Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

6 A 142/2018 - 37Rozsudek MSPH ze dne 30.03.2021

Prejudikatura

2 As 32/2009 - 63

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 Azs 119/2021

přidejte vlastní popisek

6 A 142/2018- 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: V. U. T., zastoupen Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, se sídlem Hládkov 701/4, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2018, č.j. MV-55961-7/OAM-2018,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2018, č.j. MV-55961-7/OAM-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla žalobci podle ustanovení § 123 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uložena povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním ve výši 17.908 Kč.

[2] V doplnění žaloby žalobce namítal, že po něm nelze vyžadovat náhradu podstatné části nákladů spojených s umístěním v zařízení pro zajištění cizinců s ohledem na to, že byl v zařízení pro zajištění cizinců umístěn od 21. 6. 2018 do 30. 7. 2018 nezákonně. Uvedl, že žalovaný rozhodl o tom, že se žalobci stanoví povinnost úhrady nákladů řízení za období od 16. 5. 2018 do 30. 7. 2018, přičemž to odůvodnil tím, že v tomto období byl žalobce umístěn v zařízení pro zajištění cizinců. Tento závěr označil žalobce za nesprávný, neboť na základě rozhodnutí podle ustanovení § 123 odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze po cizinci požadovat pouze ty náklady, které byly vynaloženy účelně a zákonně, což však v daném případě nebylo naplněno.

[3] Žalobce poukázal na to, že byl zajištěn na základě rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru cizinecké policie č. j. KRPA-180588-16/ČJ-2018-0022 ze dne 15. 5. 2018, a to podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na dobu 30 dní. Toto zajištění bylo následně prodlouženo rozhodnutím Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru cizinecké policie č. j. KRPA-180588-32/ČJ-2018-0022 ze dne 12. 6. 2018, a to o 60 dní. Žalovaný však dle žalobce zcela přehlédl, že dne 18. 6. 2018 rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením č.j. 5 Azs 181/2018-21 tak, že se přiznává odkladný účinek kasační stížnosti žalobce ve věci jeho azylové žaloby spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2016, č. j. OAM-497/ZA-ZA11-VL16-2016, tzn. rozhodnutí, jímž žalobce pozbyl statusu žadatele o mezinárodní ochranu. Toto rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 21. 6. 2018. Ačkoliv následně žalobce požíval statusu žadatele o mezinárodní ochranu policejní orgán nepřistoupil k žalobcově zajištění podle ustanovení § 124a zákona o pobytu cizinců, čímž se zajištění žalobce stalo nezákonným. K propuštění žalobce pak příslušný policejní orgán přistoupil až na žalobcův podnět dne 30. 7. 2018. S ohledem na to, že zajištění žalobce bylo nemalou část trvání nezákonné, nelze za takové omezení osobní svobody po něm vyžadovat uhrazení nákladů spočívajících v nákladech takového zajištění, neboť takové náklady nelze označit za zákonné, a tím méně účelně vynaložené.

[4] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí, přičemž odkázal na obsah spisového materiálu, ze kterého je zřejmé, že v souvislosti se zajištěním žalobce vznikly žalovanému za období ode dne 16. 5. 2018 do dne 30. 7. 2018 náklady spojené s jeho správním vyhoštěním, které jsou vyčísleny celkovou částkou 17.908 Kč (za stravu a ubytování) a které je podle rozhodnutí žalovaného v souladu s ustanovením § 123 odst. 5 zákona o pobytu cizinců povinen žalobce zaplatit. Jelikož náklady spojené se správním vyhoštěním nebylo možno uhradit z peněžních prostředků žalobce, jež by bylo možno použít, byť i k částečné úhradě výdajů spojených s jeho pobytem v zařízení ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, byla tato povinnost ve smyslu ustanovení § 123 odst. 5 shora předmětného zákona uložena žalobci, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný uvedl, že je přesvědčen o tom, že žalobce byl v rozhodném období umístěn do zařízení pro zajištění cizinců v souladu se zákonem z důvodů popsaných v rozhodnutí správního orgánu, a proto i povinnost žalobce uhradit náklady spojené s jeho správním vyhoštěním považoval za oprávněné. Dále zdůraznil, že nikdy nebylo rozhodnuto o tom, že by žalobce byl zajištěn v ZZC Vyšní Lhoty v předmětném období nezákonně.

[5] Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [6] Dne 9. 9. 2013 vydala Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, pod č.j. KRPA-337991-26/ČJ-2013-000022, rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 a ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 1, 2 zákona o pobytu cizinců. K správnímu vyhoštění správní orgán přikročil, jelikož žalobce se nacházel na území ČR neoprávněně bez víza více než čtyři měsíce, konkrétně ode dne 17. 4. 2013 do dne 9. 9. 2013, minimálně dne 9. 9. 2013 pobýval v ČR bez cestovního dokladu a při pobytové kontrole se prokázal dokladem jiné osoby jako dokladem vlastním.

[7] Dne 15. 5. 2018 v 9:30 hodin prováděla Policie ČR kontrolu osob ve stanici metra Opatov, během kontroly žalobce bylo zjištěno, že je evidován v databázi nežádoucích osob. Jelikož vznikly pochybnosti o zákonnosti jeho pobytu, byl téhož dne zajištěn, když Policie ČR pod č.j. KRPA-180588-16/ČJ-2018-000022 vydala rozhodnutí o zajištění žalobce podle ustanovení § 124 odst. 1 písm. c) předmětného zákona. Doba zajištění byla stanovena celkem na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.

[8] Dne 12. 6. 2018 vydala Policie ČR pod č.j. KRPA-180588-32/ČJ-2018-000022 rozhodnutí o prodloužení doby zajištění žalobce podle ustanovení § 124 odst. 3 předmětného zákona. Doba zajištění žalobce byla prodloužena o 60 dnů.

[9] Dne 16. 5. 2018 byl žalobce umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty. Dne 30. 7. 2018 byl propuštěn. Dne 30. 7. 2018 obdržel správní orgán od Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra konečné vyúčtování nákladů spojených se zajištěním žalobce za účelem správního vyhoštění.

[10] Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 7. 2018, č.j. MV-55961-7/OAM-2018, byla žalobci podle ustanovení § 123 zákona o pobytu cizinců uložena povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním ve výši 17.908 Kč.

[11] V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný shrnul průběh správního řízení a uvedl, že v souvislosti se zajištěním žalobce za účelem správního vyhoštění vznikly České republice – Ministerstvu vnitra náklady, jejichž výše je stanovena vyhláškou ministra vnitra č. 447/2005 Sb. následovně: strava na osobu v kalendářním dni – 112 Kč, ubytování – 130 Kč, přepravní náklady – 1,55 Kč x počet ujetých kilometrů. Za období od 16. 5. 2018 do 30. 7. 2018 tak vznikly celkové náklady ve výši 17.908 Kč, z toho za stravu ve výši 8.288 Kč a za pobyt v ZZC ve výši 9.620 Kč. Žalobce z těchto nákladů uhradil 0 Kč. Žalovaný konstatoval, že nebylo zjištěno, že by žalobce byl na území ČR zaměstnán bez povolení k zaměstnání, nebo platného oprávnění k pobytu, a proto má povinnost uhradit tyto náklady sám. Rovněž pak neshledal žádný důvod, který by bránil vydání rozhodnutí.

[12] Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

[13] Žalovaný s projednáním věci bez jednání souhlasil, žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl o věci samé bez jednání. [14] Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

[15] Podle ustanovení § 123 odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Náklady spojené se správním vyhoštěním zahrnují náklady na ubytování a stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. Do nákladů spojených se správním vyhoštěním se dále zahrnují náklady podle věty první za cizince ubytovaného v zařízení společně s cizincem zajištěným za účelem správního vyhoštění.“

[16] Podle odst. 5 téhož ustanovení: „Policie nebo ministerstvo rozhodnutím stanoví, v jaké lhůtě a výši je osoba podle odstavců 2 až 4 povinna náklady spojené se správním vyhoštěním nebo jejich zbývající část uhradit. Odvolání není proti tomuto rozhodnutí přípustné.“

[17] Žalobce v podané žalobě namítal, že od 21. 6. 2018 do 30. 7. 2018 byl v zařízení pro zajištění cizinců umístěn nezákonně, a to z toho důvodu, že Nejvyšší správní soud dne 18. 6. 2018 usnesením č.j. 5 Azs 181/2018-21 přiznal odkladný účinek kasační stížnosti žalobce ve věci jeho azylové žaloby spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2016, č. j. OAM-497/ZA-ZA11-VL16-2016, tzn. rozhodnutí, jímž žalobce pozbyl statusu žadatele o mezinárodní ochranu. Toto rozhodnutí pak nabylo právní moci dne 21. 6. 2018.

[18] Soud dospěl k závěru, že žalobce byl v rozhodném období umístěn do zařízení pro zajištění cizinců v souladu se zákonem z důvodů uvedených v rozhodnutí o zajištění žalobce vydaným Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odborem cizinecké policii dne 15. 5. 2018, pod č.j. KRPA-180588-16/ČJ-2018-000022. Na základě tohoto rozhodnutí byl žalobce umístěn do ZZC Vyšní Lhoty dne 16. 5. 2018. Dne 12. 6. 2018 pak byla doba zajištění žalobce prodloužena rozhodnutím Policie ČR č.j. KRPA-180588-32/ČJ-2018-000022, a to o 60 dnů.

[19] Soud dále uvádí, že není sporu o tom, že pravomocným rozhodnutím bylo žalobci uloženo správní vyhoštění, a ani o tom, že žalobce byl za účelem realizace správního vyhoštění zajištěn a umístěn v zařízení pro zajištění cizinců. V daném případě se tak jednalo o náklady spojené se správním vyhoštěním žalobce (ubytování, strava) a zajištění žalobce bylo realizováno jako logický následek rozhodnutí o správním vyhoštění při splnění podmínek odůvodňujících tento postup. Soud tak shledal, že zajištění žalobce bylo zákonné, přičemž odkladný účinek přiznaný ve věci týkající se neudělení azylu (resp. pozbytí statusu žadatele o mezinárodní ochranu) nemá na povinnost hradit náklady žádný vliv.

[20] Při posouzení této námitky vycházel soud přiměřeně z právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 20. 10. 2009, č.j. 2 As 32/2009-63, dle kterého „náklady vzniklé zajištěním stěžovatele v záchytném zařízení pro cizince byly tedy vynaloženy na uspokojení základních potřeb stěžovatele (ubytování, stravování). Účelnost či smysluplnost vynaložení těchto nákladů na zajištění základních životních potřeb zajištěné osoby je dána přímo jejich charakterem a osobou adresáta poskytovaných služeb. Skutečnost, že následně nemohlo být rozhodnutí o správním vyhoštění vykonáno, tj. stěžovateli nemohl být ukončen pobyt na území České republiky, nemůže mít vliv na rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním. V daném případě není podstatné, zda situace, kdy nelze rozhodnutí o správním vyhoštění vykonat, nastala v důsledku jednání stěžovatele (ať už tím, že využil zákonem dané možnosti a požádal o mezinárodní ochranu, nebo tím, že nerespektoval právní řád České republiky), nebo v důsledku jiných okolností nezávislých na jeho jednání.“

[21] Pro rozhodování žalovaného o nákladech pak bylo dle soudu rovněž podstatné, že nikdy nebylo rozhodnuto o tom, že by žalobce byl zajištěn v ZZC Vyšní Lhoty v předmětném období nezákonně.

[22] S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že rozhodnutí o povinnosti žalobce uhradit náklady spojené s jeho správním vyhoštěním bylo vydáno v souladu s ustanovením § 123 odst. 5 zákona o pobytu cizinců.

[23] K argumentům žalobce ohledně toho, dle jakého ustanovení zákona o pobytu cizinců měl být správně zajištěn, soud považuje za nutné zdůraznit, že předmětem přezkumu v dané věci je pouze rozhodnutí žalovaného o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním, a nikoliv rozhodnutí o zajištění cizince. Ostatně soudu je známo, že žalobce jak rozhodnutí o zajištění ze dne 15. 5. 2018, tak rozhodnutí o prodloužení doby zajištění ze dne 12. 6. 2018 napadl u zdejšího soudu žalobami. Rozsudky ze dne 4. 7. 2018, č.j. 2A 54/2018-50 a ze dne 3. 8. 2018, č.j. 2A 60/2018-41, byly obě žaloby zamítnuty.

[24] Ze všech výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

[25] Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 30. března 2021

JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru