Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 A 160/2010 - 46Rozsudek MSPH ze dne 09.04.2014

Prejudikatura

7 As 22/2012 - 23

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 As 108/2014 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 7A 160/2010 - 46-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: UPC Česká republika s.r.o., sídlem Závišova 5, Praha 4, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, sídlem Praha 9, Sokolovská 5/219, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 27.7.2010, č.j. 82 230/2009-603,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27.7.2010, č.j. 82 230/2009-603, kterým byla žalobci uložena pokuta dle § 118 odst. 11 zákona č. 127/2005 Sb. ve znění do 30.6.2010 (dále zákon o elektronických komunikacích nebo zákon) ve výši 50.000,- Kč za správní delikt dle § 118 odst. 1 písm. i) zákona, kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 95 odst. 1 písm. b) zákona při shromažďování osobních údajů účastníků k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě, porušil povinnost získat předem souhlas účastníka telefonní stanice č. X, Mgr. Ing. L.V., a bez tohoto souhlasu postoupil osobní údaje Mgr. V. poskytovateli univerzální služby k jejich uveřejnění.

Žalobce namítá nezákonnost rozhodnutí pro nesprávné posouzení věci. Mgr. V. uzavřela se žalobcem dne 17.1.2008 smlouvu na dodávku služeb kabelové televize v rozsahu nabídek STARTER, HBO a Cinemax. Ve smlouvě Mgr. V. svým podpisem prohlásila, že se seznámila se specifikací objednaných služeb a se všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Dne 15.2.2008 Mgr. V. uzavřela se pokračování
2

žalobcem dohodu o změně smlouvy na dodávku služeb připojení k internetu STARTER a telefonní službu v tarifu BASIC. V čl. 9.6 všeobecných podmínek smlouvy je uvedeno, že subjekt údajů souhlasí s tím, aby poskytovatel zpřístupnil účastnické číslo účastníka ostatním účastníkům sítí nebo třetím osobám. Dále že účastník souhlasí s oprávněním poskytovatele zveřejnit seznam účastníků s uvedením jejich jmen, příjmení, adres, účastnických čísel apod. Toto dle žalobce neplatí pro účastníky, kteří se zveřejněním nesouhlasí nebo využívají službu, která zveřejnění jejich účastnických čísel nedovoluje. V dohodě o změně smlouvy ze dne 15.2.2008 je výslovně uvedeno: „Souhlasím s uveřejněním svých adresných údajů a svého telefonního čísla v telefonním seznamu poskytovatele (jen UPC Telefon) ano - ne“. Mgr. V. zaškrtnutím políčka „ne“ nesouhlasila s uvedením svých adresných údajů a svého telefonního čísla, avšak tento nesouhlas byl vázán pouze na telefonní seznam poskytovatele (uvedeno „jen UPC Telefon“) a nikoli na telefonní seznam Zlaté stránky, vydávaný poskytovatelem univerzální služby. Nesouhlas Mgr. V. s uveřejněním údajů se dle žalobce vztahoval pouze na vlastní internetový telefonní seznam účastníků UPC uveřejněný na webových stránkách žalobce (§ 95 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích). Podle čl. 9.6. všeobecných podmínek tak žalobce poskytl uvedená data o účastníkovi osobám oprávněným podle zvláštního předpisu.

Žalobce také uvedl, že Mgr. V. v době uzavření smlouvy i po dobu delší než 1 rok neučinila žádný úkon, který by byl výslovným, srozumitelným a určitým projevem vůle o odmítnutí uveřejnění v telefonním seznamu poskytovatele univerzální služby (Zlatých stránek). Jakmile Mgr. V. sdělila svůj výslovný nesouhlas stížností ze dne 15.4.2009, žalobce odmítnutí uveřejnění osobních údajů postoupil vydavateli univerzálního telefonního seznamu k odstranění jejích údajů. V tištěné podobě Zlatých stránek nebyly osobní údaje Mgr. V. zveřejněny.

Žalobce má za to, že žalovaný chybně zhodnotil předložené důkazy a nesprávně vyložil ust. § 95 a § 41 zákona o elektronických komunikacích, neboť zaměnil požadavek aktivního chování vydavatele telefonního seznamu poskytovatelem, který má povinnost předem získat souhlas účastníka ke zveřejnění jeho osobních údajů v telefonním seznamu poskytovatele (Mgr. V. nebyla nikdy zveřejněna), za aktivní chování účastníka, který by měl odmítnout zveřejnění v telefonním seznamu univerzální služby (Zlatých stránek). Žalobci tak byla dle žaloby uložena pokuta za správní delikt, který nebyl spáchán. Žalovaný dále v odůvodnění nad rámec zákona dovodil povinnost žalobce mít určitou část ve smlouvě ohledně poučovací povinnosti vůči účastníkovi o obsahu jeho vůle ve vztahu k JTS.

Dále žalobce navrhl moderaci výše pokuty s ohledem na nejednoznačné znění zákona a chování žalobce, který ihned po obdržení stížnosti Mgr. V. její odmítnutí zveřejnění osobních údajů ve Zlatých stránkách postoupil jeho vydavateli.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalovaný předal společnosti Telefónica O2 Czech republic a.s. osobní údaje svého účastníka, Mgr. V., aniž by získal předem její souhlas s uveřejněním osobních údajů. Účastník tel. stanice vyplnil formulář smlouvy tak, že si nepřeje osobní údaje zveřejnit. Ze skutečnosti, že je na formuláři smlouvy uvedeno „v seznamu poskytovatele“ nemůže být dovozeno, že by účastník nechtěl být jen v seznamu poskytovatele, ale v jiném telefonním seznamu (Zlatých stránkách) ano. Účastník dostatečně srozumitelně projevil svou vůli – neuveřejňovat své osobní údaje v seznamu. Splnění povinnosti žalobce podle § 41 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích je podmíněno shromážděním relevantních osobních údajů účastníků, nezbytných k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě na základě pokračování
3

jejího jména nebo v případě nezbytného minimálně množství dalších identifikačních prvků. Tento postup je upraven v § 95 odst. 1 zákona, kterým je žalobce rovněž vázán. Povinnost stanovená v § 41 odst. 3 písm. a) zákona se týká výhradně povinnosti poskytovatele služeb ve vztahu k poskytovateli univerzální služby, nikoliv samotného postupu při získávání osobních údajů. Ten je upraven zvláštním ustanovením § 95 zákona. Pokud tedy § 41 odst. 3 písm. a) zákona hovoří o účastnících, kteří uveřejnění odmítli, má tím na mysli účastníky, kteří nevyjádřili souhlas (čímž vyjádřili svůj nesouhlas) s uveřejněním jejich osobních údajů podle § 95 odst. 1 písm. b) zákona. Žalobce byl vázán povinností postupovat vůči svým účastníkům při shromažďování osobních údajů postupem podle § 95 zákona bez ohledu na to, zda mají být tyto údaje použity pro účely vydání vlastního telefonního seznamu společnosti žalobce, či mají sloužit jako podklad pro vydání telefonního seznamu poskytovatele univerzální služby. Poskytovatel univerzální služby byl podle § 41 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích povinen při získání osobních údajů pro účely vydání telefonního seznamu ve smyslu § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronických komunikacích postupovat podle § 95 zákona o elektronických komunikacích. Tedy mj. získat od účastníků předem souhlas s uveřejněním jejich osobních údajů v tomto seznamu. Není žádný důvod, proč by ochrana osobních údajů účastníků měla být nižší při získání souhlasu s uveřejněním jejich osobních údajů v telefonním seznamu vydávaném poskytovatelem univerzální služby, oproti seznamu vydávaného samotným poskytovatelem služeb.

Ze správního spisu plynou následující rozhodné skutečnosti.

Mgr. V. uzavřela se žalobcem dne 15.2.2008 dohodu o změně smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Ve vyplňovací formulářové části smlouvy v řádku: „Souhlasím s uveřejněním svých adresných údajů a svého telefonního čísla v telefonním seznamu poskytovatele (jen UPC Telefon) ano - ne“, označila text „ne“. Dle čl. 9.6 všeobecných podmínek smlouvy subjekt údajů souhlasí s tím, aby poskytovatel zpřístupnil účastnické číslo účastníka, resp. uživatele ostatním účastníkům sítí nebo třetím osobám. Dle čl. 9.7. všeobecných podmínek smlouvy je subjekt údajů oprávněn kdykoli odvolat svůj souhlas se zpracováním.

Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 25.8.2009, č.j. 032960/2009-631/Nov/H2 III.vyř., byla žalobci uložena pokuta 50.000,- Kč podle § 118 odst. 13 zákona o elektronických komunikacích za správní delikt uvedený v § 118 odst. 1 písm. p) zákona, kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 41 odst. 6 zákona v internetovém telefonním seznamu Zlaté stránky uveřejnil osobní údaje o účastníkovi telefonní stanice X. Dle správního orgánu I. stupně účastník telefonní stanice v dohodě o změně smlouvy na dodávku služeb připojení k internetu, STARTER a telefonní služby tarifu BASIC ze dne 15.2.2008 uvedl, že nesouhlasí s uveřejněním svých adresních údajů a svého telefonního čísla v telefonním seznamu poskytovatele. Přesto žalobce dané odmítnutí zveřejnění osobních údajů v rámci telefonního seznamu neakceptoval a osobní údaje uveřejnil v rozporu s § 41 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích. Dle správního orgánu z čl. 9.6 všeobecných podmínek neplyne, že zákazník podpisem smlouvy na poskytování služeb elektronických komunikací udělil výslovný souhlas se zveřejněním osobních údajů v telefonním seznamu. Dané ustanovení smlouvy pouze deklaruje zákonné právo účastníka řízení předat osobní a identifikační údaje svých zákazníků pro účely jejich zveřejnění v telefonním seznamu v souladu s obecně závaznými právními předpisy (tj. pouze s jejich předchozím výslovným souhlasem), resp. deklaruje zákonné právo zákazníka (telefonního účastníka) takové zveřejnění odmítnout. Při stanovení výše uložené pokuty správní orgán přihlédl k polehčující okolnosti, jež spočívala v okamžité nápravě po obdržení stížnosti účastníka telefonní stanice, zároveň však přihlédl pokračování
4

k době trvání deliktu, kdy údaje byly uveřejněny od září 2008 do 15.4.2009 (podání stížnosti účastníkem telefonní stanice).

Rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27.7.2010, č.j. 82 230/2009-603, bylo právní hodnocení správního orgánu I. stupně změněno tak, že byla žalobci uložena pokuta dle § 118 odst. 11 zákona o elektronických komunikacích ve výši 50.000,- Kč za správní delikt dle § 118 odst. 1 písm. i) zákona, kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 95 odst. 1 písm. b) zákona při shromažďování osobních údajů účastníků k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě, porušil svou povinnost získat předem souhlas účastníka stanice č. X, Mgr. Ing. L.V., a bez tohoto souhlasu postoupil osobní údaje Mgr. V. poskytovateli univerzální služby k jejich uveřejnění. Správní orgán II. stupně dovodil pochybení správního orgánu I. stupně při kvalifikaci správního deliktu, neboť žalobce nebyl subjektem, který uveřejňoval osobní nebo identifikační údaje o účastnících (§ 118 odst. 1 písm. p) zákona) a naopak v jednání žalobce spatřil znaky skutkové podstaty správního deliktu podle § 118 odst. 1 písm. i) zákona, neboť porušil povinnost při shromažďování osobních údajů účastníků vydáním seznamu účastníků ohledně nakládání s osobními údaji získanými pro účely veřejných seznamů podle § 95 odst. 1, 2 a nebo § 96 odst. 2, 3, 5 zákona. Dle správního orgánu II. stupně byl žalobce vázán povinností podle § 41 odst. 3 písm. a) zákona předat poskytovatelům univerzální služby dle odst. 1 a 2 bezodkladně poté, co byli tito poskytovatelé určeni, osobní údaje svých účastníků s výjimkou údajů těch účastníků, kteří uveřejnění odmítli. Splnění povinnosti podle § 41 odst. 3 písm. a) zákona je podmíněno shromážděním relevantních osobních údajů účastníků nezbytných k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě na základě jejího jména. Tento postup je upraven v § 95 odst. 1 zákona, kterým byl žalobce rovněž vázán. Ustanovení § 41 odst. 3 písm. a) zákona neupravuje specifický postup poskytovatelům služeb při získávání osobních údajů pro účely vydání telefonního seznamu poskytovatelem univerzální služby, nýbrž pouze povinnost předání údajů a rozsah údajů, které jsou tyto subjekty povinny poskytovateli univerzální služby poskytnout.

Předseda Rady ČTÚ dále konstatoval, že při výkladu zákona je třeba přihlížet nejen k textu norem, ale i k jejich systematickému zařazení. Díl šestý zákona o elektronických komunikací, který obsahuje § 41, upravuje práva a povinnosti poskytovatelů univerzální služby a subjektů, kteří jsou ve vztahu k němu povinni poskytovat určitou formu součinnosti. Povinnost stanovená v § 41 odst. 3 písm. a) zákona se týká výhradně povinnosti poskytovatele služeb ve vztahu k poskytovateli univerzální služby, nikoliv samotného postupu při získání osobních údajů. Tento je upraven ve zvláštním ustanovení § 95 zákona. Pokud § 41 odst. 3 písm. a) zákona hovoří o účastnících, kteří uveřejnění odmítli, má tím na mysli účastníky, kteří nevyjádřili souhlas (vyjádřili nesouhlas) s uveřejněním jejich osobních údajů podle § 95 odst. 1 písm. b) zákona. Shromažďování osobních údajů je systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů. Tyto údaje shromažďuje u svých účastníků pro poskytovatele univerzální služby konkrétní poskytovatel služby elektronických komunikací (žalobce). Ten je také vázán povinností postupovat vůči svým účastníkům při shromažďování osobních údajů postupem podle § 95 zákona, a to bez ohledu na to, zda mají být tyto údaje použity pro účely vydání vlastního telefonního seznamu nebo mají sloužit jako podklad k vydání telefonního seznamu poskytovatele univerzální služby. Ostatně sám poskytovatel univerzální služby byl podle § 41 odst. 1 zákona povinen při získání osobních údajů pro účely vydání telefonního seznamu ve smyslu § 38 odst. 2 písm. c) zákona postupovat podle § 95 zákona. Tedy mj. získat od účastníků předem souhlas s uveřejněním jejich osobních údajů v tomto seznamu. Dle předsedy Rady ČTÚ není žádný důvod, proč by ochrana osobních údajů měla být nižší při získání souhlasu s uveřejněním jejich osobních pokračování
5

údajů v telefonním seznamu vydávaném poskytovatelem univerzální služby, oproti seznamu vydávanému samotným poskytovatelem služby.

Dále v rozhodnutí o rozkladu žalobce správní orgán doplnil, že pokud zákon podmiňuje jednání poskytovatele služeb vyjádřením souhlasu či nesouhlasu účastníka, je nutné, aby poskytovatel služeb umožnil účastníkovi vyjádření jeho vůle v rámci smlouvy tak, aby z obsahu smlouvy bylo srozumitelné, jaké možnosti dává účastníkovi zákon. Implicitní souhlas s určitým jednáním poskytovatele, tam kde zákon požaduje volbu účastníka, nelze vykládat jinak, než jako obcházení zákona o zneužívání pozice silnější strany ve smluvním vztahu. Po účastnících nelze požadovat detailní znalost všech ustanovení zákona o elektronických komunikacích a jakékoliv podsouvání souhlasu s určitým jednáním je za těchto okolností nutno hodnotit jako jednání v rozporu se zákonem. Z obsahu smlouvy plyne, že účastník telefonní stanice si nepřeje osobní údaje zveřejnit. Jakkoliv je na formuláři smlouvy uvedeno „seznamu poskytovatele“, nemůže být dovozeno, že by účastník telefonní stanice nechtěl být zveřejněn pouze v seznamu poskytovatele, ale v JTS ano. Účastník telefonní stanice neměl jinou možnost vyjádření své vůle, neboť formulář o JTS mlčí. Dle správního orgánu tak účastník telefonní stanice jednoznačně projevil svou vůli nezveřejňovat své osobní údaje v seznamu i k neuveřejnění v JTS, tedy seznamu rozsáhlejšímu a distribuovanému všem účastníkům. Běžný spotřebitel nemůže mezi jednotlivými seznamy rozlišovat, pokud poskytovatel na formuláři uvede pouze jednu rubriku o souhlasu či nesouhlasu s uveřejněním osobních údajů.

Postup žalobce byl dle správního orgánu v rozporu s § 95 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, podle kterého každý, kdo shromažďuje osobní údaje účastníků k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledání podrobného kontaktu o osobě, je povinen získat předem souhlas účastníků s uveřejněním jejich osobních údajů.

Při uložení výše pokuty správní orgán přihlédl k předchozí úpravě, která byla pro žalobce příznivější, neboť limitovala výši uložené pokuty částkou 10 mil. Kč oproti zákonné úpravě ke dni rozhodování, jež stanovila horní mez ve výši 20 mil. Kč. V rozsahu kritérií pro uložení výše pokuty správní orgán rozhodující o rozkladu potvrdil úvahy správního orgánu I. stupně pouze s ohledem na absenci trvajícího správního deliktu dobu neoprávněného zveřejnění údajů účastníka nevyhodnotil jako dobu trvalého deliktu, nýbrž jako okolnost svědčící o míře závažnosti následku protiprávního jednání.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (75 odst. 2 věta první s.ř.s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř.s.). Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s.ř.s.

Dle § 41 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích podnikatel poskytující veřejně dostupnou telefonní službu je povinen předat poskytovatelům univerzální služby podle odstavců 1 a 2 bezodkladně poté, co byli tito poskytovatelé určeni, osobní údaje svých účastníků-fyzických osob a identifikační údaje svých účastníků-právnických osob s výjimkou údajů těch účastníků, kteří uveřejnění odmítli.

Dle § 95 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích každý, kdo shromažďuje osobní údaje účastníků k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě na základě jejího jména nebo případně nezbytného pokračování
6

minimálního množství dalších identifikačních prvků, je povinen získat předem souhlas účastníků s uveřejněním jejich osobních údajů a zajistit, aby účastníci měli možnost stanovit, které osobní údaje z rozsahu relevantního pro účely seznamu stanovenými vydavatelem mají být uvedeny ve veřejném seznamu.

Dle § 118 odst. 1 písm. i) zákona o elektronických komunikacích právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost při shromažďování osobních údajů účastníků k vydání seznamu účastníků ohledně nakládání s osobními údaji získanými pro účely veřejných seznamů podle § 95 odst. 1 nebo 2 anebo § 96 odst. 2 nebo 3 nebo 5.

Soud se ztotožňuje s výkladem žalovaného správního orgánu ohledně systematické struktury zákona o elektronických komunikacích, jenž obsahuje část upravující postup shromažďování osobních údajů o účastnících telefonní stanice (§ 95) a dále část upravující vztahy poskytovatele služeb k poskytovateli univerzální služby (§ 41). Dle § 95 odst. 1 písm. b) zákona každý, kdo shromažďuje osobní údaje účastníků, je povinen získat předem souhlas účastníků s uveřejněním jejich osobních údajů ve veřejném seznamu. Povinným subjektem dle § 95 odst. 1 písm. b) zákona je nejen žalobce, ale i poskytovatel univerzální služby, neboť Zlaté stránky jsou veřejným seznamem ve smyslu § 95 odst. 1 písm. b) zákona. Žalobce byl povinen dle § 95 odst. 1 písm. b) zákona získat předem souhlas účastníka se zveřejněním v seznamu a poté v případě udělení takového souhlasu byl dle § 41 odst. 3 písm. a) zákona povinen předat takto řádně získané údaje poskytovateli univerzální služby. Vztah ust. § 95 a § 41 je nutné vnímat v časové ose přirozeného chodu událostí. Soud shodně se žalovaným nespatřuje rozumného důvodu, aby zveřejnění údajů účastníků v jakémkoliv veřejném seznamu mělo podléhat rozdílné úpravě, neboť účinek zveřejnění v seznamu žalobce i poskytovatele veřejné služby je zcela identický, osobní údaje účastníka telefonní stanice jsou v obou případech veřejně přístupné a tedy bez jakéhokoliv omezení dohledatelné. Soud má dále za to, že projev vůle účastníka, (ne)souhlas se zveřejněním dle § 95 odst. 1 písm. b) zákona zákona, musí být učiněn výslovně, nikoli konkludentně. Výslovnost projevu účastníka plyne nejen z textu ust. § 95 odst. 1 písm. b) zákona – pojmy „získat“, „předem“, predikují aktivní činnost poskytovatele i spotřebitele, ale i z povahy chráněného zájmu, tj. soukromí účastníka. Konkludentní souhlas účastníka, zejména je-li, jako v dané věci, součástí všeobecných podmínek upravujících převážně technické podmínky přenosu služby, je v rozporu s § 95 odst. 1 písm. b) zákona zákona, a proto nezakládá sledovaný účinek projevu vůle účastníka, tedy jeho souhlas se zveřejněním. V daném případě byly v internetové verzi veřejného seznamu „Zlaté stránky" zveřejněny údaje o jménu, tel. číslu, adrese i emailu účastnice telefonní stanice, což soud při současné úrovni internetové sítě a možnostech dalšího vyhledávání údajů o účastníkovi tel. stanice (např. zaměstnání, vlastnictví nemovitosti) považuje za velký zásah do soukromí účastnice. Vzhledem k rozvoji internetu a telefonní mobilní sítě jejich uživatelé intenzivněji vnímají hranice svého soukromí, jejichž limity jsou zcela dány principem dobrovolnosti.

Ust. § 41 odst. 3 písm. a) zákona nestanoví odlišnou úpravu získání souhlasu se zveřejněním údajů účastníků, nýbrž navazuje na ust. § 95 odst. 1 písm. b) zákona, kdy znění § 41 odst. 3 písm. a) zákona „...s výjimkou údajů těch účastníků, kteří uveřejnění odmítli“ akcentuje výslovnost souhlasu dle § 95 odst. 1 písm. b) zákona. Žalobce byl povinen dále disponovat pouze s takovými údaji, které získal v souladu s § 95 odst. 1 písm. b) zákona. Jelikož takto v dané věci neučinil, naplnil znaky správního deliktu dle § 118 odst. 1 písm. i) zákona. Novelizaci ust. § 41 odst. 3 písm. a) zákona spočívající v doslovném převzetí souhlasu dle § 95 odst. 1 písm. b) zákona je nutné vykládat jako upřesnění zákona, nikoli jako pokračování
7

změnu pravidel při shromažďování údajů ve vztahu k univerzální službě.

Žalobní bod o nesprávném výkladu vztahu ust. § 41 odst. 3 písm. a) zákona a § 95 odst. 1 písm. b) zákona správním orgánem soud nepovažuje za důvodný. Nedůvodný je i žalobní bod o udělení souhlasu účastnicí tel. stanice ujednáním čl. 9.6. všeobecných podmínek, neboť čl. 9.6. všeobecných podmínek neobsahuje výslovný souhlas se zveřejněním údajů účastníka tel. stanice ve veřejném seznamu jakékoliv povahy.

Soud se také ztotožňuje se závěry předsedy Rady ČTÚ ohledně obsahu smlouvy o poskytnutí služeb (čl. 9.6. všeobecných podmínek) a projevu vůle účastnice tel. stanice označené jako nesouhlas se zveřejněním v seznamu žalobce. Pokud účastnice výslovně projevila nesouhlas se zveřejněním v telefonním seznamu žalobce, je nutno takovýto projev vůle vykládat nikoli restriktivně ve vztahu k seznamu žalobce, jakkoli text ve formuláři smlouvy je omezen pouze na seznam žalobce, nýbrž jako nesouhlas se zveřejněním údajů v jakémkoliv veřejném seznamu. Jak výše uvedeno, veřejná povaha seznamu žalobce i seznamu poskytovatele univerzální služby je zcela identická. Není tak rozumného důvodu, aby účastník tel. stanice v rozsahu ochrany svého soukromí rozlišoval provozovatele veřejného seznamu, což ostatně prokazuje následná reakce Mgr. V. spočívající v důrazném odmítnutí zveřejnění údajů ve Zlatých stránkách. Závěr žalovaného není podceněním inteligence uživatelů, jak namítá žalobce, nýbrž přiléhavá reflexe nadužívání konkludentních souhlasů v rámci obsahově rozsáhlých všeobecných podmínek, aniž by skutečnosti pro spotřebitele rozhodné byly dostatečně srozumitelně odděleny a sděleny. Zejména pokud v prvotní části smlouvy je účastník telefonní stanice výslovně na možný zásah do soukromí upozorněn, jakkoli omezeně ve vztahu k seznamu žalobce. Rozsah všeobecných podmínek žalobce a oproti tomu výslovný odkaz na zveřejnění údajů v úvodní části smlouvy výrazně oslabuje obezřetnost účastníka v oblasti ochrany jeho soukromí, nehledě k jeho očekávání, že jím vyslovený nesouhlas vylučuje jakékoliv zveřejnění údajů. Nelze u spotřebitele očekávat znalost odlišné existence seznamu poskytovatele a poskytovatele univerzální služby, resp. povinnosti poskytovatele tyto údaje dále předat.

Žalobní bod, kterým žalobce sporoval závěr žalovaného ohledně vnitřního nastavení shromážděných údajů žalobce pro účely žalobce a pro účely poskytovatele univerzální služby, nesměřuje proti skutečnému důvodu rozhodnutí žalovaného, proto není předmětem soudního přezkumu, neboť vzhledem k výše uvedené povinnosti žalobce při shromažďování údajů pro jakékoliv zveřejnění je pro posouzení věci bezpředmětné, zda klientský systém žalobce obsahuje „filtry pro každý telefonní seznam“.

Soud ve znění § 41 odst. 3 písm. a) zákona nespatřuje nejasné, rozporné znění zákona, které by vyloučilo deliktní odpovědnost žalobce, případně založilo oprávnění moderace výše trestu dle § 78 odst. 2 s.ř.s., neboť výše trestu byla uložena při samé dolní hranici sazby (0,5 % horní sazby dle § 118 odst. 11 zákona ) a to bez ohledu na jednání žalobce po podání stížnosti účastnice tel. stanice, neboť zásah do soukromí účastnice soud považuje za intenzivní a dlouhodobý, proto uloženou pokutu soud nepovažuje za zjevně nepřiměřenou. Zároveň obsah smlouvy (čl. 9.6. všeobecných podmínek) prokazuje systémové protiprávní jednání žalobce, které nebylo omezeno pouze na posuzovaný případ Mgr. V. Smyslem a účelem moderace (§ 78 odst. 2 s. ř. s.) není hledání „ideální“ výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce, pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce. V případě sankcí z obecných hledisek méně závažných (zde pokuty ve pokračování
8

výši 10 000 Kč) proto bude moderace sankce zpravidla vzácnější než v případě sankcí výrazných (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.04.2012, čj. 7 As 22/2012 – 23).

Na základě výše uvedeného je žaloba nedůvodná a proto soud žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst.1 s.ř.s. Žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 9.4. 2014

JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru