Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Ca 206/2007 - 56Rozsudek MSPH ze dne 29.09.2010

Prejudikatura

1 Afs 96/2009 - 87

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 25/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

6Ca 206/2007 - 56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr, Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: R. Č., nar. „X“, bytem“X“, zastoupen JUDr. Pavlem Kačírkem, advokátem se sídlem Praha 8, Zenklova 230/66 proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8.6.2007 č.j.: 9624/07-1300-105378, č.j.: 9623/07-1300-105378, č.j.: 9622/07-1300-105378, č.j.: 9608/07-1300-105378, č.j.: 9611/07-1300-105378,

č.j.: 9609/07-1300-105378, č.j.: 9620/07-1300-105378, č.j.: 9619/07-1300-105378, č.j.: 9621/07-1300-105378, č.j.: 9618/07-1300-105378, č.j.: 9617/07-1300-105378, č.j.: 9612/07-1300-105378, č.j.: 9626/07-1300-105378, č.j.: 9613/07-1300-105378, č.j.: 9625/07-1300-105378, č.j.: 9614/07-1300-105378, č.j.: 9615/07-1300-105378 a č.j.: 9616/07-1300-105378,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce podal u Městského soudu v Praze žaloby proti shora uvedeným rozhodnutím žalovaného, kterými byla zamítnuta jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen až prosinec 2002 a leden až listopad 2003. Vzhledem k tomu, že žalobce ve všech uvedených žalobách vznášel totožné námitky a že neuznání nároku na odpočet se odvíjelo od faktur vystavených jedním dodavatelem, soud usnesením ze dne 21.9.2010 podané žaloby spojil ke společnému projednání.

Žalobce v žalobě popsal průběh daňového řízení, zopakoval své námitky uvedené v odvolání proti dodatečným platebním výměrům a vznesl námitky vůči napadeným rozhodnutím.

K závěru žalovaného, že nebylo prokázáno přijetí zdanitelného plnění od společnosti M.P.ELEKTA-organizační složka (dále také jen ELEKTA), namítl, že tento závěr vychází pouze z výsledků šetření dožádaného Finančního úřadu pro Prahu – Jižní Město a dále z jakéhosi dodatečného úkonu údajně provedeného 3.5.2006, se kterým žalobce v průběhu daňového řízení nebyl vůbec seznámen. Fakticky se jednalo o výpověď týchž osob, které žalobce znedůvěryhodnil ve vyjádření k protokolu o ústním jednání ze dne 15.3.2006. Závěry žalovaného jsou zcela irelevantní ve vztahu k posuzované věci, neboť takto mohl být posuzován pouze vztah společností ELEKTA a AXLA, avšak nikoli souvislost obchodní spolupráce žalobce se společností ELEKTA. Skutečnost, že ve vztahu společností AXLA a ELEKTA předložené faktury měly odlišnou formu než faktury předložené žalobcem, nemůže mít pro daňové řízení žádný význam. K otázce, kdo za společnost ELEKTA v roce 2002 jednal, žalobce uvedl, že závěr žalovaného je v rozporu s obsahem přílohy č. 2 zprávy o kontrole, tedy v rozporu s rozborem svědeckých výpovědí. Svědci shodně vypověděli, že v roce 2002 za organizační složku jednal A. V. G.. Z výslechu uvedených svědků nemohly v žádném případě vyplynout závěry formulované správcem daně, neboť z těchto výpovědí vyplynulo, že svědci s ohledem na svá funkční postavení o věci nemohli nic vědět. Tyto oblasti sami nijak nezajišťovali. Na jednání se nepodíleli a příslušné doklady nevystavovali. Dále v této souvislosti žalobce poukázal v žalobě na to, že u společnosti jsou stále zapsány stejné údaje v obchodním rejstříku, přestože podle tvrzení svědků došlo k utlumení, případně k ukončení činnosti v letech 2002 a 2003. Rozbor provedený finančním úřadem nenaplňuje parametry protokolu tak, jak je vymezeno ustanovením § 12 zákona o správě daní a poplatků, a nemá charakter ani úředního záznamu. Nemůže být považován za součást správní úvahy správce daně formulované mimo zprávu o kontrole. K hodnocení výslechu svědků navržených žalobcem pak žalobce poukázal na zmatečnost učiněného závěru. Správce daně bezdůvodně požadoval na svědku Z. předložení plné moci pana F. Závěry jsou účelovým výkladem výpovědí formulovaným v naprostém rozporu s jejich záznamem, tak jak byl o nich sepsán v příslušných protokolech. Svědci nebyli ze strany správce dotazováni na to, zda dodavatelem byla skutečně M.P.ELEKTA, o jaké množství materiálu a o jakou cenu se mělo

jednat. Dotazy se pouze obecně vztahovaly k faktu, že dodávky materiálu zabezpečoval v rozhodném období zástupce dodavatele a že za tyto v zastoupení dodavatele inkasoval příslušné platby. Skutečnosti, na které byli dotazováni, pak ve prospěch žalobce potvrdili. Existence plné moci vyplynula ze svědecké výpovědi pana Z. Žalobce do doby svědecké výpovědi ani následně nebyl vyzván k jejímu předložení. Správce daně tedy nemůže její neexistenci předjímat a na základě toho vyvozovat příslušné závěry. Hodnocení výpovědi těchto svědků je účelové tak, aby byl obhájen předchozí postup správce daně. To lze dovodit i z toho, jakým způsobem jednání u správce daně probíhalo, kdy výsledky byly správcem daně shrnuty v takových časových intencích, že nemohl reálně veškeré relevantní souvislosti vyhodnotit. Žalobce se k výslechům svědků vyjádřil ve svém podání ze dne 20.3.2006, s hodnocením těchto výslechů pak byl seznámen až při jednání dne 20.6.2006. Takovým postupem byla porušena zásada součinnosti a důkazy nebyly hodnoceny v souladu s § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Rozbor svědeckých výpovědí nenaplňuje parametry protokolu ani úředního záznamu a nemůže být považován za součást zprávy o kontrole či správní úvahy správce daně formulované mimo vlastní zprávu o kontrole.

Žalobce v žalobě zdůraznil, že přijetí zdanitelného plnění prokázal způsobem, který vyplývá z právních předpisů a který lze po něm spravedlivě požadovat.

Pokud se týká vypořádání se s odvolacími námitkami v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaným, k této oblasti žalobce namítl, že nebylo respektováno ustanovení § 16 zákona o správě daní a poplatků, zejména v otázce projednání a ukončení kontroly. Žalobce poukázal na úkony správce daně, které se vztahovaly k ukončení daňové kontroly. S výsledky kontroly byl seznámen dne 18.1.2006. K této zprávě č.j. 2898/06/009934/7194 podal dne 31.1.2006 písemné vyjádření, ve kterém mj. navrhl provedení výslechu svědků. Svědci byli vyslechnuti dne 15.3.2006, vyhodnocení jejich výpovědí je pak obsahem protokolu č.j. 79303/06/009933/6813. V tomto protokole je obsaženo hodnocení dosavadních kontrolních závěrů v reakci na podání žalobce ze dne 30.1.2006. Žalobci byla poskytnuta další lhůta k písemnému vyjádření. Kontrolní závěry obsažené v tomto protokolu nejsou totožné se závěry formulovanými ve zprávě ze dne 18.1.2006. Dne 20.3.2006 podal žalobce další písemné vyjádření ke kontrolním závěrům formulovaným v protokolu ze dne 15.3.2006 a tyto odmítl coby kontrolní závěry, neboť nemají oporu ve výsledcích do té doby provedeného důkazního řízení. Žalobce namítl, že žádná z těchto informací nemá charakter kvalifikované zprávy o kontrole způsobilé jejímu projednání ve smyslu § 16 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků. Zprávu ze dne 18.1.2006 nelze pojímat jako návrh kontrolní zprávy ve vztahu ke zprávě ze dne 20.6.2006 č.j. 186792/06/009934/7194. Zákon o správě daní o žádném návrhu kontrolní zprávy nehovoří, v § 16 odst. 4 písm. f) vymezuje daňovému subjektu právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění. Z ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) a odst. 8 zákona o správě daní a poplatků je třeba dovodit, že daňový subjekt před projednáním kontrolní zprávy musí obdržet konečný a pro správce daně závazný text kontrolní zprávy a před projednáním zprávy mu musí být poskytnut odpovídající prostor pro vyjádření. Z tohoto hlediska lze s ukončením kontroly spojovat pouze kontrolní zprávu ze dne 20.6.2006. Tato zpráva dne 20.6.2006 však projednána nebyla, ze strany správce daně byla pouze splněna jeho povinnost předat vyhotovení zprávy o kontrole a s žalobcem sjednat lhůtu k podání písemného vyjádření. Protokol ze dne 20.6.2006 je sice označen jako protokol o projednání zprávy, ale současně je v něm uvedeno ujednání o lhůtě k podání písemného vyjádření žalobce, a to právě s ohledem na nové skutečnosti obsažené ve zprávě a v přílohách č. 1 a č. 2. Rovněž rozhodnutím správce daně ze dne 30.6.2006 byla stanovena žalobci lhůta k podání vyjádření. Po tomto jednání již žádné jednání neproběhlo, nebyl tedy dodržen postup stanovený v § 16 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků a k takovému postupu žalobce nebyl správcem daně ani předvolán. K argumentu žalovaného, že vyjádření žalobce z 13.7.2006 ke zprávě o kontrole neobsahovalo žádný návrh důkazních prostředků a že tedy bylo možno kontrolu ukončit použitým způsobem, žalobce uvedl, že jeho návrhy nemusí směřovat pouze k doplnění kontrolního zjištění a nemusí obsahovat návrhy jiných důkazních prostředků. Je zcela legitimní též vyjádření ke způsobu zjištění např. uvedením rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jinými důvody osvědčujícími nesprávnost nebo nezákonnost napadeného postupu. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 13.7.2006 poukázal na zcela vadné závěry správce daně ohledně dovozených právních souvislostí řešené věci, dále na zcela vadně vedené důkazní řízení a navrhl též provedení nových důkazů, jakož i přehodnocení důkazů správcem daně doposud provedených. Zákon nezná pojem „uzavření zprávy“, zná pouze pojem „ukončení daňové kontroly“, který spojuje s jejím projednáním. Zákon nezná způsob ukončení kontroly tím, že správce daně vezme na vědomí vyjádření kontrolovaného daňového subjektu, aniž by k projednání zprávy svolal jednání. V takovém případě nelze považovat zprávu za projednanou a kontrolu za ukončenou ke dni, k němuž bylo doručeno vyjádření daňového subjektu. Absence reakce správce daně k vyjádření daňového subjektu může následně zakládat vadu rozhodnutí vydaného na základě kontrolní zprávy spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti.

K označení protokolu ze dne 20.6.2006 jako protokolu o projednání zprávy žalobce uvedl, že rozhodující je faktický obsah protokolu. Protokolem o projednání zprávy nemůže být protokol, jehož jedinou obsahovou náležitostí je záznam o tom, že bylo předáno jedno

vyhotovení kontrolní zprávy spolu s jejími přílohami a že byla sjednána lhůta k podání písemného vyjádření ke kontrolním závěrům. Je-li sjednána lhůta k podání písemného vyjádření, nemůže se jednat o nic jiného než o předání zprávy, na které má navazovat jednání, na kterém budou provedeny návrhy vznesené daňovým subjektem. Teprve takového jednání lze považovat za projednání zprávy a od tohoto okamžiku lze dovozovat, že kontrola byla ukončena. Správce daně se musí vždy zabývat argumenty a návrhy ve vyjádření kontrolovaného daňového subjektu. K obsahu svého vyjádření ze dne 13.7.2006 žalobce uvedl, že žalovaný nevykládá správně ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) zákona o správě daní a poplatků. Právo vyjádření se před ukončením daňové kontroly nelze ztotožňovat pouze s právem navrhovat nové důkazní prostředky.

K přípisu správce daně ze dne 17.7.2006 žalobce uvedl, že pokud správce daně tento přípis pojal jako jistou formu ukončení příslušné kontroly, tedy i jako náhradu projednání zprávy o ní, jedná se o postup, který zákon nezná. Projednání zprávy musí obsahovat nejen seznámení daňového subjektu se závěry správce daně, ale i vyjádření daňového subjektu ke zjištěným výsledkům, stejně jako reakci správce daně na takovéto vyjádření. Absence reakce správce daně k vyjádření daňového subjektu může následně zakládat vadu rozhodnutí vydaného na základě kontrolní zprávy spočívající v nepřezkoumatelnosti takového rozhodnutí.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí přešel bez jakéhokoli závěru namítané porušení § 17 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků. Přitom platební výměry byly zástupci žalobce s omezenou plnou mocí doručeny 2 týdny poté, kdy proti nim podal žalobce odvolání.

Ohledně odpovědi na žádost o sdělení důvodu rozdílů mezi daní vyměřenou a přiznanou žalobce poukázal opětovně na skutečnost, že s ním výsledky kontroly nebyly kvalifikovaně projednány. Za této situace nemohl správce daně odkazovat na výsledky daňové kontroly, a proto také nemohl žalovaný argumentovat rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 46/2004-39.

Žalobce odmítl závěr žalovaného, že jeho vyjádření ze dne 13.7.2006 nemohlo bez předložení důkazů, o které by byla tvrzení opřena, změnit výsledek kontroly. Jestliže byla žalobci poskytnuta lhůta k vyjádření, takové vyjádření vždy ovlivní řádné ukončení kontroly a k jednání dle § 16 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků nelze přistoupit dříve, než uplyne lhůta daňovému subjektu poskytnutá. Takové vyjádření ovlivňuje řádné ukončení kontroly též obsahově, neboť správce daně se musí argumenty a návrhy v takovém vyjádření zabývat.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí zkresluje argumentaci žalobce ohledně závěrů šetření dožádaného Finančního úřadu Praha – Jižní Město. Žalobce vždy argumentoval tím, že pokud byly svědecky vytěženy osoby, které samy v průběhu svědecké výpovědi prohlásily, že příslušné činnosti nezajišťovaly, nemohou být brány jako relevantní jejich výpovědi komentující skutečnosti vztahující se k žalobci. Nesprávně byla posouzena výpověď svědkyně M. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, na základě čeho žalovaný dospěl k závěru, že od ledna 2002 nebyly v obchodním rejstříky promítnuty změny a že došlo k utlumení činnosti. O této otázce svědci nevypovídali. Žalobce připomenul, že rozbor výpovědí vypracovaný správcem daně nemá formu protokolu ani úředního záznamu.

Žalovaný nesprávně hodnotil výpovědi svědků, jejichž výslech navrhl žalobce. V tomto případě se jedná o účelově zkreslené pasáže z výpovědí těchto svědků. Na posouzení obsahu těchto výpovědí žalobce reagoval ve svém vyjádření, k čemuž však nebylo přihlédnuto. Žalovaný nemohl učinit závěr, že žalobce neunesl důkazní břemeno, naopak dle názoru žalobce měl dospět k závěru, že správce daně nepostupoval v souladu s platnými zákony, že porušil ustanovení zákona o správě daní a poplatků v rozsahu žalobcem komentovaném a tyto nedostatky měl hodnotit jako vady, které odůvodňují zrušení prvostupňových dodatečných platebních výměrů. Ze všech shora uvedených důvodů pak žalobce navrhl, aby soud napadená rozhodnutí, včetně dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období, zrušil a věci žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal průběh a ukončení daňové kontroly a vyslovil se k jednotlivým žalobním námitkám. V napadeném rozhodnutí je popis daňového řízení správný a odpovídá obsahu předloženého správního spisu. Naopak popis daňového řízení učiněný žalobcem není úplný. Žalovaný zdůraznil, že žalobce ani na výzvu správce daně nepředložil řádné důkazní prostředky k prokázání přijetí zdanitelných plnění od firmy ELEKTA. Žalobce znevažuje hodnocení a obsah svědeckých výpovědí, ale o jejich konání věděl, přesto se jich však neúčastnil. Při seznámení s jejich obsahem při jednání dne 6.12.2005 k nim připomínky neměl. Následná kritika se jeví jako účelová. Společnost ELEKTA spolupráci se žalobcem a vystavení předmětných faktur nijak nepotvrdila. Vzhledem k tomu, že po projednání zprávy o kontrole dne 18.1.2006 žalobce ve vyjádření ze dne 31.1.2006 navrhl doplnění šetření o výslech jím navržených svědků, byla kontrola o tyto výslechy doplněna. Ani na základě těchto svědeckých výpovědí však spolupráce žalobce se společností ELEKTA prokázána nebyla. Zpráva o kontrole byla následně projednána se žalobcem dne 20.6.2006. K této zprávě se žalobce vyjádřil dne 13.7.2006, kdy uvedl své nesouhlasné stanovisko, avšak nepředložil či nenavrhl žádné důkazní prostředky. Za této situace nelze klást správci daně za vinu, že považoval zprávu o kontrole za projednanou a

kontrolu za ukončenou, zvláště když o projednání zprávy je sepsán protokol a je potvrzeno její převzetí. Nesouhlas žalobce s výsledkem kontroly nemůže být překážkou jejímu ukončení. Pokud se jedná o namítané zohlednění nákladů a případnou možnost nevyřazení předmětných faktur z nároku na odpočet „plně“, k tomu žalovaný uvedl, že zákon o dani z přidané hodnoty takovou možnost nepřipouští. Žalobce důkazní břemeno neunesl a toto nepřešlo na správce daně, jak se žalobce domnívá. Daňovou povinnost bylo možno jednoznačně stanovit dokazováním a za této situace nebyl pro přechod na pomůcky žádný zákonný důvod. Rovněž nebyly podmínky pro sjednání daně.

Žalovaný na základě výsledků šetření považuje za prokázané, že společnost ELEKTA se žalobcem nespolupracovala a předmětné faktury nevystavila. Pokud jde o úkon ze dne 3.5.2006, jednalo se o reakci na sdělení svědka Z. o existenci plné moci. Výzvou k součinnosti třetích osob byla společnost AXLA s.r.o. vyzvána k předání listin přijatých od společnosti ELEKTA, mj. i k předání plných mocí. Ani od této společnosti žádná plná moc předána nebyla. Protokol sepsaný s jednatelem společnosti AXLA s.r.o. bez účasti žalobce nelze považovat za důkazní prostředek získaný v souladu se zákonem. Proto také k tomuto protokolu a k jeho obsahu nebylo přihlédnuto. Správce daně tento úkon pouze pro úplnost popsal v rámci průběhu daňového řízení. Ani z výpovědí žalobcem navržených svědků nelze dovodit, že žalobce přijal předmětná zdanitelná plnění od společnosti ELEKTA.

Pokud se týká doručování dodatečných platebních výměrů zástupci žalobce s omezenou plnou mocí, k tomu žalovaný uvedl, že v době vydání napadeného rozhodnutí pochybení správce již bylo napraveno a vzhledem k faktu, že odvolání podal zmocněný zástupce žalobce, nedoznal tento opožděným doručením dodatečných platebních výměrů žádnou újmu. Žalovaný proto již neměl důvod se touto připomínkou podrobněji zabývat. Zpráva k žádosti o sdělení důvodu rozdílu mezi daní přiznanou a vyměřenou je dle názoru žalovaného dostatečná, neboť oprávněně odkazuje na výsledky kontroly s tím, že zpráva o kontrole dle názoru žalovaného byla s žalobcem dostatečně projednána.

K vyjádření žalobce ze dne 13.7.2006 žalovaný uvedl, že jeho obsahem je zejména nesouhlas se závěry kontroly, tak jak jsou formulované ve zprávě ze dne 18.1.2006 a ze dne 20.6.2006. Nové důkazní prostředky ani návrhy na jejich provedení předloženy nebyly. Správce daně nemůže zprávu o kontrole přepracovávat do té doby, než bude žalobce s jejím textem souhlasit. Vzhledem k tomu, že v daném případě žalobce výsledek kontroly odmítl bez dalších návrhů na doplnění dokazování, nebylo nutné zprávu dále upravovat či korigovat. Tuto skutečnost správce daně oznámil žalobci svým sdělením ze dne 17.7.2006. Dle názoru žalovaného správce daně vyhověl ustanovení § 16 odst. 4 písm. f) zákona o správě daní. Žalobci nebylo odepřeno právo se ke zprávě vyjádřit a navrhnout její doplnění. Této možnosti žalobce využil. Z výpovědí svědků (vedoucí společnosti ELEKTA a účetní) vyplynulo, že k žádným obchodům mezi žalobcem a společností ELEKTA nedošlo. Tato skutečnost je potvrzena rovněž účetnictvím společnosti ELEKTA. Jestliže k obchodům nedošlo, nemohli se vyslýchaní svědci účastnit neexistujících obchodů. Jestliže změny ve společnosti nebyly promítnuty do zápisu v obchodním rejstříku, jedná se o nesprávný postup společnosti, to však nezpochybňuje pravdivost svědeckých výpovědí a nemá vliv na daňové řízení u žalobce. S odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uzavřel, že má za to, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto navrhl, aby ji soud zamítl.

Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně . Při přezkoumání rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). V daném případě soud rozhodl o věci bez jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem nevyjádřili ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

Ve správním spise, který byl soudu předložen, jsou založeny všechny žalobcem či žalovaným zmiňované doklady a podklady, ze kterých bylo vycházeno při vydání napadených rozhodnutí. Podle protokolu č.j. 185888/05/009934/7194 byla dne 21.7.2005 u daňového subjektu R. Č. zahájena daňová kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen až prosinec 2002 a leden až prosinec 2003. Poté, co Finanční úřad pro Prahu 9 od žalobce obdržel doklady k příslušným zdaňovacím obdobím a kdy bylo vyřízeno dožádání Finančním úřadem pro Prahu – Jižní Město, byl sepsán dne 18.1.2006 se zástupcem daňového subjektu protokol o jednání, při kterém byly projednány výsledky daňové kontroly. Text zprávy o kontrole daně z přidané hodnoty č.j. 2898/06/009934/7194 byl při tomto jednání předán zástupci daňového subjektu, který do protokolu uvedl, že se ke zprávě vyjádří písemně. V uvedené zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty je popsán průběh daňové kontroly, včetně obsahu svědeckých výpovědí vedoucích organizační složky M.P.ELEKTA a zmocněné zástupkyně této složky paní M. Na základě provedených zjištění dospěl finanční úřad k závěru, že daňový subjekt neprokázal přijetí zdanitelných plnění uvedených na fakturách od plátce M.P.ELEKTA. K této předané zprávě o kontrole se vyjádřil daňový subjekt ve svém podání ze dne 30.1.2006, ve kterém uvedl důvody, pro které nesouhlasí se závěry daňové kontroly, a navrhl doplnění dokazování o výslech svých zaměstnanců jako svědků, že k přijetí zdanitelného plnění docházelo. Na toto vyjádření daňového subjektu správce daně reagoval tím, že za účasti zástupce daňového subjektu vyslechl jako svědky jím navrhované zaměstnance, a to M. Z., L. H., M. P. a M. F.. Svědci byli vyslechnuti dne 15.3.2006. Téhož dne se uskutečnilo s daňovým subjektem, resp. s jeho zástupcem, jednání, jehož předmětem podle sepsaného protokolu byla reakce správce daně na vyjádření daňového subjektu ze dne 30.1.2006 a na výslechy svědků provedených dne 15.3.2006. V tomto protokolu správce daně popsal, jaké doklady byly žalobcem předloženy, jakým způsobem probíhala daňová kontrola, a to vše se závěrem, že v daňovém řízení vyšlo najevo, že M.P.ELEKTA daňovému subjektu zboží nedodala, doklady nevystavila a úhrady nepřijala. Daňový subjekt neprokázal, že k pořízení materiálu na základě předmětných faktur skutečně došlo, a to v rozsahu uvedeném na jím předložených dokladech. Na výzvy správce daně daňový subjekt rozhodné skutečnosti neprokázal. Výslechy svědků provedené dne 15.3.2006 neprokázaly obchodní spolupráci mezi daňovým subjektem a společností M.P.ELEKTA v rozsahu předmětných faktur. K tomuto protokolu, ve kterém byl zaznamenán názor správce daně, se daňový subjekt vyjádřil podáním ze dne 20.3.2006. V tomto vyjádření daňový subjekt vyslovil své názory na závěry správce daně obsažené v protokolu ze dne 15.3.2006 a uvedl důvody, pro které tyto závěry považuje za nesprávné.

Dne 20.6.2006 proběhlo na Finančním úřadu pro Prahu 9 další ústní jednání. Předmětem jednání bylo projednání zprávy o kontrole daně z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období. Ve zprávě o kontrole Finanční úřad pro Prahu 9 podrobně popsal průběh daňové kontroly, reagoval na vyjádření daňového subjektu jak ze dne 31.1.2006 tak ze dne 20.3.2006. Uvedl podrobně důvody, které jej vedly opakovaně k závěru, že žalobce neprokázal přijetí zdanitelného plnění od společnosti M.P.ELEKTA v rozsahu uvedeném na předložených fakturách. Rovněž neprokázal, že materiál byl zaplacen ve výši uvedené na jednotlivých dokladech. Podle protokolu o ústním jednání ze dne 20.6.2006 byla daňovému subjektu stanovena lhůta k vyjádření k vypracované zprávě o daňové kontrole do 15.7.2006. Přílohu zprávy o kontrole tvoří jednak podrobný rozbor výslechu svědků navržených daňovým subjektem a jednak rozbor svědeckých výpovědí provedených na Finančním úřadě pro Prahu – Jižní Město dne 26.9.2005. Lhůta pro podání vyjádření do 15.7.2006 pak byla následně stanovena i v rozhodnutí ze dne 30.6.2006. Dne 13.7.2006 bylo Finančnímu úřadu pro Prahu 9 doručeno vyjádření daňového subjektu ke zprávě o kontrole daně z přidané hodnoty ze dne 20.6.2006. V tomto vyjádření se daňový subjekt zabýval jednotlivými závěry správce daně ve zprávě o kontrole, polemizoval s těmito závěry a uváděl svá stanoviska a svá hodnocení provedených zjištění. Na toto vyjádření bylo žalobci správcem daně přípisem ze dne 17.7.2006 sděleno, že správce daně toto vyjádření bere na vědomí a vzhledem k tomu, že nebyly navrženy žádné další důkazní prostředky, považuje kontrolu daně z přidané hodnoty za projednanou a ukončenou dnem 13.7.2006.

Ve správním spise jsou dále založeny dodatečné platební výměry za výše uvedená zdaňovací období, jsou zde i vyřízení žádosti daňového subjektu o sdělení důvodů rozdílů mezi daní vyměřenou a daní přiznanou ze dne 17.8.2006, odvolání proti dodatečným platebním výměrům a napadená rozhodnutí.

V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný popsal průběh daňové kontroly a jednotlivých úkonů, které byly v jejím průběhu provedeny, a vypořádal se s odvolacími námitkami žalobce. K otázce projednání daňové kontroly žalovaný uvedl, že se nejednalo o předběžné projednání zprávy o kontrole. Žalovaný odkázal jak na projednání kontrolní zprávy ze dne 18.1.2006 tak na projednání zprávy o kontrole ze dne 20.6.2006. Žalobce měl v obou případech možnost se k závěrům ve zprávě uvedeným vyjádřit. Ve vyjádření ze dne 13.7.2006 žádné nové důkazní prostředky nenavrhoval, a proto je možné kontrolu považovat za projednanou a ukončenou k datu písemného vyjádření žalobce ke kontrole, tj. k 13.7.2006. Žalovaný k doručování dodatečných platebních výměrů v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že tyto byly doručeny zástupci žalobce. Vzhledem k tomu, že dodatečné platební výměry byly vystaveny na základě zprávy o kontrole č.j. 186792/06/009934/7194, která byla se žalobcem řádně projednána, mohlo být ve sdělení důvodů rozdílů poukázáno právě na uvedenou zprávu o kontrole. Námitky ohledně řádného neprojednání zprávy a nerespektování práva vyjádřit se k závěrům kontroly žalovaný neshledal jako důvodné. S odkazem na průběh daňové kontroly zdůraznil, že zjištění z kontroly byla s odvolatelem poprvé projednána dne 6.12.2005, dne 18.1.2006 následovalo projednání znění zprávy o kontrole a dne 20.6.2006 projednání konečného znění zprávy o kontrole. V protokole o projednání této zprávy odvolatel požadoval lhůtu pro vyjádření a svým podpisem potvrdil, že s ním zpráva byla projednána a že obdržel její jedno vyhotovení. Na vyjádření žalobce, které správce daně obdržel dne 13.7.2006, správce reagoval sdělením, které není rozhodnutím a nemusí tedy obsahovat předepsané náležitosti. K námitce, že správce daně nezkoumal obsah předmětného vyjádření, odvolací orgán uvedl, že svá zjištění správce daně odvolateli sdělil ve zprávě o kontrole. Vyjádření odvolatele pak nemohlo bez předložení důkazů, o které by jeho tvrzení byla opřena, výsledek kontroly změnit. Zpráva o kontrole má všechny zákonné náležitosti, byla vypracována v souladu s § 16 odst. 8 zákona o správě daní.

K námitce týkající se hodnocení výpovědi svědků, kteří byli vyslechnuti Finančním úřadem pro Prahu – Jižní Město, žalovaný uvedl, že svědeckou výpověď učinili dva vedoucí společnosti ELEKTA a účetní této společnosti. Všichni byli oprávněni se k činnosti společnosti ELEKTA vyjadřovat. Z jejich svědeckých výpovědí vyplynulo, že odvolatele neznají, neobchodovali s ním, předložené faktury nebyly vystaveny společností ELEKTA. Toto tvrzení je v souladu se zjištěním, že doklady předložené odvolatelem se výrazně liší od dokladů vystavovaných společností ELEKTA a není na nich správně uvedena adresa ani obchodní jméno vystavitele. Odvolatel, ačkoliv měl možnost se výslechu těchto svědků účastnit a klást jim otázky, tohoto práva nevyužil. Pokud se jedná o možnost, že po smrti jednatele společnosti ELEKTA v činnosti pokračoval zmocněný pan F., k této možnosti žalovaný uvedl, že bylo na žalobci, aby předložil plnou moc pro pana F. a aby správci daně sdělil takové informace, aby jmenovaný mohl být předvolán jako svědek. Pokud tak neučinil, zůstala i výpověď svědka Z. bez dalšího prokázání. V této souvislosti žalovaný poukázal i na skutečnost, že existence plné moci a jmenovaného pana F. byla poprvé zmíněna až svědkem Z., odvolatel se o existenci této osoby po celou dobu řízení předcházejí výslechu svědka nezmínil. Žalovaný zkonstatoval, že odvolatel nepředložil v průběhu kontroly daně z přidané hodnoty žádné důkazní prostředky k prokázání přijetí zdanitelných plnění u zkoumaných faktur vystavených jménem společnosti ELEKTA. Na výzvu podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní reagoval pouze vyjádřením, že předmětné faktury zahrnul do svého účetnictví. Tvrzení odvolatele, že závěry, které správce daně uvedl v kontrolní zprávě v příloze č. 2, jsou mylné, nelze akceptovat, neboť správce daně vycházel ze všeho, co bylo v průběhu daňového řízení zjištěno. Nelze klást k tíži správci daně, pokud daňový subjekt své důkazní břemeno neunesl. K svědkyni M. M. odvolací orgán uvedl, že je jednak zástupcem společnosti M.P.ELEKTA – organizační složka a dále pro tuto společnost pracovala jako účetní. Není tedy možné tedy akceptovat námitku odvolatele, že by nebyla kompetentní k předmětným skutečnostem vypovídat, neboť v rámci své funkce je obeznámena s chodem a účetnictvím společnosti. Skutečnost, že jednatel společnosti pan G. sice nebyla promítnuta do zápisu v obchodním rejstříku, tento fakt však nezpochybňuje svědecké výpovědí zbývajících dvou vedoucích této společnosti. Z tohoto faktu nelze vyvozovat, že by v činnosti pokračoval některý z dalších vedoucích této společnosti, neboť toto ze svědeckých výpovědí nevyplynulo.

K námitce, že příloha č. 2 zprávy o kontrole nemá náležitosti, není součástí zprávy o kontrole a není tedy součástí důkazního řízení, odvolací orgán konstatoval, že příloha č. 2 zprávy o kontrole je jako příloha uvedena v popisu zprávy, všechny strany přílohy jsou podepsány jak odvolatelem tak správcem daně. Datum projednání jak zprávy tak jejích příloh je den 20.6.2006. Uvedenou přílohu jako součást zprávy o kontrole lze tedy využít v důkazním řízení. Pokud se jedná o hodnocení svědeckých výpovědí uvedených v příloze č. 1 zprávy ke kontrole, k tomuto hodnocení, které bylo odvolatelem napadáno, odvolací orgán uvedl, že odvolatel se výslechu jím navržených svědků zúčastnil, ke způsobu vedení těchto jednání neměl žádné námitky. Měl právo svědkům klást otázky, které by dle jeho názoru vedly k prokázání přijetí zdanitelného plnění od společnosti ELEKTA. Byl to žalobce, kdo

mohl svědkům klást otázky vztahující se k plné moci, kterou měl údajně předložit pan Filípek. Správce daně tyto důkazy hodnotil v souladu s § 2 odst. 3 zákona o správě daní, když důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom přihlížel ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Odvolací orgán ze strany správce daně neshledal porušení základních zásad daňového řízení. Správce daně vycházel z důkazů, které mu byly během daňového řízení předloženy. Odvolatel sice předložil doklady, dle kterých měl nakoupit kabely od společnosti ELEKTA a následně je prodat. Svědecké výpovědi však neprokázaly, že tomu tak bylo. Dedukce odvolatele, že po smrti jednatele pan G. mohl v systému dodávek pokračovat zmocněný zástupce, nebyla prokázána. Nebylo prokázáno tvrzení svědka Z., že k jednání byl pověřen pan F. Odvolatel zahrnul do nároku na odpočet doklady, které údajný dodavatel nezná, nevystavil je, nepřijal úhradu na základě těchto dokladů. Na těchto dokladech neodpovídá obchodní jméno ani adresa ani formát ani razítko ani podpis.

K návrhu odvolatele, aby správce daně využil ustanovení § 31 odst. 5 a 7 zákona o správě daní, odvolací orgán uvedl, že správce daně nevytvářel žádné právní domněnky ani právní fikce, byl to odvolatel, kdo nesplnil svou důkazní povinnost, neboť pouhé předložení daňového dokladu v daném případě nepostačuje. Postup podle § 31 odst. 5 a 7 zákona o správě daní v daném případě nebyl možný. Odvolatel neprokázal rozhodné skutečnosti, ačkoliv k tomu byl správcem daně v průběhu daňové kontroly vyzýván. Věc byla správcem daně zhodnocena v souladu s § 2 odst. 3 zákona o správě daní. Nebylo ověřeno splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, neboť nebylo prokázáno, že odvolatel přijal zdanitelné plnění od plátce uvedeného na zkoumaných dokladech. Nebyla splněna podmínka uvedená v § 19 odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty, neboť nebyly prokázány základní náležitosti daňového dokladu, takže předložený doklad nelze za doklad daňový považovat. Odvolatel neunesl důkazní břemeno. Jeho neprokázané tvrzení nekoresponduje s obsahem spisového materiálu a námitky se jeví jako účelové. Z uvedených důvodů rozhodl žalovaný tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Městský soud v Praze se jako první zabýval námitkou žalobce, ze které žalobce dovozoval nezákonnost celého řízení. tj. námitkou, že daňová kontrole nabyla řádně projednána a ukončena, a proto nelze zjištění při ní učiněná využít pro vydání dodatečných platebních výměrů.

Podle § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 337/1992 Sb.) o výsledku zjištění sepíše pracovník správce daně zprávu o daňové kontrole. Po projednání této zprávy ji spolupodepisuje kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správce daně. Bezdůvodné odepření podpisu kontrolovaným daňovým subjektem je pro platnost ve zprávě uvedených zjištění bezvýznamné a o tomto musí být ve zprávě kontrolovaný daňový subjekt výslovně poučen. Jedno vyhotovení kontrolní zprávy obdrží kontrolovaný daňový subjekt. Den podpisu zprávy je též dnem jejího doručení. Je-li výsledkem kontrolního zjištění skutečnost, odůvodňující dodatečné stanovení daně, může být součástí zprávy o daňové kontrole i dodatečný platební výměr. Při dodatečném stanovení daně správce daně přihlédne ke všem okolnostem, které byly při daňové kontrole zjištěny. Odmítne-li daňový subjekt zprávu převzít nebo se jejímu převzetí a projednání vyhýbá, odešle se mu v poštovní zásilce s doručenkou.

Jak bylo v tomto rozsudku již shora uvedeno, dne 20.6.2006 proběhlo na Finančním úřadu pro Prahu 9 jednání, jehož předmětem bylo projednání zprávy o kontrole daně z přidané hodnoty. Současně zástupce žalobce převzal vyhotovení uvedené zprávy o kontrole včetně příloh k této zprávě. To znamená, že správce daně poté, kdy dospěl k závěru, že již má k dispozici potřebné podklady pro prověření správnosti přiznané daně za jednotlivá zdaňovací období, o výsledku kontroly sepsal zprávu a tuto v souladu s citovaným ustanovením projednal a vyhotovení zprávy předal. Ustanovení § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb. nestanoví právo daňového subjektu vyjádřit se k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění, rovněž přímo neukládá povinnost správci daně po projednání zprávy o kontrole dále se zabývat případným dalším vyjádřením daňového subjektu. Právo daňového subjektu vyjádřit se je upraveno v § 16 odst. 4 písm. f) zákona č.

337/1992 Sb., toto právo však daňovému subjektu přísluší před ukončením daňové kontroly. Podle tohoto ustanovení daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má ve vztahu k pracovníku správce daně právo vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění,

V daném případě finanční úřad poprvé sepsal a projednal zprávu o kontrole dne 18.1.2006. Na základě vyjádření žalobce ze dne 30.1.2006, ve kterém žalobce navrhl doplnění dokazování, finanční úřad pokračoval v daňové kontrole, kterou ukončil sepsáním a projednáním zprávy dne 20.6.2006. Před tímto projednáním se žalobce vyjadřoval k průběhu a výsledku kontroly opakovaně. Nejprve ve svém podání ze dne 30.1.2006, kdy navrhoval i doplnění dokazování. Následně pak dne 20.3.2006, kdy reagoval na závěry správce daně, které mu byly sděleny při jednání dne 15.3.2006. Z uvedených skutečností dle názoru soudu vyplývá, že v rámci kontroly daně z přidané hodnoty správce daně dostatečně respektoval právo žalobce vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku, který byl pak uveden ve zprávě, a ke způsobu jeho zjištění.

Jestliže dne 20.6.2006 byla se žalobcem projednána a byla mu odevzdána zpráva o daňové kontrole, která byla sepsána poté, kdy byl žalobce dne 15.3.2006 informován o závěrech správce daně a vyjádřil se ke sděleným výsledkům kontroly, je třeba mít za to, že daňová kontrola byla řádně projednána a ukončena, i když správce daně již nepromítl poslední vyjádření žalobce ze dne 13.7.2006 do zprávy o kontrole. Tato skutečnost však neznamená porušení práva žalobce vyjádřit se k výsledkům kontroly, neboť toto právo mu přísluší před ukončením daňové kontroly a v daném případě toto právo také využil. Vyjádření žalobce ze dne 13.7.2006 představuje ve své podstatě námitky proti posouzení zjištěného stavu věci správcem daně a bylo jedním z podkladů pro vydání dodatečných platebních výměrů a napadených rozhodnutí. I když žalobce v žalobě uvedl, že v tomto vyjádření navrhoval doplnění dokazování, soud takovýto návrh ve vyjádření neshledal a ostatně ani žalobce neuvádí, provedení jakého důkazního prostředku by se měl domáhat. Právní hodnocení zjištěných skutečností není dokazováním. Zákon přímo nestanoví, kdy je daňová kontrola ukončena. Dle názoru soudu se jeví spíše jako okamžik ukončení daňové kontroly dne projednání zprávy o kontrole a jejího odevzdání daňovému subjektu, než žalovaným považovaný okamžik doručení vyjádření daňového subjektu, avšak tato otázka není pro posouzení napadených rozhodnutí právně významná. Rozhodující je, že žalobce měl právo vyjádřit se k výsledkům kontroly a zpráva o kontrole s ním byla projednána a text zprávy mu byl řádně předán. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má soud za to, že námitka žalobce, že daňová kontrola nebyla řádně ukončena a že zjištění při ní získaná nelze proto využít pro doměření daně, není důvodná. Zpráva o kontrole byla sepsána a projednána dne 20.6.2006. Před jejím sepsáním byl žalobce seznámen s tím, jak finanční úřad hodnotí shromážděné podklady včetně výslechu svědků a k tomuto hodnocení měl možnost se vyjádřit. Pokud žalobce namítl , že přílohy ke zprávě nemají řádné náležitosti, k tomu je třeba uvést, že se jedná o rozbory výslechu svědků provedené finančním úřadem. Takové hodnocení by mohlo být přímo zapracováno do textu zprávy o kontrole, ale nelze považovat za nezákonné, jestliže takové hodnocení je vypracováno samostatně a ke zprávě o kontrole je připojeno jako její příloha. Skutečnost, že zpráva o kontrole byla poprvé sepsána a projednána dne 18.1.2006, není pro posouzení zákonnosti postupu finančního úřadu právně významná, neboť při doměření daně bylo vycházeno ze zprávy o kontrole ze dne 20.6.206. Proto žalovaný byl oprávněn vycházet z podkladů shromážděných v rámci předmětné daňové kontroly.

Žalobce v podané žalobě dále namítl nesprávné hodnocení obsahu svědeckých výpovědí a v důsledku toho i nesprávný závěr žalovaného o správnosti doměřené daně. Také tuto námitku soud neshledal důvodnou. Dožádaným správcem daně, tj. Finančním úřadem pro Prahu – Jižní Město, byli vyslechnuti jako svědci L. T. G., V. V. H. a M. M. První svědkyně jako statutární orgán vypověděla, že žalobce nezná, předmětné faktury nebyly společností ELEKTA vystaveny, nejsou součástí jejího účetnictví, nebylo o nich účtováno. Údaje na fakturách jsou chybné, nesprávně je uveden název organizační složky a její adresa, použité razítko neodpovídá razítku používanému organizační složkou, podpis je neznámý. Shodně vypovídal i svědek H., rovněž statutární orgán společnosti ELEKTA. Dále uvedl, že po smrti bratra A. G. v roce 2002 byla činnost společnosti utlumena a v roce 2003 neprobíhala žádná činnost. Do své smrti bratr vyřizoval zakázky a vystavoval faktury. Svědkyně M., zmocněná zástupkyně a účetní uvedla, že předmětem činnosti bylo zajišťování, zprostředkování a provádění drobných stavebních prací. Do své smrti v roce 2002 vyřizoval zakázky a vystavoval faktury A. G. Ohledně předložených faktur se vyjádřila stejně jako statutární zástupci společnosti. Ze sdělení založeného ve správním spise vyplývá, že A. G. zemřel dne 28.9.2002.

Dne 15.3.2006 pak byli k návrhu žalobce vyslechnuti jako svědci jeho zaměstnanci M. Z., L. F., M. P. a M. F.. Z jejich výpovědí vyplynulo, že materiál přivážel pan F. Svědek Z. vypověděl, že pan F. jednal za společnost ELEKTA a že mu předložil plnou moc. Uvedl, že tuto plnou moc či její kopii nemá. Jmenovanému bylo rovněž za přivezený materiál Kontakt na jmenovaného žádný ze svědků neznal. Neuvedl jej ani žalobce. Žalobce k výpovědím svědků nic nedodával a neměl v podstatě žádné dotazy, byť mu toto právo bylo postupem správce daně zajištěno.

Podle § 19 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 588/1992 Sb.) pokud tento zákon nestanoví jinak, plátce má nárok na odpočet daně, pokud jím přijatá zdanitelná plnění, uskutečněná jiným plátcem, použije při podnikání nebo při činnosti vykazující všechny znaky podnikání kromě toho, že je prováděna podnikatelem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem zaúčtovaným podle zvláštního právního předpisu, případně evidovaným podle § 11 u plátců, kteří nejsou účetní jednotkou, který má všechny tímto zákonem předepsané náležitosti a který byl vystaven plátcem. V případě, že doklad neobsahuje všechny náležitosti daňového dokladu, prokazuje plátce nárok podle zvláštního právního předpisu.

Žalobce sice předložil doklady, na základě kterých uplatňoval nárok na odpočet, ale při daňové kontrole ani k výzvám správního orgánu nepředložil takové důkazy, které by prokázaly správnost údajů na fakturách uvedených. Ani z výpovědí jím navržených svědků, jeho zaměstnanců, nelze dovodit, že materiál dodávala společnost ELEKTA. Jestliže pan F. měl jednat jménem uvedené společnosti, bylo na žalobci, aby toto tvrzení prokázal, neboť důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb. leží na daňovém subjektu ohledně dokazování správnosti daňového přiznání a jiných tvrzení uvedených v rámci daňového řízení. K námitce žalobce, že správce daně se při výpovědích svědků (zaměstnanců) dostatečně nezaměřil na zastupování panem F. a že ani na žalobci předložení plné moci nepožadoval, je třeba uvést, že bylo na žalobci, aby tvrzení o zastupování doložil, pokud trvá na tom, že pan F. jednal jako zástupce společnosti ELEKTA. Nelze nepřihlédnout k tomu, že do 15.3.2006 žalobce existenci tohoto zástupce vůbec nezmínil, byť byl správcem daně vyzván k prokázání oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet. Pokud se jedná o výpovědi statutárních zástupců společnosti ELEKTA a paní M., zde se soud neztotožnil s názorem žalobce, že z těchto výpovědí žalovaný vyvodil nesprávné závěry. Jmenovaní jednoznačně uvedli, že předložené faktury nebyly vystaveny společností ELEKTA a jejich výpovědi ani nepotvrzují, že uvedená společnost poskytovala žalobci plnění , na jehož základě uplatnil žalobce nárok na odpočet.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. při rozhodování hodnotí správce daně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.

Žalovaný při rozhodování o odvoláních proti dodatečným platebním výměrům dle názoru soudu vycházel z výpovědí jednotlivých svědků. Rozbor provedený finančním úřadem v přílohách 1. a 2. ke zprávě o kontrole odpovídá obsahu získaných svědeckých výpovědí. Vyjde-li soud z těchto výpovědí, kdy osoby jednající za tvrzeného dodavatele vypověděly, že předmětné plnění žalobci jejich společnost neposkytla, a kdy zaměstnanci žalobce nic bližšího o dodavatelské společnosti nevěděli, má závěr žalovaného oporu v provedeném dokazování, když žalobce žádné důkazní prostředky, které by potvrzovaly správnost údajů uvedených na fakturách, na jejichž základě žalobce nárok na odpočet uplatnil, nepředložil.

Za tohoto stavu je třeba konstatovat, že žalobce neprokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet a že žalovaný hodnotil shromážděné důkazy v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., neboť přihlédl ke všem výpovědím i dalším dokladům a tyto hodnotil zvlášť i ve vzájemné souvislosti. To, že osoby jednající po smrti A. G. za společnost ELEKTA se žalobcem nespolupracovaly spolu s tím, že adresa dodavatele, razítko a podpisy na fakturách neodpovídají skutečnosti, dle názoru soudu je dostatečným podkladem pro závěr, že žalobce přijetí předmětného zdanitelného plnění od společnosti ELEKTTA neprokázal. Důkazní břemeno přitom měl žalobce jako daňový subjekt., který neslnil povinnost prokázat správnost údajů uvedených v podaných daňových přiznáních či tvrzení uvedených v rámci daňové kontroly a odvolacího řízení. Žalobce tedy potřebným způsobem neprokázal oprávněnost uplatněného nároku na odpočet , neboť neprokázal, že přijal zdanitelná plnění od dodavatele uvedeného na předmětných fakturách a to v rozsahu tam uvedeném.. Soud má za to, že žalovaný věc posoudil po hmotněprávní stránce v souladu se zákonem, když dospěl k závěru, že žalobci nárok na odpočet na základě faktur, na kterých je jako poskytoval plnění uvedena společnost ELEKTA, nelze uznat. Je třeba zdůraznit, že pro posouzení věci není rozhodné, od jakého subjektu a za jakou cenu žalobce případně kabely nakoupil. Posouzení uznatelnosti nákladů za nákup materiálu pro daňový základ daně z příjmů fyzických osob je otázkou zcela odlišnou od posouzení prokázání oprávněnosti uplatnění nároku na odpočet v případě daně z přidané hodnoty. Žalovaný napadenými rozhodnutími nevytvořil žádnou fikci a nevznikla mu žádná povinnost v tomto řízení prokazovat skutečnosti uvedené v § 31 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb. Rovněž postup podle § 31 odst. 5 či 7 zákona č. 337/1992 Sb. nebyl v daném případě možný, neboť nebyla splněna jedna ze základních podmínek, že by daň nebylo možno stanovit dokazováním.

Ze všech shora uvedených důvodů má soud za to, že žaloba proti napadeným rozhodnutím nebyla podána důvodně, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku prostřednictvím Městského soudu v Praze. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 29. září 2010
JUDr. Karla Cháberová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru