Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Ca 81/2009 - 70Rozsudek MSPH ze dne 04.03.2011


přidejte vlastní popisek

7 Ca 81/2009-70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Jaromíra Sklenáře a Mgr. Kamila Tojnera ve věci žalobců: a) M. M., b) K. M., proti žalovanému: 2) Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 6, za účasti: J. G., E. G., v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem,

takto:

I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Ministerstva pro místní rozvoj spočívajícím ve vydání sdělení ze dne 3. 12. 2008, čj. 16506/2008-83/971, se zamítá.

II. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Ministerstva pro místní rozvoj spočívajícím ve vydání sdělení ze dne 1.7. 2004, čj. 1924503-63/1734, se odmítá.

III. Návrh, kterým se žalobci podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhali zaplacení částky 840.000,- Kč, se odmítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobci podali dne 19. 1. 2009 žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Zásahy měly spočívat ve sděleních žalovaného ze dne 3. 12. 2008, čj. 16506/2008-83/971, a ze dne 1. 7. 2004, čj. 1924503-63/1734.

Sdělením ze dne 3. 12. 2008, čj. 16506/2008-83/971, bylo k podnětu žalobce K. M. na zahájení přezkumného řízení podle ust. § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, sděleno, že důvody k zahájení přezkumného řízení nebyly shledány. Toto sdělení bylo druhému žalobci doručeno dne 15. 12. 2008.

Podle ust. § 82 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování.

Jako zásah (v širším smyslu) lze charakterizovat aktivní úkony správních orgánů v rámci výkonu veřejné moci, jimiž fyzicky zasahují do právních poměrů osob za účelem ochrany právem chráněných zájmů (tyto úkony většinou souvisí s výkonem správního dozoru). Zásahem ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. není vydání právního předpisu ani vydání rozhodnutí, není jím ani nečinnost správního orgánu.

Z konstrukce § 94 správního řádu je zřejmé, že se nejedná o řádný opravný prostředek, ale o zvláštní prostředek dozorčího práva, který byl svěřen do rukou správních orgánů a na který není právní nárok. V případě, že příslušný správní orgán dojde k závěru, že chybí důvod pro přezkoumání napadeného správního rozhodnutí (není důvodné podezření, že pravomocným nebo předběžně vykonatelným rozhodnutím byl porušen obecně závazný právní předpis), a podnět k zahájení přezkumného řízení učinil jiný subjekt než správní orgán, vyrozumí jej o tom, že neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení. O tomto zjištění však správní orgán nevydává rozhodnutí, pouze sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodu do 30 dnů podateli. Oznámení o nezahájení přezkumného řízení podle § 94 správního řádu je tedy pouhým sdělením, nikoliv rozhodnutím. V tomto případě totiž není důvodu zasahovat do právní sféry účastníků správního řízení, protože jejich práva a povinnosti, změněné nebo vzniklé původním rozhodnutím, nejsou tímto sdělením dotčeny. Pokud by žalobci toto sdělení napadli žalobou podle ust. § 65 a násl. s.ř.s., byl by jejich návrh podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítnut jako nepřípustný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007-72).

Žalobci však podali žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, soud tedy posuzoval, zdali je toto sdělení zásahem ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. Jak je uvedeno výše, sdělení nezasahuje do právních poměrů osob, nijak nemění existující právní a skutkový stav věci. Na základě tohoto sdělení není žalobcům ukládána povinnost konat či se jednání zdržet, popř. strpět výkon práva správním orgánem či třetí osobou. Sdělením o nezahájení přezkumného řízení správní orgán dává najevo, že není důvod, aby byl ve věci činný, z podstaty věci je tedy zásah (myslitelný výlučně jako důsledek faktického konání správního orgánu) v daném případě vyloučen. Soud dospěl k závěru, že sdělení zásahem vůči žalobcům není, žaloba není důvodná. Ačkoliv sdělení nebylo určeno prvnímu žalobci (ten přezkumné řízení neinicioval), soud v jeho případě žalobu projednal věcně (nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Podnět na zahájení přezkumného řízení totiž není návrhem na zahájení správního řízení. Z hlediska pojmového vymezení zásahu mohou teoreticky sdělení o neprovedení přezkumu napadnout i účastníci předchozího správního řízení, kteří podnět nepodali, pokud (byť nesprávně) tvrdí, že tímto postupem bylo proti nim zasaženo.

Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud žalobu, jde-li o sdělení žalovaného specifikované ve výroku I rozsudku, jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Jde-li o sdělení ze dne 1. 7. 2004, čj. 1924503-63/1734, o odložení podnětu k přezkumnému řízení, platí i o něm výše uvedené závěry soudu. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem napadající toto sdělení však byla podána opožděně, k jejímu věcnému posouzení proto soud nepřistoupil. Žalobcům bylo sdělení doručeno dne 21. 7. 2004. Žaloba byla podána dne 19. 1. 2009. Žalobci nedodrželi dvouměsíční subjektivní ani dvouletou objektivní lhůtu (viz ust. § 84 odst. 1 s.ř.s.). Tato lhůta počala běžet doručením sdělení žalobcům. Soud proto žalobu proti sdělení žalovaného specifikovanému ve výroku II rozsudku podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. odmítl.

Ve vyjádření ze dne 29. 9. 2009 žalobci navrhli, aby soud vyslovil rozsudkem, že došlo k nečinnosti ze strany žalovaného, navrhli, aby soud přiznal žalobcům právo na náhradu škody ve výši 840.000,- Kč za morální a finanční újmu způsobenou při výkonu veřejné moci a dále aby soud zrušil rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, čj. MUVS-S 3627/2006 OVÚPD-330/Ev ze dne 11. 12. 2007, Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 17. 3. 2008, čj. KUZL-9027-2008 UP-S, ze dne 18. 4. 2003, čj. ÚP/530/03/S, ze dne 13. 4. 2005, čj. KUZL 4569/05 ÚP-S, ze dne 26. 1. 2006, čj. KUZL 25046/05-ÚP-S, ze dne 20. 3. 2007, čj. KUZL 12745/2007 ÚP-S, ze dne 10. 9. 2007, čj. KUZL 50204/2007, a ze dne 17. 3. 2008, čj. KUZL 9027/2008. Návrh na konstatování nečinnosti v rozhodnutí soudu žalobci navrhli i v podání ze dne 11. 1. 2011 doručeném soudu dne 17. 1. 2011. Ohledně těchto návrhů soud odkazuje na ust. § 87 odst. 2 věta první s.ř.s. Podle tohoto ustanovení soud rozsudkem zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. V rozsudku jímž je rozhodováno o žalobě proti nezákonnému zásahu (právě ta byla podána žalobci) nelze rušit rozhodnutí správního orgánu, nelze ani ukládat povinnost vydat rozhodnutí ve věci (žalobci navrhují, aby soud „konstatoval nečinnost“). Soud přitom návrh na zrušení rozhodnutí nepovažoval za samostatné podání, které by svým obsahem splňovalo náležitosti žalobního návrhu a jeho projednání by bránila pouze skutečnost, že byl podán u místně nepříslušného soudu. Ani návrh na „vyslovení nečinnosti“ soud nepovažoval za samostatně podanou žalobu ve smyslu ust. § 79 a násl. s.ř.s., již jen z toho důvodu, že žalobci požadovali pouze deklaraci nečinnosti z pohledu délky správního řízení, nikoliv uložení povinnosti správnímu orgánu rozhodnutí vydat (chyběl tedy základní znak této žaloby - tvrzená absence správního rozhodnutí). Jak u návrhu na zrušení rozhodnutí správního orgánu tak i u návrhu na vyslovení nečinnosti bylo žalobci jednoznačně požadováno, aby o nich soud rozhodl rozsudkem o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, nejednalo se tedy pak ani o nově iniciovaná řízení. Nejednalo se o autonomní návrhy, které by měl soud vylučovat k samostatnému projednání a dále postupovat podle ust. § 7 odst. 6 s.ř.s. (postoupení žalob proti rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje a Městského úřadu Vsetín místně příslušnému soudu) či rozhodnout o nich výrokem rozsudku (návrhu žalobců na určení, že žalovaný byl nečinný). Z výše uvedených důvodů proto soud procesně o návrzích žalobců nerozhodoval, neposuzoval je ani věcně, neboť takový postup v řízení o žalobě před nezákonným zásahem správního orgánu zákon nepřipouští. Tento závěr je pak podpořen i skutečností, že žalobu proti rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, čj. MUVS-S 3627/2006 OVÚPD-330/Ev ze dne 11. 12. 2007 a proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 17. 3. 2008, čj. KUZL-9027/2008 UP-S, žalobci již podali a tato je projednávána místně příslušným Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 30 Ca 95/2008.

Pokud žalobci navrhli, aby soud přiznal žalobcům právo na náhradu škody ve výši 840.000,- Kč za morální a finanční újmu způsobenou při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, soud návrh odmítl (jelikož se jedná o věc, která nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví, nemohl soud vůči tomuto návrhu vyvodit shora uvedené závěry a o tomto návrhu rozhodl výrokem III rozsudku).

Podle ust. § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, soud návrh odmítne tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.

Žalobci uplatnili nárok na náhradu škody a na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tento zákon je součástí soukromého práva. Odpovědnostní vztahy podléhající právní regulaci tohoto zákona jsou tak vztahy soukromoprávními. Tento závěr plyne jak z teorie občanského práva, tak i z praktické aplikace zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01). Právní vztahy vzniklé na základě zákona č. 82/1998 Sb. se subsidiárně řídí občanským zákoníkem (§ 26 zákona č. 82/1998 Sb.).

Vzhledem k právní povaze předmětného právního vztahu (občanskoprávní odpovědnostní vztah) věc nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. totiž spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení. Protože na danou věc se nevztahuje uvedená zákonná výjimka, spadá do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení.

Soud proto podle § 46 odst. 2 s. ř. s. návrh žalobců odmítl, neboť žalobci se podanou žalobou domáhají rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Tímto rozhodnutím je řízení ve správním soudnictví ukončeno a žalobci se v intencích uděleného poučení (viz níže) mohou domáhat ochrany svých soukromých práv u obecného soudu v občanském soudním řízení (srov. také SJS 671/2005). Ve věci soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., a contrario. Žalovaný byl ve věci úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil, náklady řízení ve smyslu ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. jim tak nevznikly.

Poučení:

I. Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů ode dne doručení kasační stížnost u Městského soudu v Praze, o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podání kasační stížnosti nemá vliv na běh lhůty k podání žaloby dle odstavce II. tohoto poučení, kterou lze podat pouze ve lhůtě tam uvedené.

II. Ve věci návrhu, kterým se žalobci podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhali zaplacení částky 840.000,- Kč, se lze domáhat práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (§ 46 odst. 2 s.ř.s.) u příslušného okresního (obvodního) soudu, a to tak, aby v této lhůtě žaloba došla k soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení (§ 82 odst. 3 o.s.ř.).

V Praze dne 4. března 2011

Mgr. Aleš Sabol

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru