Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 A 88/2010 - 41Rozsudek MSPH ze dne 30.09.2010


přidejte vlastní popisek

6 A 88/2010-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2.2.2010, sp.zn. 2008/414/als/ČTV, zn.: vav/518/2010,

takto:

I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 2.2.2010 vydané dne 16.2.2010, sp.zn. 2008/414/als/ČTV, zn.: vav/518/2010, se z r u š u je a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2.2.2010, vydaného dne 16.2.2010 pod sp.zn. 2008/414/als/ČTV, zn.: vav/518/2010 (dále též napadené rozhodnutí), kterým jí byla uložena podle ustanovení § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 231/2001 Sb.), pokuta ve výši 2,500.000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., dle kterého je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. K porušení povinnosti došlo 10x zařazením obchodních sdělení CK Exin Tours Praha (mutace 27) označených jako sponzor pořadu do vysílání na programu ČT1 v měsíci květnu 2008. Zároveň byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení. Pro případ, že by žalobě nebylo vyhověno, navrhla žalobkyně, aby uložená pokuta byla soudem jako zjevně nepřiměřená snížena.

Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že za tuto mutaci jí již byla uložena pokuta, a to rozhodnutím žalované ze dne 18.6.2008, sp.zn. 2008/414/als/ČTV. Na základě žaloby bylo toto rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2009, sp.zn. 5 Ca 368/2008, zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, když soud dospěl k závěru, že žalovaná správně usoudila, že předmětný spot byl reklamou. Důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí byla nepřezkoumatelnost úvahy o výši uložené sankce, když žalovaná v rámci této úvahy přihlédla i k jednání, za které sankci neuložila (neuvedla je ve výroku rozhodnut).

Žalobkyně namítla, že přestože si je vědoma toho, že žalovaná ve svém novém rozhodnutí vycházela z právního názoru soudu, s tímto názorem se neztotožňuje. Uvedla, že má za to, že se v případě předmětného spotu nejedná o výslovné vybízení ke koupi určitého, tedy konkrétně specifikovaného výrobku, resp. služby, a že jeho ústředním motivem není přesvědčit diváka, aby využil těchto služeb zobrazením tzv. prázdninových, resp. dovolenkových, aktivit a cestovním ruchem k jejich nákupu. V této souvislosti poukázala na to, že spot je založen na krátkých, plynule navazujících sekvencích spočívajících pouze v záběrech na vzdálený písečný ostrov a lodě, bez jakýchkoli rozpoznatelných detailů, např. hotelů a apartmánů, a na výletní lodě bez turistů. Spot není umocněn žádnými výraznými reklamními atributy, jako je hudební podkres či důrazný slovní doprovod, kromě šplouchání moře a konstatování, že „lepší je to u moře“. Sloganem je vyjádřena prostá skutečnost, že je základní motivací podnikání sponzora. Zdůraznila, že je nepochybné, že není vyzdvihována žádná konkrétní destinace a divák si maximálně v této spojitosti uvědomí marketingové zaměření sponzora. Spot dle jejího názoru zcela určitě nevykazuje prvky spočívající v porovnávání s podobnými službami nebo konkurencí a už vůbec nejde o reklamní příběh. Zvolená forma zpracování spočívající v krátkých, plynule na sebe navazujících sekvencích představuje akceptovatelnou míru užití dynamických prvků. Dle jejího názoru i zhlediska „dynamiky“, resp. výkladu „spíše“ statického zpracování, je předmětný spot v souladu s judikovanými závěry Nejvyššího správního soudu. Uvedla, že pokud je nutno spot posuzovat jako celek ve všech souvislostech, pak právě posouzení celkového vyznění spotu svědčí jejímu závěru, že jde o sponzorský vzkaz a že jako takový byl do vysílání zařazen.

Žalobkyně dále namítla, že pokuta uložená v maximální možné výši 2,500.000,- Kč je neadekvátní formou represe uplatňované vůč iní. Výše pokuty je neúměrně vysoká a nekoresponduje se závažností správního deliktu a potažmo úlohou žalované jako regulátora televizního vysílání. Poukázala na to, že v praxi v obdobných případech byly a jsou žalovanou ukládány pokuty při dolní hranici zákonem stanoveného rozmezí, přičemž sledují stejný účel, a to i při odvysílání daleko většího počtu repríz. V této souvislosti poukázala na rozdílné stanovisko tří členů Rady, podle kterého výše pokuty vybočuje z konsistentní rozhodovací praxe žalované v obdobných případech a nezohledňuje adekvátním způsobem standardně vyhodnocovaná hlediska, zejména pak počet odvysílaných repríz sponzorského vzkazu.

Žalovaná ve svém vyjádření k obsahu podané žaloby navrhla její zamítnutí. Uvedla, že ve svém rozhodnutí vycházela z právního názoru soudu, který neshledal důvodnou žalobní námitku, že předmětný spot naplňuje zákonem stanovenou definici sponzorování, a je tedy toho názoru, že v daném případě je spot reklamou, a to zejména pro jeho zpracování, kdy převažujícím obsahem spotu jsou záběry z tzv. dovolenkové aktivity – potápění a potažmo koupání v teplých krajích, navozující atmosféru volna a prázdnin, evokující jednoznačně myšlenky na trávení dovolené u moře. Tento dojem podtrhuje zvukový doprovod – šplouchání moře, stejně jako záběry kamery na vodu a podmořský svět, dívku v plavkách, která si uvedenou letní pohodu dopřává. Vše je navíc doplněno podbízivým slovním komentářem „lepší je to u moře“. Vzkaz tedy dle názoru žalované vykazuje základní rys reklamy, je určen k podpoře nákupu služeb. Drobný text „sponzor pořadu“ je velmi nenápadný a je jediným vodítkem, ze kterého může pozorný divák usuzovat, že se jedná o sponzora pořadu. Celkové vyznění spotu je dynamické zobrazením aktivní činnosti, aktivního děje odehrávajícího se na obrazovce. V žádném případě nelze hovořit o statickém spotu, přestože se nejedná přímo o reklamní příběh. Celkové pojetí spotu odpovídá klasické reklamě. Ze spotu je patrná snaha diváka nalákat na dovolenou u moře. K námitce žalobkyně týkající se výše uložené pokuty žalovaná uvedla, že pro ukládání pokut jsou zákonem stanovena kritéria a žalovaná v napadeném rozhodnutí výši uložené pokuty odůvodnila s ohledem na všechna daná měřítka.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 7.9. a 30.9.2010 setrvaly zástupkyně obou zúčastněných stran na svých stanoviscích.Z ástupkyně žalobkyně s odkazem na důvody uvedené v žalobě zdůraznila, že v daném případě se o reklamní sdělení nejednalo a že výše uložené sankce je neadekvátní a neodpovídá rozhodovací praxi žalované. V této souvislosti poukázala na odlišné stanovisko tří členů Rady při rozhodování o této věci. Zástupkyně žalované s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě uvedla, že ohledně posouzení předmětného spotu vycházela žalovaná z názoru vysloveného v rozsudku Městského soudu v Praze. Výše uložené pokuty je pak odůvodněna v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovanou, vyplynuly následující, pro věc podstatné skutečnosti:

Dne 16.5.2008 bylo žalobkyni doručeno oznámení žalované o zahájení správního řízení pro možné porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., kterého se žalobkyně mohla dopustit tím, že odvysílala označení sponzora CK Exin Tours (mutace 27) uvedeného premiérově dne 15.2.2008 v čase 22:19:53 hodin na programu ČT1, které mohlo být neoddělenou reklamou. V oznámení byl popsán spot a jeho hodnocení žalovanou. Závěrem žalovaná vyzvala žalobkyni, aby se k věci písemně vyjádřila ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení uvedené výzvy.

Správní spis dále obsahuje vyjádření žalobkyně ze dne 27.5.2008, ve kterém vyslovila nesouhlas s hodnocením předmětného spotu žalovanou a navrhla zastavení řízení.

Rozhodnutím ze dne 18.6.2008, č.j. 5750/08, sp.zn. 2008/414/als/ČTV, byla žalobkyni uložena podle § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokuta ve výši 2,500.000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v § 48 odst. 4 písm. a) uvedeného zákona, kterého se žalobkyně dopustila tím, že dne 15.2.2008 v čase 22:19:53 na programu ČT1 premiérově odvysílala označení sponzora pořadu CK Exin Tours Praha (mutace 27), které bylo neoddělenou reklamou.

Toto rozhodnutí žalobkyně napadla žalobou u Městského soudu v Praze. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2009, č.j. 5 Ca 368/2008-31, bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že žalovaná dostatečným způsobem uvedla, které znaky předmětného spotu považuje za podstatné, a z jakých důvodů usoudila, že předmětný spot byl reklamou. Úvaha žalované byla učiněna na základě úplně zjištěného skutkového stavu věci a neodporuje pravidlům logického uvažování. Žalobní námitku, že předmětný spot naplňuje zákonem stanovenou definici sponzorování, proto soud jako důvodnou neshledal. K žalobní námitce, která zpochybňovala výši uložené pokuty, soud shledal pochybení ve vymezení skutku, za který byla sankce uložena. V této souvislosti poukázal na to, že žalovaná ve výroku rozhodnutí postihuje žalobkyni pouze za premiérové odvysílání předmětného reklamního spotu, v odůvodnění rozhodnutí však uvedla, že spot byl opakovaně reprízován, aniž by však konkretizovala počty repríz. Skutečnost, že k vysílání předmětného spotu došlo opakovaně, však žalovaná posoudila jako přitěžující okolnost a přihlédla k ní při svém správním uvážení o výši uložené sankce. Žalovaná tak při úvaze o výši ukládané pokuty přihlédla i k jednání, za které sankci neuložila a které ani v odůvodnění rozhodnutí dostatečným způsobem nekonkretizovala. Úvaha o výši uložené sankce proto nebyla dle názoru soudu učiněna v souladu se zákonem a je nepřezkoumatelná.

Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 2.2.2010, sp.zn. 2008/414/als/ČTV, zn.: vav/518/2010, byla žalobkyni uložena podle ustanovení § 60 odst. písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokuta ve výši 2,500.000,- Kč za porušení povinnosti stanovené v § 48 odst. 4 písm. a) uvedeného zákona. K porušení povinnosti došlo 10x zařazením obchodních sdělení CK Exin Tours Praha (mutace 27) označených jako sponzor pořadu do vysílání na programu ČT1 v měsíci květnu 2008. Žalovaná konstatovala, že předmětná obchodní sdělení naplňují definiční znaky reklamy, nebyla zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělena od ostatních částí programu, a proto jednání žalobkyně vyhodnotila jako pokračující správní delikt sestávající z 10 skutků. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná nejprve uvedla popis spotu. Dále popsala průběh správního řízení a uvedla, že výše uvedené označení sponzora spadá dle jejího názoru do kategorie reklam a nebylo odděleno od ostatních částí programu tak, jak požaduje zákon, čímž došlo k porušení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Žalovaná citovala zákonnou definici sponzorování a reklamy a uvedla, že jde o odlišné druhy komerční komunikace založené na odlišných principech sledujících odlišné cíle, které musí být ve vysílání rozlišovány. Identifikace sponzora pomocí výrobků a služeb nesmí obsahovat údaje či informace, které vybízejí veřejnost k nákupu konkrétních produktů. Žalovaná citovala z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 75/2005-57 ze dne 9.11.2006, že pokud by sponzorský vzkaz vybízel ke koupi určitého produktu podnikatele, jednalo by se o reklamu. Uvedla, že z provedené analýzy vyplývá, že popsaný sponzorský vzkaz je reklamním spotem. Převažujícím obsahem jsou záběry z tzv. dovolenkové aktivity – potápění. Spot má navodit atmosféru vzdálených končin, slunce, chuti cestovat a poznávat, dovolenkových zábav, vše navíc doplněné podbízivým slovním komentářem „lepší je to u moře“. Vzkaz tedy vykazuje základní rys reklamy, je určen k podpoře nákupu služeb. Drobný text „sponzor pořadu“ je velmi nenápadný a je jediným vodítkem, ze kterého může divák usuzovat, že se jedná o sponzora pořadu. Celkové vyznění spotu je dynamickým zobrazením aktivní činnosti, zpracování je tak těžko odlišitelné od reklamních spotů. Na základě této skutečnosti dospěla žalovaná k závěru, že se v tomto případě jedná o spot, který obsahuje reklamní prvky, tedy je reklamou, a jako takové musí splňovat povinnosti stanovené pro vysílání reklam, včetně § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Tuto povinnost účastník nesplnil. K výši sankce žalovaná s odkazem na ustanovení § 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. pod body 1 až 6 hodnotila jednotlivá hlediska. Při posuzování kritéria povahy vysílaného programu žalovaná přihlédla k tomu, že program ČT1 je plnoformátovým programem, obsahujícím pořady různého zaměření a témat – pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, seriály, sportovní, diskusní, zábavné, soutěžní, publicistické, talk show, magazíny, na základě zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, který v ustanovení § 2 přesně definuje hlavní úkoly veřejné služby, kterou má účastník řízení vykonávat. V rámci kritéria postavení provozovatele na mediálním trhu žalovaná přihlédla k tomu, že Česká televize je veřejnoprávním médiem, které své vysílání provozuje na základě zvláštního zákona. V současné době provozuje programy ČT1 a ČT2 jako tzv. plnoformátové programy, dále potom program ČT 24 jako ryze zpravodajský a program ČT4 – sport představuje sportovní kanál. Dále uvedla, že účastník je druhým nejúspěšnějším provozovatelem televizního vysílání v České republice a poukázala na sledovanost jeho programů a uvedla, že odpovědnost účastníka vůči divácké veřejnosti lze na trhu televizního vysílání považovat za nejvyšší s ohledem na jeho řízení zákonem, jeho povinnost plnit veřejnou službu a vzhledem ke způsobu jeho financování prostřednictvím tzv. koncesionářských poplatků. S odkazem na koncesionářské poplatky pak žalovaná uvedla, že dle jejího názoru je účastník morálně odpovědný vůči divácké veřejnosti za způsob svého hospodaření, přičemž divácká veřejnost má ze stejného principu právo, aby vysílání bylo v souladu se zákonem a nebylo nezbytné finanční prostředky užívat k úhradám sankcí. Dále v rámci kritéria závažnost věci žalovaná uvedla, že vzala v úvahu i skutečnost, že předchozí uložené sankce, ať již v podobě upozornění či pokuty, nesplnily svou preventivní a výchovnou funkci. I z tohoto důvodu považuje uloženou pokutu za opodstatněnou, která povede k plnění právních povinností vyplývajících ze zákona, a zároveň vystihuje dosažení zamýšleného zabraňujícího a preventivního účinku. Poukázala na to, že k odvysílání předmětného obchodního sdělení došlo v měsíci květnu 2008 celkem 10x. Počet opakování ve vysílání má vliv na kritérium závažnosti věci, proto i k němu přihlédla při stanovení výše pokuty a shledala jej z tohoto úhlu pohledu za méně závažný. V rámci kritéria míry zavinění pak žalovaná uvedla, že provozovatel televizního vysílání má právo vysílat programy svobodně a nezávisle, do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích. Vedle tohoto práva má provozovatel povinnost provozovat vysílání vlastním jménem a na vlastní účet a na vlastní odpovědnost a nést odpovědnost za obsah programů. Uvedla, že účastník řízení je odpovědný za obsah označení sponzora a v zákonem stanovených případech také za obsah reklamy. V daném případě si byl účastník řízení vědom, jaký obsah vysílání, v jaký čas a na jaký program reklamu zařazuje. Dle názoru žalované má účastník řízení při zařazování sponzorovaných pořadů vědět, že označení sponzora nesmí obsahovat znaky, jako je pobídka ke koupi, hodnocení kvality výrobku, dynamičnost spotu apod. Žalovaná dále uvedla, že přihlédla k faktu, že odvysíláním neoddělené reklamy si účastník řízení neoprávněně navyšuje zákonem stanovený limit reklamy, a dospěla k závěru, že ke správnímu deliktu došlo vinou účastníka řízení, nikoli z pouhé nedbalosti. V rámci kritéria rozsah, typ a dosah závadného vysílání žalovaná uvedla, že k vysílání daného spotu došlo opakovaně na veřejnoprávním programu České televize vždy při uvedení dalšího dílu seriálu Řím. Divák tak byl oslovován pravidelně, a to ve večerním čase, kdy sledovanost programů bývá nejvyšší. Navíc při sledování seriálu, které se jako prvek programu obecně těší vysoké divácké přízni. Právě touto cíleností spotu nesplňujícího náležitosti požadované zákonem narůstá dosah i rozsah závadného vysílání, jestliže divák není schopen identifikovat z daného sdělení konkrétního sponzora. Divák mohl být uveden v omyl o povaze vysílaného programu, tedy faktu, zda sleduje označení sponzora či reklamu. Uvedla, že přestože byl obsah vysílání označen jako sponzor pořadu, jedná se o reklamu, která nebyla od ostatních částí programu oddělena. Konečně v rámci kritéria případný finanční prospěch žalovaná uvedla, že z předmětného jednání dochází taktéž k jistému finančnímu prospěchu provozovateli vysílání, nicméně jeho konkrétní výši není schopna prokázat.

Ze zápisu z 3. zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání konaného ve dnech 2.2. až 3.2.2010, konkrétně z jeho bodu 36, vyplývá, že k výši uložené pokuty za odvysílání předmětného spotu zaujali rozdílné stanovisko tři členové Rady, včetně předsedkyně, s konstatováním, že uložená pokuta ve výši 2,500.000,- Kč, tedy v maximální možné výši, jakou zákon umožňuje, je dle jejich názoru nepřiměřená. Vybočuje z konsistentní rozhodovací praxe Rady v obdobných případech a nezohledňuje adekvátním způsobem standardně vyhodnocovaná hlediska, zejména pak počet odvysílaných repríz sponzorského vzkazu.

Žalovaná na výzvu soudu předložila pravomocná rozhodnutí vydaná v období od 1.1.2008 do 13.9.2010, kterými byly žalobkyni uloženy pokuty za porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že za porušení citovaného ustanovení zákona č. 231/2001 Sb., kterého se žalobkyně dopustila neoddělením reklamy od ostatních částí programu, jí byly uloženy pokuty v rozmezí od 50.000,- Kč do 1,200.000,- Kč. Ve většině případů se jednalo o pokuty uložené za premiérové odvysílání reklamních spotů. Pouze pokuta ve výši 1,200.000,- Kč byla uložena za 12 odvysílaných repríz, pokuta ve výši 800.000,- Kč za 8 odvysílaných repríz a pokuta ve výši 200.000,- Kč ve dvou případech za jednu odvysílanou reprízu reklamního spotu.

Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba byla zčásti podána důvodně.

Podle ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu.

Podle ustanovení § 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5.000,- Kč do 2,500.000,- Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů.

Podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle odst. 3 citovaného ustanovení Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu.

Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Pokud se jedná o námitku žalobkyně, že se v případě předmětného spotu nejednalo o reklamu, ale o sponzorský vzkaz, tuto soud jako důvodnou neshledal. K této námitce je třeba uvést, že posouzením otázky, jakým způsobem může konkrétně vypadat sponzorský vzkaz (spot), který bude v souladu se zákonem č. 231/2001 Sb., se zabýval již Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 9.11.2006, č.j. 7 As 81/2005-79. V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že zákon č. 231/2001 Sb. chápe jako reklamu každé sdělení, které kumulativně obsahuje následující tři prvky: Musí se jednat o veřejné oznámení, dále musí být vysíláno za úplatu a konečně musí sloužit zejména k podpoře prodeje či nákupu výrobků nebo služeb. Oproti tomu sponzorování má dle uvedeného zákona dva definiční znaky: Existenci příspěvků na financování pořadů a účel vynaložení takového příspěvku, tj. propagace obchodní firmy, obrazového symbolu či ochranné známky, tedy buď identifikačních znaků podnikatele nebo fyzické osoby či jeho výrobků. Dále Nejvyšší správní soud vyslovil právní závěr, že sponzorský vzkaz může obsahovat reklamní sdělení v širším slova smyslu, tj. sdělení veřejně propagující obchodní firmu, výrobek, zboží či službu, a dále i slogan, tj. určité slovní spojení charakterizující podnikatele či jeho výrobek, zboží nebo službu. Základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwille). Tento účel proto musí sloužit jako odlišující kritérium pro reklamu a sponzorování, protože tam, kde by sponzorský vzkaz vybízel ke koupi určitého výrobku podnikatele, by se již nejednalo o sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu. Klasickým příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného dle zákona č. 231/2001 Sb. tak bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora či výrobek spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora konkrétního pořadu. V žádném případě však nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčení diváka o koupi určitého výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáním s podobnými, či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení.

V daném případě žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí poté, co popsala předmětný spot, uvedla, že z provedené analýzy vyplývá, že popsaný sponzorský vzkaz je reklamním spotem. Převažujícím obsahem jsou záběry z tzv. dovolenkové aktivity – potápění. Spot má navodit atmosféru vzdálených končin (moře, ostrov), slunce, chuti cestovat a poznávat (výletní lodi), dovolenkových zábav (potápění a sledování podmořského života), vše navíc doplněné podbízivým slovním komentářem „Lepší je to u moře!“. Vzkaz tedy vykazuje základní rys reklamy – je určen k podpoře nákupu služeb. Drobný text „sponzor pořadu“ je velmi nenápadný a je jediným vodítkem, ze kterého může divák usuzovat, že se jedná o sponzora pořadu. Celkové vyznění spotu je dynamické zobrazením aktivní činnosti, aktivního děje odehrávajícího se na obrazovce. Zpracování je tak velmi těžko odlišitelné od reklamních spotů. Na základě výše uvedeného Rada dospěla k závěru, že se v tomto konkrétním případě jedná o spot, který obsahuje reklamní prvky, tedy je reklamou.

Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná předmětný spot posuzovala jako celek, tedy jak jeho obrazovou, tak i zvukovou stránku, a ty zhodnotila společně se slovním sdělením podle shora uvedených kritérií. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zřejmá úvaha, na základě níž žalovaná dospěla k závěru, že se v daném případě jedná o reklamu. Úvaha žalované byla učiněna na základě úplně zjištěného skutkového stavu věci a neodporuje pravidlům logického uvažování. Při posouzení této otázky tedy soud dospěl ke shodnému právnímu názoru, který vyslovil Městský soud v Praze již ve shora citovaném rozsudku ze dne 23.10.2009, č.j. 5 Ca 368/2008-31.

Jako důvodnou však soud posoudil námitku žalobkyně, která zpochybňuje výši uložené pokuty. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, při stanovení výše pokuty přihlédla žalovaná ke kritériím uvedeným v § 61 odst. 2, 3 zákona č. 231/2001 Sb., tedy k povaze vysílaného programu, postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, k závažnosti věci, míře zavinění, rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a případnému finančnímu prospěchu. Dle názoru soudu však žalovaná při ukládání pokuty nerespektovala zásadu zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., dle kterého správní orgán dbá i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, tedy zásadu ochrany legitimního očekávání či jinak řečeno zásadu oprávněné důvěry v postupy orgánů veřejné správy. Uvedená zásada sice nedává adresátům veřejné správy nárok na to, aby správní orgán v jejich případě rozhodl určitým způsobem či dokonce v jejich prospěch, dává jim však nárok na to, aby správní orgán rozhodoval i v jejich případě způsobem předvídatelným, resp. aby svůj postup a způsob rozhodnutí vždy řádně odůvodnil racionálními argumenty, které obstojí zejména z hlediska základních zásad obsažených v § 2 správního řádu a odvozených ze základních ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod, které stanovují základní limity a současně kvalitativní požadavky na výkon veřejné moci, a to zejména vtěch případech, kdy se odchyluje od své předchozí rozhodovací praxe. V daném případě byla žalobkyni uložena pokuta v maximální možné výši 2,500.000,- Kč. Výše uložené pokuty dle názoru soudu vybočuje z dosavadní rozhodovací praxe žalované, tak jak byla soudem zjištěna na základě předložených rozhodnutí, kterými byly žalobkyni v období od 1.1.2008 do 13.9.2010 pravomocně uloženy pokuty za porušení téže povinnosti. Z těchto rozhodnutí přitom vyplývá, že výše pokut uložených žalobkyni se pohybovala v rozmezí od 50.000,- Kč do 1,200.000,- Kč, přičemž pokuta ve výši 1,200.000,- Kč byla uložena za 12 odvysílaných repríz reklamního spotu. Uložení pokuty v maximální možné výši pak neodpovídá ani hodnocení kritéria závažnosti věci, ve kterém žalovaná mj. uvedla, že k odvysílání předmětného obchodního sdělení došlo celkem 10x. Počet opakování ve vysílání má vliv na kritérium závažnosti věci, proto i k němu Rada přihlédla při stanovování výše pokuty a shledala jej z tohoto úhlu pohledu za méně závažné. S ohledem na uvedené má soud za to, že výše pokuty nebyla uložena v souladu se zákonem.

Z důvodů shora uvedených soud postupoval podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a podle ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude na žalované, aby vázána právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), při stanovení výše pokuty za odvysílání předmětného spotu, respektovala zásadu ochrany legitimního očekávání.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobkyní zaplacený

soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do 2 týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst. 2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 30. září 2010

JUDr. Karla Cháberová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru