Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 391/2007 - 36Rozsudek MSPH ze dne 21.01.2011

Prejudikatura

7 A 56/2002

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 43/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 391/2007 - 36-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně O. Z., zastoupené JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem Těšnov 1163/5, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18. 10. 2007, č. j. 530/1010UL/1363/07/Hen,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala účastenství v řízení ve věci žádosti o vydání integrovaného povolení pro výrobnu acetylenu, podané společností SIAD Czech, spol. s r. o.; Krajský úřad Ústeckého kraje jako správní orgán I. stupně však dne 6. 9. 2007 rozhodl o tom, že žalobkyně není účastníkem řízení o vydání integrovaného povolení. Odkázal přitom na § 7 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který vymezuje okruh účastníků řízení o vydání integrovaného povolení, přičemž žalobkyně do tohoto okruhu nespadá. Krajský úřad zdůraznil, že žalobkyně k věci podala své vyjádření, které bude úřad v dalším řízení brát v úvahu.

Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 18. 10. 2007 a napadené rozhodnutí potvrdil. Uvedl, které subjekty jsou účastníkem řízení podle citovaného ustanovení (provozovatel zařízení, obec a kraj, na jejichž území je zařízení umístěno, občanská sdružení a ten, kdo by byl účastníkem podle zvláštních právních předpisů); zdůraznil také, že zařízení společnosti SIAD Czech, spol. s r. o. není nové (bylo zkolaudováno a uvedeno do provozu již k 17. 12. 1998), integrované povolení v tomto případě pouze nahrazuje zvláštní rozhodnutí týkající se ochrany životního prostředí a okruh účastníků řízení se zužuje podle jednotlivých složkových zákonů pouze na povinného. Žalobkyně tedy nemá postavení účastníka řízení, své námitky však může vznášet prostřednictvím obce (obec a kraj přitom výslovně požadují, aby připomínky žalobkyně byly zahrnuty do řízení).

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně zpochybnila úzké pojetí účastenství, jaké zastávaly správní orgány. Z § 7 odst. 1 zákona o integrované prevenci podle něj plyne, kdo je vždy účastníkem správního řízení o vydání integrovaného povolení; § 7 odst. 2 pak vymezuje další okruh účastníků řízení a obsahuje i odkaz na poznámku pod čarou. V té není přímo zahrnut správní řád; poznámka pod čarou však není pramenem práva, a proto má žalobkyně za to – vzhledem k významu rozhodnutí o integrovaném povolení pro ni a osoby jí blízké (rozhodnutí s sebou nese riziko ohrožení života, zdraví a majetku) – že její oprávnění být účastníkem řízení vyplývá z § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně namítla, že žalovaný se s touto její argumentací nevypořádal; obec B., na kterou žalovaný žalobkyni odkázal, se ve věci řádně neangažuje. Žalobkyně zdůraznila, že nebyla účastníkem kolaudačního řízení v provozovně „Výroba acetylenu v obci B.“; obec ji ani jiné spoluobčany neinformovala, že žijí v bezprostřední blízkosti výrobny acetylenu, naopak občané se dozvěděli jen to, že zde dochází k plnění technických plynů. Jako důkaz žalobkyně navrhla „Bezpečnostní program ve smyslu zákona č. 59/2006 Sb. SIAD Czech, spol. s r. o. B., Výroba acetylenu a plnírna technických plynů, revize č. 3 ze dne 1. 2. 2007“. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na tom, co uvedl v napadeném rozhodnutí. Záležitosti a důvody, jichž se žalobkyně dovolává, jsou plně v kompetenci stavebního úřadu a správnímu orgánu v řízení o vydání integrovaného povolení je nepřísluší řešit. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobkyně v replice předložila výpis z obchodního rejstříku a navrhla, aby jím byl proveden důkaz. Dále navrhla důkaz správním spisem vedeným v řízení, ve kterém byl společnosti SIAD Czech, spol. s r. o., umožněn předmět činnosti; závazným posudkem okresního hygienika v Mostě ze dne 10. 10. 1996 k projektové dokumentaci na výrobu acetylenu a sklad technických plynů. Žalobkyně dodala, že nesouhlasí s formálně legalistickou argumentací žalovaného; správní orgány podle ní v této věci selhaly ve své roli ochránců ústavních idejí, a v takové situaci je na místě, aby žalobkyně mohla uplatňovat svá práva jako účastník správního řízení.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 3. 8. 2007 požádala o účastenství v řízení o vydání integrovaného povolení s poukazem na to, že ve věci nebyl řádně zjištěn skutkový stav, konkrétně to, že v bezprostředním sousedství provozovny jsou zkolaudovány bytové prostory, kde žije žalobkyně se svou rodinou. Ve správním spisu je založeno i „Vyjádření ke stavebnímu záměru firmy SIAD s. r. o.“ ze dne 4. 9. 1996, vyhotovené na hlavičkovém papíru subjektu „KAMA – O. Z.“, v němž O. Z. jako „majitel firmy“ uvádí, že bez připomínek souhlasí se stavebním záměrem „Výrobna acetylenu a plnírna technických plynů“, který bude realizován na sousední parcele 143/42 a 143/13.

Při jednání konaném dne 21. 1. 2011 setrvaly strany na svých procesních postojích.

Žaloba není důvodná.

Podle § 7 odst. 1 zákona o integrované prevenci jsou účastníky řízení o vydání integrovaného povolení vždy a) provozovatel zařízení, b) obec, na jejímž území je nebo má být zařízení umístěno, c) kraj, na jehož území je nebo má být zařízení umístěno, d) občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, zaměstnavatelské svazy nebo hospodářské komory, jejichž předmětem činnosti je prosazování a ochrana profesních zájmů nebo veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů, dále obce nebo kraje, na jejichž území může toto zařízení ovlivnit životní prostředí, pokud se jako účastníci k účastenství písemně přihlásily za podmínek, které zákon blíže stanoví.

Podle § 7 odst. 2 zákona o integrované prevenci se za účastníka řízení považuje také ten, kdo by jím byl podle zvláštních právních předpisů, není-li již jeho postavení účastníka vymezeno v odstavci 1.

Žalobkyně tvrdí, že oním zvláštním právním předpisem je v její věci správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), konkrétně jeho § 27 odst. 2, podle nějž jsou účastníky řízení též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Tuto úvahu žalobkyně však soud nepovažuje za správnou. Správní řád jako obecný procesní předpis upravující řízení před správními orgány a další postupy správních orgánů obsahuje obecné vymezení okruhu účastníků řízení, které se použije všude tam, kde zvláštní zákon neobsahuje speciální vymezení účastníků řízení ve věcech upravených tímto zákonem. Pokud zvláštní zákon takové speciální vymezení obsahuje, je tím samým vyloučena obecná úprava § 27 správního řádu; to plyne ze samotné podstaty vztahu obecné a zvláštní právní normy (lex specialis derogat legi generali) a ze subsidiární povahy ustanovení § 27 správního řádu (okruh účastníků patří typicky k věcem, které si jednotlivé zákony upravující různé úseky veřejné správy stanovují samy; úprava obsažená v § 27 správního řádu se uplatní jen tehdy, pokud si zvláštní zákon sám nevymezuje okruh účastníků).

Výklad zastávaný žalobkyní by znamenal, že speciální (užší) vymezení účastníků obsažená ve zvláštních zákonech jsou zbytečná, protože jakákoli osoba, která by se cítila určitým rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech a povinnostech, by se mohla dovolat § 27 odst. 2 správního řádu, a okruh účastníků by se tak libovolně rozšiřoval v závislosti na subjektivním pocitu dotčenosti takových osob a bez ohledu na užší vymezení, které daný zvláštní zákon přijal pro řízení podle něj vedená. Podstata takovýchto užších vymezení je však právě opačná: s ohledem na konkrétní charakteristiky toho kterého řízení jsou tu účastníci zpravidla definováni konkrétněji, než je tomu ve správním řádu jako obecném předpisu, a jejich okruh se obvykle zužuje s tím, jak se i otázky řešené v daném řízení stávají specifičtějšími či odbornějšími. V řízeních, v nichž je stanoven užší okruh konkrétněji definovaných účastníků, se už právě nezkoumá ono dotčení na právech, které je nezbytným znakem účastenství podle správního řádu; jinak by, jak už bylo výše řečeno, veškeré tyto speciální úpravy okruhu účastníků podle zvláštních zákonů pozbyly smyslu, a takový závěr přijmout nelze.

V nyní projednávané věci šlo o účastenství v řízení, v němž bylo vydáváno integrované povolení. Integrovaným povolením se podle § 2 písm. h) zákona o integrované prevenci [ve znění tehdy účinném; nyní již jde o písm. g)] rozumí rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky k provozu zařízení, včetně provozu činností přímo spojených s provozem zařízení v místě, a které se vydává namísto rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany veřejného zdraví a v oblasti zemědělství, pokud to tyto předpisy umožňují. V této věci bylo integrované povolení vydáváno pro provoz již běžící; stalo se tak na základě přechodného ustanovení § 42 zákona o integrované prevenci; ten stanovil, že provozovatel zařízení, pro které podal žádost o stavební povolení podle zvláštního právního předpisu do 30. října 1999 a které uvedl do provozu do 30. října 2000, pokud má v úmyslu provozovat toto zařízení po 30. říjnu 2007, je povinen mít integrované povolení k tomuto datu. Nejde tedy o to, že by tu nově vznikalo zařízení provozující škodlivou činnost, aniž by se k tomu sousedé v okolí mohli vyjádřit. Zařízení „Výrobna acetylenu a plnírna technických plynů“ zde provozovalo svou činnost již řadu let, na základě jednotlivých rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů podle zvláštních právních předpisů, jak se o nich zmiňuje § 2 písm. h) zákona o integrované prevenci Žádost o vydání integrovaného povolení podal provozovatel zařízení nikoli proto, že by zde hodlal nově zahájit činnost podléhající povolení, ale proto, že takovou činnost již legálně provozoval na základě jednotlivých dílčích aktů vydaných v minulosti a nová právní úprava mu přikázala obstarat si namísto těchto dílčích aktů jedno komplexní rozhodnutí.

Jak je z průběhu řízení zřejmé, žalobkyně považuje za chybné a nespravedlivé to, že již od počátku nebyla informována o tom, jaké zařízení tu bude stát, o povaze výroby a podobně; upozorňuje též na to, že nebyla ani účastníkem kolaudačního řízení. Žalobkyně by však ani jako sousedka neměla právo být účastníkem kolaudačního řízení; sousedé se totiž stavebního řízení účastní ve fázi územního rozhodování a ve fázi povolování stavby, nikoli ve fázi kolaudační. Podstata problému spočívá v tom, že v době, kdy bylo rozhodováno o umístění a povolení stavby „Výrobna acetylenu a plnírna technických plynů“, a kdy se tedy k záměru postavit tuto provozovnu mohl vyjadřovat širší okruh osob, nebyla ještě žalobkyně sousedem provozovatele; jak sama uvádí, dům si na sousedním pozemku postavili a s rodinou tu začali bydlet až v roce 1998; to již zařízení na vedlejším pozemku stálo a již ohledně něj probíhalo kolaudační řízení. V době výstavby nesloužil pozemek, na němž nyní stojí rodinný dům, k bydlení, ale k podnikání manžela žalobkyně, který již v roce 1996 dal společnosti SIAD Czech, spol. s r. o. souhlas k výstavbě provozovny. Újmu, kterou žalobkyni nyní podle jejích vyjádření působí sousedství provozovny, tak nemůže soud odčinit v řízení, které se týká okruhu účastníků v řízení o vydání integrovaného povolení; o tom, že na vedlejším pozemku bude stát výrobna acetylenu a plnírna technických plynů, již totiž bylo rozhodnuto v řízení podle stavebního zákona, a příslušná povolení a souhlasná vyjádření podle jednotlivých složkových zákonů již byla provozovateli rovněž poskytnuta dříve. V řízení o vydání integrovaného povolení tedy nejde o nové skutečnosti, které by žalobkyni dříve nebyly známy, a nelze zde s úspěchem uplatňovat argumenty směřující proti samotnému umístění a povolení stavby a jejímu uvedení do provozu.

S ohledem na to, že soud v tomto řízení přezkoumával pouze otázku, zda byl v řízení o vydání integrovaného povolení správně stanoven okruh účastníků, neprovedl ani důkazy navrhované žalobkyní: ty se totiž týkaly předmětu činnosti provozovatele a samotné povahy provozu výrobny acetylenu a plnírny technických plynů, případně škodlivosti tohoto provozu, což ale soud v tomto řízení neřešil.

Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 21. ledna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru