Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 378/2007 - 47Usnesení MSPH ze dne 31.01.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 24/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 378/2007 - 47-49

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Kovářem, advokátem se sídlem Jaromírova 180/60, 128 00 Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví se sídlem Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2007, č. j. MZDR 26212/2007,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 10. 1. 2007 k Magistrátu hlavního města Prahy žádost o vydání souhlasu s personálním a věcným vybavením a s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zdravotnickým zařízením. Magistrát rozhodl o žádosti dne 23. 7. 2007 tak, že k části navrhovaných výkonů zdravotní péče souhlas poskytl, k části výkonů (spočívajících stručně řečeno zejména v samostatném vedení fyziologických porodů porodní asistentkou a v samostatné ošetřovatelské péči porodní asistentky o fyziologické novorozence) pak souhlas neposkytl.

Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 10. 10. 2007 a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil.

Žalobkyně napadla žalobou toto rozhodnutí v části týkající se neudělení souhlasu k některým druhům výkonů a namítla nedostatečnost či nesprávnost odborných vyjádření a posudků, z nichž nesouhlas vycházel. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření setrval na stanovisku vyjádřeném v napadeném rozhodnutí. Kromě toho poukázal na to, že Nejvyšší správní soud v právně a skutkově obdobné věci odmítl žalobu proti rozhodnutí o nesouhlasu podle § 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních (dále jen zákon č. 160/1992 Sb.); i tato žaloba by tak podle něj měla být odmítnuta.

Soud nejprve zvažoval, zda je možno žalobu věcně projednat; dospěl přitom k závěru, že napadené rozhodnutí je aktem, který je vyloučen ze soudního přezkoumání.

Správní orgány v této věci postupovaly podle § 10 - § 12 zákona č. 160/1992 Sb. Jak soud zjistil ze správního spisu, žalobkyně podala dne 11. 12. 2006 žádost o změnu registrace nestátního zdravotnického zařízení z důvodu změny místa provozování; správní orgán ji však poučil o tom, že bez ohledu na důvod žádosti o změnu registrace musí předložit i další podklady vyžadované zákonem, konkrétně provozní řád schválený orgánem ochrany veřejného zdraví, souhlas orgánu příslušného k registraci s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče (o ten jde ve věci této žaloby), a nájemní smlouvu se státním zdravotnickým zařízením nebo nestátním zařízením. Řízení ve věci žádosti o změnu registrace proto správní orgán přerušil a vyzval žalobkyni k předložení chybějících podkladů. Ze správního spisu není patrný další průběh řízení ve věci žádosti o změnu registrace; je však nasnadě, že správní orgán musel v přerušeném řízení pokračovat a vydat v něm rozhodnutí.

Podle § 10 odst. 1 zákona č. 160/1992 Sb. orgán příslušný k registraci nestátního zdravotnického zařízení provede registraci na základě žádosti provozovatele nestátního zařízení; podle § 12 odst. 2 zákona platí, že dojde-li ke změnám týkajícím se údajů obsažených v rozhodnutí o registraci nebo dokladů, které je provozovatel nestátního zařízení povinen připojit k žádosti o registraci, orgán příslušný k registraci rozhodne o změně, popřípadě zrušení registrace. Z § 10 odst. 3 zákona pak plyne, jaké další doklady je žadatel v konkrétních případech povinen předložit při žádosti o registraci; pod písm. b) se jako jedna z podmínek rozhodnutí o registraci stanoví souhlas orgánu příslušného k registraci s personálním a věcným vybavením, s druhem a rozsahem zdravotní péče poskytované nestátním zařízením.

Ačkoli tedy rozhodnutí o souhlasu podle § 10 odst. 3 písm. b) zákona č. 160/1992 Sb. nepochybně je rozhodnutím ve smyslu formálním (obsahuje výrok, odůvodnění a poučení, je vydáváno k žádosti účastníka ve správním řízení), nejde o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“) – tedy o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti účastníka. Samotné udělení (nebo neudělení) souhlasu orgánem příslušným k registraci totiž nezasahuje s konečnou platností do hmotných práv provozovatele nestátního zařízení. Takový akt provozovateli (žalobci) ještě nezakládá žádné konkrétní povinnosti ani mu neuděluje či neodnímá práva. Rozhodnutím o právech a povinnostech je až rozhodnutí o registraci či rozhodnutí o změně registrace; účinky rozhodnutí o souhlasu či nesouhlasu podle § 10 odst. 3 písm. b), které nutně předchází rozhodnutí o registraci (o změně registrace), tak na účastníka dopadnou právě až vydáním rozhodnutí ve věci žádosti o registraci (o změnu registrace).

Obsah rozhodnutí o souhlasu podmiňuje obsah následně vydávaného rozhodnutí o registraci (o změně registrace); jde o tzv. subsumovaný správní akt, který může být podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumán v řízení o žalobě proti finálnímu rozhodnutí (zde rozhodnutí o změně registrace). Současná judikatura Nejvyššího správního soudu již připouští samostatný přezkum určitého typu podkladových rozhodnutí, jimiž jsou tzv. závazná stanoviska (srov. č. 1764/2009 Sb. NSS); o takové závazné stanovisko ale v této věci nejde. To proto, že orgán rozhodující o souhlasu a orgán rozhodující o registraci jsou totožné; řízení o souhlasu není do důsledků vzato samostatným řízením probíhajícím nezávisle na „hlavním“ řízení (řízení ve věci žádosti o změnu registrace), ale jen určitým odděleným úsekem probíhajícím v rámci řízení hlavního; konečně předmět obou řízení je totožný – nejde o to, že by v řízení o souhlasu byly posuzovány jiné zájmy než v řízení o registraci (opačně viz citované č. 1764/2009 Sb. NSS, kde se proti sobě stavěla odlišnost zájmů hájených orgánem ochrany přírody a krajiny, který měl posoudit otázku stavební činnosti ve zvláště chráněném území a její slučitelnosti s ochranou přírody a krajiny, a zájmů, které při svém rozhodování o žádosti o stavební povolení měl brát v úvahu stavební úřad).

Rozhodnutí, jímž žalobkyni nebyl udělen souhlas s částí výkonů, které mělo nestátní zařízení poskytovat, tedy ještě není finálním rozhodnutím ve věci žádosti o změnu registrace nestátního zdravotnického zařízení; nemohlo tak zasáhnout do práv žalobkyně a založit jí žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s. (srov. k tomu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 3 Ads 145/2008 - 77, a ze dne 24. 3. 2010, č. j. 3 Ads 144/2009-103, publikované na www.nssoud.cz). Jelikož je napadené rozhodnutí úkonem správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., je ze soudního přezkoumání vyloučeno podle § 70 písm. a) s. ř. s. Proto soud žalobu proti takovému rozhodnutí odmítl [§ 46 odst. 1 písm. d), § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s.]

O náhradě nákladů řízení rozhodl Městský soud v Praze v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozsudku, a to u Městského soudu v Praze. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 31. ledna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru