Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 A 8/2011 - 24Usnesení MSPH ze dne 12.07.2013

Prejudikatura

1 As 51/2011 - 135


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 7A 8/2011 - 24-25

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, v řízení o žalobě ze dne 10.1.2011 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2010 č.j. 125 004/2010-603

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 10.1.2011 u Městského soudu v Praze domáhal zrušení dvou rozhodnutí žalovaného: 1. rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto usnesení, jímž bylo rozhodováno ve věci žalobcovy námitky podjatosti pana Z. K. v řízení ve sporu ohledně služby elektronických komunikací mezi žalobcem jakožto navrhovatelem a společností Telefónica O2 Czech Republic, a.s., jako odpůrcem, vedeném pod č.j. 65 268/2010-633, 2. rozhodnutí žalovaného ze dne 20.12.2010 č.j. 135 157/2010-603, kterým byl zamítnut žalobcův rozklad a potvrzeno prvostupňové usnesení ČTÚ ze dne 20.9.2010 o zamítnutí žádosti žalobce o povolení 10 splátek k úhradě správního poplatku ve výši 2000,- Kč a zastavení řízení ve sporu ohledně služby elektronických komunikací mezi žalobcem jakožto navrhovatelem a společností Telefónica O2 Czech Republic, a.s., jako odpůrcem, vedeného pod č.j. 65 268/2010-633.

Usnesením ze dne 1.8.2012 č.j. 7 A 8/2011 – 12, které nabylo právní moci dne 9.8.2012, byl návrh žalobce na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.12.2010 č.j. 135 157/2010-603 vyloučen k samostatnému projednání. Řízení o návrhu směřujícímu proti tomuto rozhodnutí je u Městského soudu v Praze nadále vedeno pod sp. zn. 7 A 71/2012. Předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 7 A 8/2011 tak zůstalo pouze rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2010 č.j. 125 004/2010-603 ve věci žalobcovy námitky podjatosti pana Z. K. Toto rozhodnutí je však z přezkoumání soudem vyloučeno.

Dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d/ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

Podle ustanovení § 68 písm. e/ s.ř.s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Ze soudního přezkoumání jsou podle ust. § 70 písm. c/ s.ř.s. vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

Usnesení o námitce podjatosti úřední osoby vydané podle § 14 odst. 2 správního řádu služebně nadřízeným úřední osoby nebo tím, kdo má obdobné postavení, je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení správního řízení. Tímto usnesením je řešena otázka, zda úřední osoba, jíž se týká vznesená námitka podjatosti, je vzhledem k existenci zákonem stanovených důvodů vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Jedná se nepochybně o otázku vedení řízení, neboť jde o to, zda konkrétní úřední osoba může či nemůže v tom kterém řízení provádět úkony jménem správního orgánu. Vyřešení této otázky musí předcházet rozhodnutí o věci samé, přičemž případné vady správního řízení spočívající v tom, že se projednávání a rozhodování věci za správní orgán účastnila úřední osoba, u níž byl dán některý ze zákonem stanovených důvodů vyloučení, je možné namítat v žalobě směřující proti meritornímu rozhodnutí správního orgánu.

Městský soud v Praze poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.10.2003 č.j. 3 Afs 20/2003-23 vztahující se k dané problematice, v němž jmenovaný soud zaujal názor, že rozhodnutí správce daně o vyloučení pracovníka je rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení (§ 70 písm. c/ s.ř.s.) a které není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Citovaný závěr lze plně vztáhnout též na rozhodnutí o námitce podjatosti vydané jakýmkoliv správním orgánem, neboť neexistují důvody, pro které by bylo na místě rozlišovat mezi rozhodnutím o vyloučení pracovníka správce daně vydaným podle § 26 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků a rozhodnutím o vyloučení úřední osoby vydaným podle § 14 odst. 2 správního řádu. Charakter těchto rozhodnutí je totiž zcela shodný.

V rozsudku ze dne 29.6.2011 č.j. 1 As 51/2011 – 135 Nejvyšší správní soud konstatoval, že z odkazovaného rozhodnutí (míněno rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.10.2003 č.j. 3 Afs 20/2003-23) vyplývá jasný závěr, že rozhodnutí o podjatosti úřední osoby nemůže podléhat samostatnému přezkumu ve správním soudnictví. Citovaný rozsudek třetího senátu je prvním z řady rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2007, č.j. 4 As 46/2007 – 75), ve kterých Nejvyšší správní soud vyjádřil obdobný názor na tuto problematiku, a ustálil jej tak ve své judikatuře.

Napadené rozhodnutí je tedy jakožto úkon, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, úkonem vyloučeným ze soudního přezkoumání (§ 70 písm. c/ s.ř.s.). Soud proto žalobu postupem podle § 46 odst. 1 písm. d/ ve spojení s § 68 písm. e/ a § 70 písm. c/ s.ř.s. jako nepřípustnou odmítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 věta prvá s.ř.s., neboť žaloba byla odmítnuta a soudem nebyly shledány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci podle věty druhé téhož zákonného ustanovení.

V Praze dne 12. července 2013

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru