Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Ad 9/2013 - 106Rozsudek MSPH ze dne 13.01.2017

Prejudikatura

6 As 39/2009 - 74

8 As 18/2010 - 113

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 33/2017

přidejte vlastní popisek

6Ad 9/2013 - 106

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobkyně: JUDr. M. S., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, zastoupena JUDr. Janem Sykou, advokátem se sídlem Školská 12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 28. 1. 2013, č.j. K 82/2011,

takto:

I. Žaloba sezamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise České advokátní komory ze dne 28. 1. 2013, č.j. K 82/2011 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 16. 11. 2012, č.j. K 82/2011, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na povolení obnovy kárného řízení, vedeného pod sp.zn. K 82/2011, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že o skutečnosti, že je proti ní vedeno kárné řízení a že již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, se dozvěděla až z dopisu žalované ze dne 25. 11. 2011, č.j. 02-10411/11, který ji byl doručen dne 14. 12. 2011 na adresu jejího trvalého bydliště. Obsahem dopisu byla výzva, aby žalobkyně vrátila průkaz advokáta a osvědčení advokáta a aby ustanovila svého advokátního nástupce. Následně dne 19. 12. 2011 nahlédla žalobkyně do kárného spisu, kde se poprvé dozvěděla o existenci kárného řízení, jeho průběhu a o skutečnostech, jež jsou jí kladeny za vinu. Jelikož již tou dobou uplynula lhůta k podání řádného opravného prostředku, podala dne 16. 5. 2011 návrh na povolení obnovy řízení v předmětné věci. Správní orgán I. stupně však tento návrh zamítl a odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo taktéž zamítnuto.

Žalobkyně namítla, bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu. Uvedla, že přestože bylo prokázáno, že v předmětném období (pozn. soudu: v období kárného řízení) trpěla poruchou koncentrace pozornosti a následně druhotnou poruchou paměti, nebyla schopna vyřídit a zařídit běžné pracovní povinnosti a plnit běžné sociální požadavky, bylo ji toto kladeno k tíži. Jednalo se především o skutečnost, že v tomto stavu nesplnila formální oznamovací povinnosti vůči žalované. Správní orgány tak vůbec nebraly v úvahu závažnou změnu osobnosti na straně žalobkyně. V návrhu na povolení obnovy řízení se žalobkyně snažila uvést veškeré skutečnosti svědčící jejímu vážnému stavu, stejně jako nové skutečnosti významné pro povolení obnovy kárného řízení a další skutečnosti svědčící o nezákonnosti postupu žalované. Uvedla, že se domnívá, že kárný senát ani odvolací kárný senát kárné komise nemohly věc posoudit věcně správně bez vyjádření žalobkyně a prozkoumání advokátního spisu. Nemohl tak být správně zjištěn skutkový stav a věc správně právně posouzena. Žalobkyně namítla, že jí tak byla odňata reálná a efektivní možnost jednat před kárným senátem, spočívající v právu právně i skutkově argumentovat, což zakládá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Žalobkyně dále namítala, že žalovaná postupovala nezákonně při úkonech v prvoinstančním kárném řízení. Uvedla, že žalovaná v témže časovém období doručovala písemnosti žalobkyni jednak na adresu jejího trvalého pobytu (věc vedená pod sp.zn. 546/2011), jednak na adresu sídla její kanceláře (věc vedená pod sp.zn. 82/2011 – kárné řízení). Dále uvedla, že zasedání kárného senátu, jehož výsledkem bylo rozhodnutí ve věci samé, proběhlo dne 30. 9. 2011, tj. v době, kdy byla žalobkyně dlouhodobě hospitalizována v rámci léčby po úraze hlavy. Tato hospitalizace trvala od 21. 9. do 14. 10. 2011. Dále namítla, že v rámci celého kárného řízení nebyl použit institut opatrovníka, když se z omluvitelných důvodů a bez vlastního zavinění nemohla žalobkyně s písemnostmi ve věci kárného řízení seznámit. V rámci kárného řízení bylo žalobkyni odňato především právo na řádný proces, když se ke skutečnostem kladeným jí k tíži nemohla vyjádřit a podat vysvětlení. Věc byla posouzena jednostranně a byla rozhodnuta pouze na základě tvrzení stěžovatelky. V kárném řízení bylo dále porušeno kritérium individualizace kárného provinění, jelikož nebyla zjištěna situace žalobkyně. Kárný senát tak za dané situace z důvodu těchto procesních vad, bez advokátního spisu a vyjádření žalobkyně, nemohl řádně přezkoumat projednávaný případ.

Ze všech uvedených důvodů navrhovala žalobkyně zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, když závěrem zdůraznila, že je třeba posoudit ústavnost aplikace ustanovení právního předpisu ke tvrzení žalované o zavinění na straně žalobkyně ve vztahu k nesplnění oznamovací povinnosti advokáta podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), při zohlednění jejího zdravotního stavu v předmětném časovém období.

Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě navrhla její zamítnutí. Uvedla, že protože porušení procesních pravidel není důvodem pro povolení obnovy řízení, protože slovem skutečnosti žalobkyně označuje svoje tvrzení a protože důkaz, konkrétně obsah advokátního spisu, není ani důkazem novým ani důkazem, který by neměla k dispozici v době kárného řízení a který naopak byla povinna předložit již při šetření o stížnosti, předcházejícímu podání kárné žaloby, nic z toho není důkazem, který by měl náležitosti vyžadované ustanovením § 35c odst. 2 zákona o advokacii. Proto kárný senát nemohl rozhodnout jinak, než návrh na obnovu kárného řízení zamítnout.

Dále uvedla, že obesílání na adresu kanceláře je stanoveno ustanovením § 55e zákona o advokacii. Všechny písemnosti zaslané žalobkyni v průběhu kárného řízení byly řádně doručeny zákonnou fikcí, a to proto, že žalobkyně soustavně ve svém sídle advokáta nepřijímala poštu a na výzvy k vyzvedávání uložených zásilek nereagovala. Zbavila se tak sama možnosti dozvědět se o kárném řízení. Pokud v období od ledna 2011, kdy byla šetřena stížnost, a od června 2011 do 16. 11. 2011, kdy probíhalo kárné řízení, byla žalobkyně v pracovní neschopnosti, která nastala dne 10. 12. 2010 následkem úrazu ze dne 7. 12. 2010, šlo dle názoru žalované o tak dlouhé období, že již před zahájením prošetřování stížnosti a tím spíše pak zahájením kárného řízení měla žalobkyně splnit povinnost podle ustanovení § 29 zákona o advokacii, a zároveň měla a mohla mít zástupce, který by mj. v jejím sídle poštu přijímal.

K tvrzení žalobkyně, že v návrhu na povolení obnovy kárného řízení odkazovala na nové skutečnosti, které bez svého zavinění nemohla použít v prvostupňovém řízení, žalovaná uvedla, že novou skutečností nebyla jako takový důkaz označovaný advokátní spis, když tvrzení, že jej nemohla předložit bez svého zavinění je nesprávné, protože tím, že porušovala povinnosti advokáta podle čl. 16 představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku (Pravidla etiky) a § 27 a § 29 zákona o advokacii, porušila i povinnost podle § 46 odst. 4 zákona o advokacii.

Dále uvedla, že možnost jednat před kárným senátem nebyla žalobkyni odňata, ke všem úkonům byla řádně obesílána a k vyjádření vyzývána, avšak vlastním porušováním svých povinností se o tyto možnosti připravila. Z navržených důkazů žádný není důkazem, který by se týkal skutku, který byl předmětem kárné žaloby a zároveň byl nový nebo byl takový, který nemohla žalobkyně bez svého zavinění předložit.

Pro případné ustanovení opatrovníka nevytvořila žalobkyně podmínky, když žalovanou o své situaci neinformovala, jak byla povinna podle § 29 zákona o advokacii, a neustanovila si zástupce, který by se kromě záležitostí jejích klientů postaral i o její kontakt s probíhajícím projednáváním stížnosti a kárným řízením. Tvrzené procesní vady nemají v předmětném řízení význam, protože jde o tvrzení žalobkyně, nikoliv o důkazy ve smyslu § 35c odst. 2 zákona o advokacii. K výtce žalobkyně, že její osobní situace nebyla zjištěna, žalovaná uvedla, že k zjištění takové osobní situace je zajištěno povinností podle ustanovení § 29 zákona o advokacii. Nesplněním této povinnosti poškodila žalobkyně sebe v kárném řízení, ale především všechny klienty, jejichž zájmy nehájila tím, že ve svém sídle nepřijímala poštu.

K vyjádření žalované podala žalobkyně repliku, ve které uvedla, že v advokátním kárném řízení nelze aplikovat způsob doručování fikcí, přičemž nelze dále rozlišovat, zda písemnost odesílá oddělení matriky ČAK či jiný její odbor. Opětovně zdůraznila, že v průběhu celého kárného řízení nebyl vážný zdravotní stav žalobkyně náležitě posouzen. Při jejím zdravotním stavu po ní nelze rozumně požadovat a očekávat plnění i základních sociálních či společenských potřeb či závazků, jako je např. splnění oznamovací povinnosti podle ustanovení § 29 zákona o advokacii v rozhodném období. Dále uvedla, že advokátní spis je důkazem, který nemohla bez svého zavinění předložit v kárném řízení a pro kárnou komisi tak byl důkazem novým.

Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím kárného senátu ze dne 30. 9. 2011, č.j. K 82/2011 byla žalobkyně uznána kárně vinnou, že poté, co v souvislosti s kupní smlouvou uzavřenou dne 2. 11. 2010 mezi D.F., B.M. a V.S. jako prodávajícími a manžely A.T. a M.T. jako kupujícími na základě smlouvy o úschově ze dne 3. 6. 2010 převzala od kupujících část kupní ceny ve výši 5.600.000,- Kč, kterou se zavázala vyplatit prodávající D.F. co do výše 1.808.000,- Kč, prodávající B.M. co do výše 1.807.000,- Kč a prodávajícímu V.S. co do výše 1.807.000,- Kč, to vše do 5 pracovních dnů ode dne předložení dokladů ve smlouvě o úschově blíže popsaných, a poté, co dohodnuté podmínky byly splněny, dne 6. 12. 2010 vyplatila pouze prodávající D.F. částku 1.808.000,- Kč, přičemž prodávajícím B.M. a V.S. nejméně do 7. 3. 2011 nevyplatila nic, ačkoliv k tomu byla prodávajícími opakovaně vyzývána. Za toto kárné provinění jí bylo uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 11. 2011.

Dne 16. 5. 2012 podala žalobkyně návrh na povolení obnovy kárného řízení. V návrhu žalobkyně uvedla, že v době, kdy probíhalo kárné řízení, měla závažné zdravotní problémy v důsledku úrazu, který utrpěla dne 7. 12. 2010. Byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti, následně bylo zahájeno řízení o přiznání invalidního důchodu. O tom, že je proti ní vedeno kárné řízení, se dozvěděla až na základě dopisu České advokátní komory ze dne 25. 11. 2011, který jí byl doručen dne 14. 12. 2011 a jehož obsahem bylo oznámení o pravomocném skončení kárného řízení. Dále žalobkyně v návrhu zopakovala námitky vůči procesním chybám, kterých se měl správní orgán v kárném řízení dopustit.

Rozhodnutím kárného senátu ze dne 16. 11. 2012 byl návrh žalobkyně na povolení obnovy kárného řízení zamítnut. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že skutečnosti uváděné žalobkyní v návrhu a důkazy, které připojila k návrhu a předložila při ústním jednání kárného senátu, nejsou skutečnostmi novými, resp. se nejedná o nové důkazy. Ve vztahu k jednání, pro které byla žalobkyně uznána vinnou, předložila žalobkyně jediný konkrétní důkaz, a to kopii výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29. 11. 2010. Jednalo se o nemovitosti, které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2010. Tento důkaz správní orgán neshledal takovým, aby sám o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy, známými již dříve, mohl vést k příznivějšímu rozhodnutí pro žalobkyni.

K ostatním tvrzeným skutečnostem týkajícím se neúčasti žalobkyně v kárném řízení, resp. toho, že v průběhu kárného řízení nepřebírala korespondenci, kárný senát uvedl, že i kdyby vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, bylo by možné na základě takovýchto nových skutečností nebo důkazů povolit obnovu řízení pouze pod podmínkou, že nemohly být v kárném řízení uplatněny bez zavinění účastníka. Tuto podmínku neshledal kárný senát za splněnou, když žalobkyně poté, kdy se jí stal úraz a byla dlouhodobě nemocná, neučinila opatření podle ustanovení § 29 odst. 1 zákona o advokacii. Pokud žalobkyně v návrhu odkazovala na svůj nepříznivý stav, nelze dle správního orgánu přehlédnout, že podle jejího vyjádření učinila příslušná opatření ve vztahu ke svým klientům, tj. jednala podle ustanovení § 27 odst. 1 zákona o advokacii. Učinila-li taková opatření, nebránil žalobkyni její zdravotní stav v tom, aby splnila i oznamovací povinnost dle ustanovení § 29 odst. 1 zákona o advokacii.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém zopakovala argumentaci obsaženou již v návrhu na povolení obnovy řízení a navrhla k důkazu předložení advokátního spisu. Dále pak uvedla, že uplatňuje zcela novou skutečnost to řízení o návrhu na povolení obnovy kárného řízení. Tato skutečnost vyšla najevo dne 8. 1. 2013 při hlavní líčení v trestní věci vedené Městským soudem v Praze pod sp.zn. 57 T 8/2012, kdy právní zástupce 2. a 3. oprávněné osoby z kupní smlouvy JUDr. J. K., učinil pokus o doručení žalobkyni opisu kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2010 uzavřené v notářské kanceláři JUDr. M. T. Tímto aktem bylo dle žalobkyně prokázáno, že tvrzení stěžovatelů v kárném řízení č. K 82/2011 se nezakládají na pravdě. Je tak potvrzena argumentace žalobkyně, že podmínky pro uvolnění úschovy splněny nebyly.

Rozhodnutím odvolacího kárného senátu ze dne 28. 1. 2013 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací kárný senát zopakoval průběh správního řízení a odkázal na argumentaci kárného senátu. Uvedl, že podmínky pro povolení obnovy řízení nesplňují ani tvrzení a návrhy na provedení důkazů uplatněné v podaném odvolání. Pokud se žalobkyně domáhala provedení důkazu advokátním spisem, pak bez ohledu na obsah tohoto spisu, nejde dle správního orgánu o důkaz, který nemohl být v kárném řízení bez zavinění žalobkyně uplatněn. Takovou skutečností nemůže být ani tvrzení žalobkyně o tom, že podmínky pro uvolnění úschovy nebyly splněny, když toto tvrzení žalobkyně nijak blíže nekonkretizovala.

Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez jednání, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tedy postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání.

Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

Podmínky pro obnovu kárného řízené jsou upraveny v ustanovení § 35c odst. 2 zákona o advokacii, podle kterého může návrh na povolení obnovy kárného řízení podat jeho účastník, vyjdou-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které bez zavinění účastníka nemohly být v kárném řízení uplatněny, a které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy, známými již dříve, vést k příznivějšímu rozhodnutí pro kárně obviněného.

Ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že účelem obnovy kárného řízení je případná náprava skutkových nesprávností, ke kterým došlo proto, že zde byly skutečnosti či důkazy, které nemohly být v kárném řízení uplatněny, tzn. v původním řízení existovaly. Za nové skutečnosti nebo důkazy je nutno považovat takové skutečnosti či důkazy, které existovaly v době původního rozhodování v kárném řízení, vyšly však najevo až po ukončení kárného řízení a před ukončením tohoto řízení nebyly účastníku kárného řízení známy, proto je nemohl v řízení uplatnit. Za dříve neznámou skutečnost, resp. novou skutečnost je pak nutno považovat takovou skutečnost, která existovala v době původního řízení a objektivně ji účastník řízení nemohl znát nebo nemohl uplatnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.5.2010 sp.zn. 6 As 39/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2011 sp.zn. 8 As 18/2010, dostupné na www.nssoud.cz).

Z citovaného ustanovení zákona o advokacii je zřejmé, že zde uvedený důvod obnovy kárného řízení slouží ke korekci postupu správního orgánu při zjišťování podkladů pro rozhodnutí v původním řízení. Účelem obnovy řízení není přezkum a případná náprava nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu z hlediska posouzení okolností a právního stavu, který tu byl v době rozhodování, naopak účelem obnovy řízení je to, aby bylo napraveno nedostatečné skutkové zjištění a přihlédnuto k důkazům a skutečnostem, které sice existovaly v době původního kárného řízení, byly však před ukončením tohoto řízení neznámé a účastník řízení, jemuž jsou ku prospěchu, je nemohl z tohoto důvodu v řízení uplatnit, a to za splnění další podmínky – možnost příznivějšího rozhodnutí pro kárně obviněného.

Je tedy zřejmé, že v řízení o žádosti o obnovu kárného řízení je nutné posoudit, zda účastník řízení, který žádost podal, poukazuje na nové skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, ale v době původního řízení mu nebyly známy, a proto je účastník řízení nemohl v původním řízení uplatnit. Posuzování jiných otázek v rámci řízení o žádosti o obnovu kárného řízení nepřichází v úvahu.

Od předmětu správního řízení se pak samozřejmě odvíjí i předmět žaloby, kterou se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí ve věci nepovolení obnovy řízení. Také v rámci této žaloby je nutno zkoumat, zda žalobkyně jako účastnice kárného řízení předložila nové důkazy či tvrdila nové skutečnosti, jejichž „novost“ spočívá v tom, že vyšly najevo až po ukončení původního řízení a účastnice kárného řízení je nemohla v původním řízení uplatnit přesto, že v době původního řízení existovaly. Z obsahu správního spisu, ani z obsahu podané žaloby však nevyplývá, že by žalobkyně takovéto nové skutečnosti tvrdila, či takovéto nové důkazy předložila.

Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně v podané žalobě namítala, že ji bylo žalovanou doručováno jednak na adresu jejího trvalého pobytu, jednak na adresu sídla její advokátní kanceláře, dále pak, že jednání kárného senátu proběhlo v době, kdy byla hospitalizována v rámci léčby po úrazu hlavy a nemohla se tak tohoto jednání zúčastnit. Dále namítla, že v rámci kárného řízení nebyl použit institut opatrovníka, přičemž bylo dále porušeno její právo na spravedlivý proces, když se nemohla vyjádřit ke všem skutečnostem kladeným jí za vinu. Z uvedeného obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně namítala porušení právních předpisů, nenamítala žádné konkrétní skutečnosti či důkazy, které nemohla uplatnit v původním řízení proto, že jí jejich existence nebyla známa. Uplatněné námitky se týkají právního posouzení otázky, zda bylo žalobkyni správně doručováno, resp. zda bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

Je tedy nutno znovu konstatovat, že účelem obnovy řízení není přezkum či případná náprava nezákonnosti správního rozhodnutí, resp. řízení, které jeho vydání předcházelo z hlediska posouzení okolností a právního stavu, který zde byl v době vydání původního rozhodnutí. Účelem obnovy řízení je náprava skutkových skutečností, účelem je posouzení, zda nové skutečnosti či nové důkazy, které v původním řízení nebyly uplatněny, mohly odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem původního rozhodování za splnění podmínky, že tyto neznámé skutečnosti či důkazy vyšly najevo až po skončení původního řízení a účastník řízení je nemohl v původním řízení uplatnit přesto, že v době, kdy bylo původní řízení vedeno, jež existovaly.

Lze tak shrnout, že námitky, které žalobkyně v podané žalobě uvedla, směřují do původního rozhodnutí v kárném řízení. Jak již bylo opakovaně výše uvedeno, účelem obnovy řízení není přezkum původního rozhodnutí ani přezkum řízení, které jeho vydání předcházelo. Obnova řízení je institutem, který má umožnit nápravu ve skutkovém zjištění stavu věci v původním řízení, a to za podmínek uvedených v ustanovení §35c odst. 2 zákona o advokacii.

Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobkyní uplatněné námitky nesměřují do posouzení otázky, zda správní orgány dostatečně zhodnotily existenci či neexistenci dříve neznámých skutečností nebo důkazů, které vyšly najevo až po ukončení původního řízení přesto, že v době původního řízení již existovaly a účastníkem řízení nemohly být uplatněny, žalobní námitky směřují do věci samé, svým charakterem jde o námitky, které směřují proti původnímu kárnému řízení a rozhodnutí. Jde o námitky ve věci samé, které měla a mohla žalobkyně uplatnit v rámci odvolání proti rozhodnutí kárného senátu, kterým byla žalobkyně uznána kárně vinnou. Pokud žalobkyně svého oprávnění podat odvolání proti tomuto rozhodnutí nevyužila, nelze uplatňovat námitky, které ve věci samé mohly být odvoláním uvedeny, dodatečně v rámci žádosti o obnovu řízení.

Protože předmětem řízení o žalobě v této věci není přezkum rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána kárně vinnou, nemohl se soud zabývat námitkami, které žalobkyně uvedla v podané žalobě, neboť nejde o námitky, kterými by žalobkyně namítala, že byly splněny podmínky pro obnovu řízení, nýbrž jde o námitky, které směřují do rozhodnutí kárného senátu, kterým byla žalobkyně uznána kárně vinnou, tedy do rozhodnutí, proti kterému žaloba nebyla podána.

Z výše uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyně ve věci úspěch neměla. Žalovaná v daném případě byla úspěšná, ale soud jí náhradu nákladů řízení za zastoupení nepřiznal z toho důvodu, že žalovaná v daném případě vystupovala jako správní orgán a vzhledem ke svému zaměření měla být schopna obhájit svá stanoviska bez zastoupení advokátem. Judikaturou bylo již opakovaně vysloveno, že v takových případech soud úspěšnému žalovanému náklady řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 13.1.2017

JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Z. L.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru