Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 A 186/2010 - 40Rozsudek MSPH ze dne 25.01.2011

Prejudikatura

57 Ca 105/2009 - 47


přidejte vlastní popisek

7 A 186/2010-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jaromíra Sklenáře ve věci žalobkyně: Miroslava L., státní příslušnost Ukrajina, zast. Mgr. Evou Holou, pracovnicí Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem v Praze 9, Kovářská 4, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl.m.Prahy, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 12, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, ze dne 5.10.2010,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha ze dne 5.10.2010, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí ze dne 5.10.2010, kterým bylo rozhodnuto o zajištění žalobkyně za účelem jejího předání podle mezinárodní smlouvy na základě dohody mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou o zpětném přebírání osob (uveřejněnou v Úředním věstníku Evropské unie dne 18.12.2007 pod č. L332) podle ust. § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále také jako zákon).

Žalovaný v rozhodnutí poukázal na existenci oznámení zahájení řízení o vyhoštění doručené žalobkyni dne 5.10.2010. Žalobkyně byla zajištěna z důvodu, že na území České republiky pobývala a pobývá bez platného víza, resp. cestovního dokladu. Dále bylo žalovaným přihlédnuto k tomu, že žalobkyně nemá na území České republiky zaměstnání ani žádné finanční prostředky. Ve výše uvedených skutečnostech žalovaný spatřoval nebezpečí, že žalobkyně bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

Žalobkyně v žalobě namítla rozpor výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, neboť důvody uvedené v odůvodnění rozhodnutí vycházejí z ust. § 124 odst. 1 zákona. Dále z rozhodnutí není zřejmé, jak byly naplněny podmínky žalovaným zvedené mezinárodní dohody. V rozhodnutí není uvedeno, jak zajištění zasáhne do rodinných vazeb žalobkyně.

Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16.5.2007, čj. 2 As 78/2006. Důvody zajištění spočívaly ve splnění podmínky existence neoprávněného pobytu a podmínky existence mezinárodní smlouvy, v daném případě ze smlouvy mezi Evropským společenstvím a Ukrajinou. Žalovaný odkázal na preambuli mezinárodní dohody. Ohledně žalobkyní namítaných rodinných vazeb žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.8.2009, čj. 2 As 22/2006-135.

Podle ust. § 129 odst. 1, odst. 3 zákona policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky. V případech, kdy předání cizince nebo dokončení jeho průvozu nelze uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin, a jde-li o průvoz leteckou cestou podle § 152 ve lhůtě do 72 hodin, policie vydá rozhodnutí o jeho zajištění a cizince umístí do zařízení. Rozhodnutí nabývá právní moci doručením nebo odmítnutím cizince rozhodnutí převzít. Doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

Žalobkyně v žalobě namítla absenci jedné z podmínek pro vydání rozhodnutí o zajištění podle ust. § 129 odst. 1 zákona, a to naplnění účelu zajištění, tedy faktického předání na území smluvního státu podle mezinárodní smlouvy. Touto podmínkou se žalovaný v rozhodnutí nezabýval. Z rozhodnutí není patrné, zdali jsou skutečně naplněny podmínky pro předání do smluvního státu, tedy zdali existuje důvod, pro který je cizinec zajištěn. Zajištění podle ust. § 129 zákona není prostředkem pro zabránění cizinci v neoprávněném pobytu na území České republiky, nýbrž prostředkem k úspěšnému provedení předání cizince podle mezinárodní smlouvy. Až tímto předáním je neoprávněnému pobytu cizince zabráněno. Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Plzni. Aby bylo možné rozhodnout o zajištění cizince podle ust. § 129 zákona, je nutné postavit najisto i splnění podmínek readmise požadovaných mezinárodní smlouvou. Žalovaný splnění této podmínky nehodnotil, rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud se ztotožnil se žalovaným, pokud tvrdil, že důvodem zajištění dle výše uvedeného ustanovení je neoprávněný pobyt cizince a existence mezinárodní smlouvy na jejímž základě má být cizinec předán, je však nutno doplnit, že druhá podmínka nepojímá pouze samotnou existenci mezinárodní smlouvy, nýbrž i faktickou možnost smluvní ustanovení v konkrétním jednotlivém případě vykonat. Zpravidla by tedy mělo být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno i ustanovení mezinárodní smlouvy, podle kterého lze cizince na základě zjištěného skutkového stavu předat.

Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil bez nařízení jednání (ust. § 76 odst. 1, písm. a) s.ř.s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a contrario, i když byla žalobkyně ve věci úspěšná, žádné náklady řízení jí nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 25. ledna 2010

Mgr. Aleš Sabol

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru