Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 Ad 16/2014 - 42Rozsudek MSPH ze dne 15.11.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Ads 336/2016

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 6Ad 16/2014 - 42-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Fokus Praha, z.ú., se sídlem Dolákova 536/24, Praha 8, zastoupeného Mgr. Ing. arch. Markem Dolejšem, advokátem se sídlem Ke Stírce 57/490, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.3.2014 č.j.: 2014/6154-421/1,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13.3.2014 č.j.: 2014/6154-421/1, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 13.200,- Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Ing. arch. Marka Dolejše, advokáta.

Odůvodnění:

[1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – pobočky pro hlavní město Prahu (dále také jen „úřad práce“) ze dne 6.12.2013, čj: MPSV-UP/10992195/13/AIS-ZAM. Ve správním řízení bylo pravomocně rozhodnuto tak, že podle ust. § 78 odst. 4 a 8 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“) nebyl poskytnut žalobci příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 2. čtvrtletí roku 2013.

[2] V průběhu soudního řízení došlo ke změně právní formy žalobce, kdy v souladu s ust. § 3045 zákona č. 89/2012 Sb. rozhodlo původní občanské sdružení na změnu na ústav, a to k účinnosti ke dni zápisu do veřejného rejstříku, tedy ke dni 1.4.2016. Soud tak nadále jednal s žalobcem v právní formě a názvu, uvedeném ve znělce rozsudku, neboť se stále jedná o jednu a tutéž osobu.

[3] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhaje se jeho zrušení, včetně případného zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě žalobce vymezil tyto konkrétní žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu vázán.

[4] Žalobce nejprve zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení (ve skutkovém zjištění mezi účastníky nesporný). Poukázal na proběhlou kontrolu Všeobecné zdravotní pojišťovny (dále také jen „zdravotní pojišťovna“) dne 13.6.2013, na vyměření nedoplatku na penále ve výši 2.203,- Kč, který vznikl s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení o přiznání starobního důchodu se zpětnou účinností, tedy žalobce nemohl jeho vznik nijak ovlivnit. Uvedl dále, že v předmětném období řádně odváděl za zaměstnankyni platby na pojištění ve výši platné pro dané období (ve výši za invalidního důchodce), zdravotní pojišťovna sama doporučila, aby žalobce neplatil a požádal o odstranění tvrdosti zákona, což žalobce podáním ze dne 19.6.2013 učinila a zdravotní pojišťovna dne 15.10.2013 vydala rozhodnutí o odstranění tvrdosti, kterým penále prominula. Mezitím podal dne 22.7.2013 žalobce žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 2. čtvrtletí roku 2013. O žádosti rozhodl prvostupňové správní úřad rozhodnutí, kterým mu příspěvek nepřiznal.

[5] Žalobce uvádí, že působí v sociálně zdravotní oblasti na území Prahy od roku 1992, buduje komunitní služby pro lidi s duševním onemocněním a snaží se vytvářet systém těchto služeb v návaznosti na širší síť zdravotních, zejména psychiatrických a dalších služeb. Poukázal dále na to, že byl prakticky první a největší organizací, která začala budovat komplexní systém péče o duševně nemocné, aktuálně zaměstnává přes 110 zdravotně postižených osob na nejrůznějších pracovních pozicích, vždy hradil své závazky vyplývající ze zákona a nikdy neměl žádné daňové nedoplatky nebo nedoplatky na pojistném.

[6] Žalobce v podané žalobě nesouhlasil s výkladem právní normy, jak je provedl žalovaný a úřad práce. Podle jeho názoru smysl podmínky uvedené v ust. § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti je zřejmý – zabránit v čerpání příspěvku subjektům, které nesplnili své zákonné povinnosti (vznikl jim nedoplatek) a navíc nesjednali následnou nápravu (závazek neuhradili nebo se nedohodli na jeho uhrazení). V tomto ustanovení jsou zároveň stanoveny výjimky, kdy v případě nedoplatku zaměstnavatele na pojistném či na penále na veřejném zdravotním pojištění poskytne úřad práce příslušný příspěvek. V případě žalobce se jednalo o situaci, kdy měl nedoplatek na penále u zdravotní pojišťovny, nicméně splácení (či posečkání) nebylo ujednáno z důvodu, že zdravotní pojišťovna oznámila žalobci, že vzhledem k okolnostem vzniku nedoplatku a jeho minimální výši mu bude prominut, jeho zaplacení nepožadovala a již k 30.6.2013 považovala žalobce za plátce bez nedoplatku. Podle názoru žalobce smyslem výjimky je vyplatit příspěvek zaměstnavateli v situaci, kdy mu sice vznikl nedoplatek, ale zaměstnavatel má snahu nedoplatek odstranit tím, že aktivně jedná – nedoplatek splácí a není v prodlení nebo žádá o povolení posečkání. Žalobce uvádí, že v jeho případě se jednalo o podobnou situaci, k čemuž mělo být přihlédnuto. Pokud zákon v ust. § 78 odst. 4 písm. a) ochraňuje závažnější případy (kdy má zaměstnavatel nedoplatek, který pouze splácí nebo je mu povoleno posečkání) a tento nedoplatek stále existuje, pak argumentem a maior ad minus je nutné pohlížet na méně závažný případ žalobce (ten měl nedoplatek, u kterého nebylo zdravotní pojišťovnou požadováno jeho splacení). Poukázal na pak rovněž na novelu příslušného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 458/2011 Sb., kdy podmínky příslušného prominutí podmínky ještě rozšířil.

[7] Žalobce považuje výklad, který provedl žalovaný, za přílišný formalismus a ve svém výsledku pak popření smyslu výjimky uvedené v ust. § 78 odst. 4 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Znovu poukazuje na to, že se zdravotní pojišťovnou dohodl, že nedoplatek nebude hradit a zdravotní pojišťovna mu jeho uhrazení promine, obsahově se tak jednalo o dohodu splácení. Pokud by zdravotní pojišťovna nedoplatek žalobci nakonec neprominula, musel by jej uhradit. Napadeným rozhodnutím pak dále podle názoru žalobce došlo k narušení principu legitimního očekávání, když odkazuje na judikaturu, která jej dotváří. Poukázal pak rovněž na to, že neproplacení příspěvku ve výši 2.326.532,08 Kč vy ve svém důsledku vyústilo v propouštění velkého množství zaměstnanců se zdravotním postižením, kteří jsou s ohledem na charakter zdravotního postižení jen velmi obtížně zaměstnatelní na volném trhu práce. Žalobce se tak rovněž dovolával použití principu proporcionality, když poukazoval na výši nedoplatku oproti výši nevyplaceného příspěvku. Znovu uvádí, že výklad provedený žalovaným považuje za přepjatý formalismus, který není ústavně konformní. Napadeným rozhodnutím pak podle jeho názoru bylo porušeno jeho právo na plnění od státu.

[8] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou, když ve vyjádření uváděl obsahově tytéž argumenty, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

[9] Při ústním jednání účastníci na svých procesních stanoviscích setrvali, soud doplnil dokazování o vyjádření Veřejné ochránkyně práv (dále uvedené), další navržené doplnění dokazování neprováděl, neboť z obsahu předloženého správního spisu je možné posoudit důvodnost podané žaloby dostatečně.

[10] Z obsahu předloženého správního spisu jsou patrné tyto pro posouzení důvodnosti podané žaloby podstatné skutečnosti. Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti jsou mezi účastníky nesporné, sporným je výklad příslušné právní normy, soud v konstatační části neuvádí to, co pro posouzení sporu není důvodné.

[11] Ze zprávy o výsledku kontroly plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodržování ostatních povinností plátce pojistného ze dne 17.6.2013, čj. VZPO-13-01068731-A9F8, je patrné, že Všeobecná zdravotní pojišťovna zjistila penále z pozdních plateb, které ke dni vyúčtování, tj. 31.5.2013, činí 2.203,- Kč. Toto penále vzniklo tím, že plátce (žalobce) zpětně za období 1/2010 – 12/2011 provedl opravu vyměřovacích základů a odvodů, když jeho zaměstnanec před dosažením 65 let v říjnu 2011 požádal o překvalifikování invalidního důchodu na důchod starobní, Česká správa sociálního zabezpečení vydala dne 3.11.2011 rozhodnutí o přiznání starobního důchodu zpětně, a to o dva roky, tj. k datu 1.1.2010, toto rozhodnutí bylo do mzdové účtárny předáno dne 31.1.2012. Bylo tedy nutné provést opravu výpočtu mzda za dané období, plátce provedl opravu a ihned po zjištění uhradil vzniklý nedoplatek pojistného.

[12] Žádostí ze dne 19.6.2013 požádal žalobce zdravotní pojišťovnu o odstranění tvrdosti zákona a prominutí penále.

[13] Dne 22.7.2013 podal žalobce úřadu práce žádost o příspěvek nap podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 2. čtvrtletí roku 2013.

[14] Výkazem nedoplatků ze dne 12.8.2013, čj. VZP-13-01399804-A9HC, zdravotní pojišťovna vykázala u žalobce penále ve výši 2.203,- Kč.

[15] Usnesením úřadu práce ze dne 20.9.2013, čj. MPSV-UP/170681/11/AA, bylo řízení přerušeno z důvodu probíhajícího řízení o předběžné otázce, v jehož odůvodnění je uvedeno, že žalobce má shora uvedený nedoplatek na penále u zdravotní pojišťovny, a že je nutné vyčkat rozhodnutí o žádosti žalobce o odstranění tvrdosti zákona u zdravotní pojišťovny.

[16] Usnesením zdravotní pojišťovny ze dne 15.10.2013, čj. VZP-13-01982908-S865, bylo shora uvedené penále prominuto.

[17] Prvostupňovým správním rozhodnutím ze dne 6.12.2013 nebyl žalobci poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 2. čtvrtletí roku 2013. V odůvodnění je mj. uvedeno, že žalobce nesplnil podmínku ust. § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, neboť žalobce nedoplatek na penále u zdravotní pojištění uhradil až dne 30.9.2013 považuje za bezdlužného k tomuto datu, a nikoliv k datu rozhodnému, kterým je 30.6.2013.

[18] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V odůvodnění je mj. uvedeno, že podmínka bezdlužnosti podle ust. § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti musí být splněna k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí, tj. ke dni 30.6.2013, kdy měl žalobce nedoplatek penále na veřejné zdravotní pojištění ve výši 2.203,- Kč, přičemž tento nedoplatek byl uhrazen dne 30.9.2013 a dne 15.10.2013 bylo vydáno rozhodnuto odstranění tvrdosti, kterým byl nedoplatek prominut. Z potvrzení zdravotní pojišťovny je jednoznačné, že ke dni 30.6.2013, žalobce bezdlužný nebyl. K námitce žalobce uplatněné v odvolání ohledně výkladu ust. § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti a možnosti poskytnutí výjimky, je uvedeno, že v dané věci nebyly dány předpoklady pro užití zákonem stanovených výjimek, neboť splatný nedoplatek žalobce uhradil až dne 30.9.2013, tedy nikoliv nejpozději dne 15.7.2013, a nebyla tak splněna podmínka pro uplatnění výjimky podle ust. § 78 odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Dodatečné rozhodnutí o odstranění tvrdosti, není možno pro jiné posouzení bezdlužnosti žalobce ke dni 30.6.2013 zohlednit, neboť pro dodatečné prominutí nedoplatku rozhodnutím o odstranění tvrdosti zákon o zaměstnanosti žádnou výjimku neupravuje. Další námitky žalobce v odvolání (včasná úhrada závazků, neexistence daňových nedoplatků a nedoplatků na pojistném) nelze zohlednit, neboť je zkoumána faktická bezdlužnost ke dni 30.6.2013.

[19] Při ústním jednání soud doplnil dokazování zprávou Veřejné ochránkyně práv ze dne 27.5.2016, sp. zn. 3095/2014/VOP/MKZ, kdy byla požádána ministryně práce a sociálních věcí, aby zvážila uspokojení žalobce před rozhodnutím soudu o správní žalobě. Podle shodného tvrzení účastníků u ústního jednání k tomuto uspokojení nedošlo.

[20] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

[21] Podle ust. § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti ve znění účinném v rozhodné době: „Příspěvek se poskytuje čtvrtletně zpětně na základě písemné žádosti zaměstnavatele, která musí být krajské pobočce Úřadu práce doručena nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí. Příspěvek se poskytuje za podmínky, že k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí zaměstnavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky vedené příslušným finančním nebo celním úřadem, nemá nedoplatek na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, s výjimkou případů, kdy (a) bylo povoleno splácení ve splátkách a zaměstnavatel není v prodlení se splácením splátek nebo bylo povoleno posečkání daně, nebo (b) součet všech splatných nedoplatků zaměstnavatele k poslednímu dni příslušného kalendářního čtvrtletí nepřesáhl 10 000 Kč a zaměstnavatel tyto nedoplatky uhradil do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním čtvrtletí, za které o příspěvek žádá, nebo je uhradil do 5 pracovních dnů ode dne, kdy se o těchto nedoplatcích od krajské pobočky Úřadu práce dozvěděl v případě, že si údaje o nedoplatcích podle § 147b zjistil Úřad práce sám, pokud mu k tomu dal zaměstnavatel souhlas a za tímto účelem zprostil příslušný finanční nebo celní úřad povinnosti mlčenlivosti vůči Úřadu práce; uhrazení nedoplatku je zaměstnavatel povinen krajské pobočce Úřadu práce doložit. Příspěvek se zaměstnavateli neposkytne po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3.“.

[22] Při výkladu shora uvedeného zákonného ustanovení podle názoru soudu je nutné hodnotit právní řád jako celek, kdy právo musí tvořit logickou a nerozpornou jednotu. Tímto výkladem je pak nutné zhodnotit i znění příslušné právní normy, která až příliš podrobně a kazuisticky upravuje možnosti v určitých velmi konkrétně vymezených případech nepřihlížet k tzv. bezdlužnosti žadatele v rozhodném období (tím je zde den 30.6.2013). V této věci je nutné podle názoru soudu posoudit, z jakého důvodu (titulu) vznikl příslušný nedoplatek na penále na zdravotní pojištění. Nelze podle názoru soudu žadateli přičítat k tíži právní událost, která se stala zcela bez jeho právního (či protiprávního) jednání, a kde tak chyběly základní náležitosti právního jednání jako takového (zejména projev vůle). Ačkoliv právní norma v ust. § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti sama o sobě nic takového nezohledňuje, možné výjimky podle písmem a) a b) vedou soud k závěru, že zákonodárce nezamýšlel koncipovat příslušnou podmínku jako naprosto absolutní, bez vztahu k možným modifikacím, které s sebou přináší působení právní normy, a které nemůže zákonodárce bezezbytku vždy předvídat.

[23] Tato úvaha je vedena pouze v té rovině, že samotné znění právní normy není absolutně formulovaným pravidlem chování a podmínkou (v tom smyslu, že v rozhodném období musí být každý žadatel bezdlužný), ale že tato podmínka bezdlužnosti může být prolomena.

[24] Podle názoru soudu neaplikaci této podmínky bezdlužnosti splňuje i zde nastolená skutková situace, kdy ke vzniku nedoplatku na penále došlo příslušným správním rozhodnutím, které mělo retroaktivní právní účinky (zde přiznání starobního důchodu zpětně), čímž došlo ke změně podmínek pro výpočet mj. částky hrazené zaměstnavatelem na veřejné zdravotní pojištění. Důvodem vzniku penále tak nebylo žádné volní chování žadatele, ale správní akt se zpětnými právními účinky. Pokud právní řád vydání takového správního aktu připouští (jednou právní normou), musí mlčky počítat s tím, že působením tohoto správního aktu dojde k nesrovnalostem ve výši povinných odvodů (zde na veřejné zdravotní pojištění), čímž vznikne nedoplatek na tomto pojištění a z toho pak plynoucí penále (ve druhé právní normě). Vznik penále způsobil tento správní akt svými právními účinky, nikoliv žadatel (žalobce) svým jednáním. Proto podle názoru soudu nelze takové penále přičítat k tíži žalobci při posuzování příslušné žádosti, neboť sám žadatel nemohl vznik a výši tohoto penále jakkoliv ovlivnit. Výklad právní normy, z něhož vycházel žalovaný, podle názoru soudu nijak nehodnotí právě důvod (právní titul) vzniku tohoto penále a vůbec nehodnotil právě povahu příslušného správního aktu, který vznik penále způsobil (zpětné přiznání starobního důchodu), byť se jedná o výklad, který vychází ze znění právní normy, nehodnotí ji však podle názoru soudu ve svém celku, tedy její působení v právním řádu. Podle názoru soudu je nutné uzavřít, že pokud právo umožňuje vydání správního aktu, který má zpětné právní účinky, musí zároveň respektovat skutečnost, že tyto zpětné právní účinky způsobí určité následky (zde nedoplatek na veřejné zdravotní pojištění a z toho plynoucí penále). Tyto následky pak právo musí respektovat v tom smyslu, že vznikly, a nemůže je (bez dalšího) přičítat k tíži subjektu, který se na jejich vzniku nijak nepodílel.

[25] Jak bylo shora uvedeno, v daném případě došlo ke vzniku penále z důvodu účinků vydaného správního aktu (zpětné přiznání starobního důchodu), proto se jedná o následek vydaného správního aktu, nikoliv o volní jednání žalobce. Žalobce tak nemohl ovlivnit vznik tohoto penále a do značné míry i jeho výši. Pokud se žalobce tomuto penále bránil způsobem, které právo aprobuje (zde žádost o odstranění tvrdosti zákona dva dny po provedené kontrole zdravotní pojišťovny), a této žádosti bylo vyhověno, nikoliv však do doby rozhodné v tomto případě (tedy do 30.6.2013), ale až poté (rozhodnutím ze dne 15.10.2013), pak se jednalo o skutečnost, kterou nelze klást k jeho tíži. Pokud tedy úřad práce vydával své rozhodnutí dne 6.12.2013, na základě shora uvedeného měl vycházet z toho, že k rozhodnému datu (ke dni 30.6.2013) penále u žalobce sice bylo evidováno a vzniklo po právu, k tomu však neměl přihlížet, neboť důvod vzniku penále nebyl na straně žalobce (žadatele), ale jednalo se o právní účinky správního aktu o přiznání starobního důchodu zpětně, a žalobce využil k odstranění tohoto následku právem připuštěné prostředky (zde žádost o odstranění tvrdosti). Proto měl v tomto případě posuzovat žalobce jako bezdlužného.

[26] K argumentaci žalovaného, že žalobce měl možnost penále uhradit do dne 30.6.2013, čímž by podmínku bezdlužnosti splnil, soud uvádí, že tuto možnost jistě žalobce měl, rovněž však měl možnost požádat o odstranění tvrdosti, což je právem předvídaný prostředek, jak dosáhnout zániku příslušného závazku. Pokud tedy žalobce měl na výběr dva právní prostředky (zaplacení pohledávky, podání žádosti o odstranění tvrdosti), a jeden z nich si vybral (podal žádost o odstranění tvrdosti), jedná se o jeho volbu, kterou je nutné respektovat. Pokud o jeho žádosti do příslušného rozhodného data (30.6.2013) nebylo rozhodnuto, přičemž žádosti bylo vyhověno později, je nutné vycházet z toho, že rozhodnuto nebylo z důvodu vůle žalobce, ale stalo se tak z důvodů nezávislých na jeho vůli. Proto v tomto případě mělo být při rozhodování přihlédnuto k tomu, že ke dni 30.6.2013 sice měl žalobce evidováno penále za veřejné zdravotní pojištění, rovněž však k tomuto datu žalobce využil svůj právní prostředek obrany proti tomuto penále, o němž nebylo rozhodnuto, a pokud později bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce, neměl žalovaný přihlížet k tomu, že žalobce ke dni 30.6.2013 měl na svou osobu evidované penále.

[27] Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem ke shora uvedenému právnímu názoru již neposuzoval další právní argumentaci, které se žalobce dovolával (hodnocení proporcionality, legitimního očekávání, či logický argument a maiori ad minus), neboť takové hodnocení již nemá žádný praktický dopad.

[28] V dané věci tak soud uzavírá, že podanou žalobu považuje za důvodnou a proto napadené správní rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (ust. § 78 odst. 1 s.ř.s.), a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Soud nezrušil prvostupňové správní rozhodnutí, jak případně navrhoval žalobce v podané žalobě, neboť podle jeho názoru je věcí žalovaného, jak bude procesně dále postupovat, což ponechává soud na úvaze veřejné správě.

[29] Soud pro úplnost ještě podotýká, že zde řešená právní otázka je poměrně značně specifická a zde uvedený právní názor, kterým je žalovaný vázán, se upíná pouze k situaci, kdy došlo k vydání správního aktu, který měl právní účinky na plnění veřejnoprávních povinností zpětně k datu jeho vydání. Aplikace tohoto právního názoru je pak skutečně omezena pouze na tento jedinečný skutkový stav.

[30] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšný žalobce, má právo na náhradu těchto nákladů, které tvoří zaplacený soudní poplatek (3.000,- Kč), a odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to při hodnotě úkonu 3.100,- Kč (ust. § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky), a hodnotě režijního paušálu po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky). Úkony jsou tvořeny převzetím věci, sepisem žaloby a účastí u jednání dne 15.11.2016, tedy celkem tři úkony a tři režijní paušály. Soud zjistil, že advokát není plátcem daně z přidané hodnoty.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 15. listopadu 2016

JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru