová zpráva k návrhu zákona k tomuto ustanovení uvádí, že dosavadní platná právní úprava správního soudnictví citelně postrádá možnost fyzických a právnických osob dovolat se soudní ochrany v případech, kdy ve správním řízení dochází k průtahům a správní orgán neplní povinnost vydat v zákonem stanovených lhůtách rozhodnutí. Zjevným účelem nové právní úpravy tedy bylo poskytnout ochranu účastníkům správních řízení (ať již zahájených na základě žádosti či správním orgánem z úřední povinnosti) a tomuto také odpovídá jak konkrétní text předmětného ustanovení, tak i následná úprava lhůt pro podání žaloby. Z ustanovení samotného ani ze souvisejících ustanovení správního řádu však nelze nikterak dovodit, že by se v rámci ochrany proti nečinnosti mohla domáhat vydání rozhodnutí fyzická nebo právnická osoba v těch případech, kdy žádné správní řízení neběží, přičemž ona sama není s to svým úkonem takové správní řízení vyvolat a k jeho zahájení může dát pouze podnět.“

Pro úplnost soud uvádí, že podanou žalobu nebylo možno odmítnout, přičemž vychází z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 7 Ans 5/2008-164, které konstatovalo, že: „Posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu § 79 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoliv otázkou existence podmínek řízení.“

Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl nečinný, když v zákonem stanovené lhůtě reagoval na podnět žalobců, jeho reakce byla adekvátní a v souladu se zákonem, musel podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný ve věci a žalovanému náklady řízení před soudem nevznikly.

Soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 31. března 2017

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru