Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

7 A 141/2011 - 55Rozsudek MSPH ze dne 15.09.2016

Prejudikatura

10 As 2/2015 - 251


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 7A 141/2011 - 55-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: O nás, spolek, sídlem Otradov 14, zast. Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou, sídlem Brno, Údolní 33, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Praha 10, Vršovická 65, za účasti: M-SILNICE a.s., sídlem Pardubice, Husova 1697, zast. JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, sídlem Hradec Králové, Resslova 13, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.1.2011, č.j. 1483/550/10-Záb, 107644/ENV/10,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 21. 1. 2011, č. j. 1483/550/10-Záb, 107644/ENV/10, a rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 5. 10. 2010, č. j. 75529/2010/OŽPZ/Si, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,- Kč k rukám Mgr. Sandry Podskalské, advokátky.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 5.10.2010, č. j. 75529/2010/OŽPZ/Si, o povolení výjimky dle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ zákon o ochraně přírody a krajiny“ nebo jen „zákon“) ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje jedinců kriticky ohroženého druhu mihule potoční, silně ohrožených druhů mlok skvrnitý, rosnička zelená, ropucha zelená, užovka hladká, ještěrka obecná, ještěrka živorodá, slepýš křehký, vydra říční a ohrožených druhů střevle potoční, vranka obecná, užovka obojková, ťuhýk obecný a veverka obecná, a to z důvodu provádění těžebních činností a úpravy kameniva dobývacího prostoru Hněvětice.

Žalobce v žalobě namítá, že nebyly splněny podmínky pro udělení výjimky podle § 56 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť nebyla prokázána existence naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu nad zájmem ochrany chráněných živočichů, neexistence jiného uspokojivého řešení a skutečnost, že povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu z hlediska ochrany. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že „krajský úřad v souladu se zákonem popsal oba veřejné zájmy – těžební činnost a úprava kameniva na straně jedné, ochrany přírody na straně druhé a vzájemně je poměřil“. Dle žalovaného je tedy dobývání suroviny v dobývacím prostoru veřejným zájmem. Žalobce má za to, že se žalovaný nikterak nevypořádal s námitkou žalobce, že k udělení výjimky podle § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny je zapotřebí kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, dále neexistence jiného uspokojivého řešení a skutečnost, že povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhů z hlediska ochrany. Tyto podmínky musí být splněny současně a nelze splnění některé z těchto podmínek nahradit odkazem na splnění podmínek zbývajících, jak to učinil krajský úřad a následně i žalovaný, který převahu jiného veřejného zájmu – zájmu na úplném vydobytí výhradního ložiska – odůvodňuje právě splněním podmínek ostatních, tedy neexistencí jiného uspokojivého řešení a neovlivněním příznivého stavu zvláště chráněného druhu navrhovanou činností. Žádný jiný argument, v čem je spatřována převaha zájmu na těžbu nad zájmem ochrany přírody žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl a k argumentaci žalobce se nikterak nevyjádřil.

Zároveň má žalobce za to, že se žalovaný nevypořádal s námitkou žalobce, dle které nelze udělení výjimky odůvodňovat existencí veřejného zájmu ve formě naléhavých důvodů sociálního a ekonomického charakteru spočívající ve vytvoření nových pracovních příležitostí. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně není nikterak specifikováno, jak konkrétně udělení výjimky přispěje ke zvýšení zaměstnanosti, kolik pracovních míst bude vytvořeno. Žalobce má za to, že vliv udělení výjimky na zvýšení zaměstnanosti bude nepatrný. Žalobce v odvolání napadl dané odůvodnění krajského úřadu, protože udělení výjimky a následné zahájení těžby není jediným uspokojivým řešením, na základě kterého lze zvýšení zaměstnanosti v regionu dosáhnout. Žalovaný se však tímto nijak nezabýval.

Dále žalobce namítá, že žalovaný je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Krajský úřad uložil žadateli povinnost před těžební činností provést biologické posouzení zájmového území, zda se zde aktuálně nenacházejí zvláště chráněné druhy živočichů a následně je výsledky povinen předložit krajskému úřadu, který posléze stanoví, zda je nezbytné provést transfer živočichů mimo dosah dobývací činnosti nebo přijmout jiná opatření. Dále byla uložena povinnost monitorovat předmětné území, v případě negativního vlivu na sledované živočichy je žadatel o výjimku povinen provést opatření stanovené krajským úřadem. Žalobce dané odůvodnění napadl v odvolání s tím, že takové uspořádání vztahů vyžaduje vysokou míru nejistoty a pochybnost ohledně stavu zvláště chráněných živočichů a dopadu těžby. Konečné rozhodnutí odkládá do doby provedení dalšího biologického posouzení v budoucnosti, aniž by došlo ke zhodnocení dopadu na chráněné druhy živočichů v řízení, které k tomuto účelu bylo určeno. Hlavně řada povinností a opatření je vázána na budoucí prokázání ohrožení negativního vlivu na výskyt chráněných živočichů v lokalitě. Dle žaloby žalovaný uvedenou námitku žalobce vyhodnotil tak, jakoby se týkala pouze prvních dvou podmínek rozhodnutí, žalobce však takovouto odvolací námitku neomezil pouze na první dvě podmínky řízení, námitka se týkala všech podmínek, tj. též podmínek č. 3, 5, 8 a 11. Žalovaný odůvodňuje formulaci podmínek tím, že stav populací daných druhů se může měnit. Žalobce však s takovýmto vypořádáním své námitky nesouhlasí a trvá na tom, že napadeným rozhodnutím měly být stanoveny jasné podmínky a opatření tak, aby ochrana druhů do budoucna nezávisela primárně na zjištěních provedených samotným žadatelem o výjimku, kdy je přirozené, že žadatel o výjimku bude mít zájem na tom, aby výsledky monitoringu neodůvodňovaly provádění jakýchkoliv opatření. Žalovaný se nijak nevyjádřil k námitce žalobce, že stanovení podmínek a opatření v napadeném rozhodnutí není dle jeho názoru dostatečné k zajištění ochrany chráněných živočichů, zejména z důvodů obtížné průběžné kontroly plnění povinností. Zároveň se nevyjádřil ohledně námitky nevymahatelnosti podmínky č. 11, kdy krajský úřad ukládá povinnost ekologickému dozoru, který však není účastníkem řízení, a nelze mu tak ukládat povinnosti.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že byly splněny všechny podmínky pro udělení výjimky, a to převaha jiného veřejného zájmu, neexistence jiného uspokojivého řešení a neovlivnění příznivého stavu druhů z hlediska ochrany. Převaha veřejného zájmu je dána rozhodnutím o zřízení dobývacího prostoru ložiska Hněvětice a rozhodnutím o povolení hornické činnosti v dobývacím prostoru Hněvětice. Neexistence jiného uspokojivého řešení je rovněž dána těmito správními akty, dobývací prostor a způsob vytěžení je fixně určen. Neovlivnění příznivého stavu ochrany přírody vyplývá z obou zoologických průzkumů založených ve spise a z předpokládané realizace opatření k minimalizaci negativních dopadů na zvláště chráněné druhy živočichů uvedených v rozhodnutí.

Osoba zúčastněná na řízení navrhla zamítnutí žaloby, kdy uvedla, že v předmětném dobývacím prostoru probíhala v minulosti již po desítky let až do roku 2008 těžba, přitom z podkladů Agentury ochrany přírody a krajiny vyplývá, že přestože dané území bylo v minulosti těžbou zasaženo, nebylo shledáno, že by v posledních letech došlo v lomu k jakýmkoliv negativním změnám, které by mohly způsobit vymizení některého z nalezených zvlášť chráněných druhů živočichů. Naopak vyplynulo, že v případě opuštění lomu je zde předpoklad, že by došlo k postupnému zarůstání lomu náletovými dřevinami, zatemňování míst, což bylo znamenalo zánik vhodných stanovišť pro chráněné druhy živočichů, které se zde léta vyskytují navzdory těžební činnosti.

Zúčastněná osoba dále připojila tiskovou zprávu, dle které ekologové zorganizovali pojezd těžké vojenské techniky za účelem vymýcení náletových dřevin a vytvoření vodních hladin a zpevnění podkladu tak, aby se vytvořil vhodný ekosystém pro zde sídlící ohrožené a chráněné živočichy. Lze tak mít za to, že zúčastněná osoba svým působením v předmětném lomu vytváří vhodné místo k životu zde žijících druhů živočichů, což dokladují posudky i samotný výskyt živočichů v daném místě.

Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti:

Osoba zúčastněná na řízení dne 16.6.2010 podala žádost o udělení výjimky ze zákazu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, konkrétně ze zákazu škodlivého zásahu do přirozeného vývoje uvedených živočichů z důvodu těžby a úpravy kameniva v lomu Hnevětice. V žádosti je uvedeno, že v době podání žádosti probíhá v daném dobývacím prostoru těžba pomocí clonových odstřelů, dobývání nerostů a úprava nerostů na mobilní lince. Odstřelené kamenivo je nákladními vozy odváženo a) k budoucí stabilní lince v dobývacím prostoru Předhradí, b) do vyřešení stavebního povolení na výstavbu linky jsou odstřely zpracovány mobilní soupravou, jednotlivé frakce skladovány v dobývacím prostoru a odváženy nákladními vozy. Zároveň byl předložen zoologický průzkum zpracovaný RNDr. J. V. a RNDr. V. L.

Dle oznámení o zahájení řízení ze dne 28.6.2010 bylo zahájeno řízení o povolení výjimky dle § 56 odst. 1 zákona ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje jedinců ohrožených druhů z důvodu provádění těžebních činností v lomu Hněvětice. Záměr žadatele dle správního orgánu spočívá v těžbě, dobývání a úpravě nerostů na mobilní lince, která má být nahrazena stabilní linkou v dobývacím prostoru Předhradí, těžba má probíhat pomocí clonových odstřelů.

Rozhodnutím Krajského úřadu Pardubického kraje (dále jen „OOP“ nebo „krajský úřad“) ze dne 5.10.2010, č. j. 75529/2010/OŽPZ/Si, byla povolena výjimka dle § 56 odst. 1 zákona ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů, a to konkrétně ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje jedinců kriticky ohroženého druhu mihule potoční, silně ohrožených druhů mlok skvrnitý, rosnička zelená, ropucha zelená, užovka hladká, ještěrka obecná, ještěrka živorodá, slepýš křehký, vydra říční a ohrožených druhů střevle potoční, vranka obecná, užovka obojková, ťuhýk obecný, výr velký a veverka obecná, a to z důvodu provádění těžební činnosti a úpravy kameniva dobývacího prostoru Hněvětice. Zároveň pro zajištění minimalizace negativních dopadů a pro zajištění podmínek přežití populací uvedených druhů byly stanoveny následující podmínky:

Podmínky týkající se monitoringu území dotčeného stavbou:

1. Držitel výjimky zajistí před další těžební činností prostřednictvím ekologického dozoru (osoba odsouhlasená orgánem ochrany přírody, tedy Krajským úřadem Pardubického kraje) provedení biologického posouzení dotčeného území, zejména provedení průzkumu, zde se v předmětném území aktuálně nenacházejí zvláště chráněné druhy živočichů. Výsledky posouzení budou předány OOP, který stanoví, zda je nezbytné provést transfer živočichů mimo dosah dobývací činnosti nebo přijmout jiná opatření. Držitel výjimky je povinen vyčkat se zahájením těžební činnosti do doby provedení transferu nebo přijetí jiných kompenzačních opatření.

2. Shodným způsobem musí být postupováno také v případech, kdy bude prováděna těžba v každé další části dobývacího prostoru, např. etáží apod.

Dále podmínky k ochraně ryb a mihule potoční: 3. Před další činností musí držitel výjimky zajistit prostřednictvím odborně způsobilé osoby pravidelný monitoring stavu populace mihule potoční, kdy výsledky monitoringu budou vždy předkládány k 1.12. ke kontrole orgánu ochrany přírody. V případě, že budou prokázána ohrožení mihulí potočních, musí být provoz okamžitě pozastaven a to do doby, než budou přijata kompenzační opatření, která stanoví OOP a na vlastní náklady provede držitel výjimky.

4. Koryto Krounky nesmí být těžební činností nijak dotčeno. Odvádění důlních vod z plošin dobývacích řezů do tohoto vodního díla lze pouze za splnění podmínek stanovených v bodě 3 tohoto rozhodnutí.

Podmínky o ochraně obojživelníků a plazů: 5. Držitel výjimky zajistí v období rozmnožování obojživelníků (březen, duben a květen) pravidelné minimálně jednou týdně monitorování míst a kumulace důlních vod na dobývacím prostoru, kdy výsledky monitoringu budou předávány OOP. Místa, kde docházelo k rozmnožování a vývoji obojživelníků, musí držitel výjimky označit viditelně a tato místa musí zůstat bez zásahu.

6. Těžbu je nezbytné plánovat tak, aby v horní etáži i v nejspodnější etáži dobývacího prostoru zůstaly zachovány od 15. března do 15. července klidové zóny, tj. území nezasažená těžbou.

7. Sběrné jímky musí být zajištěny proti pádu drobných živočichů do nádrže. 8. Držitel výjimky zajistí ve spolupráci s ekologickým dozorem zbudování zábran proti vnikání obojživelníků do prostoru. Technické řešení zábran musí být OOP předloženo k odsouhlasení. Držitel výjimky musí v období imigrace obojživelníků provádět prostřednictvím ekologického dozoru pravidelný monitoring dotčených území, o výsledcích monitoringu musí být OOP pravidelně informován.

9. Všechny dřeviny lemující břeh Krounky musí být ponechány kromě dřevin, které bylo nutné odstranit pro vybudování ochranného valu mezi řekou a těžebním prostorem.

Podmínky pro ochranu ptáků: 10. Kácení stromů a keřů musí být provedeno pouze v odůvodněných případech v mimovegetačním a mimohnízdícím období. 11. Vždy v jarním období musí ekologický dozor provést alespoň dvakrát kontrolu stěn, zda v nich nehnízdí výr velký. Výsledky kontrol musí být neprodleně oznámeny OOP.

Obecné podmínky: 12. Projekt a rekultivace území musí spočívat ponecháním dobývacího prostoru samovolnému vývoji. Držitel výjimky musí oznámit OOP s ročním předstihem záměr ukončit v dobývacím prostoru činnost.

13. Výjimka povolena tímto rozhodnutím se vztahuje rovněž na dodavatele prací a navíc tato výjimka je nepřenosná na další subjekty, příp. pokračující těžební činnosti v tomto dobývacím prostoru. Platnost výjimky je stanovena do 31.12.2015.

Správní orgán s odkazem na § 30 odst. 3 zákona č. 44/1998 Sb., o ochraně a využívání nerostného bohatství, dle kterého je nutné při využívání výhradních ložisek postupovat tak, aby byly zásoby výhradních ložisek vydobyty co nejúplněji a s co nejmenšími ztrátami a znečištěním, spatřuje veřejný zájem v hospodárné těžbě v dobývacím prostoru Hněvětice, tj. v účelném vydobytí zásob výhradního ložiska nerostů ložiskového území Hněvětice. Zdůvodnění předloženého záměru je dle správního orgánu dáno dále potřebou kvalitního kameniva pro výstavbu silnic v daném regionu, které by v případě nepovolení těžby bylo nutné dopravovat z jiných (vzdálenějších) lomů. Správní orgán specifikoval i veřejně prospěšné stavby (silnice, komunikace) v oblasti dopravy. Při realizaci uvedených staveb (silnic) by bylo optimální využít kameniva z dobývacího prostoru Hněvětice, čímž by se snížily nejen náklady na stavby, ale i by se jednalo o řešení šetrnější k životnímu prostředí, než kdyby se kamenivo dováželo ze vzdálenějších lomů. Zda bude v případě realizace zmíněných staveb skutečně použit kámen z daného lomu, je však již na dodavateli staveb. Těžba kamene je však předpokladem pro takovýto postup. Zájem ochrany přírody byl shledán ve zjištění druhů obratlovců, kdy význam předmětného území spočívá v existenci stanovišť příhodných pro rozmnožování obojživelníků, jako jsou trvale podmáčená území a dále pro rozmnožování plazů (osluněné suché partie lomu). Správní orgán posoudil zájem ochrany přírody a „jiný veřejný zájem“, kterým je v tomto případě především vydobytí zásob výhradního ložiska a dospěl z důvodu neexistence jiného uspokojivého řešení a z důvodu zachování populací výše uvedených druhů ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany, k závěru, že tento „jiný veřejný zájem“ převažuje nad zájmem ochrany přírody. OOP dále uvedl, že rozhodnutím byla povolena výjimka k činnostem (těžba, dobývání nerostů) již v dříve otevřeném lomu, tj. území, které bylo v minulosti těžbou negativně zasaženo, „není tedy jedním z podkladových rozhodnutí nezbytných k otevření nového lomu“. OOP shledal jako možný zájem, pro který může orgán ochrany přírody dle § 56 odst. 2 zákona výjimku povolit, zájem uvedený v § 56 odst. 2 písm. c) zákona, tj. jiný naléhavý důvod sociálního a ekonomického charakteru. Provozování lomu i těžba samotná přináší nové pracovní příležitosti v regionu s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti. Záměr byl předložen v jediné variantě znamenající pokračování v těžbě pomocí clonových odstřelů. OOP konstatoval, že má-li být využito výhradní ložisko nerostů v souladu s § 30 odst. 3 horního zákona co nejúplněji s nejmenšími ztrátami a znečištěním, potom OOP není známo jiné alternativní řešení k navrženému řešení žadatelem. Proto OOP shledal jiným řešením tzv. nulovou variantu, tedy nevydobytí zásob výhradního ložiska a ukončení činnosti v lomu. Nulová varianta by z hlediska krátkodobého a střednědobého bylo šetrnější ke zjištěným druhům živočichů, avšak opuštěním lomu by rychle došlo k postupnému zarůstání náletovými dřevinami a postupnému zatemňování místa a kumulace důlních vod, což by znamenalo zánik vhodných stanovišť pro celou řadu živočichů. Pokračování těžby za stanovených podmínek a následně uvážlivě provedená rekultivace jsou předpokladem, že v daném prostoru budou vhodné podmínky pro existenci výše uvedených druhů drženy dlouhodobě. OOP odkázal na stanovisko agentury přírody ochrany a krajiny ze dne 28.7.2010, ze kterého lze vyvozovat, že těžba, která probíhala do roku 2007 neznamenala likvidaci stanovišť zvláště chráněných druhů. Z toho OOP dovodil, že neexistuje jiné uspokojivé řešení. Dále měl OOP na základě studie provedené RNDr. L. a studií o vlivu vypouštění odpadních vod za to, že populace chráněných druhů živočichů budou i po realizaci stavby udrženy ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany. Vzhledem k malému množství informací (dosud neprobádaná problematika), na základě kterých byly pořízeny, považoval OOP studie za orientační, a proto k získání více informací stanovil držiteli výjimky povinnost sledovat vliv na mihuli a zvláště chráněné druhy ryb. K ochraně obojživelníků a plazů stanovil celou řadu podmínek, které vycházely z doporučení RNDr. L. a RNDr. V. Dále OOP konstatoval, že těžba v dobývacím prostoru Hněvětice probíhala až do roku 2007, resp. 2008 a Agentura ochrany přírody a krajiny ČR neshledala, že by od roku 2005 v lomu došlo k nějakým negativním změnám, které by mohli způsobit vymizení zvláště chráněných druhů.

Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, kde namítl, že povinnost plného vytěžení výhradního ložiska není nadřazená povinnosti zamezit negativním vlivům na životní prostředí. Zároveň pouhá možnost pozitivního vlivu na životní prostředí v důsledku využití vytěženého kamene z daného lomu pro výstavbu silnic v dané lokalitě je pouze možným následkem udělení výjimky. Pouhá možnost pozitivního vlivu nepostačuje k naplnění zákonných podmínek k udělení výjimky z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu. Dále žalobce namítl, že v rozhodnutí není nijak specifikováno, jak konkrétně udělení výjimky přispěje ke zvýšení zaměstnanosti. Zejména pokud dle žalobce udělení výjimky přispěje ke zvýšení zaměstnanosti v regionu nepatrně. I kdyby bylo zvýšení zaměstnanosti bylo natolik silným veřejným zájmem převažujícím nad zájmem ochrany přírody, nelze tím argumentovat ve prospěch udělení výjimky, neboť povolení výjimky a následné zahájení těžby není jediným uspokojivým řešením, na základě kterého lze dosáhnout zvýšení zaměstnanosti. Proto prokázání jiného veřejného zájmu považoval žalobce za nedostatečné. Žalobce v odvolání namítl nedostatečné uvedení důvodů, na základě kterých krajský úřad spatřoval převahu jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany zvláště chráněných druhů živočichů. Jelikož zákon stanoví jako jednu z podmínek pro udělení výjimky zachování populací chráněných živočichů, nelze ve splnění jedné podmínky spatřovat splnění podmínky jiné. Nelze tak neexistencí jiného uspokojivého řešení a splnění podmínky k dosažení či udržení příznivého stavu druhů z hlediska ochrany odůvodnit a prokázat převahu jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody. Obě tyto skutečnosti jsou uvedeny jako podmínky pro udělení výjimky podle § 56 odst. 1 zákona, které je nutno naplnit vedle prokázání převažujícího veřejného zájmu. Jedná se o samostatné podmínky, jejichž naplnění je třeba zkoumat odděleně. Argumentace o neexistenci jiného uspokojivého řešení a opatření, jimiž mají být populace chráněných druhů živočichů udrženy ve stavu příznivém, není dle žalobce pro prokázání převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody relevantní. Krajský úřad nijak neobjasnil, v čem spatřuje převahu jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody.

Žalobce v odvolání dále namítal, že stanovené podmínky zahrnující povinnost monitorovat dotčené území a v případně negativního vlivu provést opatření vyjadřují vysokou míru nejistoty a pochybnosti ohledně stavu zvlášť chráněných živočichů a dopadu těžby. Konečné rozhodnutí tak krajský úřad odložil do doby provedení dalšího biologického posouzení v budoucnosti. O vlivu těžby na ochranu živočichů měl krajský úřad rozhodnout v průběhu řízení (na základě znaleckých posudků, tedy již v průběhu řízení mělo být zjištěno, zda v místech kumulace důlních vod dochází k rozmnožování a vývoji obojživelníků, kudy vedou migrační trasy obojživelníků). Krajský úřad tak váže konečné rozhodnutí na provedení dalšího průzkumu po skončení řízení, přičemž řada opatření je vázána na budoucí prokázání ohrožení či negativního vlivu na výskyt chráněných živočichů v lokalitě. Dále žalobce namítl, že stanovené podmínky nejsou dostatečné k zajištění ochrany chráněných živočichů, zejména z důvodu obtížné průběžné kontroly plnění povinností. Podmínkou 11 je ukládána povinnost ekologickému dozoru, který však není účastníkem řízení, a proto mu nelze ukládat povinnost.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 21.1.2011, č.j. 1483/550/10-Záb, 107644/ENV/10, zamítl odvolání žalobce, kdy konstatoval, že v souladu se zjištěními odborníků navrhovanou činností nedojde k takovému škodlivému vlivu na zvláště chráněné druhy, který by měl negativní důsledky na dosažení či udržení příznivého stavu dotčených druhů v dané lokalitě. K zabránění větší eliminaci škod na předmětné zvláště chráněné druhy vydal krajský úřad výjimku za dostatečně specifikovaných podmínek. Krajský úřad popsal oba veřejné zájmy (těžební činnost, úprava kameniva a ochrana přírody) a vzájemně je poměřil. Žalovaný uvedl, že dobývání suroviny v dobývacím prostoru je veřejným zájmem. Konstatoval, že zasažení každého jednotlivého druhu předmětnou činností bylo krajským úřadem vyhodnoceno tak, že ke škodlivému zásahu do místní populace zvláště chráněných druhů nemůže dojít. Pro lepší ochranu a záchranu jedinců zvláště chráněných druhů, kteří se činností dostanou do ohrožení, byla přijata účinná opatření typu záchranných přenosů a kontrolní činnosti. Dle žalovaného tak krajský úřad správně poměřil oba veřejné zájmy tak, že veřejný zájem na další využití stávajícího lomu k těžbě a drcení kameniva převažuje nad zájmem ochrany místní přírody. Ministerstvo ze spisu nezjistilo žádný prokazatelný škodlivý vliv na životní prostředí, resp. biotopy zvláště chráněných druhů. Dále žalovaný konstatoval, že prvoinstanční orgán shromáždil dostatečné podklady k tomu, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to na základě dvou zoologických průzkumů, proto pořizování dalšího průzkumu by bylo zbytečné a neúsporné. Jakkoliv se stav populací daných druhů může měnit, stanovil krajský úřad relevantně podmínku pro pravidelné informace o aktuální situaci v daném území, aby případně mohl podmínky výjimky korigovat.

Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, a věc posoudil následovně.

Dle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny orgán ochrany přírody může povolit výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 mj. v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva EU, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.

Dle § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny lze výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů povolit v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí.

Předmětem žalobou napadeného rozhodnutí bylo udělení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů dle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a výjimky ze zákazů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva EU. Z rozhodnutí správních orgánů (zejména žalovaného) není zcela zřejmé, zda si byly správní orgány takového odlišného režimu zcela vědomy.

Smyslem § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, který je transpozicí čl. 16 směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, je dosažení vyšší úrovně ochrany a přísnějších kritérií pro budoucí zásahy do biotopů zvlášť chráněných rostlin a živočichů (§ 48 až § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny), než je tomu u obecné druhové ochrany (§ 5 téhož zákona). Žadatel o výjimku podle § 56 bude úspěšný, jen pokud splní každou z tam uvedených podmínek. Zákonem stanovené podmínky pro udělení výjimky musí být dány kumulativně a samostatně.

Podmínka dosažení či udržení příznivého stavu ohroženého druhu bez dalšího neprokazuje převahu veřejného zájmu daného sledovaným stavebního záměrem žadatele. V tomto směru je žalobní bod důvodný pouze v rozsahu obecného východiska – nemožnosti prokázání podmínky výjimky prostým naplněním výjimky jiné (zde převahy jiného veřejného zájmu udržením příznivého stavu populace), nikoli však ve vztahu k odůvodnění správního orgánu I. stupně. Převahu veřejného zájmu na těžbě OOP dovodil nikoli pouze na základě udržení příznivého stavu, ale i vzhledem k následkům ukončení těžby na výskyt populace chráněných druhů – zánik vhodných stanovišť „pro celou řadu z uvedených druhů“. Soud má za to, že hrozba zániku populace je skutečností překračující podmínku dosažení či udržení příznivého stavu ohroženého druhu, a proto je způsobilá prokázat nejen naplnění této podmínky, ale i podmínky převahy veřejného zájmu sledovaného požadovaným záměrem. OOP však v tvrzení o ohrožení stanovišť nespecifikoval, kterých posuzovaných chráněných druhů se takové ohrožení týká, čímž omezil právo žalobce účinně namítat pravdivost takového tvrzení.

V tomto směru je vhodné uvést, že přestože si byl OOP vědom skutečnosti, že pouze 9 druhů živočichů z posuzovaných 15 je předmětem evropské ochrany, z odůvodnění není patrné, zda úměrně tomu samostatně aplikoval ust. § 56 odst. 1 věta prvá zákona a § 56 odst. 1 věta druhá zákona. Z odůvodnění rozhodnutí OOP nelze dovodit, že na str. 6 rozhodnutí OOP aplikoval ust. § 56 odst. 1 věta prvá zákona, tedy posoudil výjimku ze zákazu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které nejsou předmětem ochrany podle práva ES, jestliže zájem na ochranu přírody správní orgán shledal také v ochraně druhů živočichů chráněných právem ES a převahu jiného veřejného zájmu dle § 56 odst. 1 věta prvá zákona shledal na základě neexistence jiného uspokojivého řešení a zachování populace, tedy na základě podmínek dle § 56 odst. 1 věta druhá zákona. Poskytnutí vyšší míry ochrany druhům nechráněných podle práva EU podle § 56 odst. 1 věta druhá zákona v rozhodnutí o udělení výjimky nevede k právnímu závěru o nezákonnosti nebo nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 10 As 2/2015-251 ze dne 12.11.2015 : „Ust. § 56 stanovuje celkem čtyři podmínky, na jejichž základě lze výjimku z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů udělit. V posuzované věci tedy je třeba posoudit 1) existenci jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu (např. důvodů sociálního a ekonomického charakteru, 2) převahu takto určeného jiného veřejného zájmu nad zájmem na ochranu přírody, 3) neexistenci jiného uspokojivého řešení, a konečně, že 4) provozované činnosti neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu ohroženého druhu z hlediska jeho ochrany.“ Městský soud v Praze má za to, že ust. § 56 odst. 2 písm. c) zákona je nutné vyložit s přihlédnutím k obsahu odst. 1 a dále k čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť (dále jen „směrnice o stanovištích“), dle kterého „[n]eexistuje-li žádné jiné uspokojivé řešení a za podmínky, že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 12, 13, 14 a čl. 15 písm. a), b): v zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí. Shodně stanoví čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích: „Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000.“ Zvýrazněná kritéria zkoumal žalovaný v napadeném rozhodnutí, které vycházelo z vnitrostátního právního předpisu. Jak SDEU uvedl v rozsudku Komise proti Portugalsku (rozsudek ze dne 26.10.2006, C-239/04), „[u]skutečnění plánu nebo projektu podle čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích je tedy zejména podřízeno podmínce, že bude prokázáno, že není k dispozici alternativní řešení. V projednávaném případě je nesporné, že portugalské orgány přezkoumaly a odmítly několik řešení, která obcházela oblasti Alcarias, Conceição, Aivados a d’Estação de Ourique, ale jejichž trasy procházely západnčásí tí ZCHÚ. Naopak, ze spisu

nevyplývá, že uvedené orgány zkoumaly řešení nacházející se vně tohoto ZCHÚ a na západ od výše uvedených oblastí, přestože na základě informací předložených Komisí nemohlo být předem vyloučeno, že by přijetí těchto řešení mohlo odpovídat alternativním řešením ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích, a to i tehdy, pokud by mohly být, jak to tvrdí Portugalská republika, spojeny s určitými obtížemi. Portugalské orgány proto tím, že nezkoumaly tento typ řešení, neprokázaly, že k dispozici nebylo žádné alternativní řešení ve smyslu uvedeného ustanovení. Za těchto okolností je namístě určit, že Portugalská republika tím, že uskutečnila projekt dálnice, jejíž trasa prochází ZCHÚ Castro Verde, navzdory negativním výsledkům posouzení vlivu na životní prostředí a aniž by prokázala neexistenci alternativních řešení uvedené trasy, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích.“ (body 36-40 citovaného rozsudku).

Dále se Soudní dvůr v rozsudku vyjádřil k otázce posouzení rozšíření soukromého podniku jako důvodu pro udělení výjimky, a to v rozsudku Solvay (rozsudek ze dne 16.2.2012, C-182/10): „Zájem, který by ve smyslu čl. 6 odst. 4 směrnice o „stanovištích“ odůvodňoval provedení plánu nebo projektu, musí být „veřejný“ a současně „převažující“, což znamená, že je natolik významný, že je možno jej zvážit oproti cíli ochrany přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin sledovanému touto směrnicí. Práce určené k vybudování či rozšíření podniku v zásadě splňují tyto podmínky pouze ve výjimečných případech. Nelze vyloučit, že tomu tak může být v případě, kdy projekt, ač soukromého charakteru, skutečně představuje jak svou povahou, tak ekonomickým a sociálním kontextem, do něhož spadá, převažující veřejný zájem, prokáže-li se, že neexistují alternativní řešení.“ (body 75-77 cit. rozsudku)

Podmínku „z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu“ je nutné vyložit ve smyslu vlastnosti, povahy veřejného zájmu převažujícího nad zájmem na ochranu přírody a to povahy obdobné naléhavosti zájmů demonstrativně uvedených v § 56 odst. 2 písm. c) zákona – zájem veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti, příznivé důsledky nesporného významu pro životní prostředí a jiné sociální a ekonomické naléhavé důvody. Naléhavý veřejný zájem ve smyslu ust. § 56 odst. 2 písm. c) zákona bude obvykle zároveň jiným veřejným zájmem ve smyslu § 56 odst. 1 věta prvá zákona. Není však vyloučeno, že bude dána existence více jiných veřejných zájmů, které mohou být naléhavým veřejným zájmem, ale také nemusí. Vztah jiného a naléhavého veřejného zájmu však nelze vyložit jako dvě nutně existující samostatné podmínky, jak učinil OOP ve svém rozhodnutí. Pokud OOP dovodil existence veřejného zájmu na těžbě kameniva v dobývacím prostoru Hněvětice (žalovaný dále dovodil veřejný zájem také na zpracování kameniva v lomu) a dále veřejný zájem na zajištění zaměstnanosti, měl pouze posoudit, zda některý z těchto veřejných zájmů je naléhavým veřejným zájmem, nikoli za každou cenu nalézt jiný naléhavý důvod sociálního a ekonomického charakteru. Správní orgány nijak kvantitativně nespecifikovaly přínos záměru zúčastněné osoby v oblasti zaměstnanosti, z rozhodnutí není vůbec zřejmé, nakolik by realizace záměru měla vliv na zvýšení zaměstnanosti v okolí, přitom žalovaný se k takovéto odvolací námitce žalobce nijak nevyjádřil. Soud tak spatřuje nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí v části specifikace jiného naléhavého důvodu sociálního a ekonomického charakteru a jeho převahy nad zájmem ochrany přírody, neboť z rozhodnutí není patrný tvrzený sociální a ekonomický účinek, který by měl nastat obnovením provozu lomu. Na základě rozsahu plánované těžby v lomu Hněvětice lze mít za to, že obnovení lomu bude generovat vznik nových pracovních míst pouze v řádu jednotek, což však neodpovídá požadavku naléhavosti sledovaného převažujícího veřejného zájmu.

Dále soud shledává nepřezkoumatelnost rozhodnutí v rozsahu podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, neboť OOP splnění této podmínky omezil výhradně na těžbu kameniva, přestože předmětem záměru bylo také zpracování kameniva na mobilní lince, jak je ostatně uvedeno v záhlaví rozhodnutí OOP. Zároveň má soud za to, že podmínku neexistence jiného uspokojivého řešení nelze omezit pouze na záměr samotný, ale také na jiný převažující veřejný zájem jako takový. Veřejný zájem na hospodárné těžbě je ve významové jednotě se záměrem žadatele těžit v lomu, avšak správními orgány dále shledaný zájem na ochraně zaměstnanosti s provozem lomu v takové jednotě bez dalšího není. Správní orgán je povinen zdůvodnit, na základě jakých skutečností shledává, že provozem lomu vzniknou nová pracovní místa v takovém množství, aby došlo k relevantnímu zvýšení zaměstnanosti v regionu. Rozhodnutí OOP tak postrádá rozhodnou úvahu o neexistenci jiného uspokojivého řešení uspokojení veřejného zájmu na vzniku nových pracovních míst. Z uvedeného plyne, že naléhavý sociální veřejný zájem na zajištění zaměstnanosti ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny bude dán pouze výjimečně pro oblast s vysokou mírou nezaměstnanosti a to pouze v případě záměru, který bude způsobilý významně generovat nová pracovní místa.

Oproti OOP žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal existenci jiného veřejného zájmu pouze jako veřejného zájmu na těžbě a úpravě kameniva, není tak zřejmé, zda oproti OOP neshledává přítomnost jiného naléhavého důvodu sociálního a ekonomického charakteru nebo jím je pouze zájem na těžbě a úpravě kameniva. Pokud by naléhavým veřejným zájmem ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) zákona byl zájem na těžbě a úpravě kameniva, potom není zřejmé, v čem spočívá naléhavost takového zájmu.

Výše uvedená nepřezkoumatelnost brání věcnému přezkumu žalobní námitky o neprokázání převažujícího veřejného zájmu, jestliže z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, v čem je spatřován jiný naléhavý veřejný zájem, nehledě k absenci úvah žalovaného o naplnění dalších podmínek pro udělení výjimky a to neexistence jiného uspokojivého řešení a samotné převahy jiného naléhavého veřejného zájmu. Obdobně věcnému přezkumu brání absence úvah OOP o převaze jiného naléhavého důvodu sociálního a ekonomického charakteru ao neexistenci jiného uspokojivého řešení. Žalovaný se nijak nevypořádal s odvolací námitkou o kumulativním splnění zákonných podmínek pro udělení výjimky podle § 56 zákona a také nespecifikoval okolnosti vzniku nových pracovních míst v souvislosti s udělením výjimky. Dále se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou o nedostatečném zajištění ochrany živočichů z důvodu „obtížné“ kontroly plnění povinností a s námitkou o nevymahatelnosti podmínky č. 11 rozhodnutí OOP. Na základě výše uvedeného soud dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nepřezkoumatelnost.

Žalobní námitku o nedostatečně zjištěném stavu věci, soud považuje za natolik obecnou, že není způsobilou být předmětem soudního přezkumu dle s.ř.s. Žalobce nijak nespecifikoval, které jsou ty opomenuté druhy chráněných živočichů, které dle žaloby měly být také předmětem žalobou napadeného řízení. Zároveň má soud za to, že správní orgány jsou v řízení o udělení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny v rozsahu předmětu řízení (druhy chráněných živočichů) vázány návrhem žadatele.

Přestože podmínky udělení výjimky stanoví provedení monitoringu před těžební činností, nelze z takového obsahu podmínek bez dalšího dovodit nedostatečně zjištěný stav věci nebo neurčitost rozhodnutí. OOP v rozhodnutí o udělení výjimky stanovil žadateli povinnost monitoringu stavu živočichů, podmínku č. 1 a 2 je nutné považovat za obecnou podmínku, která je dále specifikována v podmínkách u jednotlivých druhů živočichů. Podmínky č. 3, 5, 8, 11 obsahují konkrétní opatření, která je žadatel povinen přijmout v případě ohrožení mihulí je to zastavení provozu, ohledně rozmnožování a vývoje obojživelníků jsou to opatření jako označení míst v terénu, bezzásahovost místa do doby ukončení vývoje obojživelníků nebo jejich přesun, a dále opatření spočívající ve vybudování zábran do prostoru těžby a časového posunu odstřelů mimo hnízdní období. Předchozí monitoring osobou ekologického dozoru, jejíž určení je podmíněno souhlasem OOP, je účinným prostředkem kontroly OOP, neboť díky průběžnému monitoringu o stavu populace živočichů je OOP informován o vlivu těžby nerostů na stav chráněných živočichů.

Podmínka č. 11 sice uvádí, jak má postupovat ekologický dozor, z kontextu rozhodnutí je však zcela zřejmé, že touto podmínkou je uložena povinnost žadateli o výjimku. Ten má totiž povinnost zajistit ekologický dozor, a to nikoliv dozor jakýkoliv, nýbrž adekvátně vykonávaný v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí. Žalobní námitka o nevymahatelnosti tedy důvodná není.

Na základě všech shora uvedených skutečností soud napadená rozhodnutí zrušil bez nařízení jednání pro jejich nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem - odměna za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby) po 2.100,- Kč dle § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012 a dvě paušální částky ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto s ohledem na § 57 odst. 2 s. ř. s. se náhrada nákladů za zastoupení zvyšuje o částku odpovídající této dani (21 %). V řízení o odkladném účinku žaloby nebyl žalobce úspěšný, proto nelze přiznat náklady spojení s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby.

Třetí výrok vyplývá z ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s., dle nějž má osoba zúčastněná na řízení právo jen na náhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud zúčastněné osobě během tohoto řízení žádnou povinnost neuložil, a tedy jí žádné náklady vzniknout nemohly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 15. září 2016

JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Válková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru