Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

8 A 106/2016 - 40Rozsudek MSPH ze dne 25.10.2016


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 8A 106/2016 - 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Kverulant.org, o.p.s., se sídlem v Praze 10, Pražská 1148, IČ: 28925165, zastoupen Mgr. Adriánem Čechem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalované: Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, se sídlem v Praze 1, Sněmovní 4, proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 15. 4. 2016, č. j.: VKPS 41/2016,

takto:

I. Rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky ze dne 15. 4. 2016, č. j.: VKPS 41/2016, se ruší a věc se

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11

228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho

právního zástupce Mgr. Adriána Čecha, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 13. 6. 2016 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí vydaného vedoucím Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (dále též „nadřízený orgán“), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí vedoucího samostatného oddělení styku s veřejností Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 4. 2. 2014, č. j.: 797/2014, o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace a zamítnuto odvolání žalobce.

V podané žalobě žalobce uvádí, že dne 24. 1. 2014 požádal Parlament České republiky – Poslaneckou sněmovnu (dále jen „povinný subjekt“) písemnou formou v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o svobodném přístupu k informacím“) o sdělení informací, které se týkaly člena Rady Českého telekomunikačního úřadu pana O. F. Také žádal o kopii dopisu jmenovaného ze dne 14. 8. 2013, kterým měl pan F. informovat mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny ČR (dále jen „mandátový a imunitní výbor“) o tom, že učinil patřičné kroky směřující k ukončení činnosti výkonného ředitele soukromého sdružení právnických osob CZ.NIC. Současně se dotázal, zda pan F. je stále členem Rady ČTÚ, a zda ukončil zaměstnanecký či obdobný poměr v soukromém sdružení právnických osob CZ.NIC, pokud tento poměr ukončil kdy a jak se to stalo, a jakým způsobem o tom Radu ČTÚ nebo mandátový a imunitní výbor informoval. Rozhodnutím ze dne 4. 2. 2014, č. j.: 797/2014, povinný subjekt odepřel žalobci sdělit požadované informace s odkazem na ust. § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím z důvodu ochrany osobních údajů pana O. F.. Odvolání, které žalobce podal, bylo zamítnuto rozhodnutím Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 21. 3. 2014, č. j.: VKPS 127/2014. Žalobce následně podal žalobu u Městského soudu v Praze, který o ní rozhodl svým rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č. j.: 3A 59/2014-101, tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání odvolacímu orgánu. Ten v dalším řízení opět potvrdil rozhodnutí povinného subjektu, dne 15. 4. 2016, č. j.: VKPS 41/2016.

Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím žalované z těchto důvodů: Povinný subjekt odmítl poskytnout požadovanou informaci především s odkazem na ust. § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobce namítá, že dopis pana O.F. ze dne 14. 8. 2013 informuje mandátový a imunitní výbor, že jmenovaný učinil patřičné kroky směřující k ukončení činnosti výkonného ředitele soukromého sdružení právnických osob podnikajícího pod firmou CZ.NIC. Tento přípis je bezpochyby písemností úřední povahy, která přímo souvisí s působením pana F. ve veřejné funkci (člen rady ČTÚ). Jedná se zde dle žalobce o úřední korespondenci mezi vysokým státním úředníkem a orgánem Poslanecké sněmovny. Nejde zde o soukromou korespondenci pana O.F., na kterou by měla dopadat zákonná ochrana ve smyslu ochrany soukromí, či zachování důvěrnosti soukromé korespondence. Na základě těchto skutečností žalobce tvrdí, že povinný subjekt pochybil, pokud na danou právní věc aplikoval výjimku z obecné informační povinnosti dle ust. § 8a zákona o informacích. Žalobce neusiloval o informace, které se týkají soukromého, rodinného či osobního života pana F.. Jednalo se o informace, které se týkaly pana F. a jeho veřejné funkce, kterou vykonával od července 2013 do srpna 2014. Podle názoru žalobce je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pan O.F., jakožto veřejný činitel dobrovolně vykonávající vrcholnou funkci ve státní správě jako člen Rady ČTÚ, je povinen strpět zájem veřejnosti o svou osobu, a to zejména za situace, kdy objektivně existuje podezření, že dotyčný porušuje ust. § 4 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen „zákon o střetu zájmů“) tím, že jako výkonný ředitel dosud manažersky řídí a vede konsorcium soukromých firem CZ.NIC. Ačkoliv povinný subjekt v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že odmítnutí poskytnutí požadovaných informací je nutné s ohledem na skutečnost, že požadovaná informace se „nevztahuje k působnosti“ Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, současně nepopírá, že předmětným dopisem pana F. ze dne 14. 8. 2013 disponuje. Obsah předmětného dopisu tudíž může být velmi důležitý, neboť může potvrdit nebo vyvrátit podezření žalobce týkající se možného porušení zákona o střetu zájmů. Žalobce v žalobě dále poukazuje na to, že člen Rady ČTÚ má podle ust. § 2 odst. 1, písm. f) zákona o střetu zájmů postavení veřejného funkcionáře. Ten, kdo se nachází v tomto postavení, nesmí dle ust. § 4 odst. 1 písm. b) a c) zákona o střetu zájmů:

- být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího orgánu, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby; - být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu.

Na základě těchto ustanovení se žalobce domnívá, že pan F. měl podle ust. § 4 odst. 3 zákona o střetu zájmů povinnost uvedenou manažerskou a řídící činnost v soukromém sdružení firem CZ.NIC ukončit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne svého jmenování do funkce člena Rady ČTÚ. Dále žalobce namítá, že ani neveřejnost jednání mandátového a imunitního výboru nemůže být překážkou pro podání informací povinným subjektem dle zákona o informacích. V právních předpisech zakotvená povinnost mlčenlivosti či zásady neveřejnosti jednání se týká pouze pracovníků, nikoliv povinného subjektu, který má dle zákona o informacích povinnost žadateli poskytnout informaci. Žalobce nesouhlasí s tím, že poskytnutí požadovaných informací není možné s ohledem na zásadu neveřejnosti jednání mandátového a imunitního výboru, neboť pod pojmem neveřejnosti jednání uvedeného výboru nemůže být skryta trvalá neveřejnost všech informací, s nimiž se členové tohoto výboru (poslanci) při výkonu svého mandátu seznamují a s nimiž pracují, nýbrž jen a pouze aktuální neveřejnost jeho zasedání. Konečně podle žalobce není dán důvod ani pro odmítnutí jeho žádosti dle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť požadované informace nelze označit za informace, které mají v soukromém zájmu pana F. zůstat před veřejností utajeny. Zákona o svobodném přístupu k informacím je speciální zákonnou normou ve vztahu k jiným právním předpisům, včetně právních předpisů upravujících ochranu soukromí a osobních údajů.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí s tím, že v napadeném rozhodnutí doplnila odůvodnění k jednotlivým bodům odvolání a vypořádala se se všemi námitkami žalobce. Žalovaná trvala na argumentech, které uvedla již v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Opakovaně zdůraznila, že jednání mandátového a imunitního výboru je opodstatněně neveřejné. Předmětný dopis, který byl doručen k rukám tohoto výboru, byl taktéž zařazen mezi neveřejné materiály. Tato neveřejnost není dle žalované zásahem do práva veřejnosti na informace, nýbrž je to projev pravidel, která byla stanovena Jednacím řádem Poslanecké sněmovny (ust. § 45 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb.). Dále žalovaná informuje, že mandátový a imunitní výbor vede registr „Čestných oznámení“, které podávají poslanci a zákonem stanovení veřejní funkcionáři (člen Rady ČTÚ) a každý má právo do tohoto registru bezplatně nahlížet. Následně žalovaná oznámí, že prohlášení pana F. za rok 2013 a 2014 a originál zde zmiňovaného prohlášení (předmětného dopisu) dle ust. § 4 odst. 3 zákona o střetu zájmů se nachází v registru v tištěné podobě a je veřejnosti nepřístupný. Žalovaná zopakovala, že člena Rady ČTÚ jmenuje a odvolává vláda ČR na návrh ministra průmyslu a obchodu. Proto by se žalobce měl obracet na vládu ČR. Ve smyslu ust. § 14 odst. 5, zákona o svobodném přístupu k informacím se žalobcem žádaná informace nevztahuje k působnosti Poslanecké sněmovny. Zmínila též, že podle čestného prohlášení pana F. ukončil svou funkci člena Rady ČTÚ dne 31. 8. 2014. Nakonec žalovaná uvedla, že právo veřejnosti na poskytování informací není absolutní. Vychází z ust. § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím, které proklamuje, že osobní údaje budou poskytnuty jen v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. V tomto sporu se informace dle žalované vztahovaly ke konkrétní osobě, tudíž by jejich poskytnutí nebylo v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů. Tyto informace by žalovaná mohla poskytnout pouze v případě, že by měla souhlas subjektu údajů, ve smyslu ust. § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Každá osoba, která zastává veřejnou funkci, je současné také soukromou osobou a z tohoto důvodu má samozřejmě nárok na ochranu svého soukromí. Tento fakt dokládá, že žalovaná tedy nemohla informace z předmětného dopisu poskytnout, neboť dopis obsahoval plány pana F. do budoucna, a šlo tedy o projev osobní povahy ve smyslu již zmiňovaného ust. § 8a zákona o svobodném přístupu informacím.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že je nutno je zrušit.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 24. 1. 2014 žádost o poskytnutí informací dle zákona o informacích, v němž požádal o odpověď na následující otázky:

1) Podle sdělení předsedy vlády ČR J.R. měl pan O. F. dopisem ze dne 4. srpna 2013 informovat mandátový a imunitní výbor Parlamentu ČR o tom, že učinil patřičné kroky k ukončení činnosti výkonného ředitele sdružení CZ.NIC. Žádáme o kopii tohoto dopisu. 2) Je pan O.F. stále členem Rady ČTÚ?

3) Pokud pan O. F. ukončil zaměstnanecký či obdobný poměr v CZ.NIC, kdy a jak se tak stalo? Jakým způsobem o tom Radu ČTÚ nebo ČTÚ informoval? Předložte kopii příslušných dokumentů.

Rozhodnutím ze dne 4. 2. 2014 č. j.: 797/2014 rozhodl vedoucí samostatného oddělení styku s veřejností Kanceláře Poslanecké sněmovny ČR tak, že žádost podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a zákona o informacích odmítá. V odůvodnění svého rozhodnutí povinný subjekt uvedl, že člena Rady ČTÚ jmenuje a odvolává na návrh ministra průmyslu a obchodu do funkce vláda. Ve smyslu § 14 odst. 5 zákona o informacích se

požadovaná informace nevztahuje k působnosti Poslanecké sněmovny. Člen Rady ČTÚ předkládá mandátovému a imunitnímu výboru „Čestné prohlášení – Oznámení o jiných vykonávaných činnostech, oznámení o majetku nabytém v průběhu výkonu funkce, oznámení o příjmech, darech a závazcích podávaná veřejným funkcionářem podle zákona o střetu zájmů. Dále povinný subjekt uvedl, že žádosti o poskytnutí kopie předmětného dopisu nelze vyhovět, a to s poukazem na § 8a zákona o informacích, neboť při zpřístupnění informací je nutno respektovat ochranu osobních údajů, která je upravena zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). V daném případě dopis pana F., který byl zaslán mandátovému a imunitnímu výboru, je určen pouze poslancům, kteří jsou členy uvedeného výboru. Ve smyslu § 45 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny je jednání mandátového a imunitního výboru vždy neveřejné.

Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 19. 2. 2014, jehož důvody doplnil podáním ze dne 28. 2. 2014. Kromě jiného uvedl, že písemnost, o jejíž kopii má zájem, je korespondencí úřední, nikoliv soukromou, a tedy ji nelze zařadit pod ust. § 8a zákona o informacích. Dále poukázal na skutečnost, že člen Rady ČTÚ má podle platných právních předpisů postavení veřejného funkcionáře ust. § 2 odst. 1 písm. f) zákona o střetu zájmů, a proto podle § 4 odst. 1 písm. b) a c) uvedeného zákona nesmí být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu podnikající právnické osoby a nesmí být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu. Odvolatel zdůraznil, že obsah dopisu může být velmi důležitý, neboť může potvrdit či vyvrátit podezření možného porušení zákona. Odvolatel rovněž nesouhlasil s prvostupňovým orgánem ohledně překážky podání informace spočívající v neveřejnosti jednání mandátového a imunitního výboru a závěrem zdůraznil, že v dané věci není dán důvod ani pro odmítnutí jeho žádosti dle § 15 odst. 1 zákona o informacích, neboť požadované informace nelze označit za informace, které mají v soukromém zájmu pana F. zůstat před veřejností utajeny.

Dne 21. 3. 2014 vydal vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3A 59/2014-101, toto rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny ze dne 21. 3. 2014, č. j. VKPS 127/2014, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Svůj rozsudek soud odůvodnil zejména tím, že napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního).

Dne 15. 4. 2016 vydala žalovaná napadené rozhodnutí č. j.: VKPS 41/2016, kterým odvolání opět odmítla a potvrdila rozhodnutí orgánu I. stupně. V odůvodnění opět tvrdí, že povinný subjekt rozhodl správně, tedy že právo na poskytování informací není absolutní. Ohledně informace týkající se dopisu pana F. opět odkázala na ust. § 8a zákona o informacích, tedy že povinný subjekt poskytne osobní údaje jen v souladu s právními předpisy, které upravují jejich ochranu. Zde poukázala na ust. § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, podle něhož povinný subjekt může zpracovávat osobní údaje jen se souhlasem subjektu údajů; tento souhlas Poslanecká sněmovna nemá. Získané informace nelze obhajovat jen tím, že osoba, která vykonává veřejnou funkci, ztrácí nárok na ochranu svého soukromí. Součástí dopisu pana F. jsou osobní plánované aktivity, dopis je tedy dle žalované osobní povahy ve smyslu ust. § 8a zákona o informacích. Dále žalovaná uvedla, že žádost ve věci jmenování pana O. F. členem Rady ČTÚ nepatří do působnosti Poslanecké sněmovny, což dokládala ustanovením § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná závěrem poukázala na neveřejnost schůze mandátového a imunitního výboru, která vyplývá z ust. § 45 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Z povahy věci se soud nejprve musel zabývat tím, zda je napadené rozhodnutí zatíženo vadou, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Soud je tedy povinen přihlížet k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů z moci úřední, tedy aniž by žalobce nepřezkoumatelnost ve své žalobě konkrétně namítal.

Z tohoto zorného úhlu musel soud hodnotit skutečnost, že povinný subjekt, resp. nadřízený orgán v odůvodnění rozhodnutí výslovně uvedl, že ve smyslu § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím se požadovaná informace nevztahuje k působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, resp. že žádost ve věci jmenování pana O. F. členem Rady ČTÚ nepatří ve smyslu § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím do působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Podle ust. § 14 odst. 5 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt posoudí žádost tak, že v případě, kdy se požadovaná informace nevztahuje k jeho působnosti, žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli.

Jestliže tedy povinný subjekt dospěl k závěru, že požadovaná informace se nevztahuje k jeho působnosti, bylo jeho povinností tuto žádost podle ust. § 14 odst. 5 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím odložit. Jiný postup zde nepřichází podle citovaného zákona v úvahu. Pokud totiž se požadovaná informace nevztahuje k působnosti toho subjektu, který byl k jejímu poskytnutí vyzván, ten ve vztahu k ní není a nemůže být povinným subjektem ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Nepřísluší mu pak jakkoliv zkoumat, zda žádost má všechny zákonem předepsané náležitosti a už vůbec nemůže hodnotit, zda poskytnutí takové informace lze odmítnout z některého z důvodů podle ust. § 7 až 11 zákona o svobodném přístupu k

informacím. K takovému hodnocení a rozhodování je z povahy věci kompetentní pouze povinný subjekt, tedy ten, k jehož působnosti se požadovaná informace vztahuje. To platí přinejmenším už jen proto, že jen takový subjekt je schopen věcně posoudit, zda existuje některý z důvodů pro odmítnutí informace nebo nikoliv.

Povinný subjekt tedy zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť jeho odůvodnění je nesrozumitelné v tom směru, že směšuje dvě skutečnosti, které se vzájemně vylučují: pokud se požadovaná informace nevztahovala k působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a pak měla Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR žádost o ni odložit, a nijak se už nemohla zabývat důvody pro její odmítnutí. Úvahy a závěry obojího druhu však v jednom rozhodnutí nemohou existovat současně.

Tuto podstatnou vadu rozhodnutí povinného subjektu měl z úřední povinnosti reflektovat nadřízený orgán a v rámci své pravomoci uvést věc do pořádku. To se však nestalo, protože nadřízený orgán v podstatě převzal argumentaci subjektu rozhodujícího v I. stupni, a to včetně konstatování o tom, že žádost ve věci jmenování pana O. F. členem Rady ČTÚ nepatří ve smyslu § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím do působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Proto i nadřízený orgán zatížil své rozhodnutí stejnou vadou nesrozumitelnosti, způsobující jeho nepřezkoumatelnost.

Městský soud v Praze proto napadené rozhodnutí bez jednání zrušil podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního a podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm si žalovaný především s náležitou jistotou ujasní, zda požadované informace se skutečně nevztahují k jeho působnosti; v návaznosti na to pak rozhodne o odložení žádosti, případně její části. Pokud dojde z závěru, že požadované informace se k působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vztahují, vypořádá se s možnou existencí důvodů pro odmítnutí žádosti; přitom bude respektovat skutečnost, že zákonné důvody pro odmítnutí informace jsou výjimkami z obecné povinnosti informace poskytovat, pročež tyto výjimky je nutno vykládat a aplikovat právě a pouze jako výjimky, tedy nikoliv jako návod pro to, jak poskytnutí informace odmítat. Pokud by tedy například dospěl k závěru, že dopis pana O. F. ze dne 14. 8. 2013, adresovaný mandátovému a imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, se vztahuje k působnosti sněmovny, avšak že obsahuje také ryze osobní údaje, které s funkcí pana O. F. v Radě ČTÚ nesouvisejí, uváží možnost, jak takové osobní údaje znečitelnit, aby mohl tento dopis žadateli poskytnout (nebude-li ovšem shledán jiný zákonný důvod pro jeho odmítnutí).

Důsledně se tedy bude řídit ustanovením § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odstavec 1 soudního řádu správního, podle kterého má žalobce, který byl ve sporu úspěšný, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proti neúspěšnému žalovanému. Výše nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč a dále náklady na zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“)]) po 3 100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu; celkem 6 800,- Kč. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto s ohledem na § 57 odst. 2 s. ř. s. se náhrada zvyšuje o částku odpovídající této dani, a to 21 % z částky 6 800,- Kč, tj. o 1 428,- Kč. Žalobci tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovanou částka 11 228,- Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Válková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru