Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Ad 21/2016 - 31Rozsudek MSPH ze dne 28.02.2018

Prejudikatura
6 Ads 151/2011 - 126

přidejte vlastní popisek

6Ad 21/2016 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci

žalobce: xxxxx zastoupeného: JUDr. Ing. Jiří Špelda, advokát, se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové

proti

žalovanému : První náměstek policejního prezidenta, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7,

o žalobě proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 28. června 2016, č.j. PPR-1765-26/ČJ-2012-990131,

takto:

I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 28. června 2016, č.j. PPR-1765-26/ČJ-2012-990131, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 11 228,- Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku do rukou JUDr. Ing. Jiřího Špeldy, advokáta.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podanou žalobou napadl shora uvedenému správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech služebního poměru č. 3360/2011 ze dne 6. 12. 2011. Ve správním řízení byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu podle ust. § 125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o služebním poměru“), a to za období roku 2008 za nařízenou práci přesčas v důležitém zájmu služby v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

2
6 Ad 21/2016

[2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu vázán. Uvedl, že dne 7. 3. 2011 podal žádost o doplacení služebního příjmu za odpracované přesčasové hodiny v roce 2008. Podle jeho názoru byl tento výkon služby označen jako výkon služby nad základní dobu služby v týdnu podle ust. § 54 zákona o služebním poměru až dodatečně a v rozporu se zákonem. Poukázal na skutečnost, že proti prvému správnímu rozhodnutí (ze dne 24. 5. 2012) podal žalobu, jíž vyhověl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, čj. 10 Ad 15/2012-67. Podle jeho názoru správní úřad nerespektoval právní názor soudu vyslovený v tomto kasačním rozsudku, kdy byl zavázán odůvodnit nařízenou službu v důležitém zájmu, což neučinil z důvodu skartace podkladových materiálů. Tím není schopen dostát pokynu soudu (v každém jednotlivém případě nařízení služby odůvodnit její důvodnost). V ostatních případech se podle jeho názoru jedná o skutečnosti, které nevyplývají ze zákonného důvodu podle ust. § 54 zákona o služebním poměru (ozdravný pobyt, nástup dovolené, dočasná neschopnost k výkonu služby). Žalobce uvádí, že tímto postupem policie řeší dlouhodobý podstav počtů policistů, což nemůže jít k tíži jednotlivých policistů. Při nařizování služeb musí být počítáno s čerpáním dovolených, ozdravných pobytů ostatních příslušníků. Pracoviště, na kterém byl žalobce zařazen, nebylo personálně obsazeno do té míry, aby byl zajištěn běžný výkon služby bez nutnosti nařídit zde zařazeným policistům službu nad základní dobu služby v týdnu.

[3] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Nesouhlasil s tím, že nesplnil pokyn soudu, vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 11/2013-41, důvodem pro nařízení služby přesčas bylo čerpání dovolené kolegů žalobce.

[4] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že z potvrzení o mzdě a přehledů o službě přesčas za období let 2008 až 2011 je patrné, že v roce 2008 žalobce vykonal službu přesčas v rozsahu 324 hodin s tím, že od měsíce července byla žalobci služba přesčas placena, neboť přesáhl rozsah 150 hodin služby přesčas v kalendářním roce. Žalovaný posuzoval podmínky výjimečnosti a důležitého zájmu služby a vycházel mj. z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 11/2013-41. S ohledem na časový odstup vykonání služby přesčas je prakticky nemožné odhledat konkrétní podkladové materiály, neboť příslušné pracoviště bylo ke dni 31. 12. 2010 zrušeno, navíc došlo ke skartaci veškerého podkladového materiálu. Pro potřeby odvolacího řízení se podařilo obstarat analýzu přesčasových hodin žalobce, WEB – evidence přítomností a nepřítomností a výstupu reportu „Přehled požadavků časového plánování“. Z těchto materiálů vyplývá, že žalobci byla nařizována služba přesčas v těchto případech – dne 23. 3. 2008 v rozsahu 17 hodin, důvod nepřítomnosti jiných příslušníků nedohledán. Ve dnech 26. 3. a 27. 3. 2008 v rozsahu 24 hodin – důvod nepřítomnosti jiných příslušníků nedohledán. Ve dne 5. 4. a 6. 4. 2008 v rozsahu 24 hodin – důvod – jinému příslušníkovi byl ve dnech 2. 4. až 15. 4. poskytnut ozdravný pobyt. Dne 12. 4. 2008 nařízen výkon služby přesčas v rozsahu 3,5 hodin, důvod – jinému příslušníkovi byl ve dnech 2. 4. až 15. 4. 2008 poskytnut ozdravný pobyt. Ve dnech 2. 5. a 3. 5. byl žalobci nařízení výkon služby přesčas ve výši 24 hodin – důvod – jinému příslušníkovi byl ve dnech 30. 4. až 13. 5. 2014 poskytnut ozdravný pobyt. Dne 9. 5. 2008 nařízen výkon služby přesčas v rozsahu 7 hodin – důvod jinému příslušníkovi byl ve dnech 30. 4. až 13. 5. 2014 poskytnut ozdravný pobyt, a dalšímu ve dnech 5. 5. až 11. 5. 2008 určen nástup dovolené. Ve dnech 8. 6. a 9. 6. 2008 nařízen výkon služby přesčas ve výši 18,5 hodin – důvod – jinému příslušníkovi byl ve dnech 3. 6. až 8. 6. 2008 určen nástup dovolené. Ve dnech 3. 7. a 4. 7. 2008 nařízen výkon služby přesčas v rozsahu 24 hodin – důvod – jiný příslušník byl uznán dočasně neschopným výkonu služby ve dnech 26. 6. až 13. 7. 2008, jinému příslušníkovi byl určen nástup dovolené ve dnech 4. 7. až 10. 7. 2008. Dne 17. 7. 2008 byl nařízen výkon služby přesčas v rozsahu 9 hodin, do rozsahu 150 hodin v kalendářním roce patří pouze 8 hodin služby přesčas – důvod – jinému příslušníkovi byl ve dnech 14. 7. až 27. 7. 2008 určen nástup dovolené.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

3
6 Ad 21/2016

[5] V odůvodnění je dále uvedeno, že žalovaný v souladu s rozsudkem soudu dohledal ve většině případů jednotlivé konkrétní důvody nařízení služby přesčas. V případě, kdy není možné dohledat konkrétní důvod nařízení služby přesčas, není možné službu přesčas automaticky proplatit, neboť se jedná o výkon služby přesčas v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce, služební funkcionář může vynaložit finanční prostředky ze státního rozpočtu pouze v případech, kdy pro tento postup existuje právní titul. K námitce žalobce v odvolacím řízení, že důvodem plánování služby přesčas byl předem plánovaný personální podstav na útvaru, je uvedeno, že na každém útvaru dochází k fluktuaci příslušníků, což nemůže služební funkcionář ovlivnit, na organizačním článku bylo ustanoveno v dubnu 2008 6 příslušníků, v květnu až červenci 2008 7 příslušníků, přičemž k výkonu služby postačovalo 5,7 příslušníků. Pokud žalobce v odvolání uváděl, že nelze údajně obvyklou nemocnost, školení nebo studijní volno považovat za předpoklad nařízení výkonu služby přesčas, kdy se jedná o předpokládané volno, tak je uvedeno, že v praxi může nastat kumulace všech uvedených důvodů nepřítomnosti u více příslušníků a stejně by musel být nařízen výkon služby přesčas, aby bylo možné zajistit výkon konkrétního pracoviště.

[6] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

[7] Podle názoru soudu v tomto již druhém správním rozhodnutí (když prvé pravomocné správní rozhodnutí bylo soudem zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení) vůbec nebyly rozebrány konkrétní důvody, pro které by bylo možné nařídit práci přesčas, za níž při stanoveném ročním limitu není poskytován služební příjem, ačkoliv od doby prvého správního rozhodnutí (května 2012) již judikatura tyto důvody velmi výrazně zpřesnila a lze tak podle těchto výkladových pravidel postupovat. Podstatou věci (sporu) není skutečnost, zda lze příslušníku práci přesčas nařídit i v jiných případech, než stanoví ust. § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru v tehdy účinném znění (a s tím spojené vysvětlování ohledně nutnosti zajistit výkon služby, což žalovaný podává zejména ve vyjádření k žalobě, čehož se žalobce nedomáhal), ale skutečnost, zda se tak může stát bez poskytnutí služební příjmu, k čemuž směřovala žádost žalobce ve správním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2015, č.j. 1 As 183/2015 v bodu 36, služba přesčas „podle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru může být služba přesčas v maximálním rozsahu 150 hodin v kalendářním roce (mimo případy krizového stavu nebo výjimečné případy ve veřejném zájmu dle § 54 odst. 2, kdy lze nařídit službu přesčas i nad rámec tohoto limitu) nařízena pouze v důležitém zájmu služby. V takovém případě nedochází k navýšení služebního příjmu, neboť při jeho stanovení je již s případnými přesčasovými hodinami počítáno (§ 112 odst. 2 zákona o služebním poměru). Pokud však přesčasové hodiny uvedený limit přesáhnou, má příslušník nárok buď na náhradní volno, nebo na poměrnou část příslušného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku. Na základě analogické aplikace § 125 odst. 1 zákona o služebním poměru má příslušník nárok na náhradní volno, nebo na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku i za každou vykonanou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce, která byla nařízena v rozporu se zákonem“ – pozn. soudu – tento rozsudek byl vydán před vydáním napadeného správního rozhodnutí, pro žalovaného tak tento právní názor již byl znám).

[8] Zákon o služebním poměru v tehdy účinném znění umožňoval nařídit práci přesčas, za níž nebyl poskytnut služební příjem, ale pouze za splnění zákonných podmínek. Pokud tyto podmínky splněny nebyly, není možné obecně tvrdit, že by nebylo možné nařídit práci přesčas (to není podstata sporu a toho se žalobce ve správním řízení nedomáhal), ale musí být zdůvodněno, proč za ní nebyl poskytnut příslušný služební příjem (toho se žalobce domáhal).

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

4
6 Ad 21/2016

Proto obecná polemika s tím, kdy a proč je nutné nařídit práci přesčas, je podle názoru soudu nepřípadná a pro posouzení věci jako takové zbytečná – pokud práce přesčas nesplňovala zákonné podmínky ust. § 54 zákona o služebním poměru u konkrétního příslušníka, byla mu nařízena a byla jím vykonána, musí být služební příjem poskytnut.

[9] Jednotlivé důvody, pro něž byla žalobci nařízena práce přesčas, v odůvodnění napadeného rozhodnutí nikde hodnoceny nejsou, byť zde jsou vyjmenovány. Hodnocení v odůvodnění napadeného rozhodnutí je pouze obecné a zcela zjevně neodpovídá současné judikatuře (což obecně nelze vytýkat žalovanému, pokud by k posunu v judikatuře došlo až po vydání napadeného správního rozhodnutí, co je však nutno vytknout je skutečnost, že žalovaný konkrétně tyto důvody nehodnotil, ač mu to bylo právním názorem soudu v předchozím kasačním rozsudku uloženo), kdy např. u poskytnutí ozdravného pobytu či určení nástupu dovolené jiného příslušníka, není důležitým zájmem služby, jak má na mysli ust. § 54 zákona o služebním poměru (dále soud konkrétně důvody, které žalovaný v odůvodnění uvedl, rozebere s ohledem na současnou judikaturu). V tomto směru zůstalo odůvodnění nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, ačkoliv soud již jednou z tohoto důvodu správní rozhodnutí rušil.

[10] Důvody, které jsou v odůvodnění uvedeny, lze sumarizovat tak, že se jednalo buď o důvody, které nelze dohledat, a dále důvody spočívající v poskytnutí ozdravného pobytu jiného příslušníka nebo určení dovolené jiného příslušníka, v jediném případě (dne 3. 7. a 4. 7. 2008 nařízen výkon služby přesčas v rozsahu 24 hodin) z důvodu dočasné neschopnosti k výkonu služby, zároveň je však k tomuto výkonu služby uveden i důvod jiný, a to určení nástupu dovolené jiného příslušníka. Úvaha v tom směru, zda se u těchto důvodů jedná o důvod podřaditelný pod ust. § 54 zákona o služebním poměru, však zde absentuje, je uvedena pouze velmi obecná polemika s tím, že se o takové důvody nemůže jednat, bez bližšího vysvětlení (navíc zjevně v rozporu s judikaturou). V tomto směru je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

[11] K samotným (byť nijak prozatím nezdůvodněným důvodům nařízení služby přesčas) pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2018, čj. 9 As 258/2017 – 32, který dosavadní judikaturu sumarizuje, z ní vychází a k jednotlivým důvodům (které se typově v těchto správních rozhodnutích objevují a které se objevují v tomto napadeném správním rozhodnutí) výslovně uvádí: Ohledně pracovní neschopnosti… „[27] V rozsudku ze dne 26. 9. 2012, č. j. 6 Ads 151/2011 - 126 (publ. pod č. 2823/2013 Sb. NSS), se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem o výjimečnosti nařízení služby přesčas, která vyplývá ze skutečnosti, že zákonodárce její přípustnost podmínil existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž identifikace výkon služby přesčas nařídit nelze. V bodu [38] rozsudku ze dne 15. 10. 2015, č. j. 1 As 183/2015 - 63 (publ. pod č. 3341/2016 Sb. NSS), pak shrnul podmínky vyplývající z § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru, za jejichž splnění lze nařídit službu přesčas: 1) důležitý zájem služby a z toho vyplývající předpoklad výjimečnosti služby přesčas, 2) odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3) maximální rozsah 150 hodin v kalendářním roce, popř. vyhlášení krizového stavu nebo jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu. Jde o závěry přejaté z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2010, č. j. 10 A 34/2010 - 28, dostupného z www.nssoud.cz. [28] V bodě [39] zmíněného rozsudku sp. zn. 1 As 183/2015 Nejvyšší správní soud dále uvedl: „Službu přesčas lze nařídit pouze v důležitém zájmu služby, který je dán jen ve výjimečných případech. Konkrétně se jedná o situace, jež nebylo možné předvídat při rozvržení doby služby na jednotlivé směny podle § 53 zákona o služebním poměru, jako například momentální indispozice nebo absence některého z příslušníků ze zdravotních či jiných důvodů […]“. Jak tedy vyplývá z citované judikatury, pracovní neschopnost jednoho příslušníka a nutnost jej po dobu jeho nepřítomnosti zastoupit lze akceptovat jako důležitý důvod pro nařízení služby přesčas. [29] Nelze souhlasit s úvahami žalobce, který v žalobě tvrdil, že „běžná nemocnost“ nemůže být způsobilým důvodem pro nařízení služby přesčas, jelikož se s ní má dle jeho názoru počítat při stanovení počtu systematizovaných míst. Nejvyšší správní soud konstatuje, že pracovní neschopnost způsobená zdravotními důvody je nahodilá událost. K pracovní neschopnosti totiž u

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

5
6 Ad 21/2016

jednotlivého příslušníka nemusí vůbec dojít a i v případě, že k ní dojde, nelze ji dopředu předvídat. Z těchto důvodů nelze dost dobře případnou absenci příslušníků zohlednit při rozvrhu základní doby služby. S ohledem na nahodilost a nepředvídatelnost pracovní neschopnosti nelze přisvědčit žalobci, že by mohlo být s případnou pracovní neschopností počítáno v počtu systematizovaných míst. Jde o prakticky jen těžko realizovatelnou myšlenku. Na absenci příslušníků z důvodu pracovní neschopnosti lze však celkem dobře reagovat nařízením služby přesčas. [30] Ve svém rozsudku městský soud nepopřel, že nutnost zastoupit zdravotně indisponované příslušníky může být způsobilým důvodem pro nařízení služby přesčas, naopak odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která nařízení služby přesčas z tohoto důvodu připouští. Městský soud však správním orgánům vytknul nedostatek podkladů. [31] Nejvyšší správní soud nepovažuje za správné hodnocení městského soudu, který uvedl, že spisový materiál neobsahuje žádné dokumenty, které by bylo možno považovat za podklad pro odůvodnění nařízení služby přesčas v jednotlivých případech. Co se týče odůvodnění správních orgánů zmiňujícího absenci příslušníků z důvodu pracovní neschopnosti, lze poukázat na výkazy na CD založeném na čísle listu 6 ve správním spise. Zde jsou mj. zaznamenány dny, kdy byli jednotliví příslušníci pracovně neschopní. [32] Ve výše zmíněném rozsudku sp. zn. 4 Ads 11/2013 Nejvyšší správní soud poukázal na neformálnost rozhodování o službě přesčas a ve vztahu k podkladům ve spise uvedl, že „po vedoucím příslušníkovi je možné žádat alespoň rámcové vymezení určitého důvodu pro nařízení služby přesčas a stručný písemný záznam o tomto důvodu, například v knize služeb. Takový požadavek umožňuje posouzení zákonnosti nařízení služby přesčas v řízení ve věcech služebního poměru a v soudním řízení správním a zároveň nepřináší výraznější administrativní zátěž, která by ohrožovala plnění jiných úkolů vedoucích příslušníků bezpečnostních sborů.“ V nynější věci je ve správním spise na CD založen výkaz, z něhož je patrné, kteří příslušníci byli v jednotlivé dny pracovně neschopní ze zdravotních důvodů, který Nejvyšší správní soud vyhodnotil jako dostatečný. Zdůraznit lze, že žalobce v podané žalobě vůbec nezpochybňoval údaje ve správních rozhodnutích o tom, kteří příslušníci a kdy byli pracovně neschopní…“.

[12] Ohledně ozdravného pobytu: „[44] I ve vztahu k ozdravnému pobytu lze vztáhnout hodnocení městského soudu na straně 12 jeho rozsudku, tj. že i pro vyslání na ozdravný pobyt platí, že nejde o absenci nepředvídatelnou, kterou nemůže správní orgán ovlivnit a počítat s ní při rozvrhu základní doby služby. [45] Dle § 80 odst. 1 zákona o služebním poměru platí: „Příslušník, jehož služební poměr trval alespoň 15 let, má nárok na ozdravný pobyt k upevnění tělesného a duševního zdraví v trvání 14 dnů nepřetržitě v kalendářním roce.“ [46] Ve spise je založena velká řada rozkazů, jimiž služební funkcionář poskytuje jednotlivým příslušníkům ozdravný pobyt. Tyto rozkazy zpravidla o měsíc předchází termínu poskytnutého ozdravného pobytu. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že na ozdravný pobyt má příslušník za splnění zákonných podmínek nárok. Skutečnost, že bude třeba ozdravný pobyt poskytnout, není pro policejní sbor žádnou nečekanou událostí. Dobu čerpání ozdravného pobytu určuje služební funkcionář. Nelze proto souhlasit s tím, že by zde byl naplněn znak výjimečnosti nezbytný pro to, aby jen z důvodu zástupu příslušníka na ozdravném pobytu bylo možno nařídit jinému příslušníku službu přesčas, která není dle § 112 odst. 2 zákona o služebním poměru proplacena. [47] Nejvyšší správní soud uvádí, že poskytnutí ozdravného pobytu dle § 80 odst. 1 zákona o služebním poměru je natolik běžnou součástí služby u policejního sboru, že je věcí státní správy policie, aby vyřešila personální otázky fungování policie tak, aby jen z důvodu poskytnutí ozdravného pobytu jednomu příslušníkovi nebyla jinému příslušníku nařizována služba přesčas, která není dle § 112 odst. 2 zákona o služebním poměru proplacena.“.

[13] Ohledně dovolené: „[48] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nařizování a čerpání dovolené je zcela běžnou záležitostí, není tedy naplněn požadavek výjimečnosti, který je spojený s § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Kdy bude dovolená čerpána, si neurčuje příslušník sám. Čerpání dovolené je natolik běžnou součástí služby u policejního sboru, že je věcí státní správy policie, aby vyřešila personální otázky fungování policie tak, aby jen z důvodu čerpání dovolené u jednoho příslušníka nebyla jinému příslušníku nařizována služba přesčas, která není dle § 112 odst. 2 zákona o služebním poměru proplacena.“.

[14] V napadeném správním rozhodnutí takové hodnocení jednotlivých důvodů obsaženo není, proto je nelze přezkoumat. V dalším rozhodnutí tak musí žalovaný shora uvedený právní názor respektovat a jednotlivé důvody rozebrat, jedině tak je možné zdůvodnit, proč a jaké důvody vedly k výroku rozhodnutí.

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

6
6 Ad 21/2016

[15] Pokud žalovaný uváděl, že v určitých případech nebyl dohledán důvod pro nařízení služby přesčas (dne 23. 3. 2008 v rozsahu 17 hodin, ve dnech 26. 3. a 27. 3. 2008 v rozsahu 24 hodin), pak nelze než dospět k závěru, že podmínky pro naplnění ust. § 54 zákona o služebním poměru nebyly zjištěny; nikoliv, jak uvedl žalovaný v odůvodnění rozhodnutí, že tím chybí právní titul pro výplatu plnění – přesně naopak - právní titul pro výplatu zde nechybí (jím je nařízená služba přesčas), chybí zdůvodnění, proč výplatu nelze provést, jímž je naplnění zákonných podmínek ust. § 54 zákona o služebním poměru.

[16] Soud potom k žalobnímu bodu, který namítal okolnost, že žalovaný nerespektoval právní názor soudu v předchozím zrušujícím rozsudku, uvádí, že předchozí správní rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí, kdy soud výslovně uvedl, že: „Ze žalobou napadeného rozhodnutí tedy vyplývá, že žalovaný pro zdůvodnění postupu nařízení služby přesčas v důležitém zájmu služby považoval za podstatné pouze již samotné zajištění plnění úkolů policejního sboru, a to bez rozlišení, o jaké překážky se jedná a jak dlouhé mají trvání. Za situace, kdy se žalovaný řádně nevypořádal s argumentací správních soudů, jež tento výklad odmítá, takové odůvodnění nemůže obstát ani meritorně, neboť není zřejmé, z jakých konkrétních důvodů byla práce přesčas v předmětném rozsahu žalobci nařizována. Jestliže byla nařízena v důležitém zájmu služby, bylo nutno odůvodnit tento důvod v každém jednotlivém případě, což žalovaný neučinil. Soud tak nemá možnost posoudit, zda byl postup služebního funkcionáře při nařízení služby přesčas v souladu s ustanovením § 54 odst. 1 (příp. odst. 2) služebního zákona a zda jsou tedy nároky žalobce oprávněné, příp. v jakém rozsahu. Napadené rozhodnutí je proto i v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.“.V tomto řízení v napadeném rozhodnutí žalovaný tyto důvody konkrétně uvedl, nehodnotil je však ve smyslu ust. § 54 zákona o služebním poměru. Je tak nutné konstatovat, že právní názor soudu respektován nebyl, neboť konkrétní hodnocení jednotlivých důvodů v napadeném správním rozhodnutí znovu provedeno není; samotné věcné posouzení důvodnosti těchto skutečností tak prozatím není možné, a rozhodnutí je nutné znovu rušit pro nepřezkoumatelnost.

[17] V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu považuje za důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 76 písm. a) a § 78 odst. 4 s.ř.s.).

[18] Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání podle ust. § 76 s.ř.s.

[19] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšný žalobce, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem (3 000 Kč), a odměnou za zastupování advokátem se zákonnou sazbou daně z přidané hodnoty, a to za dva úkony po 3 100 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč (převzetí věci, sepis žaloby); odměna počítána podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tarifní hodnota podle ust. § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky, režijní paušál podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky. Konkrétní rozpis nákladů řízení je tento: odměna - 3100 Kč x 2 + 21% DPH, režijní paušál - 300 Kč x 2 + 21% DPH, soudní poplatek - 3000 Kč, celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH : 9800 Kč, DPH 21% : 1428 Kč, celkové náklady řízení s vyčíslením DPH : 11228 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

7
6 Ad 21/2016

lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 28. února 2018

JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H. P.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru