Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 A 143/2011 - 53Rozsudek MSPH ze dne 09.10.2012

Prejudikatura

8 As 5/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
8 As 115/2012 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 7A 143/2011 - 53-64

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce PURITAS & SANITAS s.r.o., IČ 28890566, se sídlem v Mělníku, Italská 3429, zastoupeného JUDr.Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 236, proti žalované České obchodní inspekci, Ústřednímu inspektorátu, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 20.5.2011, č.j. ČOI 29913/11/O100/2500/11/Pe/Št

takto:

I. Rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 20.5.2011,

č.j.: ČOI 29913/11/O100/2500/11/Pe/Št, s e z r u šu j e a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6.800,- Kč do

třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Jiřího

Kozáka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce (dále též „žalovaného správního úřadu“), jímž bylo změněno rozhodnutí ředitele inspektorátu České obchodní inspekce Ústeckého a Libereckého kraje ze dne 23.2.2011, č.j. 2500/0015/R/Bl, o uložení pokuty žalobci v úhrnné výši 100.000,- Kč za naplnění skutkových podstat správních deliktů podle ustanovení § 24 odst.1 písm.a) a odst.7 písm.a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně spotřebitele) tak, že pokuta, uložená podle ustanovení § 24 odst.9 písm.c) citovaného zákona se ukládá podle ustanovení § 24 odst.10 písm.d) téhož zákona.

Žalobce v podané žalobě namítl, že se měl dopustit deliktu užívání nekalých praktik tím, že obchodní zástupce žalobce měl slibovat dotaci ze strukturálních fondů Evropské unie na nákup výrobků společnosti. Žalovaná – Česká obchodní inspekce – dospěla k nesprávnému skutkovému i právnímu závěru, když popis předváděcí akce je nepřesný a zavádějící, vytýkané jednání není popsáno v samotném protokolu o kontrole, nýbrž až v jeho dodatku, který byl sepsán druhý den po konání akce v nepřítomnosti pracovníků či obchodních zástupců žalobce. Žalobce se dále domnívá, že za způsob provádění propagační akce v daném případě a za jednání na ní i za jakékoliv případné nekalé praktiky není žalobce odpovědný. Není správný závěr o tom, že obchodní zástupce v rámci propagační akce jednal jménem na účet žalobkyně, neboť tento způsob jednání jednak odporuje smlouvě o obchodním zastoupení, uzavřené mezi společností a obchodním zástupcem Jiřím N. ze dne 15.8.2010, jednak také právní úpravě podle ustanoveních § 652 a následujících obchodního zákoníku. Žalobce nemůže být shledán odpovědným za způsob vedení propagační akce obchodním zástupcem, ani za způsob, kterým získává zákazníky a za údaje, které spotřebitelům v rámci vlastní obchodní podnikatelské činnosti sděluje. Žalobce nikdy obchodní zástupce neinstruoval, aby podobné informace v rámci obchodní činnosti sdělovali, naopak požaduje, aby při sjednávání smluv postupovali v souladu s právem a pravdivě. Na případném jednání obchodního zástupce tak žalobce nenese žádné zavinění.

Žalobce se zároveň současně domnívá, že předmětná informace o dotaci - i pokud by byla skutečně a prokazatelně poskytnuta - není způsobilá jakkoliv ovlivnit jednání spotřebitele, přičemž podstata takové informace by ani nebyla nepravdivá. Není rozhodné, na základě jakých skutečností poskytne obchodní zástupce spotřebiteli slevu, nýbrž že přislíbené cenové zvýhodnění v daném případě spotřebiteli skutečně přizná. Spotřebitel nebyl nijak ošizen ani poškozen, motivační pobídkou bylo poskytnutí slevy a nikoliv důvody jejího poskytnutí a případné informace o dotaci nejsou v příčinné souvislosti s rozhodováním spotřebitele, který mohl být ovlivněn pouze příslibem slevy, která mu skutečně poskytnuta byla.

Pod bodem 2 podané žaloby žalobce namítl, že se dále měl dopustit deliktu užívání nekalých praktik tím, že jeho obchodní zástupce měl v rozporu se skutečností uzavřít dohodu o sjednané návštěvě za účelem objednávky a dodávky zboží. I v tomto případě správní úřady dospěly k nesprávnému skutkovému a právnímu závěru, neboť nelze dovozovat, že by návrh kupní smlouvy, kterou obdrželi pracovníci České obchodní inspekce, obsahoval nepravdivé údaje. Předložené smlouvy byly pouhým konceptem, který bylo možno na žádost spotřebitele následně měnit, neboť jednání ještě nebylo ukončeno a mělo pokračovat v bydlišti kupujícího. V daném případě byl zjevně formulář smlouvy pouze předvyplněn na základě informací, předpokládaných obchodním zástupcem, který zřejmě počítal s tím, že zboží bude odvezeno zájemci domů na základě výslovné pozvánky k návštěvě obchodního zástupce a teprve tam dojde k uzavření smlouvy. Předmětná pasáž dohody o sjednané návštěvě není informativního charakteru, to znamená, že způsob jejího vyplnění nelze hodnotit jako uvedení nesprávného údaje ve smyslu ustanovení § 5 odst.1 písm.a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť se jedná o společné konstatování stran bez právních důsledků pro obsah kupní smlouvy. I v případě, kdy by nesprávně došlo k vyplnění tohoto bodu, na právu spotřebitele od kupní smlouvy odstoupit by to nic neměnilo. Žalobce také ve všech případech, kdy se na něj spotřebitelé obrátili se žádostí o ukončení smlouvy, zrušení smlouvy akceptoval a zaplacenou kupní cenu vrátil.

V bodě 3 podané žaloby žalobce namítl, že se měl dopustit deliktu tím, že jeho obchodní zástupce měl nesprávně vyplnit příjmový doklad. I v tomto případě žalovaný správní úřad dospěl k nesprávnému skutkovému a právnímu závěru. Ze zajištěných důkazů a dokonce ani z protokolu o kontrole nevyplývá, na základě jakých skutečností měla kupní cena správně činit pouze 199,- Kč, ani zda částka 200,- Kč byla nejen vyplněna do účetního dokladu, ale po kupujícím skutečně požadována a kupujícímu fakticky účtována. V posuzovaném případě totiž kupní cena reálně uhrazena nebyla. Předmětná cena je cenou smluvní a spotřebitel by hradil pouze takovou cenu, na které by se s obchodním zástupcem dohodl. Nebylo prokázáno, že by v tomto směru nebylo dosaženo shody a že by obchodní zástupce po kupujícím požadoval zaplatit více, než kolik si dojednali. Lanolín, který byl předmětem prodeje, nepatří do sortimentu žalobce, nebyl v jeho vlastnictví a žalobce tedy nebyl ani prodávajícím. Jednalo se o samostatnou prodejní aktivitu obchodního zástupce, bez vědomí, souhlasu a zmocnění žalobce. Za případné pochybení, související s tímto prodejem, pak žalobce nemůže být právně odpovědný. Údajné vytýkané pochybení je navíc natolik bezvýznamné, že i pokud by toto jednání bylo prokázáno, nepředstavovalo by porušení právních předpisů z hlediska materiální stránky, ale pouze formálně a takové jednání je pouze bezvýznamným zásahem do práv kupujících, nezpůsobilým ho jakkoliv reálně či citelně poškodit.

V bodě 4 podané žaloby žalobce namítl, že uložená pokuta je nepřiměřeně přísná, když vytýkané jednání je třeba hodnotit mírněji, neboť nelze přehlédnout, že žalobkyni nebyla za celou dobu její existence uložena jakákoliv sankce za porušení právních předpisů na ochranu spotřebitele. Nyní posuzované jednání je jednáním nepatrného rozsahu, vůči omezenému okruhu spotřebitelů, které mělo být ojedinělé a závažnost a škodlivost takového jednání je zcela zanedbatelná. Průběh akce byl skutečnými spotřebiteli hodnocen pozitivně a žalobce nezaznamenal žádné negativní reakce nebo stížnosti. Uložená sankce navíc výrazně převyšuje veškeré disponibilní prostředky společnosti a je pro žalobce likvidační, neboť její vymáhání by znemožnilo jakékoliv další ekonomické fungování a plnění jejích funkcí a závazků. Výše uložené sankce byla stanovena v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle něhož by pokuta měla splňovat výchovný účel, aniž by vedla k likvidaci podnikatelské činnosti podnikatele. Splnění těchto zákonných podmínek je správní úřad povinen zkoumat z úřední povinnosti a z ní také musí opatřit pro své rozhodování náležité podklady.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že podle názoru žalovaného se podaná žaloba z převážné části obsahově kryje s argumentací, použitou žalobcem v průběhu správního řízení, proto žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí správních úřadů včetně hodnocení důkazů založených do spisu. Žalované rozhodnutí vychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci bez přítomnosti procesních vad s dopadem na zákonnost či správnost vydaného rozhodnutí. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl:

Žalovaný se nemohl ztotožnit s názorem žalobce, že nepravdivá informace o důvodech slevy, v tomto případě informace o slevě na základě poskytnuté dotace z fondů EU, není způsobilá jakkoliv ovlivnit jednání spotřebitele a že podstatná je skutečnost, že spotřebitel slevu obdrží. Není pochyb o tom, že poskytuje-li prodávající spotřebiteli nepravdivé informace, pak nejenže nepostupuje v souladu s oprávněnými požadavky spotřebitele, ale takové jednání prodávajícího může naplnit skutkovou podstatu jiného správního deliktu. Podstatné je, zda tato klamavá obchodní praktika je či není způsobilá ovlivnit určitého spotřebitele. V obecném povědomí dospělých obyvatel České republiky se začal formovat názor, že nejenže není jednoduché o dotace ze strukturálních fondů EU zažádat, ale ještě náročnější je takové dotace získat, neboť úředníci z Bruselu jsou přísní a nepřiznají je „jen tak někomu“. Nepravdivá informace, je-li navíc spojována s takovou institucí, která požívá v obecném povědomí vyšší stupeň vážnosti a serióznosti, je zcela nepochybně schopna ovlivnit jednání spotřebitele tím více, čím méně skutečně seriózních informací je spotřebitel schopen o tvrzených skutečnostech získat, čím je starší a zpravidla také důvěřivější.

Žalovaná nemůže souhlasit ani s tvrzením žalobce, že jednání obchodních zástupců při předváděcích akcích nelze nijak ovlivnit a proto za ně žalobce také neodpovídá. I když se smlouvou o obchodním zastoupení vytváří poněkud odlišný svazek, než je tomu v případě pracovně právního vztahu mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem, přesto ani obchodní zástupce, byť uzavírá smlouvu o obchodním zastoupení jako nezávislý podnikatel, nemůže naprosto opomíjet pokyny zastoupeného. Je proto na zastoupeném, zda a do jaké míry bude případné excesy svého obchodního zástupce tolerovat, zda od smlouvy odstoupí nebo smluvní ujednání rozšíří o konkrétní povinnosti a jejich plnění bude důsledně kontrolovat a vyžadovat. Vytýká-li žalobce žalované skutečnost, že dodatek kontrolního protokolu byl zpracován druhý den po kontrolní akci, je ze spisového materiálu zřejmé, že kontrola musela být přerušena. Žalobce by měl také uvést, jak negativně se tato skutečnost projevila v napadeném rozhodnutí a proč žalobce tento postup považuje za natolik závažný, že je třeba jej uvádět v žalobě. Žalovaný správní úřad své závěry k problematice jednání jménem společnosti srozumitelně deklaroval již v obou svých rozhodnutích. O uvedených skutečnostech, tedy že obchodní zástupce jednal jménem a na účet žalobce, svědčí nejen sám obsah smlouvy o obchodním zastoupení, ale i uzavřené kupní smlouvy, uzavírané obchodním zástupcem jménem žalobce a na jeho účet.

Podle názoru žalovaného nelze odlišovat, kdy obchodní zástupce jedná za zastoupeného a kdy za sebe, tj. kdy vystupuje jako nezávislý podnikatel. Je na obsahu smlouvy o obchodním zastoupení, zda zastoupený připustí, že v rámci předváděcí či prodejní akce budou obchodním zástupcem spotřebitelům nabízeny ještě další výrobky, které nejsou předmětem nabídky zastoupeného. Pokud obchodní zástupce při takové akci, kde v prvé řadě vystupuje jako obchodní zástupce žalobce, nabízí ještě další produkty a následně vystavuje prodejní doklady, opatřené razítkem zastoupeného, pak nepochybně všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu spoluvytvářejí ve spotřebiteli přesvědčení, že i tyto - obchodním zástupcem nabízené - produkty jsou předmětem nabídky zastoupeného. Pak jdou nutně k tíži zastoupeného nejen všechny následné zjištěné nedostatky, ale v neposlední řadě i s nabídkou a prodejem spojené zákonem uložené povinnosti.

K námitce ohledně výše uložené pokuty žalovaný uvedl, že není důvod domnívat se, že při ukládání sankce musí správní úřad zohledňovat omezený okruh spotřebitelů, zejména ne tehdy, když z účasti na obdobných akcí v minulosti je schopen provést zevšeobecnění i ve vztahu k výši ukládaných sankcí a jejich výchovnému účelu. O výši ukládané sankce bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku rozhodnutí uvedeno.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Dne 14.10.2010 provedli inspektoři České obchodní inspekce kontrolu reklamní akce společnosti PURITAS & SANITAS v hotelu Liberec. Účastníci byli na akci pozváni reklamním letákem, který nalezli ve svých domovních schránkách. Reklamní a předváděcí akce se zúčastnilo 23 spotřebitelů zjevně důchodového věku a dva inspektoři České obchodní inspekce. Akci zajišťoval obchodní zástupce kontrolované společnosti s asistentem. Po zaplacení vstupného ve výši 20,- Kč obdrželi účastníci stvrzenku opatřenou razítkem s identifikačními údaji kontrolované společnosti PURITAS & SANITAS s.r.o. Obchodní zástupce s asistentem účastníkům představili a nabídli k prodeji výrobky – titanový komplet nádobí za 19.990,- Kč, indukční plotnu za 11.990,- Kč, sadu nožů za 4.990,- Kč, parní žehličku za 7.990,- Kč a parní čistič za 19.990,- Kč. Dále nabídli dvě novinky, které měla nabízet pouze firma PURITAS & SANITAS s.r.o., tj. sadu zdraví s léčebnou soupravou baněk za 29.990,- Kč a vysavač House Shark za 49.990,- Kč.

Po představení uvedených výrobků obchodní zástupce přítomným účastníkům předváděcí akce tvrdil, že firma má zájem na tom, aby výrobky byly dostupné i pro důchodce a proto společnost PURITAS & SANITAS s.r.o. získala pro tři osoby starší padesáti let dotace až 100.000,- Kč ze strukturálních fondů Evropské unie na jejich výrobky.

Inspektoři ČOI uzavřeli kupní smlouvu na výrobek vysavač v ceně 22.990,- Kč. Smlouvu podepsali v salónku hotelu Liberec, přesto ve smlouvě byla jako prodávající uvedena kontrolovaná společnost. Obchodní zástupce pak v předtištěné části textu „Kupní smlouva byla uzavřena při návštěvě prodávajícího dodavatele výslovně“, označil políčko „ano“. Dále obchodní zástupce inspektorům předložil k podpisu samostatný tiskopis nazvaný „Dohoda o sjednané návštěvě za účelem objednávky a dodávky zboží“, podle které se PURITAS & SANITAS se sídlem v Mělníce, dále jen „dodavatel“ a spotřebitel měli dohodnout na výslovném sjednání návštěvy dodavatele za účelem objednávky a uzavření kupní smlouvy dne 14.10. 2010 ve 14:30 hodin. V dohodě bylo rovněž v bodě 3 uveden text „v souvislosti s dohodou podle tohoto článku spotřebitel bere na vědomí, že se na ni nevztahuje právo na odstoupení od spotřebitelské smlouvy podle ust. § 57 odst. 1 věty 1. občanského zákoníku“, přestože kupní smlouva byla nepochybně uzavřena, tj. podepsána oběma stranami v průběhu předváděcí akce, která se konala mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele. Dále bylo v dohodě uvedeno, že si spotřebitel termín návštěvy dodavatele určil a vyžádal sám a dobrovolně, aby měl možnost a dostatek času k pro něj dostatečnému posouzení a porovnání kvality a ceny nabídek objednatele, s nimiž byl předem seznámen. Popsaným způsobem obchodní zástupce uzavřel další dvě kupní smlouvy.

Pracovníky ČOI byl dále proveden kontrolní nákup jednoho z výrobků – lanolinu Wolin – a bylo zjištěno nesprávné účtování ceny v neprospěch spotřebitele, když deklarovaná cena byla 199,- Kč, zatímco při prodeji byla účtována cena 200,- Kč, tedy o 1,- Kč v neprospěch spotřebitele.

Správní úřad prvého stupně pak výše uvedené jednání kvalifikoval jako porušení povinností prodávajícího dosahující takové intenzity, že jím došlo k naplnění skutkové podstaty správních deliktů, uvedených ve výrokové části správního rozhodnutí.

Na základě kontrolního zjištění zahájil správní úřad s prodávajícím správní řízení, které vyústilo v rozhodnutí ředitele Inspektorátu ČOI Ústeckého a Libereckého ze dne 23.2.2011, jímž byla žalobci v postavení prodávajícího za správní delikty, konkretizované ve výrokové části rozhodnutí, uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč s povinností uhradit náklady řízení v paušální částce 1.000,- Kč.

Proti rozhodnutí správního úřadu prvého stupně podala společnost PURITAS & SANITAS s.r.o. prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání, v němž uvedla důvody, které se téměř doslovně kryjí s žalobními námitkami, které byly uplatněny v podané žalobě.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad, přičemž rozhodnutím Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce bylo odvoláním napadené rozhodnutí ředitele Inspektorátu ČOI Ústeckého a Libereckého ve výroku č. I. změněno tak, že jeho část „podle § 24 odst. 9 písm. c) zák.č. 634/1992 Sb.“ byla nahrazena slovy „podle § 24 odst. 10 písm. d) zák.č. 634/1992 Sb.“, jinak bylo rozhodnutí potvrzeno. Odvolací správní úřad dospěl k závěru, že odvolací orgán při přezkoumávání souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy neshledal žádné pochybení správního úřadu. S jednotlivými odvolacími námitkami se žalovaný odvolací správní úřad vypořádal na stranách 6 až 9 napadeného rozhodnutí.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předspisů – dále jen „s.ř.s.“). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i žalovaný správní úřad svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného odvolacího správního úřadu, jímž bylo pravomocně rozhodnuto uložení pokuty žalobci v úhrnné výši 100.000,- Kč za naplnění skutkových podstat správních deliktů podle ustanovení § 24 odst.1 písm.a) a odst.7 písm.a) zákona o ochraně spotřebitele.

Podle ustanovení § 24 odstavec 1 písmeno a/ zákona o ochraně spotřebitele se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik.

Podle ustanovení § 24 odstavec 7 písmeno a/ téhož zákona se prodávající dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost poctivého prodeje výrobků nebo poskytování služeb podle ustanovení § 3 tohoto zákona.

Podle ustanovení § 3 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen: a) prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů,

b) prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé,

c) prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat; při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu.

Podle ustanovení § 4 odstavec 3 zákona o ochraně spotřebitele se zakazuje užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky.

Podle ustanovení § 5 odstavec 1 písmeno a/ téhož zákona je obchodní praktika klamavá, je-li při ní užit nepravdivý údaj.

Podle ustanovení § 24 odstavec 10 písmeno d/ se za uvedené správní delikty uloží pokuta do výše 5.000.000,- Kč.

V prvé žalobní námitce žalobce namítl, že nemůže být shledán odpovědným za způsob vedení propagační akce obchodním zástupcem, ani za způsob, kterým získává zákazníky a za údaje, které spotřebitelům v rámci vlastní obchodní podnikatelské činnosti sděluje. Žalobce nikdy obchodní zástupce neinstruoval, aby podobné informace v rámci obchodní činnosti sdělovali, naopak požaduje, aby při sjednávání smluv postupovali v souladu s právem a pravdivě. Na případném jednání obchodního zástupce tak žalobce nenese žádné zavinění.

Uvedenou žalobní námitku soud neshledal důvodnou. Podle ustanovení § 655 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je obchodní zástupce povinen uskutečňovat činnost, k níž je zavázán, poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, je povinen dbát zájmů zastoupeného, jednat v souladu s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělovat zastoupenému nutné informace, které má k dispozici. Obchodní zástupce podává zastoupenému zprávu o vývoji trhu a všech okolnostech důležitých pro zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování související s uzavíráním obchodů. Zahrnuje-li smlouva i uzavírání obchodů obchodním zástupcem jménem zastoupeného, je obchodní zástupce povinen uzavírat tyto obchody jen za obchodních podmínek stanovených zastoupeným, neprojevil-li zastoupený souhlas s jiným postupem. Nemůže-li zástupce vykonávat svou činnost, musí o tom bez zbytečného odkladu podat zprávu zastoupenému.

S touto argumentací, kterou žalobce uplatnil již v rámci podaného odvolání, se podle názoru městského soudu žalovaný odvolací správní úřad vypořádal dostatečně v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, v němž uvedl, že závažnost zjištěného správního deliktu je třeba hodnotit komplexně a v případech týkajících se ochrany spotřebitele i s odpovídajícím respektováním skutečnosti, že spotřebitel je bezesporu oním slabším článkem smluvního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím. Za určující odvolací správní úřad považoval skutečnost, že byl porušen zákon a že správní delikt byl jednáním žalobce spáchán. Odvolací správní úřad vycházel z toho, že ani obchodní zástupce, byť uzavírá smlouvu o obchodním zastoupení jako nezávislý podnikatel, nemůže naprosto opomíjet pokyny zastoupeného. Je proto na zastoupeném, zda a do jaké míry bude případné excesy svého obchodního zástupce tolerovat, zda od smlouvy odstoupí nebo smluvní ujednání rozšíří o konkrétní povinnosti a jejich plnění bude důsledně kontrolovat a vyžadovat. Obchodní zástupce v daném posuzovaném případě jednal jménem a na účet žalobce, o čemž svědčí obsah smlouvy o obchodním zastoupení i uzavřené kupní smlouvy, uzavírané obchodním zástupcem jménem žalobce a na jeho účet. Nelze proto odlišovat, kdy obchodní zástupce jedná za zastoupeného a kdy za sebe, tj. kdy vystupuje jako nezávislý podnikatel. Žalobce podle obsahu smlouvy o obchodním zastoupení připustil, aby v rámci předváděcí či prodejní akce obchodní zástupce spotřebitelům nabízel i další výrobky, které nejsou předmětem nabídky zastoupeného. Pokud obchodní zástupce při takové akci, kde v prvé řadě vystupuje jako obchodní zástupce žalobce, nabízí ještě další produkty a následně vystavuje prodejní doklady, opatřené razítkem zastoupeného, pak nepochybně všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu spoluvytvářejí ve spotřebiteli přesvědčení, že i tyto - obchodním zástupcem nabízené - produkty jsou předmětem nabídky zastoupeného. Pak jdou nutně k tíži zastoupeného nejen všechny následné zjištěné nedostatky, ale v neposlední řadě i s nabídkou a prodejem spojené zákonem uložené povinnosti.

Pod bodem 2 podané žaloby žalobce namítl, že se dále měl dopustit deliktu užívání nekalých praktik tím, že jeho obchodní zástupce měl v rozporu se skutečností uzavřít dohodu o sjednané návštěvě za účelem objednávky a dodávky zboží. Ani tato námitka podle názoru soudu neobstojí, neboť žalovaný odvolací správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 7 jednoznačně vysvětlil, v jakém konkrétním jednání spatřuje naplnění zákonných znaků uvedené skutkové podstaty správního deliktu, když ze žádného provedeného důkazu nelze dovodit, že by se jednalo – či jednat mohlo – o případy, které by bylo možno podřadit pod zákonná ustanovení, upravující podmínky uzavření smlouvy o smlouvě budoucí a nejedná se ani o sjednávání smluv v podobě konceptů, jak se účelově snaží v podané žalobě tvrdit žalobce, když z obsahu spisového materiálu je zcela jednoznačně zřejmé klamavé jednání zástupce žalobce, který v předtištěné části textu „Kupní smlouva byla uzavřena při návštěvě prodávajícího dodavatele výslovně“, označil políčko „ano“, inspektorům ČOI předložil k podpisu samostatný tiskopis nazvaný „Dohoda o sjednané návštěvě za účelem objednávky a dodávky zboží“, podle které se PURITAS & SANITAS se sídlem v Mělníce, dále jen „dodavatel“ a spotřebitel měli dohodnout na výslovném sjednání návštěvy dodavatele za účelem objednávky a uzavření kupní smlouvy dne 14.10.2010 ve 14:30 hodin. V dohodě bylo rovněž v bodě 3 uveden text „v souvislosti s dohodou podle tohoto článku spotřebitel bere na vědomí, že se na ni nevztahuje právo na odstoupení od spotřebitelské smlouvy podle ust. § 57 odst. 1 věty 1. občanského zákoníku“, přestože kupní smlouva byla nepochybně uzavřena, tj. podepsána oběma stranami v průběhu předváděcí akce, která se konala mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele. Dále bylo v dohodě uvedeno, že si spotřebitel termín návštěvy dodavatele určil a vyžádal sám a dobrovolně, aby měl možnost a dostatek času k pro něj dostatečnému posouzení a porovnání kvality a ceny nabídek objednatele, s nimiž byl předem seznámen.

S touto argumentací, kterou žalobce uplatnil již v rámci podaného odvolání, se podle názoru městského soudu žalovaný odvolací správní úřad vypořádal dostatečně v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, v němž uvedl, že závažnost zjištěného správního deliktu je třeba hodnotit komplexně a v případech týkajících se ochrany spotřebitele i s odpovídajícím respektováním skutečnosti, že spotřebitel je bezesporu oním slabším článkem smluvního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím. Za určující odvolací správní úřad považoval skutečnost, že byl porušen zákon a že správní delikt byl jednáním žalobce spáchán. Odvolací správní úřad vycházel z toho, že zhodnocení skutečností, které jsou zvažovány ve prospěch účastníka řízení, je na uvážení správního orgánu, který kontrolu prováděl, protože ten může nejlépe zhodnotit, zda a jak kontrolovaná osoba napomáhala správnímu orgánu při objasňování deliktu či jak se přičinila o odstranění škodlivých následků deliktu, pokud vznikly, jaká opatření k nápravě přijala a realizovala a podobně. Skutečnosti, které jsou zvažovány ve prospěch účastníka řízení, však mají vždy povahu podpůrnou a nemohou zastřít skutečnost, že konkrétní správní delikt byl spáchán.

Důvodnou shledal Městský soud v Praze rovněž žalobní námitku, ve které žalobce namítl, že se měl dopustit deliktu tím, že jeho obchodní zástupce měl nesprávně vyplnit příjmový doklad. I v tomto případě žalovaný správní úřad dospěl k nesprávnému skutkovému a právnímu závěru. Ze zajištěných důkazů a dokonce ani z protokolu o kontrole nevyplývá, na základě jakých skutečností měla kupní cena správně činit pouze 199,- Kč, ani zda částka 200,- Kč byla nejen vyplněna do účetního dokladu, ale po kupujícím skutečně požadována a kupujícímu fakticky účtována. V posuzovaném případě totiž kupní cena reálně uhrazena nebyla. Předmětná cena je cenou smluvní a spotřebitel by hradil pouze takovou cenu, na které by se s obchodním zástupcem dohodl.

Žalovaný odvolací správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí nehodnotil závažnost zjištěné odchylky (celkový rozdíl v neprospěch spotřebitele v poměru k celkové hodnotě nákupu ve výši 1,- Kč) a nezabýval se ostatními okolnostmi za nichž byl tento rozdíl zjištěn.

Zároveň žalobce namítl, že uložená pokuta je nepřiměřeně přísná, když vytýkané jednání je třeba hodnotit mírněji, neboť nelze přehlédnout, že žalobkyni nebyla za celou dobu její existence uložena jakákoliv sankce za porušení právních předpisů na ochranu spotřebitele. Nyní posuzované jednání je jednáním nepatrného rozsahu, vůči omezenému okruhu spotřebitelů, které mělo být ojedinělé a závažnost a škodlivost takového jednání je zcela zanedbatelná. Průběh akce byl skutečnými spotřebiteli hodnocen pozitivně a žalobce nezaznamenal žádné negativní reakce nebo stížnosti. Uložená sankce navíc výrazně převyšuje veškeré disponibilní prostředky společnosti a je pro žalobce likvidační, neboť její vymáhání by znemožnilo jakékoliv další ekonomické fungování a plnění jejích funkcí a závazků.

K této námitce žalobce je nutno předeslat, že ukládání pokut za správní delikty, tudíž i rozhodování o jejich výši, se děje ve sféře správního uvážení (tzv. diskreční pravomoci správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, respektive volit některé z možných řešení, které zákon dovoluje (viz ustanovení § 78 odst.1 s.ř.s.). Podrobit správní uvážení soudnímu přezkoumání lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení a nebo – v tomto směru došlo soudním řádem správním k rozšíření soudního přezkoumání – zda správní orgán volné uvážení nezneužil.

Podle ustanovení § 24b zákona o ochraně spotřebitele právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Při určení výměry pokuty se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do dvou let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy byl spáchán. Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

Řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání je základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodování veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stanoveného postihu. Ustanovení § 24b odst.2 zákona o ochraně spotřebitele obsahuje výčet hledisek, ke kterým je správní orgán povinen přihlédnout při stanovení výše pokuty (povaha protiprávního jednání a rozsah jeho následků). Vzhledem k tomu, že se jedná o výčet taxativní, je správní orgán povinen se při svých úvahách o konkrétní výši ukládané pokuty těmito hledisky zabývat a k jiným než v zákoně uvedeným hlediskům by při stanovení výše pokuty neměl přihlížet. Hlediska uvedená v citovaném ustanovení je třeba zohlednit a posoudit vždy. Jednotlivé logické kroky, které vedly správní orgán ke stanovení konkrétní výše pokuty, je přitom třeba formulovat precizně a jednoznačně, aby odůvodnění stanovené výše pokuty bylo přezkoumatelné. Rozhodně nelze výši pokuty odůvodňovat poukazem na splnění zákonných podmínek skutkové podstaty správního deliktu, tedy skutkových podstat správních deliktů uvedených ve výše označených zákonných ustanoveních. Splnění zákonných podmínek skutkové podstaty správního deliktu je totiž základním předpokladem pro vyvození sankční odpovědnosti, tj. předpokladem pro uložení sankce, ale nevypovídá nic o její výši.

Městský soud v Praze dospěl po provedeném řízení k závěru, že jak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak i rozhodnutí žalovaného je v tomto směru nepřezkoumatelné, neboť ačkoliv si správní orgán prvního stupně byl zákonných hledisek pro stanovení výše pokuty vědom, z jeho rozhodnutí nelze poznat, jaké skutečnosti pod ně podřadil, jelikož pouze konstatoval skutková zjištění tvořící skutkovou podstatu správního deliktu, která poté podřadil též pod zákonná hlediska pro stanovení výše pokuty. Takové konstatování (způsob vypořádání se) však nelze považovat za úvahy správního orgánu, z nichž by vyplývalo, pod která hlediska zmiňované skutečnosti podřazoval a jaké závěry ohledně výše pokuty z nich vyvozoval, přičemž žalovaný tento nedostatek neodstranil, když se zcela nepřípustně v rámci vypořádání se s odvolacími námitkami žalobce výslovně odkázal na obsah odůvodnění rozhodnutí správního úřadu prvého stupně.

Jak již bylo uvedeno výše, z ustanovení § 24b odst.2 zákona o ochraně spotřebitele vyplývá, že jediná kritéria, ke kterým lze při stanovení výše pokuty přihlížet jsou a) povaha protiprávního jednání a b) rozsah jeho následků. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2005, č.j. 8 As 5/2005 - 53, dostupný na www.nssoud.cz).

Mezi tyto principy správního rozhodování přitom podle Nejvyššího správního soudu patří i úplnost, respektive dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, které v konečném důsledku vyvolají i jeho přesvědčivost. Správní orgán je tak povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které zákon předkládá, a podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu.

Obecné a toliko rekapitulační odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který v něm pouze uvádí skutková zjištění, poté poukazuje na znění označených ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, pod jedno z kritérií pro uložení pokuty (povaha protiprávního jednání) výslovně zařazuje skutkovou podstatu jiného správního deliktu, jehož se žalobce měl dopustit a o druhém ze zákonem stanovených kritérií (rozsah následků protiprávního jednání) se ani nezmiňuje, nemohl soud přijmout, neboť výše stanoveným požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí, resp. na jeho přesvědčivost neodpovídá, protože z něj nevyplývá, že by se správní orgán skutečně zabýval kritérii vymezenými shora uvedeným ustanovením § 24b odst.2 zákona o ochraně spotřebitele, natož pak z něj nevyplývá, že by správní orgán konkrétně odůvodnil, jaký mělo to které kritérium vliv na výši pokuty.

Pokud jde o hledisko povahy protiprávního jednání, pak je možno z rozhodnutí žalovaného relevantně dovodit pouze hledisko nesplnění povinností uložených v zájmu dodržování jedné ze zásad poctivosti prodeje a toho, aby byl spotřebitel informován o ceně prodávaných výrobků dříve než vstoupí v jednání o jejich případné koupi. Samotnou skutečnost, že spotřebitel nebyl řádně informován o ceně výrobků, však nelze při rozhodování o konkrétní výši uložené pokuty již vzít v úvahu. Toto kritérium je totiž již zohledněno ve skutkové podstatě správního deliktu (porušení ustanovení § 3 a 4 zákona o ochraně spotřebitele), kterého se žalobce dopustil, a za které zákonodárce stanovil možnost uložit pokutu. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že prvostupňový správní orgán při ukládání pokuty pochybil tím, že se nevypořádal dostatečným a přezkoumatelným způsobem s hledisky, jež je na základě ustanovení § 24b odst.2 zákona o ochraně spotřebitele povinen zohlednit, a žalovaný nejen, že toto pochybení neodstranil, ale dopustil se navíc ještě porušení zásady zákazu dvojího přičítání, když zohlednil deliktní jednání žalobce jak při subsumpci pod konkrétní zákonná ustanovení, tak i při odůvodňování uložené pokuty. V této souvislosti považoval Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout znění uvedených ustanovení zákona o ochraně spotřebitele: v ustanovení § 3 písm.c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se uvádí, že prodávající je povinen prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat.

Zákon o ochraně spotřebitele taxativně vymezuje kritéria, podle kterých je třeba hodnotit výši pokuty. Pokutu podle ustanovení § 24 odst.1 zákona o ochraně spotřebitele lze uložit za porušení povinností stanovených v § 3, 6, 7a, § 7b, § 8 odst. 1, 2, 3 a 4, § 8a odst. 1, § 9 až 19 tohoto zákona. Ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, zmíněná v ustanovení § 24 odst.1 téhož zákona, obsahují povinnosti (prodávajícího) při prodeji výrobků a poskytování služeb a porušení těchto povinností je sankcionováno. Podle výše uvedené a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu však porušení těchto povinností nelze brát v úvahu současně při stanovení výše pokuty za tato porušení, neboť porušení jakékoli z uvedených povinností není možné podřadit pod povahu protiprávního jednání či pod rozsah jeho následků. Pod kritérium „povaha protiprávního jednání“ možno podřadit například dobu trvání protiprávního jednání či způsob a intenzitu, jakou došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Pod kritérium „rozsah následků protiprávního jednání“ pak lze podřadit skutečnosti jako: rozsah škody, odstranitelnost škody, případně reakci pachatele na odhalení jeho protiprávního jednání (zjištěných nedostatků), eventuálně zjištění, zda k takovému jednání dochází opakovaně.

Rekapitulace skutkových zjištění, na kterou navazuje pouhé konstatování zákonných kritérií pro uložení pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem byla zákonná kritéria pro uložení pokuty hodnocena, je zcela nedostatečné. Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Uvede-li správní orgán pouze tolik, že k nějakému aspektu přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil, stává se takové tvrzení do značné míry neurčitým, a v důsledku toho i nepřezkoumatelným, tak jak je tomu i v posuzovaném případě. Uvedené nedostatky přitom nebyly rozhodnutím žalovaného zhojeny a absence zmíněných úvah zakládá zjevnou nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů

Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný výslovně nekonstatoval, že výši pokuty za likvidační nepovažuje, avšak z obsahu argumentace, vztahující se k této otázce, však tento závěr vyplývá. Žalobce však své tvrzení o dopadu výše pokuty navrhoval doložit daňovými přiznáními za roky 2009 a 2010. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na straně 9 vyplývá závěr, že se odvolací správní úřad ztotožnil s výší uložené pokuty a odkázal na úvahy, na kterých své rozhodnutí o výši pokuty založil správní úřad prvého stupně, avšak na odvolací tvrzení žalobce o zcela konkrétních skutkových okolnostech, v nichž žalobce spatřuje nepřiměřenost výše pokuty a její likvidační důsledky, reagoval tím, že daňové přiznání za rok 2009 nepovažoval za směrodatné vzhledem k tomu, že společnost žalobce byla založena až v průběhu tohoto kalendářního roku a poukázal na možnost žalobce podat odůvodněnou žádost o plnění ve splátkách. Uvedeným postupem zatížil žalovaný odvolací správní úřad odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o uložení pokuty.

Na základě všech výše uvedených důvodů městský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí a vyslovil současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému správnímu úřadu (ustanovení § 78 odstavec 4 s.ř.s.). Právním názorem, vysloveným Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem, je správní úřad v dalším řízení vázán (ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s.). V novém rozhodnutí o rozkladu je na žalovaném správním úřadu, aby se podrobně, určitě a srozumitelně vypořádal se všemi námitkami, uvedenými žalobcem v odvolání a při posouzení jejich důvodnosti se řídil právními názory, vyslovenými soudem ve zrušujícím rozsudku.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními § 60 odst.1 s.ř.s. a úspěšnému žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,- Kč a náklady právního zastoupení žalobce. Tyto náklady tvoří odměna zástupce žalobce JUDr.Jiřího Kozáka, advokáta, za dva úkony právní služby v řízení před Městským soudem v Praze po 2.100,- Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby), to vše podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst.1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, a dále dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst.3 advokátního tarifu. Celková výše přiznaných nákladů řízení tak činí 6.800,-Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právního zástupce žalobce ve třicetidenní lhůtě k plnění.

Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst.1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 9. října 2012

JUDr. Hana V e b e r o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru