Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Ca 2/2008 - 84Rozsudek MSPH ze dne 28.01.2011

Prejudikatura

3 As 3/2009 - 152


přidejte vlastní popisek

6 Ca 2/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudců Mgr. Libora Zhřívala a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce: GTS Czech s.r.o., se sídlem Praha 3, Přemyslovská 2845/43, zastoupen JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Struze 1740/7, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30.11.2007, č.j. 71685/2007-603,

takto:

I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30.11.2007, č.j. 71685/2007-603, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.640,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Petra Hostaše, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce, původně společnost GTS NOVERA a.s., jejímž procesním nástupcem se stala společnost GTS Czech s.r.o., se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30.11.2007, č.j. 71685/2007-603 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno jím napadené rozhodnutí žalovaného (dále též „Úřad“) ze dne 10.9.2007, č.j. 26993/06-611/XI.vyř. (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení č.j. 26993/06-611 vedeného se společností Telefónica O2 Czech Republic, a.s. ve věci ověření ztráty této společnosti z poskytování univerzální služby za rok 2003.

Žalobce v žalobě uvedl, že podáním ze dne 17.8.2007 označeným jako „žádost o poskytnutí informací a uplatnění práv účastníka“ se u žalovaného domáhal informací o stavu správního řízení o ověření výše ztráty společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a.s. (původně ČESKÝ TELECOM, a.s.) za poskytování univerzální služby za rok 2003 ve smyslu ustanovení § 32 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích (dále jen „zákon o telekomunikacích“). Žalobce zároveň tímto podáním uplatnil práva účastníka tohoto řízení podle § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále též „správní řád“), a žádal, aby s ním jako s účastníkem řízení bylo jednáno. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 10.9.2007 žalovaný rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení vedeného se společností Telefónica 02 Czech Republic, a.s. ve věci ověření ztráty této společnosti z poskytování univerzální služby za rok 2003. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě dne 12.9.2007 rozklad. Napadeným rozhodnutím byl rozklad zamítnut a prvostupňové rozhodnutí jím bylo potvrzeno.

Žalobce měl za to, že byl nezákonným a nesprávným napadeným rozhodnutím, které potvrdilo nezákonné a nesprávné prvostupňové rozhodnutí, zkrácen na svých právech, když nezákonnost tohoto rozhodnutí spatřoval v rozporu rozhodnutí s ustanoveními správního řádu a zákona o telekomunikacích. Žalobce k tomuto uvedl, že je společností, jež má v předmětu podnikání mj. poskytování telekomunikačních služeb, přičemž podle ustanovení § 32 zákona o telekomunikacích je jako držitel telekomunikační licence povinen přispívat podle svého podílu na telekomunikačním trhu na úhradu ztráty tzv. univerzální služby. V roce 2003 tuto univerzální službu poskytovala společnost Telefónica 02 Czech Republic, a.s., která má v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 zákona o telekomunikacích nárok na úhradu prokazatelné ztráty z poskytovaní této služby. Výši ztráty tvrzené poskytovatelem univerzální služby ověřuje podle ustanovení § 32 odst. 3 ve správním řízení žalovaný, který následně rozhoduje, v jakém podílu se mají na úhradě prokazatelné ztráty podílet jednotliví držitelé telekomunikačních licencí. Napadené rozhodnutí konstatovalo, že žalobce je ve svých právech, právem chráněných zájmech a povinnostech dotčen ověřením prokazatelné ztráty pouze nepřímo tím, že mu bude podle zjištěného podílu na trhu stanovena odpovídající platba na účet univerzální služby na krytí této ztráty .Stanovení výše platby žalobce na účet univerzální služby za rok 2003 bude dle napadeného rozhodnutí předmětem samostatného správního řízení, přičemž teprve rozhodnutím v tomto řízení bude žalobci založena povinnost zaplatit příspěvek na účet univerzální služby. V řízení o stanovení výše platby pak může žalobce podle žalovaného v plném rozsahu uplatnit práva účastníka řízení, tedy zejména navrhovat důkazy, seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Dále napadené rozhodnutí uvedlo, že výše prokazatelné ztráty je pouze jeden z faktorů ovlivňujících výši příspěvku na účet, když dalšími faktory jsou skutečnosti ovlivňující výši podílu jednotlivého držitele telekomunikační licence. Z těchto důvodů napadené rozhodnutí dospělo k závěru, že z ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu a § 32 zákona o telekomunikacích vyplývá, že žalobce není a nemůže být účastníkem řízení ve věci ověření prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby, neboť tím je pouze poskytovatel služby, společnost Telefónica 02 Czech Republic, a.s.

Žalobce namítl, že s uvedenými závěry napadeného rozhodnutí se nelze ztotožnit. Připustil, že je pravdou, že povinnost provést platbu ve prospěch účtu univerzální služby podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona o telekomunikacích vzniká již zúčtováním prokazatelné ztráty vzniklé poskytováním univerzální služby v předchozím kalendářním roce a rozhodnutí Úřadu, jímž na základě takto předloženého zúčtování stanoví výši této platby, má pouze deklaratorní charakter. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.7.2006, č.j. 3 As 34/2005-95, se přesto jedná o deklaratorní správní rozhodnutí v rámci správního řízení, které závazně určuje práva a povinnosti držitelů telekomunikačních licencí. Žalobce měl za to, že stejně jako rozhodnutí Úřadu o výši prokazatelné ztráty závazně určuje právo poskytovatele univerzální služby na celkové čerpání z účtu univerzální služby, určuje toto rozhodnutí závazně i povinnosti držitelů licencí, neboť na jeho základě bude určena výše celkové sumy příspěvků do fondu univerzální služby placené jednotlivými držiteli licencí. Protože ověření výše ztráty z univerzální služby autoritativně určuje i rozsah povinností držitelů licencí, nelze dle žalobce dovodit, že se správní řízení týká pouze poskytovatele univerzální služby a tudíž, že je tento jeho jediným účastníkem. Výše platby žalobce na účet univerzální služby se stanoví stejnou měrou podle dvou kritérií, a to podle podílu žalobce na

trhu a ověřené výše prokazatelné ztráty. Žalovaným zmíněné samostatné správní řízení o stanovení výše platby žalobce na účet za rok 2003 tak již bude vycházet z výše ztráty zjištěné v řízení vedeném pod č.j. 26993/06-611 ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a.s. za rok 2003. Není-li přitom žalobci přiznáno účastenství ve správním řízení ve věci ověření výše prokazatelné ztráty, žalobce nemá možnost seznámit se s podklady řízení a vyjádřit se k těmto podkladům, ani možnost ovlivnit výsledky řízení, které tvoří zásadní vstup pro správní řízení, na jehož základě mu je závazně určena povinnost platit příspěvek na účet univerzální služby. Dle žalobce je přitom nezpochybnitelné, že správné nebo nesprávné stanovení celkové výše ztráty z univerzální služby bude mít bezprostřední dopad na základní práva žalobce.

Žalobce dále uvedl, že podle § 102 odst. 1 zákona o telekomunikacích se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak. Ustanovení § 32 zákona o telekomunikacích upravující úhradu prokazatelné ztráty je sice ve vztahu ke správnímu řádu úpravou speciální, nijak však neupravuje účastenství ve správním řízení. Proto je dle žalobce třeba s odkazem na ustanovení § 102 odst. 1 zákona o telekomunikacích mít za to, že se pro určení účastníků řízení ve věci ověření prokazatelné ztráty použije ustanovení § 14 správního řádu.

Napadené rozhodnutí dle žalobce rozlišuje přímé a nepřímé dotčení práv, přičemž dochází k závěru, že se v případě žalobce jedná o dotčení nepřímé, neboť rozhodnutí ve věci ověření ztráty společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a.s. z poskytování univerzální služby za rok 2003 samo o sobě okamžikem právní moci tohoto rozhodnutí nepřivodí přímo žádnou změnu právního postavení žalobce. Tento výklad je dle žalobce v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 správního řádu, pročež dovozoval, že mu bylo napadeným rozhodnutím nezákonně odňato právo účastnit se řízení o ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003, neboť ve chvíli, kdy existuje přímá závislost výše příspěvku držitele telekomunikační licence na účet univerzální služby na výši prokazatelné ztráty poskytovatele univerzální služby (vyšší ztráta znamená vyšší příspěvek), nelze než dospět k závěru, že existuje i přímé dotčení práv žalobce jakožto držitele licence výsledkem řízení o ověření výše ztráty.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že trvá na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, na které proto plně odkázal. Dále uvedl, že názory žalobce, že povinnost provést platbu ve prospěch účtu univerzální služby vzniká již zúčtováním prokazatelné ztráty, a že rozhodnutí Úřadu o výši prokazatelné ztráty závazně určuje právo poskytovatele na celkové čerpání z účtu univerzální služby i povinnosti držitelů licencí k platbě na účet, jsou mylné. Na účet univerzální služby nebude dle žalovaného zaplacena částka rovnající se výši prokazatelné ztráty, ale částka nižší o příspěvek poskytovatele univerzální služby, který ještě v okamžiku vydání rozhodnutí o výši prokazatelné ztráty není znám. Tuto nižší částku obdrží poskytovatel univerzální služby (celou nebo po částech) až poté, co je zaplacena na účet. Rozhodnutí Úřadu o ověření výše prokazatelné ztráty se přímo týká pouze a výhradně poskytovatele univerzální služby. Účastníkovi řízení (společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s., jako poskytovateli univerzální služby) se tímto rozhodnutím sděluje, jaká částka byla Úřadem uznána jako oprávněná ztráta, ovšem ze zmíněného rozhodnutí se ani on sám ještě nedozví, kolik finančních prostředků obdrží z účtu, neboť ani jemu ještě nebyl stanoven příspěvek na úhradu ztráty. Dle žalovaného ustanovení § 32 odst. 3 zákona o telekomunikacích stanovuje povinnost Úřadu ověřit do 30 dnů výši prokazatelné ztráty, ale nikoliv právo držitelů telekomunikačních licencí podílet se na tomto ověření. Práva držitelů telekomunikačních licencí jsou dle žalovaného vymezena v § 32 odst. 6 zákona o telekomunikacích a týkají se práva nahlížet do účtu a žádat vysvětlení. Způsob výpočtu prokazatelné ztráty a způsob stanovení výše finančního příspěvku je dle § 31 odst. 4 a § 32 odst. 7 zákona o telekomunikacích svěřen sekundárnímu právnímu předpisu, vyhlášce č. 235/2001 Sb., která v příloze č. 1 stanoví jednoznačně způsob výpočtu prokazatelné ztráty. Zákonodárce tak dle žalovaného přihlížel k evropskému právu, jímž byla v době vzniku zákona Česká republika jako stát přistupující k Evropské unii vázána, konkrétně k článku 5 odst. 2 Směrnice č. 97/33/EC, o vzájemném propojení v telekomunikacích s ohledem na zajištění univerzální služby a interoperability prostřednictvím principů otevřeného přístupu k síti. Ten stanoví, že příspěvky a univerzální služby mohou být založeny na mechanismu vytvořeném – rozumí se právním předpisem – zvláště k tomuto účelu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/22/ES, o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) ze dne 7.března 2002 stanoví v článku 13, že pokud národní regulační orgány zjistí, že je poskytovatel univerzální služby zatížen nespravedlivou zátěží, rozhodnou o zavedení mechanismu náhrady zjištěných čistých nákladů. V případě pochybností při výkladu zákona o telekomunikacích má správní orgán přihlížet ke směrnicím Evropského společenství (dále jen „ES“). V roce 2003 sice Česká republika ještě nebyla členem ES, zákon o telekomunikacích však již základní zásady směrnic ES transponoval, jak o tom svědčí i ustanovení institutu univerzální služby. Směrnice o univerzální službě obsahuje článek 12 nazvaný Výpočet nákladů na povinnosti US, v jehož odst. 2 článku 12 je uvedeno: „Audit nebo ověření účetnictví anebo jiných informací sloužících jako základ pro výpočet čistých nákladů na povinnosti univerzální služby podle odst. 1 písm. a) provádí vnitrostátní regulační orgán nebo subjekt nezávislý na zúčastněných stranách a schvaluje vnitrostátní regulační orgán“. Dále v rámci dodržování zásady průhlednosti požaduje směrnice v článku 14 odst. 1 zveřejnění zásad rozdělování nákladů a podrobných údajů o použitém mechanismu. V odst. 2 je zakotven požadavek zveřejnění výroční zprávy s vypočítanými náklady (tj. výší ztráty), vyčíslenými příspěvky a stanovenými tržními výhodami, s výhradou vnitrostátních pravidel o obchodním tajemství. Z uvedeného je dle žalovaného zřejmé, že ověřování podkladů provádí pouze Úřad (případně deleguje tuto činnost na jiný nezávislý subjekt), v žádném případě neseznamuje s podrobnými podklady přispěvatele na účet. Skutečnost, že je přispěvatel na účet seznámen s rozhodnutím o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby v celém jeho rozsahu, dle žalovaného naprosto vyhovuje požadavku ES na průhlednost uvedenému v článku 14, neboť v odůvodnění je podrobně popsán proces ověřování podkladů Úřadem. Zpřístupnění celého spisu třetím osobám by dle žalovaného bylo v příkrém rozporu s ochranou obchodního tajemství, na kterou upozorňuje směrnice v článku 14 odst. 2, neboť součástí spisového materiálu jsou výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů veškerých poskytovaných služeb a další podrobné údaje z účetnictví, které dokládají správnost nákladů vykázaných na univerzální službu. Pokud by se umožnilo nahlížet všem do účetnictví všech hráčů na trhu elektronických komunikací, byly by tím nastoleny podmínky k likvidaci hospodářské soutěže na tomto trhu.

Dále žalovaný konstatoval, že vznik ztráty z poskytování univerzální služby je nutnou, nikoliv však dostačující podmínkou výpočtu příspěvku na účet univerzální služby, když dále je třeba vzít v úvahu následující:

1. Uložení povinnosti poskytovat univerzální službu je zásahem do vlastnických práv poskytovatele, a to zejména u služeb, které je povinen poskytovat bezplatně nebo s cenovou slevou.

2. Úřad je povinen se řídit vyhláškou č. 235/2001 Sb. a ověřit výpočet, který mu byl poskytovatelem univerzální služby předán, v oddělené evidenci, ve finančním účetnictví a dalších dokladech a v případě, že tyto doklady neodpovídají předloženému zúčtování, vyzvat poskytovatele univerzální služby k opravě výpočtu.

3. Úřad vystupuje v roli auditora, který bdí nad správností výpočtu a dodržováním právních norem. 4. Úřad je k ověření výše ztráty zmocněn zákonem o telekomunikacích, když při ověřování ztráty chrání práva přispěvatelů na účet. 5. Nelze připustit, aby povinnost, která byla stanovena zákonem jednomu podnikatelskému subjektu, kontroloval podnikatelský subjekt jiný, který k takovému jednání není zmocněn zákonem.

6. Nelze připustit, aby ztrátu z poskytování univerzální služby ověřoval přispěvatel na účet, jelikož tento je z podstaty věci podjatý a nemůže věc posoudit s dostatečnou mírou objektivity.

Dále žalovaný uvedl, že výsledkem řízení o ověření prokazatelné ztráty je rozhodnutí, kterým je pouze ověřena výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby, tzn., že je deklarováno právo poskytovatele univerzální služby na úhradu jím vynaložených nákladů a výše těchto nákladů. Tímto rozhodnutím dle žalovaného ještě není stanoveno, jak velký podíl těchto nákladů bude zaplacen na účet univerzální služby a následně převeden poskytovateli univerzální služby. Poskytovatel univerzální služby sám o sobě na účet univerzální služby neplatí, takže dokud nejsou stanoveny výše příspěvků, není známo, jak velkou část ztráty ponese na své náklady poskytovatel a jak velká část mu bude uhrazena ostatními společnostmi. V řízení o ověření výše ztráty nemůže být žalobci uložena povinnost platit na účet, neboť výpočet příspěvku není předmětem tohoto správního řízení. Příspěvek na účet univerzální služby bude dle žalovaného žalobci stanoven v samostatném správním řízení a v tomto řízení má možnost uplatnit veškerá práva, která mu plynou z institutu účastnictví, přičemž pravidla pro určení výše příspěvku jsou jednoznačně dána v příloze č. 2 vyhlášky č. 235/2001 Sb.

V podání ze dne 7.12.2009 žalovaný soudu sdělil, že rozhodnutím předsedy Rady žalovaného č.j. 64668/2009-603 ze dne 22.10.2009 bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, č.j. 26993/2006-611/X.vyř. ze dne 9.7.2007, ve věci ověření prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003 a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem zrušení byla nezákonnost tohoto rozhodnutí, kterou nadřízený správní orgán shledal v tom, že správní řízení ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003 nebylo vedeno se všemi správnímu orgánu známými účastníky řízení (tj. držiteli telekomunikační licence za rok 2003 jako přispěvateli na účet univerzální služby). Žalovaný je tak povinen provést toto správní řízení znovu, v souladu se závazným právním názorem nadřízeného správního orgánu uvedeným v rozhodnutí ze dne 22.10.2009.

Účastníci se souhlasně vyjádřili k záměru soudu rozhodnout o věci samé ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), bez nařízení ústního jednání.

Usnesením ze dne 10.1.2011 č.j. 6 Ca 2/2008-76 zdejší soud rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno s procesním nástupcem žalobce (GTS NOVERA a.s.), společností GTS Czech s.r.o. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11.1.2011.

Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro rozhodnutí ve věci podstatné, skutečnosti:

Přípisem ze dne 17.8.2007 nazvaným „Žádost o poskytnutí informací a uplatnění práv účastníka“ požádal žalobce žalovaného mj. o poskytnutí informace o stavu správního řízení o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003, a to včetně jeho čísla jednacího, jeho účastnících a v případě, že došlo k pravomocnému ověření ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003, o její výši. Dále žalobce tímto přípisem žalovaného upozornil, že v souladu s § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, případně podle § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb, o správním řizení je účastníkem uvedeného řízení a tímto uplatňuje svá práva účastníka řízení a žádá žalovaného, aby s ním jako s účastníkem řízení bylo jednáno.

Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 10.9.2007 rozhodl žalovaný podle § 14 odst. 1 správního řádu tak, že společnost GTS NOVERA a.s., se sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3, IČ: 61058904 není účastníkem správního řízení č.j. 26993/06-611 ve věci ověření ztráty společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. (od 1.7.2006 Telefónica 02 Czech Republic, a.s.) z poskytování univerzální služby za rok 2003. Žalobce podal proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí rozklad, v němž argumentoval obdobně jako v podané žalobě.

Napadeným rozhodnutím ze dne 30.11.2007 byl podle § 59 odst. 2 správního řádu rozklad zamítnut a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí není v předmětném správním řízení o ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003 předložené společností Telefónica 02 jednáno o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech žalobce, když jediným účastníkem tohoto řízení je společnost Telefónica 02, neboť práva nebo povinnosti jsou zde vydaným rozhodnutím stanovena jen a pouze této společnosti. Podmínku účastenství ve smyslu první části věty před středníkem § 14 odst. 1 správního řádu dle napadeného rozhodnutí splňuje pouze společnost Telefónica 02. Pokud jde o druhou část věty před středníkem téhož ustanovení, napadené rozhodnutí uvedlo, že žalobce není v žádném případě přímo dotčen rozhodnutím vydaným v předmětném řízení, neboť vlastní vydání (či nevydání) rozhodnutí ve věci ověření ztráty společnosti Telefónica O2 z poskytování univerzální služby za rok 2003 samo o sobě okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nepřivodí přímo žádnou změnu právního postavení žalobce. Dle napadeného rozhodnutí ze zákona o telekomunikacích nevyplývá, že by se procesu „ověřování“ ve smyslu § 32 odst. 3 zákona o telekomunikacích měl účastnit také držitel telekomunikační licence, který poskytovatelem univerzální služby není. V řízení o ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003 nejsou posuzovány údaje předkládané žalobcem, přičemž výsledkem takového řízení není akt, jenž by byl přímo způsobilý zasáhnout do práv nebo povinností žalobce. Z uvedené napadené rozhodnutí dovodilo, že podmínka účastenství uvedená v druhé části věty před středníkem § 14 odst. 1 správního řádu v daném případě žalobcem nebyla splněna. Dále napadené rozhodnutí konstatovalo, že žalobce je ve svých právech, právem chráněných zájmech a povinnostech dotčen ověřením výše prokazatelné ztráty pouze nepřímo tím, že mu bude podle zjištěného podílu na trhu stanovena odpovídající platba na účet univerzální služby na krytí této ztráty. Stanovení výše platby na účet za rok 2003 žalobci bude předmětem samostatného správního řízení a teprve rozhodnutím v této věci bude žalobci založena povinnost zaplatit příspěvek na účet univerzální služby. Právě v tomto řízení o stanovení výše platby může dle napadeného rozhodnutí žalobce v plném rozsahu uplatnit svá práva účastníka řízení, tedy zejména navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, vyjadřovat stanoviska po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim.

Soud podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 102 odst. 1 zákona o telekomunikacích se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud jednotlivá ustanovení tohoto zákona nestanoví jinak.

Podle § 31 odst. 1 zákona o telekomunikacích má poskytovatel univerzální služby nárok na úhradu prokazatelné ztráty. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se prokazatelnou ztrátou rozumí rozdíl mezi ekonomicky oprávněnými náklady, včetně přiměřeného zisku, vynaloženými držitelem telekomunikační licence na plnění povinnosti poskytovat univerzální službu, které by poskytovateli univerzální služby nevznikly, pokud by tuto povinnost neměl, a tržbami a výnosy dosaženými držitelem telekomunikační licence z plnění povinnosti poskytovat univerzální službu.

Podle § 32 odst.1 zákona o telekomunikacích prokazatelná ztráta se hradí z účtu univerzální služby (dále jen "účet"), na který jsou povinni přispívat držitelé telekomunikačních licencí finančním příspěvkem. Účet spravuje Úřad. Úřad je povinen zřídit účet, vznikne-li povinnost úhrady prokazatelné ztráty. Dle odstavce 2 téhož ustanovení držitelé telekomunikačních licencí jsou povinni zúčtovat finanční příspěvek a nároky na úhradu prokazatelné ztráty prostřednictvím účtu. Dle odstavce 3 téhož ustanovení držitelé telekomunikačních licencí předloží Úřadu nejpozději do 30. června každého kalendářního roku zúčtování prokazatelné ztráty vzniklé poskytováním univerzální služby v uplynulém kalendářním roce, pokud jsou jejími poskytovateli, a výši finančního příspěvku na univerzální službu za uplynulý rok. Úřad do 30 dnů ověří výši prokazatelné ztráty a výši finančního příspěvku a stanoví výši platby na účet nebo vystaví doklad opravňující k čerpání finančních prostředků z účtu.

V dané věci bylo postupováno podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona o telekomunikacích, když žalovaný v souladu s tímto ustanovením ověřoval výši prokazatelné ztráty společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a.s. z poskytování univerzální služby za rok 2003. V tomto řízení postupoval žalovaný v souladu s ustanovením § 32 odst. 7 zákona o telekomunikacích také podle prováděcí vyhlášky č. 235/2001 Sb, kterou se stanoví podrobnosti o výpočtu a úhradě prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby držitelem telekomunikační licence. Ustanovení § 32 zákona o telekomunikacích upravující úhradu prokazatelné ztráty neobsahuje žádnou zmínku o tom, že by se tento postup neřídil obecnými předpisy o správním řízení; proto je třeba s odkazem na ustanovení § 102 odst. 1 zákona o telekomunikacích mít za to, že se na toto řízení vztahuje aplikace obecných předpisů o správním řízení.

V posuzované věci nebylo správní řízení pravomocně skončeno před 1.1.2006 a v souladu s ust. § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, je tak třeba postupovat podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 14 odst. 1 správního řádu je účastníkem řízení ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím o svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak. Dle odstavce 2 téhož ustanovení účastníkem řízení je i ten, komu zvláštní právní předpisy takové postavení přiznává.

Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12.8.2009, č.j. 3 As 3/2009-152, dostupném na www.nssoud.cz, dospěl k závěru, „že účastníkem správního řízení o ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby společností Telefónica 02 Czech Republic za rok 2005 (§ 31 zákona o telekomunikacích) je i ta společnost (jako držitelka telekomunikační licence), která je povinna přispívat na úhradu prokazatelné ztráty“. Měl za to, že při výkladu ustanovení § 32 odst. 3 zákona o telekomunikacích je nutno vyjít z dikce citovaného ustanovení, které výslovně uvádí, že prokazatelná ztráta se hradí z účtu, na který přispívají jednotliví držitelé telekomunikačních licencí. Úřad tedy nejprve na příslušné období ověří výši prokazatelné ztráty formou správního rozhodnutí, čímž vymezí rámec (horní výši) účtu univerzální služby. Poté, co byl příslušný účet univerzální služby takto vymezen, stanoví Úřad výši finančního příspěvku a výši platby na tento účet, což je druhý krok, který slouží k tomu, aby povinné subjekty na tento účet zaslaly finanční prostředky. Nezměnitelný časový sled uvedených úkonů vyplývá dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu též z ustanovení § 5 odst. 1 vyhlášky č. 235/2001 Sb., dle něhož „Finanční příspěvek držitele telekomunikační licence na účet univerzální služby (dále jen „účet“) určuje Úřad podle postupu uvedeného v příloze č. 2. Pro výpočet použije údaje za příslušný rok“. Dle citované přílohy 2 se příspěvek na účet vypočítává dle vzorce, do kterého se mj. dosazuje údaj o ověřené výši prokazatelné ztráty za příslušné období. Z toho vyplývá, že po ověření výše prokazatelné ztráty za předmětný rok se tento údaj použije pro výpočet příspěvku ostatních operátorů na účet univerzální služby tak, aby celková výše vybraných příspěvků odpovídala výši prokazatelné ztráty za uvedený rok, jinými slovy všechny vybrané příspěvky za toto období budou převedeny poskytovateli s prokazatelnou ztrátou.

Shodně s citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu tedy zdejší soud uzavírá, že stanovení výše prokazatelné ztráty může mít dopad na žalobce, neboť na tomto stanovení přímo závisí, zda žalobci následně vůbec vznikne povinnost k zaplacení finančního příspěvku a pokud ano, jaká bude její výše, byť k tomuto vyjádření dojde až prostřednictvím ověření výše finančního příspěvku žalobce.

Žalobce jako osoba, která může být dotčena výsledkem tohoto řízení, musí mít tedy právo se ke způsobu ověření prokazatelné ztráty vyjádřit a uplatnit případně své námitky či jinak využít svá procesní práva. V dalším řízení – řízení o stanovení výše finančního příspěvku – již žalobce námitky ve vztahu k výši prokazatelné ztráty poskytovatele univerzální služby nebude moci uplatnit.

Vzhledem k tomu, že účastníkem správního řízení ve věci ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003 měli být všichni držitelé telekomunikační licence, kteří byli povinni participovat na úhradě této ztráty, což se v předmětném správním řízení nestalo, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, když žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro nezákonnost zrušil.

Pro úplnost soud dodává, že při svém rozhodování nemohl přihlédnout k tomu, že rozhodnutím předsedy Rady žalovaného ze dne 22.10.2009, č.j. 64668/2009-603, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 9.7.2007, č.j. 26993/2006-611/X.vyř, ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003, neboť napadené rozhodnutí přezkoumával dle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci, který byl v řízení úspěšný, přiznal náhradu podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a to za 3 úkony právní služby po 2.100,- Kč (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 13.5.2008), 3 režijní paušály po 300,- Kč, 1.440,- Kč odpovídající DPH z přiznané odměny a náhrad dle § 57 odst. 2 s.ř.s. a částku 2.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek, celkem tedy částku 10.640,- Kč. Tato částka bude žalobci žalovaným uhrazena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě 2 týdnů po doručení rozsudku prostřednictvím Městského soudu v Praze. O kasační stížnost rozhoduje Nejvyšší správní soud. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 28.ledna 2011

JUDr. Karla Cháberová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru