Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 A 177/2018 - 78Rozsudek MSPH ze dne 14.05.2019

Prejudikatura

2 Ads 33/2003

7 A 547/2002

6 Ads 61/2012 - 15


přidejte vlastní popisek

8 A 177/2018- 78

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

žalobkyně
D. Š.

zastoupená advokátkou JUDr. Veronikou Mašlonkovou,
se sídlem U soudu 327, Hradec Králové,

proti
Ministerstvo spravedlnosti,
se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, žalovanému

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2018, č. j. MSP-154/2018-ODSK-OTC/12,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2018, č. j. MSP-154/2018-ODSK-OTC/12, se

zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ustanovené zástupkyni JUDr. Veronice Mašlonkové se přiznává odměna ve výši

3 400,- Kč

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze náhradu

nákladů řízení ve výši 3 400,-Kč

Odůvodnění:

I.
Základ sporu

1. Žalobkyně podala dne 24. 7. 2018 žádost o poskytnutí peněžité pomoci podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), (dále jen „zákon č. 45/2013 Sb.“).

2. O žádosti rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Žádost zamítl s tím, že nárok žalobkyně je prekludován.

II.
Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Jak v podané žalobě žalobkyně uvedla, Policie České republiky, Krajské ředitelství Královéhradeckého kraje, vedlo trestní stíhání ve věci obviněného Z. Š., obviněného ze spáchání trestných činů týrání svěřené osoby podle § 215 tr. zákona, ublížení na zdraví podle § 224 tr. zákona a týrání osoby žijící ve společné domácnosti podle § 199 trestního zákona.

4. Žalobkyně podala dne 24. 7. 2018 žádost o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti v paušální výši. Žalovaný její žádost podle § 30 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb. zamítl s tím, že uplynula prekluzivní pětiletá lhůty k podání žádosti. Žalobkyně napadá rozhodnutí žalovaného pro jeho nepřezkoumatelnost a nezákonnost.

5. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spatřuje žalobkyně v tom, že z jeho odůvodnění není zřejmé, jaké důkazy měl žalovaný k dispozici před vydáním napadeného rozhodnutí a proč provedl důkaz pouze usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 3. 2018, když v rámci trestního řízení došlo k pozdějšímu rozšíření trestního stíhání obviněného, které žalovaný nevzal v úvahu. Žalovaný tedy nezjistil řádně skutkový stav věci.

6. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že její nárok prekludován není. Trestní stíhání obviněného bylo vedeno mimo jiné i pro jednání, kterého se vůči ní dopustil v létě roku 2017 a lhůta 5 let proto neuplynula.

7. Žalovaný se žalobkyní souhlasil, poukázal pouze na skutečnost, že sama žalobkyně v podané žádosti sice uvedla, že jednání obviněného bylo proti ní ukončeno v roce 2017, avšak nepřiložila poslední rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Proto došlo k zamítnutí podaného návrhu, neboť žalovaný vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 1. 3. 2018 bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání pro skutky, které mě vůči žalobkyni spáchat v roce 2008 a v roce 2012.

8. Žalovaný potvrdil, že po té, co mu byla doručena žaloba, dodatečně zjistil, že usnesením ze dne 28. 6. 2018, č. j. KRPH-85690-485/TČ-2017-050070, bylo vůči obviněnému Š. rozšířeno trestní stíhání pro skutek právně posouzený jako zločin vydírání podle 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy zločin vydírání spáchaný se zbraní, kterým byla způsobena těžká újma na zdraví. Tohoto jednání se obviněný měl vůči žalobkyni dopustit jednáním, které bylo ukončeno dne 28. 2. 2017.

9. Žalovaný se připojil k návrhu žalobkyně na zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

III.

Posouzení žaloby

10. Mezi účastníky nebylo sporu a Městský soud v Praze proto v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve věci neprováděl dokazování, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno jednak usnesením Krajského ředitelství Policie Královohradeckého kraje, Odbor obecné kriminality SKPV dne 1. 3. 2018 a dále usnesením téhož orgánu ze dne 28. 6. 2018, č. j. KRPH-85690-485/TČ-2017-050070. V pořadí druhým uvedeným usnesením bylo vůči obviněnému zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání podle 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl obviněný vůči žalobkyni dopustit tím, že dne 31. 1. 2013 po ní požadoval, aby uzavřela smlouvu o úvěru, k čemuž jí přinutil za použití plynové pistole, dále je obviněnému kladeno za vinu, že v přesně nezjištěném období od září roku 2013 do 28. 2. 2017, opět za použití násilí, nutil žalobkyni, aby podepsala dokumenty týkající se přijetí opatrovnictví její babičky, povolení insolvence a další listiny, v důsledku jednání obviněného se u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová porucha.

11. Rovněž bylo nesporné, že žalobkyně podala dne 24. 7. 2018 žádost o poskytnutí peněžité pomoci s využitím k tomu určeného formuláře. V kolonce V. – údaje o poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení uvedla: usnesení o zahájení trestního stíhání č. j. KRPH-85690-136/TČ-2017-050070, ze dne 1. 3. 2018, obviněný Z. Š. V kolonce VI. – datum, kdy byl trestný čin spáchán a kdy se poškozený dozvěděl o vzniku a rozsahu škody uvedla: čin byl spáchán v období od 2008 do 14. 9. 2017.

12. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl podanou žádost, neboť jako důkaz pro svá skutková zjištění vzal usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 3. 2018, č. j. KRPH-85690-136/TČ-2017-050070, podle kterého se obviněný dopustil trestného činu vůči žalobkyni v období od 1996 do 17. 5. 2008 a od 18. 5. 2008 do přesně nezjištěné doby roku 2012. Žalovaný vzal za prokázané, že trestná činnost byla ukončena v roce 2012 a nárok žalobkyně je podle § 30 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb. prekludován.

13. Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že Krajské ředitelství Policie Královohradeckého kraje, Odbor obecné kriminality SKPV usnesením ze dne 28. 6. 2018, č. j. KRPH-85690-485/TČ-2017-050070, rozšířil trestní stíhání obviněného Š. pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání podle 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl obviněný vůči žalobkyni dopustit dne 31. 1. 2013 a dále v přesně nezjištěném období od září roku 2013 do 28. 2. 2017.

14. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 45/2013 Sb., oběť má za podmínek stanovených tímto zákonem právo na peněžitou pomoc, kterou jí poskytne stát.

15. Podle § 24 odst. 1 písm. a) tohoto zákona, právo na peněžitou pomoc má oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví.

16. Podle § 30 odst. 2 tohoto zákona, žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká.

17. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

18. Pokud jde o uplatněné žalobní námitky, Městský soud v Praze shledal, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. O rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost se jedná mimo jiné tehdy, když je jeho výrok v rozporu s odůvodněním nebo rozhodnutí vůbec neobsahuje právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jeho důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, též rozsudek č. j. 2 Ads 33/2003 - 78). Rovněž to je případ rozhodnutí, jehož odůvodnění nedává smysl, z něhož by vyplývaly skutkové a právní důvody, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003, č. j. 7 A 547/2002 - 24).

19. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně po té, co zjistil skutkový stav na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 3. 2018, č. j. KRPH-85690-136/TČ-2017-050070, podle kterého bylo jednání obviněného ukončeno v roce 2012. V souladu s takto zjištěným skutkovým stavem dospěl k závěru, že nárok žalobkyně zanikl uplynutím zákonné lhůty 5 let pro podání žádosti. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění žalovaný rozhodl a proč, nelze tedy učinit závěr, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

20. Námitka nezákonnosti napadeného rozhodnutí je však zcela důvodná (a žalovaný si je toho i vědom). Krajské ředitelství Policie Královohradeckého kraje, Odbor obecné kriminality SKPV usnesením ze dne 28. 6. 2018, č. j. KRPH-85690-485/TČ-2017-050070, rozšířil trestní stíhání obviněného Š. pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání podle 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl obviněný vůči žalobkyni dopustit dne 31. 1. 2013 a dále v přesně nezjištěném období od září roku 2013 do 28. 2. 2017, je zřejmé, že v době podání žádosti lhůty 5 let neuplynula.

21. Žalobkyni nelze klást k tíži, že v podané žádosti uvedla pouze prvotní usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 3. 2018. Naplnění zásady materiální pravdy, vyjádřené shora citovaným ustanovením správního řádu vyžaduje, aby skutková stránka věci byla zjištěna dostatečně ve vztahu k řádnému posouzení a uplatnění zejména zásad legality (zákonnosti), přiměřenosti a předvídatelnosti rozhodnutí správních orgánů. Pouze v takovém případě je možno považovat skutkový stav za dostatečně zjištěný (SKULOVÁ, J. in Skulová, J. a kol. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. s. 71). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 61/2012 – 15: „hlavním kritériem při zjišťování skutkového stavu v rámci správního řízení je zásada materiální pravdy vyjádřená v ust. § 3 správního řádu, dle níž musí správní orgán postupovat tak, aby byl stav věci zjištěn dostatečným způsobem, nevzbuzujícím důvodné pochybnosti. Za zjištění skutkového stavu věci je tak primárně odpovědný správní orgán, který opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí.“

22. Ačkoli žalobkyně v podané žádosti sdělila žalovanému, že protiprávní jednání obviněného vůči ní bylo ukončeno až v roce 2017, žalovaný se s tímto tvrzením nijak nevypořádal, spokojil se zjištěním, že ke spáchání trestného činu mělo dojít naposledy v roce 2012 a tvrzení žalobkyně nijak nepřezkoumal. Pro své rozhodnutí o prekluzi nároku žalobkyně si neobstaral dostatek podkladů a rozhodl nesprávně na základě nedostatečně a vadně zjištěného skutkového stavu. Tím zatížil napadené rozhodnutí nezákonností spočívající v porušení zásady materiální pravdy, která nemůže vést k jinému rozhodnutí, než ke zrušení napadeného rozhodnutí.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

23. Městský soud v Praze shledal, že okolnosti případu odůvodňují vyřízení věci přednostně, mimo pořadí, v jakém napadla, v souladu s § 56 odst. 1 s.ř.s. Závažné důvody pro toto jednání spatřuje především v osobě žalobkyně, která je v pracovní neschopnosti (a to zřejmě v důsledku trestné činnosti na ní spáchané) pobírá nemocenskou ve výši 9 300,-Kč měsíčně a je v insolvenčním řízení. Dále rovněž v okolnostech případu, kdy žalobkyně měla být dlouhodobě vystavena závažnému protiprávnímu jednání obviněného.

24. Východiskem pro přijetí zákona č. 45/2013 Sb., je Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení (2001/220/SVV) a SMĚRNICE RADY 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004 o odškodňování obětí trestných činů. Podle čl. 12 Směrnice jsou všechny členské státy povinny zajistit, aby jejich vnitrostátní předpisy stanovily existenci systému odškodnění obětí násilných trestných činů spáchaných na jejich území, který zaručuje spravedlivé a přiměřené odškodnění obětí.

25. Ochrana obětí trestné činnosti a jejich přiměřené odškodnění by však zůstala pouze vyprázdněným právním pojmem, pokud by nebylo zajištěno, že bude poskytnuta bez zbytečných průtahů. Z těchto důvodů Městský soud v Praze ve věci rozhodl neprodleně.

26. Městský soud v Praze zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost a věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení žalovaný rozhodne o žádosti žalobkyně na základě skutkového stavu zjištěného v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními znovu přezkoumá včasnost a následně i důvodnost podané žádosti.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s ve spojení s § 140 odst. 2 a § 149 odst. 2 o.s.ř.

28. Žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků a zároveň jí k ochraně jejích zájmů byl ustanoven zástupce – advokátka JUDr. Veronika Mašlonková.

29. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.

30. Podle § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

31. Ustanovené zástupkyni náleží odměna podle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Městský soud v Praze přiznal zástupkyni žalobkyně odměnu za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení), ve výši stanovené podle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve výši 3 100,- Kč a dále paušální náhradu 300,-Kč. Tuto částku ve věci neúspěšné žalované uložil Městský soud v Praze v souladu s § 149 odst. 2 o.s.ř. zaplatit státu na účet zdejšího soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 14. května 2019

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru