Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 Ca 358/2008 - 49Rozsudek MSPH ze dne 30.11.2010


přidejte vlastní popisek

7 Ca 358/2008-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Jaromíra Sklenáře a Mgr. Kamila Tojnera ve věci žalobce: Petr K., zast. JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D., advokátem v Brně, Lidická 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti: SAZKA, a.s., se sídlem v Praze 9, K Žižkovu 851, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17.10.2008,

takto:

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17.10.2008, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.760 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Radima Charváta, advokáta.

III. Osoba zúčastěná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále také jako žalovaný) ze dne 17.10.2008, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (také jako „Úřad“) ze dne 20.2.2006, o výmazu užitného vzoru č. X o názvu „Systém samoobslužného sázkového terminálu“. Výmazu tohoto užitného vzoru se domáhala osoba zúčastněná na řízení s odůvodněním, že technické řešení chráněné tímto užitným vzorem nesplňovalo v době zápisu podmínky ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, neboť nebylo nové a nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti vzhledem k namítaným dokumentům, jež tvořily součást stavu techniky v daném oboru.

Dne 20.2.2006 bylo s odvoláním na ustanovení § 17 odst. 1 písmo a) zákona č. 478/1992 Sb. vydáno rozhodnutí o výmazu tohoto užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů s odůvodněním, že navrhovatel výmazu namítanými dokumenty prokázal, že technické řešení chráněné jediným nárokem na ochranu nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti, a nesplňuje tak podmínky zápisné způsobilosti podle ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb.

Žalovaný v rozhodnutí konstatoval námitky žalobcem vznesené v rozkladu. Žalobce v něm nesouhlasil s posouzením stavu techniky zejména u patentu X Dokument D1, ze kterého je znám systém samoobslužného herního terminálu, který obsahuje mikroprocesor sázkového terminálu a alespoň jedno uživatelské rozhraní zahrnující datový displej a zařízení pro zadávání dat, které je propojeno mikroprocesorem sázkového terminálu, přičemž uživatelské rozhraní tvoří samostatnou část sázkového terminálu. Napadené rozhodnutí se nezabývalo zásadní odlišností, z níž plyne nepřítomnost jakéhokoliv druhého či dalšího mikroprocesoru v zapojení mezi uživatelským rozhraním a centrálou sázkové společnosti, čímž by takové řešení mělo splnit i vyšší nároky, než pouhé přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti. Řešení napadeného užitného vzoruje výrazně jednodušší, než u namítaného dokumentu D1. Odborníkovi tak musí být zřejmé, že z přítomnosti mikroprocesoru v klientské stanici podle dokumentu D1 vyplývají další důsledky uspořádání zařízení, neboť procesor ke své činnosti vyžaduje celou řadu dalších prvků, jako jsou operační paměti, sběrnice, napájení, chlazení apod., jak je zřejmé z obr. 8 dokumentu D1. Takové provedení je tudíž výrazně složitější, dražší a náchylnější na poruchy. Centrální řadič 90 opatřený síťovým řadičem 230 s modemem 324 z dokumentu D1 nelze ztotožnit s žádným zařízením samoobslužného sázkového terminálu, tak jak je popsáno v napadeném užitném vzoru, tedy ani s mikroprocesorovou jednotkou A. Centrální řadič 90 sice také obsahuje mikroprocesor, který však slouží k propojení jednotlivých hracích míst C1 ... Cn s hlavním počítačem. Při porovnání modulu B napájení a datového zabezpečení, tak jak je znázorněn na obr. 1 napadeného užitného vzoru je zřejmé, že tento modul neobsahuje mikroprocesor a není tudíž totožný s řadičem 90 a s ním spojeným řadičem 232 herního banku a komunikačním spojením 234 připojeným na hrací terminály G až G. Technické řešení chráněné v prvním 1n

nároku na ochranu nové v tom, že chrání specifickou kombinaci a vzájemné propojení jednotlivých prvků samoobslužného sázkového terminálu. Odborník, který bude postaven před úkol realizovat samoobslužný sázkový terminál, zcela jistě zvolí obvyklá a známá řešení hracích automatů, jejichž procesor (v terminologii užitného vzoru mikroprocesor A) propojí s centrálním řadičem, který je programovatelný.

Žalovaný vycházel z tohoto, že užitný vzor č. 13650 s právem přednosti ze dne 30.6.2003 byl zapsán do rejstříku užitných vzorů s nároky na ochranu tohoto znění:

,,1. Systém samoobslužného sázkového terminálu, obsahující mikroprocesor (A) sázkového terminálu a modul (B) napájení a datového zabezpečení, jenž zahrnuje blok (2) přepěťové ochrany propojený se zdrojem (1) napětí a záložním zdrojem (3) napětí a dále blok (4) přenosu dat propojený přes komunikační síť (5) s centrálou (6) sázkové společnosti, vyznačující se tím, že alespoň jedno uživatelské rozhraní (C), zahrnující datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, je propojeno s mikroprocesorem (A) samoobslužného sázkového terminálu, přičemž uživatelské rozhraní (C) tvoří samostatnou část samoobslužného sázkového terminálu.

2. Systém samoobslužného sázkového terminálu podle nároku 1, vyznačující se tím, že uživatelské rozhraní (C) dále obsahuje čtečku, a/nebo zapisovač (9) elektronických karet, zařízení (10) pro příjem, a/nebo výdej hotovosti a zařízení (11) pro vystavení dokladu, které jsou připojeny k mikroprocesoru (A) sázkového terminálu.

3. Systém samoobslužného sázkového terminálu podle kteréhokoliv z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že k mikroprocesoru (A) sázkového terminálu je dále připojen modul (O) periferních zařízení a modul (E) obsluhy, který obsahuje čtečku, a/nebo zapisovač (9) elektronických karet, datový displej (7), zařízení (8) pro zadávání dat, zařízení (13) pro tisk z datových sestava zařízení pro vystavení dokladu (11).

4. Systém samoobslužného sázkového terminálu podle nároku 1, vyznačující se tím, že uživatelské rozhraní (C) tvoří počítač (G) s mikroprocesorem (F), který dále obsahuje datový displej (7) a zařízení (8) pro zadávání dat, přičemž je propojen s mikroprocesorem (A) sázkového terminálu."

Žalovaný dospěl k závěru, že z namítaných dokumentů D1 až D3 ani jeden z nich neobsahuje kombinaci všech znaků uvedených v prvním nároku na ochranu napadeného užitného vzoru a namítané dokumenty tedy neprokazují, že technické řešení, v rozsahu prvního nároku na ochranu, chráněné užitným vzorem nebylo ke dni, od něhož přísluší majiteli užitného vzoru právo přednosti, nové. Protože druhý až čtvrtý nárok na ochranu jsou vždy závislé na prvním nároku na ochranu, jimiž je blíže konkretizováno technické řešení definované v prvním nároku, a proto platí pouze ve spojitosti s ním, je nutno považovat za nové i technické řešení definované těmito závislými nároky. Žalovaný tak v souladu s rozhodnutím vydaným v prvém stupni řízení neshledal důvod, aby postupoval podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb. a užitný vzor vymazal z rejstříku z důvodu, že jím chráněné technické řešení není nové.

Žalovaný se dále zabýval otázkou, zda technické řešení chráněné v prvém nároku na ochranu přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti. Uvedl, že technické řešení podle prvního nároku napadeného užitného vzoru, bylo shledáno oproti namítanému klíčovému dokumentu D1, o nějž se návrh na výmaz napadeného užitného vzoru opírá, nové v tom, že obsahuje modul (B) napájení a datového zabezpečení, který zahrnuje blok přepěťové ochrany spojený se zdrojem napětí a záložním zdrojem. Odborník, který by byl postaven před úkol toto řešení realizovat v době před právem přednosti napadeného užitného vzoru zjistí, že možnost užití záložního zdroje v sázkovém terminálu je zřejmá rovněž z namítaného dokumentu D1, a je tudíž pro něho nasnadě zvolit v té době v oboru elektronických zařízení běžný záložní zdroj s ochranou proti přepětí, tj. v terminologii užitného vzoru blok přepěťové ochrany propojený se zdrojem napětí a záložním zdrojem. Technické řešení podle prvního nároku na ochranu napadeného užitného vzoru tak nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti.

Podle druhého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru uživatelské rozhraní sázkového terminálu obsahuje další zařízení, kterými jsou čtečka elektronických karet, zařízení pro příjem a/nebo výdej hotovosti, zařízení pro vystavení dokladu, které jsou připojeny k mikroprocesoru. Jak je zřejmé z namítaného dokumentu D1, v něm popsané uživatelské rozhraní rovněž obsahuje zařízení pro příjem a výdej hotovosti a zařízení pro vystavení dokladu (tiskárnu). Rovněž může obsahovat čtečku elektronických karet. Jak je dále zřejmé z popisu samotné hry, hráči mohou upravovat své sázky s ohledem na sázky ostatních hráčů, z čehož vyplývá, že zařízení pro příjem sázek (v hotovosti nebo prostřednictvím karet), jsou připojena ve smyslu terminologie užitného vzoru k mikroprocesoru. Vzhledem k tomu, že všechny znaky druhého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru jsou známy z namítaného dokumentu D1, ani technické řešení podle druhého nároku na ochranu nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti.

Podle třetího nároku na ochranu napadeného užitného vzoru je k mikroprocesoru sázkového terminálu připojen modul (D) periferních zařízení a modul obsluhy (E), který obsahuje zařízení uvedená ve druhém nároku na ochranu. Rovněž z namítaného dokumentu D1 je zřejmé, že centrální ovladač, v terminologii užitného vzoru mikroprocesor, může být spojen s pracovní stanicí obsluhy (modulem (E)) pro monitorování postupu hry. Pro odborníka tudíž bylo z dokumentu D1 seznatelné, že sázkový terminál může být vybaven modulem obsluhy (E) a dalšími periferiemi. Proto ani technické řešení podle třetího nároku na ochranu nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti.

Pokud se týká čtvrtého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru, v něm je stanoveno, že uživatelské rozhraní tvoří počítač s mikroprocesorem, propojeným s mikroprocesorem sázkového terminálu. Jak je zřejmé z předchozí části, pojem "uživatelské rozhraní" byl interpretován jako místo, jehož prostřednictvím zákazník provádí požadovanou operaci (sázku). Podle prvního (nezávislého) nároku na ochranu napadeného užitného vzoru jedno uživatelské rozhraní zahrnuje datový displej a zařízení pro zadávání dat. Jak je zřejmé z namítaného dokumentu D2, v něm je popsán herní systém, spočívající v přístupu hráčů k hernímu zařízení prostřednictvím počítačů, kdy s centrálou sázkové společnosti jsou propojena přímo jednotlivá uživatelská rozhraní (osobní PC). Z namítaného dokumentu D1 je dále známo, že uživatelská rozhraní zahrnují datový displej a zařízení pro zadávání dat. Dále obsahují mikroprocesor spojený s centrálním ovladačem, tj. podle terminologie užitného vzoru s mikroprocesorem sázkového terminálu. Pro odborníka, který je seznámen s obsahem namítaných dokumentů D1 a D2, a byl postaven před úkol realizovat řešení podle napadeného užitného vzoru, je zřejmé, že uživatelské rozhraní je možno realizovat pomocí počítače, a je tudíž pro něho nasnadě zvolit v té době běžný osobní počítač s obrazovkou a klávesnicí, spojený s mikroprocesorem sázkového terminálu. Z uvedeného je zřejmé, že ani technické řešení podle čtvrtého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti.

Žalobce v žalobě namítl, že se správní orgán prvního stupně ani žalovaný nezabývali odlišnostmi mezi chráněným užitným vzorem a namítaným dokumentem D1, a to především skutečností, že dle napadeného užitného vzoru se nachází pouze jediný mikroprocesor v datové cestě mezi zákazníkem a centrálou sázkové společnosti. Na základě řešení napadeného užitného vzoru se vždy dosáhne úspory alespoň jednoho mikroprocesoru a s ním souvisejících technologických součástí celého systému. Žalovaný pak v rozhodnutí uvedl, že rozhodl na návrh rozkladové komise. Z obsahu správního spisu však lze dovodit, že stanovisko rozkladové komise bylo ve prospěch žalobce. Během správního řízení bylo žalobci sděleno, že předseda Úřadu průmyslového vlastnictví vrátil rozkladové komisi jí vypracovaný návrh rozhodnutí k přepracování. Z obsahu spisu se však nepodává, že by se rozkladová komise poté znovu sešla a o stanovisku hlasovala. Pochybení žalovaného je pak doloženo i skutečností, že na shodné technické řešení byl žalobci udělen patent.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Tvrdil, že poukaz žalobce na existenci pouze jediného mikroprocesoru neodpovídá nárokům na ochranu vymezených v přihlášce užitného vzoru. Není tedy chráněno řešení obsahující jeden mikroprocesor, ale řešení, podle něhož jedno rozhraní je propojeno s mikroprocesorem, přičemž počet mikroprocesorů není nárokem na ochranu dán. Dovozovat nezákonnost žalovaného rozhodnutí ze skutečnosti, že nebylo identické s původním návrhem rozkladové komise, by znamenalo popření zákonné kompetence vedoucího ústředního orgánu.

Podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, Úřad provede výmaz užitného vzoru z rejstříku jestliže zjistí, že

§ 1 a § 3 téhož zákona. chráněné technické řešení není způsobilé k ochraně podle ustanovení Podle ustanovení § 17 odst. 2 téhož zákona výmaz užitného vzoru z rejstříku má účinky, jako by užitný vzor nebyl do rejstříku zapsán. Podle ustanovení § 1 zákona č. 478/1992 Sb., v původním znění, se chrání užitnými vzory technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná.

Podle ust. § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen správní řád), odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu; je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě zjištěné vady odstraní. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Podle § 47 odst. 3 správního řádu musí každé rozhodnutí správního orgánu v odůvodnění obsahovat uvedení skutečností, které byly podkladem pro rozhodnutí, dále z něho musí být patrné jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.

Odvolací orgán rozhoduje na základě odvolání podaného účastníkem správního řízení. V souladu s ust. § 59 odst. 1 správního řádu musí přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu, přitom musí mít na zřeteli, že rozhoduje na základě podaného odvolání, a musí se tak vypořádat se všemi námitkami, v něm uvedenými. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání je pak správní orgán povinen uvést, jak konkrétně jednotlivé odvolací námitky posoudil, z jakých skutkových okolností vycházel, jak je právně hodnotil, eventuelně jakými úvhaami byl veden při hodnocení důkazů.

Jednou ze zásadních námitek v rozkladu bylo tvrzení, že se rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nezabývalo zásadní odlišností, z níž plyne nepřítomnost jakéhokoliv druhého či dalšího mikroprocesoru v zapojení mezi uživatelským rozhraním a centrálou sázkové společnosti, čímž by takové řešení mělo splnit i vyšší nároky, než pouhé přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti. Žalobce tvrdil, že řešení napadeného užitného vzoru je výrazně jednodušší, než u namítaného dokumentu D1 a odborníkovi tak musí být zřejmé, že z přítomnosti mikroprocesoru v klientské stanici podle dokumentu D1 vyplývají další důsledky uspořádání zařízení, neboť procesor ke své činnosti vyžaduje celou řadu dalších prvků, jako jsou operační paměti, sběrnice, napájení, chlazení apod., jak je zřejmé z obr. 8 dokumentu D1. Takové provedení je tudíž výrazně složitější, dražší a náchylnější na poruchy. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí tuto námitku zcela pominul, ačkoliv se týkala podstaty věci. Obecně z odůvodnění musí být zřejmý zjištěný skutkový stav a jeho právní posouzení, tj. uvedení konkrétních ustanovení právního předpisu, podle kterých byl skutkový stav hodnocen. Pouze tak má také žalobce možnost vymezit se vůči rozhodnutí žalobou a formulovat žalobní body v souladu s ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. (uvedení skutkových a právních důvodů). Pouze potom může soud takovou konfrontaci při soudním přezkumu posoudit. V daném případě to učinit nelze, neboť odůvodnění rozhodnutí je neúplné a nepřesvědčivé, v důsledku toho pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Tvrzení žalovaného ve vyjádření k žalobě, že není chráněno řešení obsahující jeden mikroprocesor, ale řešení, podle něhož jedno rozhraní je propojeno s mikroprocesorem, přičemž počet mikroprocesorů není nárokem na ochranu dán, žalobou napadené rozhodnutí neobsahovalo, žalobce se proti němu tedy nemohl vymezit v podané žalobě. Ani v tomto rozsahu se tedy soud věcí zabývat nemohl. Výše uvedená vada způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, která je již sama o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.). Tato vada řízení je o to markantnější, že stanovisko rozkladové komise vyznělo ve prospěch žalobce, přitom poukazovalo (shodně jako žalobce v žalobě) právě na existenci pouze jednoho mikroprocesoru v napadeném řešení. Touto skutečností se tedy žalovaný nutně musel při posuzování rozkladu zabývat a přesvědčivě se s touto námitkou v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat.

Konstatovaná nepřezkoumatelnost rozhodnutí nebránila posoudit žalobu z hlediska tvrzeného procesního pochybení, a to absence návrhu rozkladové komise. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že stanovisko rozkladové komise ze dne 21.4.2008 vyznělo ve prospěch žalobce. Zároveň se ze spisu podává, že věc byla vrácena žalovaným rozkladové komisi k přepracování. O tom svědčí i vyřízení žádosti žalobce ze dne 15.8.2008. V dopisu ze dne 9.9.2008 (e-mailová korespondence s žalobcem) bylo pracovníkem odvolacího odboru sděleno, že předseda Úřadu průmyslového vlastnictví vrátil věc rozkladové komisi k přepracování. Z obsahu spisu se však již nepodává že by jakékoliv další stanovisko bylo rozkladovou komisí zpracováno. Protokol o hlasování odborné komise obsahuje poznámku z 3.10.2008, že „návrh rozhodnutí byl přepracován na základě připomínek předsedy úřadu“, žádný jiný návrh však správní spis neobsahuje. Podle ust. § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. o rozkladu rozhoduje vedoucí ústředního orgánu státní správy) na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise. Takový návrh v jeho definitivní podobě, na jehož základě by bylo možné o

rozkladu rozhodnout, však k okamžiku rozhodování předseda úřadu k dispozici neměl, resp. jeho existence se z obsahu správního spisu nepodává. V souzené věci tedy chyběl základ pro rozhodnutí žalovaného o rozkladu, přitom tato vada může způsobit nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

Z výše uvedených důvodů soud rozhodnutí žalovaného bez jednání zrušil pro vady řízení, podle ust. § 76 odst. 1 písm. a), písm. c) s.ř.s. Soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst.1 s.ř.s. Jelikož žalobce byl ve věci zcela úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů řízení ve výši 7.760,- Kč, a to 2.000,-Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby, 2x 2.100,- za 2 úkony právní služby a 2x 300,- Kč režijní paušál podle ust. § 9, § 11 a § 13 vyhl. č. 117/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Výše odměny za zastupování byla zvýšena o 20% daň z přidané hodnoty, neboť advokát soudu prokázal, že je plátcem této daně. Platební místo soud určil k rukám advokáta (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s).

Osobě zúčastněné na řízení žádné náklady v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem nevznikly, soud proto podle ust. § 60 odst. 5 a contrario rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

V Praze dne 30. listopadu 2010

Mgr. Aleš Sabol

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru