Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 66/2008 - 34Rozsudek MSPH ze dne 14.02.2011


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 66/2008 - 34-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: N. A. T., , zast.: Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 28.12.2007, čj. SCPP-3197/C-215-2007

takto:

Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 28.12.2007, čj. SCPP-3197/C-215-2007 se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.760,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

O d ů v o d n ě ní :

Žalobce podal k soudu žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ve věci zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu na území ČR vydané Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, Oddělením cizinecké policie Děčín, čj. SCPP-01012-19/UL-II-CI-2007 dne 11.7.2007.

V žalobě namítl, že napadené rozhodnutí se v zásadní části opírá o posouzení předběžné otázky týkající se osobního stavu žalobce, jeho manželky a nezletilých dětí, a to v rozporu s § 57 odst. l písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Správní orgán však v daném řízení není oprávněn otázku osobního stavu účastníku řízení zkoumat a není oprávněn ani posuzovat úmysly, pohnutky a motivy jednání účastníků jiného správního řízení a zpochybňovat platnost učiněných úkonů, která musí být posouzena podle § 39 občanského zákoníku. Řešení takových otázek ve správním řízení výslovně zakazuje ust. § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu. Závažné narušení veřejného pořádku nelze dovozovat zpochybněním mravnosti a účelu úkonu žalobce, čímž dochází k faktickému popření pravosti veřejné listiny osvědčující osobní stav.

Důvod zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu v případě nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem byl do zákona č. 326/1999 Sb. implementován pod vlivem komunitárního práva Evropské unie, tento pojem je obsažen v podobě tzv. „výhrady veřejného pořádku“ . V rámci jejího uplatnění však nelze omezit základní svobody. Z rozsudku Soudního dvora ES ve věci C-441/02 je zřejmé, že právo státních příslušníků členského státu vstoupit a pobývat na území jiného členského státu není bezpodmínečné. Čl. 2 Směrnice 64/221 členským státům umožňuje zakázat státním příslušníkům jiných členských států vstup na jejich území z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Uplatňování takovýchto důvodů je však ohraničeno striktními omezeními. Podle čl. 3 odst. 1 Směrnice 64/221 se musí opatření přijaté z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti zakládat výlučně na osobním chování dotyčné osoby a podle odst. 2 tohoto článku neodůvodňuje odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření. Z existence odsouzení pro trestný čin tak lze vycházet pouze tehdy, pokud okolnosti, které k odsouzení vedly, ukazují na osobní chování, které představuje trvající ohrožení veřejného pořádku. Výhrada veřejného pořádku přestavuje výjimku ze základní zásady volného pohybu osob, kterou je třeba vykládat restriktivně a jejíž obsah členské státy nemohou určovat jednostranně. Uplatnění pojmu veřejného pořádku vnitrostátním orgánem předpokládá kromě společenského nepořádku, který přestavují všechna porušení práva, existenci skutečného a dostatečně závažného ohrožení, kterým je dotčen základní zájem společnosti. Okolnosti, za kterých se uplatní výhrada veřejného pořádku, se vztahují i na rodinné příslušníky občanů členských států.

Žalobce namítl, že žalovaný žalobci neprokázal během posledních čtyř let ani jedno porušení zákona, které by bylo možné považovat za závažné porušení. Nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem žalovaný spatřuje v tom, že žalobce uzavřel manželství s H. Š. pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Takový postup je však nesprávný, jak podle žalobce vyplývá již ze shora zmíněné argumentace. Navíc je účelově uzavřené manželství důvodem pro zamítnutí žádosti podle § 87k odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., správní orgán však po zjištění, že s ohledem na narození dvou dětí za trvání manželství nemůže podle tohoto ustanovení postupovat, jednání účastníka kvalifikoval jako závažné narušení veřejného pořádku. Takový postup je podle žalobce nezákonný.

Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze 10 Ca 289/2005, v němž soud dospěl k závěru, že samotné uzavření manželství za účelem získání povolení k trvalému pobytu naeůže být považováno za závažné narušení veřejného pořádku ve smyslu, který tomuto pojmu přisuzuje judikatura ESD, neboť takové jednání může být hodnoceno jako z morálního hlediska zavrženíhodné, nicméně je nelze považovat ani za explicitní porušení zákona, natož pak za takové protiprávní jednání, které svou závažností narušuje základní zájmy společnosti. Žalobce tak má za to, že žalovaný se zjevně snaží obcházet zákon a podřadit zákonem dovolené jednání pod pojem závažné narušení veřejného pořádku; takový postup je podle žalobce v rozporu s § 2 správního řádu.

Žalobce dále namítl procesní pochybení správního orgánu, který prováděl dokazování, aniž by účastníky o tom vyrozuměl ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu. Uvedené ustanovení připouští možnost nevyrozumění účastníků hrozí-li nebezpečí z prodlení. Takový důvod však nebyl dán, a to již s ohledem na délku řízení, žalovaný ostatně nebezpečí z prodlení nedovodil, jen konstatoval, že by toto mohlo být dáno. Jde o postup v rozporu se zásadami správního řízení.

Žalovaný dále s odkazem na ustanovení § 167 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. prováděl úkony nazvané „pobytová kontrola“, uvedené ustanovení sice opravňuje k provedení kontroly, nestanoví však procesní postup. Žalovaný ignoruje existenci zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, nevede o pobytové kontrole spis, nepořizuje protokol. Kontaktuje účastníky, jejich rodinné příslušníky a dokonce i sousedy, pořizuje jakési záznamy, kdy neexistuje žádná procesní obrana proti obsahu těchto listin. Závěry z těchto dokumentů pak opisuje do odůvodnění rozhodnutí. Svou pravomoc k vytváření těchto listin dovozuje z ustanovení § 50 správního řádu, kde jsou demonstrativně uvedeny podklady rozhodnutí, smysl této normy však podle žalobce žalovaný překrucuje. Zaměňuje pojmy důkaz a podklad rozhodnutí. Podkladem rozhodnutí jsou mimo jiné důkazy, které jsou vymezeny v § 51 a násl. správního řádu. Žalobce uvedl, že správní orgán postupuje nezákonně, pokud daný úkon po zjištění, že nemůže být důkazem, označí jako podklad pro rozhodnutí, což však podle žalobce popírá smysl důkazního řízení, úprav jednotlivých důkazních prostředků a požadavek jejich provedení a opatření v souladu se zákonem. Žalobce již v odvolání namítl, že některá zjištění ve správním řízení není možné považovat za důkaz a tedy ani za podklad pro rozhodnutí. Z uvedeného žalobce uzavřel, že žalovaný rozhodl na základě nezákonně získaných poznatků, kdy lze mít pochybnosti o jejich správnost. Žalovaný vedl řízení jen jedním směrem a zjišťoval jen takové skutečnosti, které vedly k zamítnutí žádosti. V řízení účelově vyráběl jakési listiny a dokumenty, které pak označil na podklady pro rozhodnutí, šlo jen o jakési zápisy policistů, kteří ani nejsou pověřeni podle § 15 odst. 2 správního řádu, o tom, co jim někdo někde sdělil, bez toho, aby byl vyhotoven řádný protokol a účastníci byli včas vyrozuměni.

Žalobce navrhl, aby soud obě vydaná rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

K žalobě se vyjádřil žalovaný a uvedl, že správní orgán nemusí zjišťovat, zda žalobce zneužil svého nezákonného pobytu k jinému účelu, neboť postačí, že byly zjištěny skutečnosti, z nichž vyplývá důvodná obava ze závažného narušení veřejného pořádku. V daném případě bylo na základě řetězce důkazů zjištěno, že žalobce vstoupil na území neoprávněně, pobýval zde neoprávněně bez platného víza, a vzhledem k tomu, že mu nebyl udělen azyl, rozhodl se situaci řešit uzavřením manželství se státní občanskou ČR, H. Š. , čímž se stal rodinným příslušníkem občana EU a dopadala na něj nikoli hlava IV, ale hlava IVa zákona o pobytu cizinců. Uvedeného jednání se žalobce dopustil ve snaze stát se rodinným příslušníkem občana EU a obejít zákon. Uzavírání účelových sňatků, byť není zákonem zakázáno, je jednáním nemravným. Z rozsudků NSS vyplývá, že takové jednání lze považovat za porušení veřejného pořádku. Neoprávněný vstup a neoprávněný pobyt žalobce na území zvyšují nebezpečnost jeho jednání spočívajícího v účelovém uzavření manželství, které účelově uzavřel právě proto, aby obešel předpisy ČR a mohl legalizovat svůj pobyt na území ČR formou získání nejvýhodnějšího statutu-trvalého pobytu. Zneužitím práva je realizace práva k právem neodůvodněné újmě společnosti nebo újmě někoho jiného. Účelová jednání směřující k získání povolení k trvalému pobytu lze považovat za újmu společnosti. Pokud je v řízení zjištěno, že cizinec se stal rodinným příslušníkem občana EU pouze s cílem obejít pravidla o vstupu a pobytu cizinců na území ČR, jde o jednání, jímž je narušován veřejný pořádek. Pojem veřejný pořádek, který není zákonem definován, je třeba posuzovat především v rámci zákona, v němž je obsažen a který je v daném řízení naplňován. Žalovaný má za to, že obsahem správního spisu bylo prokázáno, že manželství žalobce s H. Š. bylo uzavřeno účelově, a to i pokud by nebylo přihlíženo ke svědecké výpovědi pana G. Jde zcela jistě o chování, které spadá do oblasti veřejného pořádku, neboť narušuje výkon státní správy a je v rozporu s obecně přijímanými zásadami a pravidly společenského chování a způsobu života na území ČR. Je neslučitelné i se zákonem o rodině. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že rozhodnutí popírá pravost veřejné listiny osvědčující osobní stav žalobce. Správní orgán předložené veřejné listiny nezpochybnil. Z důvodové zprávy k zákonu o pobytu cizinců plyne, že hlava IVa byla do zákona zapracována proto, aby se usnadnilo získání trvalého pobytu rodinným příslušníkům občana EU, kteří s ním prokazatelně žijí ve společné domácnosti, nikoli pro usnadnění legalizace pobytu cizincům ze třetích zemí, kteří se na území zdržují protiprávně. Žalovaný odmítl i zpochybnění prováděných pobytových kontrol, uvedl, že jednal v souladu se zákonem, neboť je třeba provést taková šetření, jimž bude stav věci hodnověrně prokázán. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Z podnětu podané žaloby soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ustanovení § 75 odst. 1,2 s.ř.s. V souladu s ust. § 51 odst. 1, 2 s.ř.s.soud rozhodl bez jednání.

Do správního spisu je založena žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území ČR za účelem sloučení rodiny podle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Přílohou žádosti je plná moc ze dne 23.11.2006, kterou žalobce zmocnil k zastupování Mgr. Marka Sedláka, advokáta. V plné moci se uvádí, že žalobce nyní žije ve Vietnamu. Přílohou žádosti je dále oddací list dokládající, že žalobce dne 11.1.2003 uzavřel manželství s H. Š., a rodné listy nezl. S. Š., nar. dne 16.7.2004 a nezl. J.Š. , nar. dne 16.7.2004, v nichž je žalobce zapsán jako otec. Správní spis obsahuje dále záznam ze dne 29.5.2007 z prověrky na adrese Ústí nad Labem, V jílovišti 8, tj. v bydlišti H. Š., podle záznamu byl na této adrese zastižen J. G., který uvedl, že se jmenovanou žije nepřetržitě 7 let ve společné domácnosti, je otcem dětí, v jejichž rodném listě je jako otec zapsán žalobce, sňatek žalobce s H.Š. byl formální, za tím účelem, aby žalobce získal povolení k pobytu, manželství je v rozvodovém řízení. Do spisu je založen protokol o vyjádření účastníka řízení – H.Š., sepsaný v předmětné věci před dožádaným orgánem, která vypověděla, že sňatek s žalobcem uzavřela za peníze, aby žalobce mohl získal pobyt na území ČR, není jí známo, kde se žalobce nyní nachází, poprvé a naposledy ho viděla v den sňatku, v březnu 2003 podala žádost o rozvod. S žalobcem nikdy nežila ve společné domácnosti, žalobce je jako otec zapsán v rodném listě dětí P., nar. xx.xx..2003 a J. a S. narozených xx.xx.2004, a to jako manžel matky, aby tento stav napravila, podala dne 8.9.2004 žalobu na popření otcovství. Do správního spisu je založen i protokol o výslechu svědka J. G., sepsaný dne 3.6.2007 dožádaným orgánem, svědek do protokolu vypověděl, že je druhem H.Š. a biologickým otcem dětí S. a J., žalobce uzavřel sňatek s H.Š. jen proto, že potřeboval získat povolení k pobytu, nikdy se jmenovanou nežil ve společné domácnosti, o děti se nestará. Výpovědím H.Š. a J.G. nebyl žalobce ani jeho zástupce přítomen a ze spisu nevyplývá, že by žalobci či jeho zástupci bylo dáno jejich provedení na vědomí.

Do spisu je založeno i pravomocné rozhodnutí ze dne 23.6.2003, č.j. PSV-1040/CUL-09-2001 vydané Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce začátkem listopadu 2001 přicestoval do ČR za pomoci převaděčů, kterým odevzdal svůj cestovní doklad. Pobýval na území, aniž by se pokusil svůj pobyt zlegalizovat, bez platného cestovního dokladu i bez víza. Do správního spisu je založeno usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 28.2.2005, čj. 19C 91/2004-11, jímž bylo zastaveno řízení o rozvod manželství žalobce s H.Š., a to pro nezaplacení soudního poplatku. Dále je do spisu založena zpráva Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.6.2007, z níž vyplývá, že žaloby o popření otcovství podané H.Š., byly odmítnuty pro neodstranění vad žalob. Do spisu je založen i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.6.2006, čj. 21 Nc 202/2004, jímž bylo rozhodováno ve věci výchovy nezl. P., J. a S. Š., z něhož vyplývá, že matka nezletilých s otcem nežije a nepodařilo se zjistit jeho bydliště ani jeho příjmy.

Rozhodnutím Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Oddělení cizinecké policie Děčín ze dne 11.7.2007, č.j. SCPP-01012-19/UL-II-CI-2007 byla žádost žalobce o povolení trvalého pobytu zamítnuta podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že žádost o povolení trvalého pobytu za účelem společného soužití s manželkou H.Š. podal žalobce již v roce 2003, žádost však byla zamítnuta proto, že jmenovaný měl uděleno správní vyhoštění od 23.6.2003 do 23.6.2006. V předmětném správním řízení pak bylo pobytovou kontrolou zjištěno, že H.Š. bydlí se svými sedmi dětmi a svým druhem J. G. Z podané žádosti vyplývá, že žalobce žije ve Vietnamu. Správní orgán zmínil obsah účastnické výpovědi H.Š. a obsah svědecké výpovědi J.G. a konstatoval, že řízení o rozvod manželství bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a žaloby na popření otcovství byly odmítnuty pro neodstranění vad žalob. Zmínil i rozsudek Okresního soudu v Ústí na Labem ve věci výchovy a výživy nezletilých. Uvedl, že je zřejmé, že žalobce se nepodílí a nikdy se nepodílel na výchově dětí a nepřispívá na jejich obživu. Dospěl pak k závěru, že žalobce sňatek uzavřel pouze s cílem získat na území ČR pevný pobytový statut a jeho jednání je zjevným obcházením zákona. Toto jednání je nepřípustné a proto je správní orgán posoudil jako způsobilé k tomu, aby závažným způsobem porušilo veřejný pořádek. Cizinec je povinen dodržovat právní normy ČR, tedy i zákon o rodině, v němž je stanoveno, že hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí, manželé jsou povinni spolu žít, být si věrni, vzájemně se respektovat, pomáhat si a pečovat o děti. Manželstv í žalobce a H.Š. však bylo uzavřeno pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Správní orgán tedy shledal důvod pro zamítnutí žádosti stanovený v § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu. Veřejný pořádek správní orgán definoval jako stav, kdy jsou dodržována pravidla chování i výslovně nevyjádřená právním předpisem za předpokladu, že jejich dodržování je obecně chápáno jako uznávaná společenská hodnota. Narušení těchto hodnot lze shledat jako závažné narušení veřejného pořádku. Uzavření manželství pouze za účelem získání povolení k pobytu narušuje výkon státní správy. Směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny v kapitole VII článek 16 odst. 2 písm. b) stanoví, že členské státy mohou zamítnout žádost o vstup a pobyt za účelem sloučení rodiny nebo odejmout povolení k pobytu rodinnému příslušníkovi nebo zamítnout prodloužení doby jeho planosti, pokud zjistí, že sňatek, partnerství nebo osvojení byly uzavřeny pouze za tím účelem, aby dotyčná osoba mohla vstoupit na území členského státu nebo zde pobývat. Zájem na potírání účelových manželství jako záminky k povolení pobytu vyplývá i z Rezoluce Rady Evropy ze dne 4.12.1997 o opatřeních, která je nutno přijmout pro potírání účelových manželství (97/C 382/01). V rámci této rezoluce je pojem účelové manželství vykládán jako manželství uzavřené s jediným cílem obejít pravidla o vstupu a pobytu. Správní orgán uvedl, že vycházel z výsledků vlastního šetření, z protokolu o ústním jednání, z protokolu o výslechu svědka, z písemností založených ve spise a neměl jinou možnost, než rozhodnout, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.

V odvolání podaném proti tomuto rozhodnutí žalobce mimo jiné namítl, že účelově uzavřené manželství je důvodem pro zamítnutí žádosti podle § 87k odst. 1 písm. c) zákona, správní orgán však po zjištění, že s ohledem na narození dvou dětí za trvání manželství nemůže podle uvedeného ustanovení postupovat, vyhodnotil účelově uzavřené manželství jako závažné narušení veřejného pořádku, což je však nezákonné. Namítl dále, že o výslechu svědka G. a o provedení úkonu – vyjádření účastníka řízení - správní orgán žalobce nevyrozuměl, tyto protokoly tak nemohou být důkazním prostředkem. Správní orgán nezákonně postupoval Podle Směrnice 2003/86/ES, neboť nejde o bezprostředně závazný a aplikovatelný předpis. Stejně tak nemůže správní orgán postupovat podle Rezoluce Rady Evropy č. 97/C 382/01.

Odvolání bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného. V jeho odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobce přicestoval do ČR nelegálně bez platného víza. Dne 10.12.2001 podal žádost o azyl, který však žalobci udělen nebyl a azylové řízení bylo pravomocně ukončeno dne 14.7.2003. Žalobci byl proto udělen výjezdní příkaz s platností do 8.8.2003. Dne 11.1.2003 žalobce uzavřel manželství s H.Š. a stal se tak rodinným příslušníkem občana ČR. Dne 23.6.2003 bylo žalobci uděleno správní vyhoštění na 3 roky, které však nerespektoval, proto mu dne 20.10.2005 byla uložena pokuta za přestupek. Dne 16.5.2007 podal žádost o povolení k trvalému pobytu podle příznivější úpravy dle hlavy IVa zákona o pobytu cizinců. K žádosti byl připojen oddací list a rodné listy nezletilých dětí J. a S., ze spisového materiálu však vyplývá, že žalobce je jako otec zapsán i v případě nezl. P., nar. xx.xx.2004. Žalovaný zmínil zjištění vyplývající z pobytové kontroly provedené dne 29.5.2007, kdy na adrese bydliště H.Š. byl zastižen její druh J.G., podrobně zmínil i obsah výpovědí H.Š. a svědecké výpovědi J.G. a konstatoval, že řízení o rozvod manželství bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a žaloby na popření otcovství odmítnuty pro neodstranění vad. Uvedl, že ze spisového materiálu je patrné, že manželství s H.Š. bylo uzavřeno proto, aby se žalobce stal rodinným příslušníkem občana EU a na základě toho podal žádost o trvalý pobyt nikoli podle hlavy IV, nýbrž podle hlavy IVa zákona o pobytu, kde podmínky pro udělení povolení k trvalému pobytu jsou příznivější. Žalovaný uvedl, že účelové uzavření manželství žádná právní norma nezakazuje. Možnost narušení veřejného pořádku závažným způsobem spatřuje žalovaný v tom, že žalobce manželství uzavřel proto, aby obešel zákon a legalizoval svůj dosavadní nezákonný pobyt na území formou získání povolení k trvalému pobytu, pro jehož povolení by jinak nesplňoval podmínky. Rovněž ilegální vstup žalobce na území a další neoprávněný pobyt zde považuje žalovaný za závažné narušení veřejného pořádku. Žalovaný uvedl, že za narušení veřejného pořádku považuje stav, kdy nejsou dodržována pravidla chování vyjádřená v právních předpisech, ale i pravidla chování výslovně nevyjádřená, pokud jsou uznávána jako společenské hodnoty. Při rozhodování o udělení práva trvalého pobytu je na správním orgánu posoudit všechny okolnosti individuálního případu. Za ohrožení zájmů společnosti je nutné považovat i obcházení zákona či zneužití práva. Podle čl. 35 směrnice 38/2004 mohou jednotlivé státy přijmout opatření k odepření pobytu v případě zneužití práv nebo podvodů nebo účelového sňatku. Žalovaný poukázal na řadu rozsudků Městského soudu v Praze, které se zabývaly pojmy veřejný pořádek a narušení veřejného pořádku závažným způsobem. Uvedl, že správní orgány nezpochybňují, že manželství bylo uzavřeno. Od samého počátku však neplnilo svůj účel a sloužilo pouze k tomu, aby žalobce na území ČR získal povolení k pobytu a mohl si tak svůj pobyt legalizovat. Uvedl dále, že jednání žalobce je neslučitelné se zákonem o rodině, což blíže rozvedl.

K námitkám odvolání vztahujícím se k záznamům pořizovaným ve správním řízení žalovaný uvedl, že záznamy slouží při shromažďování podkladů za účelem zjištění, které osoby správní orgán vyslechne a které skutečnosti je třeba prověřit. Pokud správní orgán hodlá skutečnosti zjištěné místním šetřením užít jako důkaz, musí následovat provedení důkazu způsobem, který stanoví správní řád. V daném případě následovalo sepsání protokolu. Ustanovení § 51 odst. 2 správního řádu připouští možnost nevyrozumění účastníků řízení o provádění důkazů, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Proto nebylo přistoupeno k vyrozumění žalobce. Odvolací orgán neshledal ani porušení § 13 odst. 1 správního řádu. Je toho názoru, že práva žalobce porušena nebyla, neboť účelovost sňatku vyplývá i z jiných dokladů. Žalovaný rovněž uvedl, že odvolání bylo zamítnuto i s ohledem na zásadu, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Soud vycházel z těchto podstatných skutečností:

Správní orgán zamítl žádost žalobce podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť dospěl k závěru, že žalobce uzavřel manželství pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Správní orgán rozhodoval za situace, kdy manželství žalobce trvalo a žalobce byl jako otec zapsán v rodných listech nezletilých dětí, které se za trvání manželství narodily (řízení o rozvod manželství bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, žaloby na popření otcovství odmítnuty pro neodstranění vad žalob). Správní řízení o žádosti žalobce bylo zahájeno dne 16.5.2007, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 11.7.2007 a rozhodnutí odvolacího orgánu dne 28.12.2007.

Podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném od 27.4.2006 je důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

Podle § 87k odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění od 27.4.2006 do 20.12.2007 je důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu skutečnost, že žadatel uzavřel manželství s cílem získat povolení k trvalému pobytu; to neplatí, pokud se v manželství narodilo dítě nebo bylo v době trvání manželství manžely dítě nezrušitelně osvojeno.

Podle § 87k odst. 1 písm. c) uvedeného zákona ve znění od 21.12.2007 (po novelizaci zákonem č. 379/2007 Sb.) je důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu skutečnost, že se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. Podle přechodných ustanovení zákona č. 379/2007 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

S ohledem na to, že žalobce byl jako otec zapsán do rodných listů dětí, které se narodily za trvání manželství, nepřicházelo v úvahu zamítnutí žádosti podle ustanovení § 87k odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 27.4.2006 do 20.12.2007. S ohledem na přechodná ustanovení novely č. 379/2007 Sb. nebylo možné užít novelizované znění tohoto ustanovení ani v odvolacím řízení vedeném již za účinnosti novelizovaného znění zákona.

Pokud žalobce poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 10Ca 289/2005 ze dne 24.5.2007, v němž soud dospěl k závěru, že uzavření manželství s občanem ČR pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu, nelze kvalifikovat jako závažné narušení veřejného pořádku, pak soud oproti tomu poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 As 78/2006 ze dne 16. května 2007, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru opačnému. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku posuzoval případ žádosti o povolení k pobytu podané podle Části první Hlavy IVa zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 23.11.2005, tedy ve znění do účinnosti novely č. 428/2005 Sb., kdy podle ustanovení § 87h odst. 1 písm. b) tohoto zákona policie žádost o zvláštní pobytové povolení zamítne, jestliže je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost ČR nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek (v tomto znění platilo citované ustanovení až do 26.4.2006). Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku mimo jiné uvedl, že veřejný pořádek je možno definovat jako normativní systém, na němž je založeno fungování společnosti v daném místě a čase a jenž v sobě zahrnuje ty normy právní, politické, mravní, morální a v některých společnostech i náboženské, které jsou pro fungování dané společnosti nezbytné. Nadto je možno pod pojmem veřejného pořádku rozumět také faktický stav společnosti, k němuž je dodržování tohoto heterogenního normativního systému zacíleno. Narušení veřejného pořádku je proto zároveň narušením normy a zároveň narušením optimálního stavu společnosti, který je účelem a dispozicí této normy. Nejvyšší správní soud nesouhlasil se zúžením množiny norem pouze na skutkové podstaty nejzávažnějších trestných činů, zároveň však uvedl, že by nebylo možné označit za porušení veřejného pořádku nesoulad s jakoukoli normou. Poukázal na nález Ústavního soudu IV. ÚS 311/97 a v něm uvedený požadavek přiměřenosti v právu v souvislosti s uvážením intenzity porušení právních předpisů. Při hledání odpovědi na otázku, jaké jednání je porušením veřejného pořádku ve vztahu k danému právnímu předpisu, je proto podle Nejvyššího správního soudu zapotřebí posuzovat souběžně jednak blízkost porušené normy k zájmům chráněným tímto předpisem a jednak intenzitu tohoto porušení. Za porušení veřejného pořádku tak může být označeno jak pouhé nemorální jednání napadající ovšem sám účel zákona, při jehož aplikaci je tato otázka kladena, tak například spáchání závažného trestného činu, který je tomuto účelu vzdálen. Při hledání odpovědi na otázku, zda posuzované jednání může závažným způsobem narušit veřejný pořádek, je tak třeba souběžně zvažovat, jednak do jaké míry je toto jednání obecně závažné ve smyslu společenské nebezpečnosti a jednak do jaké míry narušuje právě zájmy chráněné zákonem o pobytu cizinců, tedy fungování takového režimu pobytu a vstupu cizinců, který bude jak v souladu se zájmy ČR jako celku, tak bude respektovat lidská práva cizince. Nejvyšší správní soud pak dospěl k závěru, že v jím posuzované věci došlo k účelově uzavřenému manželství, které je sice úkonem formálně dokonalým, manželství jím vzniklé však zůstalo pouze formálním svazkem a vůbec nenaplnilo - a zjevně ani naplnit nemělo- definiční znaky manželství, jak jsou vymezeny kromě norem morálních a mravních i v zákoně o rodině. Získat povolení k trvalému pobytu v ČR bylo prvním a jediným účelem uzavření manželství. Posouzení toho, zda prvotním účelem uzavření manželství byla snaha obejít předpisy o pobytu cizinců, není protiústavním vměšováním veřejné moci do soukromého života cizince, nýbrž legitimním rozhodovacím hlediskem. Účelově uzavřené manželství ve snaze obejít zákon o pobytu cizinců, byť není přímo znemožněno zákonem o rodině, je činem nemorálním a nemravným a v tomto směru jde o porušení veřejného pořádku. Jedná se přitom o porušení veřejného pořádku přímo v té části normativního systému, která má chránit zájmy, na nichž je postavena zákonná úprava pobytu cizinců v ČR. Kritérium blízkosti porušené normy zájmům chráněným zákonem o pobytu cizinců je splněno v tak značné míře, že takové jednání je porušením veřejného pořádku i přesto, že nejde o protizákonné jednání a tím méně o trestný čin.

Městský soud je obeznámen s usnesením Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 4/2010 ze dne 5. května 2010, jímž byla rozšířenému senátu postoupena otázka výkladu pojmu „závažné narušení veřejného pořádku“ s ohledem na nejednotnou judikaturu (zejména odlišné rozsudky Nejvyššího správního soudu 2 As 78/2006 a 5 As 51/2009). Rozhodnutí rozšířeného senátu dosud vydáno nebylo. Městský soud se v souzené věci přiklonil k závěrům uvedeným v rozsudku 2 As 78/2006, jemuž ostatně dává přednost i předkládající senát v usnesení 3 As 4/2010-129. Městský soud tak v souzené věci vycházel ze shora rozvedeného právního názoru, podle kterého účelově uzavřené manželství ve snaze obejít zákon o pobytu cizinců je třeba posoudit jako závažné narušení veřejného pořádku.

V předmětné věci projednávané Městským soudem v Praze dopadá na posouzení žádosti žalobce zákon o pobytu cizinců ve znění účinném od 27.4.2006 do 20.12.2007, kdy kromě důvodu pro zamítnutí žádosti stanoveného v § 87k odst. 1 písm. b), tedy nebezpečí narušení veřejného pořádku závažným způsobem, byl do zákona včleněn i důvod podle § 87k odst. 1 písm. c), tedy uzavření manželství s cílem získat povolení k trvalému pobytu , to neplatí, pokud se v manželství narodilo dítě nebo bylo v době trvání manželství manžely dítě nezrušitelně osvojeno. Toto zákonné ustanovení nerozlišuje mezi dítětem, jehož je cizinec biologickým otcem a dítětem, v jehož rodném listě je cizinec zapsán jako manžel matky, ač jeho biologickým otcem není. Soud poukazuje na to, že pozdější znění účinné od 21.12.2007 (§ 87k odst. 1 písm. c/, podle kterého je důvodem pro zamítnutí žádosti, že žadatel se dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství) již narození dítěte v účelově uzavřeném manželství nikterak nezohledňuje. Důvodová zpráva k novele č. 379/2007 Sb. uvádí, že bylo upuštěno od výslovného stanovení toho, že tento důvod nelze použít, pokud se z tzv. „účelového sňatku“ narodilo dítě nebo bylo v době trvání manželství dítě nezrušitelně osvojeno. Ani v těchto případech totiž nelze vyloučit účelovost sňatku, tuto skutečnost však bude nezbytné v konkrétním případě posoudit v rámci příslušného správního řízení, a to i s přihlédnutím k zájmům dítěte.

Soud má za to, že výklad, že ust. § 87k odst. l zákona ve znění účinném do 20.12.2007 neumožňovalo zamítnout žádost cizince, který uzavřel manželství s cílem získat povolení k pobytu a je v rodném listě dítěte, které se v manželství narodilo, zapsán jako jeho otec (byť biologickým otcem dítěte není), by byl v rozporu s účelem a smyslem zákona. Soud věc posoudil tak, že zakotvením zvláštního důvodu podle § 87k odst. 1 písm. c) zákona nedošlo k vyprázdnění pojmu narušení veřejného pořádku podle § 87k odst. 1 písm. b) zákona. Existence zvláštního důvodu podle § 87k odst. 1 písm. c) zákona tak podle soudu nevylučovala posoudit, zda i v případě, kdy se v manželství narodilo dítě, nejde o manželství, které bylo uzavřeno pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu a není naplněn důvod pro zamítnutí žádosti stanovený v § 87k odst. 1 písm. b) zákona; spolehlivě doložená skutečnost, že cizinec je biologickým otcem v manželství narozeného dítěte, by musela být spolu s dalšími okolnostmi případu zohledněna v úvaze, zda se v takovém případě jedná o manželství uzavřené pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Soud se tak neztotožnil s žalobní námitkou, že žalovaný po zjištění, že s ohledem na narození dětí za trvání manželství nemůže postupovat podle § 87k odst. 1 písm. c) zákona, jednání žalobce účelově a nezákonně podřadil pod ust. § 87k odst. 1 písm. b) zákona.

Závěr o tom, že manželství bylo uzavřeno pouze s cílem získat povolení k trvalému pobytu, však nepochybně musí být učiněn za základě skutkového stavu věci, který byl zjištěn procesně nezávadným způsobem. V daném případě však soud shledal žalobou namítané vady správního řízení, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s.). Z obsahu odůvodnění prvostupňového i žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgány při posouzení skutkového stavu věci vycházely především z účastnické výpovědi manželky žalobce H.Š. a svědecké výpovědi jejího druha J.G. Skutečnost, že žalobce, resp. jeho zástupce, nebyl vyrozuměn o konání výslechů a nemohl jim tak být přítomen, je nepochybně podstatnou vadou řízení před správním orgánem. Podle § 51 odst. 2 správního řádu o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyrozumění účastníka odůvodnil tím, že § 51 odst. 2 správního řádu tuto možnost připouští, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nikterak však hrozbu nebezpečí z prodlení neodůvodnil a podle soudu taková hrozba z obsahu spisového materiálu ani nevyplývá. Pokud žalovaný v této souvislosti dále uvedl, že nebyla zkrácena práva účastníka, neboť účelovost sňatku vyplývá i z jiných dokladů, rovněž neuvedl, které konkrétní doklady má na mysli. Toto tvrzení správního orgánu ostatně odporuje obsahu odůvodnění vydaných rozhodnutí, v nichž se správní orgány zcela logicky opírají především o výpovědi H.Š. a J.G.; listinné důkazy, které jsou v odůvodněních rozhodní rovněž zmiňovány, by samy o sobě ke spolehlivému zjištění uvedených skutečností nepostačily.

Oproti tomu soud neshledal důvodnou žalobní námitku vztahující se k šetření správního orgánu v rámci pobytové kontroly. Oprávnění policie provádět pobytovou kontrolu je dáno ustanovením § 167 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, že pokud hodlá skutečnosti zjištěné při místním šetření použít jako důkaz, musí být tento důkaz proveden způsobem, který stanoví správní řád a uvedl, že v daném případě tedy následovalo sepsání protokolu. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobcem, že žalovaný měl při pobytové kontrole postupovat podle zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole, které ostatně postrádá bližší argumentaci. Správní spis obsahuje záznam z pobytové kontroly, jehož obsahem jsou skutečnosti, které byly zjištěny v místě bydliště H.Š. Jde pouze o listinný důkaz, který neprokazuje skutečnosti v něm uvedené, ale dokládá potřebu provést další konkrétní důkazy, tj. v daném případě především výslech H. Š. a J.G. Soud k tomu dodává, že podle § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazu užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy, zejména jde o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. Podkladem pro rozhodnutí podle § 50 odst. 1 správního řádu jsou nejen důkazy, ale např. i návrhy účastníků řízení, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných orgánů a skutečnosti obecně známé. Pokud žalobce v žalobě uvádí, že některá zjištění ve správním řízení není možné považovat za důkaz a tedy ani za podklad rozhodnutí, bylo na něm je v žalobě konkretizovat. K námitce žalobce, že žalovaný vedl řízení jen jedním směrem a zjišťoval jen takové skutečnosti, které vedly k zamítnutí žádosti, pak soud poukazuje na to, že správní orgán zástupce žalobce přípisem ze dne 19.6.2007 vyrozuměl o tom, že byly opatřeny podklady rozhodnutí a poučil jej o možnosti se k nim vyjádřit podle § 36 odst. 3 správního řádu; žalobce tak mohl při seznámení se s podklady rozhodnutí navrhnout doplnění řízení. Zároveň však soud musí konstatovat, že správním spisem není doloženo, že by žalobce byl poučen o možnosti navrhovat důkazy a činit návrhy podle § 36 odst. 1 správního řádu, což je ovšem vadou řízení, kterou žaloba nenamítá.

Pokud jde o zbylé žalobní námitky, soud uvádí, že správní orgán nikterak nezpochybnil skutečnost, že manželství žalobce a H. Š. je platně uzavřené a existující manželství, proto je zcela nedůvodná žalobní námitka, že rozhodnutí se opírají o posouzení předběžné otázky týkající se osobního stavu žalobce, manželky a nezl. dětí, k čemuž však není správní orgán podle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu oprávněn. Uzavření manželství je nepochybně osobním chováním cizince. Zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu odůvodněné uzavřením manželství pouze za účelem získání trvalého pobytu je tedy založeno výlučně na osobním chování cizince, konkrétně na způsobu, jakým se snaží domoci se tohoto povolení. Takové jednání znamená (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 As 78/2006-64) závažné ohrožení základního zájmu společnosti, jímž je respektování právního řádu namísto jeho obcházení uzavíráním fiktivních sňatků. Bude-li tedy v dalším řízení před správním orgánem postupem respektujícím příslušná procesní ustanovení prokázáno, že manželství žalobce a H. Š. bylo uzavřeno účelově a jednalo se o manželství fiktivní sloužící k obejití pravidel zákona č. 326/1999 Sb., je podle mínění soudu takové obcházení zákona možno označit za závažné narušení veřejného pořádku dostatečné k zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu ve smyslu § 87k odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců ve znění účinném v době rozhodování správního orgánu.

Městský soud v Praze pro shora popsané vady řízení před správním orgánem napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1,4 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. V souladu s ust. § 51 odst. 1,2 s.ř.s. soud ve věci rozhodl bez jednání.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu za soudní poplatek ve výši 2000,- Kč a za dva úkony právní služby ve výši 5.760,- Kč, a to za převzetí věci a sepsání žaloby, po 2100,- Kč a dva související paušální poplatky po 300,- Kč podle §§ 7, 9 odst. 3 písm. f) a 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., po zvýšení o 20% DPH. Náklady řízení celkem jsou ve výši 7.760,- Kč, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek ust. § 102 a násl. s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle § 105 odst. 2 s.ř.s., stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 14. února 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru