Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 37/2008 - 41Rozsudek MSPH ze dne 30.06.2011

Prejudikatura

1 Afs 38/2006

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 106/2011 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 37/2008 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: Moravský rybářský svaz, o. s., se sídlem Soběšická 83, 614 00 Brno, zastoupeného Mgr. Petrem Kubicou, advokátem se sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, 117 05 Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) Ing. J. H., 2) J. H., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2007, č. j. 42366/2007-16230,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Krajský úřad kraje Vysočina vyhlásil dne 30. 12. 2003 rybářský revír Třešťský potok a přenechal výkon rybářského práva v tomto revíru žalobci. Rozhodnutím ze dne 15. 8. 2007, vydaným k žádosti manželů H. (nyní osoby zúčastněné na řízení) postupem podle § 4 odst. 6 a § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/2004 Sb., o rybářství, vyňal z tohoto rybářského revíru rybník Pod vsí a zároveň odňal uživateli tohoto rybářského revíru – Moravskému rybářskému svazu (nyní žalobce) – povolení k výkonu rybářského práva na tomto rybníku.

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal; žalovaný rozhodl o jeho odvolání dne 19. 11. 2007 tak, že „Odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 15. 7. 2007, č. j. KUJI 56183/2007, OLVHZ 17901/2005 Dr., se potvrzuje a odvolání se zamítá.“ Podle žalovaného není na překážku, že manželé H. podali žádost o odnětí výkonu rybářského práva v situaci, kdy již běželo řízení o stejné jejich žádosti, podané dne 13. 6. 2001: souběžné podání žádosti je totiž plně v dispozici účastníka řízení a není pravda, že by novou žádostí bylo zahájeno nové správní řízení. Ostatně žadatelé současně s novým podáním žádosti požádali o zastavení řízení o předchozí žádosti. Co se týče povahy dotčeného vodního útvaru, odkázal žalovaný na stanovisko vodoprávního úřadu ze dne 14. 5. 2007. Podle něj bylo pro toto dílo – rybník vydáno povolení k nakládání s vodami, z čehož plyne, že toto vodní dílo – rybník bylo postaveno před rokem 1955 a jako tzv. starý stav existuje po právu. Rybník má stanovený objem zátopu, je vybaven rybničními objekty a byl pro něj schválen manipulační řád; je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.

Žalobce v žalobě nejprve poukázal na některé formální vady napadeného rozhodnutí. Jako účastníci řízení jsou ve výroku označeni Ing. J. H., J. H. a Mgr. Petr Kubica; posledně jmenovaný však byl pouze žalobcovým zástupcem, nikoli účastníkem, a žalobce sám tu naproti tomu uveden není. Výrok napadeného rozhodnutí ve znění „Odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne…, č. j. …, se potvrzuje a odvolání se zamítá.“ je nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Správní orgán I. stupně pochybil, pokud nezastavil řízení o žádosti manželů H. o vynětí rybníka z rybářského revíru podané u něj dne 30. 9. 2005: řízení o téže žádosti již totiž bylo zahájeno dne 13. 6. 2001, a toto původně zahájené řízení bylo pravomocně skončeno až dnem 26. 11. 2005. Dále žalobce zpochybnil charakter vodního útvaru na pozemcích p. č. xxx a xxx v k. ú. Otín u Stonařova; stanovisko vodoprávního úřadu nevzalo v potaz skutečný technický stav, který je rozhodný pro posouzení charakteru tohoto vodního útvaru. Rybník Pod vsí nesplňuje náležitosti rybníka podle § 2 písm. c) zákona o rybářství; především není tvořen takovým technickým zařízením, které by umožňovalo regulovat jeho vodní hladinu, vypustit a slovit ho. Rybník nelze vypustit a voda jím celoročně protéká mimo hráz; nefunkčnost technického zařízení v minulosti konstatoval i sám správní orgán. Žalobce proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že z kontextu napadeného rozhodnutí je patrné, že účastníkem řízení byl žalobce, nikoli jeho právní zástupce. Z výroku lze zjistit, jak bylo o odvolání rozhodnuto. Pro definici rybníka v § 2 písm. c) zákona o rybářství jsou nepodstatné běžné změny v technickém stavu rybníků (poruchy výpustného zařízení, dílčí poškození hráze, průtočnost rybníka, jeho poloha mimo tok či to, že na něm nelze v daném období intenzivně rybníkářsky hospodařit). Otázka dočasného nebo trvalého znemožnění rybníkářství byla upravena v předešlém zákoně č. 102/1963 Sb.; v současné době již není rozhodující, zda je rybník plně funkční nebo zda má z vodoprávního hlediska dočasné či trvalé problémy. Žalobce nepřípadně považuje dotčené vodní dílo za pouhé jezové vzdutí v řece; při použití výkladu zastávaného žalobcem by však nemohl k rybníkaření sloužit žádný průtočný rybník. Vodoprávní úřad ve svém stanovisku označil vodní dílo za rybník (sám rybářský orgán tuto kompetenci nemá); žalobce toto stanovisko nijak nenapadl. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu soud zjistil, že manželé H. požádali dne 13. 6. 2001 o vynětí rybníka Pod vsí z rybářského revíru Třešťský potok; k tomu doložili rozhodnutí Okresního úřadu Jihlava ze dne 23. 5. 2001, kterým se konstatuje, že dotčený rybník existuje po právu, a zároveň se žadatelům povoluje nakládání s vodami pro rybochovné účely. Jelikož žádost neposkytovala dostatečný podklad pro posouzení věci, přerušil krajský úřad dne 24. 7. 2001 řízení a uložil žadatelům, aby nejpozději do 7. 9. 2001 svou žádost doplnili. Poté, co tak učinili, pokračoval krajský úřad v řízení. V něm dospěl k závěru, že zákon o rybářství (č. 102/1963 Sb.) neumožňuje vyjmout vodní nádrž z rybářského revíru; proto si vyložil žádost manželů H. jako žádost o vytvoření nového rybářského revíru, a dne 16. 1. 2003 vyhlásil nový revír, který již nezahrnuje rybník Pod vsí. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce zrušeno dne 21. 3. 2003 a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Mezitím dne 31. 7. 2003 požádal sám žalobce o provedení změn v rybářském revíru Třešťský potok; krajský úřad žádosti vyhověl dne 30. 12. 2003 a nově učinil součástí revíru další dvě vodní plochy, přičemž v revíru zůstal navzdory námitkám manželů H. zahrnut i rybník Pod vsí.

KrajskýúřadnařídilústníjednánívevěcižádostimanželůH. ze dne 13. 6. 2001 na den 30. 8. 2005; při tomto jednání manželé H. vzali zpět svůj návrh na zahájení řízení. Tento svůj úmysl vzít zpět návrh na zahájení řízení ze dne 13. 6. 2001 zopakovali i v podání ze dne 30. 9. 2005, jímž zároveň požádali o zahájení nového správního řízení ve věci vynětí rybníka Pod vsí z rybářského revíru. Krajský úřad rozhodnutím ze dne 7. 11. 2005 zastavil řízení o původní žádosti ze dne 13. 6. 2001 a rozhodnutím ze dne 7. 12. 2005 přerušil řízení ve věci nové žádosti o vynětí rybníka z rybářského revíru. Po předložení dalších podkladů krajský úřad vyhověl žádosti manželů H. ze dne 30. 9. 2005 svým rozhodnutím ze dne 30. 10. 2006. Žalovaný zrušil toto rozhodnutí dne 2. 4. 2007 a uložil krajskému úřadu, aby si vyžádal originály listin a pro posouzení charakteru vodního útvaru též stanovisko vodoprávního úřadu. Vodoprávní úřad zaujal dne 14. 5. 2007 stejné stanovisko jako Okresní úřad Jihlava v rozhodnutí ze dne 23. 5. 2001- tedy že se jedná o rybník. Krajský úřad poté znovu rozhodl dne 15. 8. 2007 a vyhověl manželům H., stejně tak žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. 11. 2007, které je nyní napadeno žalobou.

Žaloba není důvodná.

Podle § 4 odst. 6 zákona o rybářství může příslušný rybářský orgán změnit rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, změní-li se podmínky rozhodné pro vyhlášení příslušného rybářského revíru nebo dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro chov a podporu života ryb v příslušném rybářském revíru. Změna rozhodnutí může být provedena z vlastního podnětu příslušného rybářského orgánu nebo na žádost uživatele příslušného rybářského revíru nebo vlastníka rybníka nebo pozemku, na kterém se nachází uzavřená voda. Podle § 10 odst. 1 písm. f) zákona o rybářství příslušný rybářský orgán odejme povolení výkonu rybářského práva svým rozhodnutím na základě žádosti vlastníka rybníka nebo vlastníka nebo všech vlastníků nebo všech spoluvlastníků pozemku, na němž se uzavřená voda nachází.

Je pravda, že žalovaný v záhlaví svého rozhodnutí označil jako účastníka řízení – vedle Ing. J. H. aj. H. – také Mgr. Petra Kubicu, advokáta se sídlem Kobližná 19, Brno, který byl přitom zástupcem Moravského rybářského svazu, nikoli účastníkem. Toto pochybení však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Již správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí terminologicky zaměňoval účastníka řízení a jeho zástupce, když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že „nevyhovuje námitkám a připomínkám účastníka řízení, advokáta Mgr. Petra Kubici, Společná advokátní kancelář, Kobližná 19, 602 00 Brno“; zároveň však dodal „jež (sic) zastupuje na základě plné moci ze dne 10. 8. 2006 ) účastníka správního řízení MRS (tj. Moravský rybářský svaz). Zároveň je z odůvodnění rozhodnutí I. stupně je jasné, že uživatelem rybářského revíru a účastníkem, o jehož hmotná práva tu šlo, byl Moravský rybářský svaz, nikoli jeho advokát, který za něj pouze činil podání. Totéž zmatení pojmů se pak objevuje i v rozhodnutí žalovaného, který v záhlaví nesprávně označuje účastníky, ovšem hned v prvním odstavci odůvodnění uvádí, že „Zároveň bylo tímto rozhodnutím (tj. rozhodnutím orgánu I. stupně) odňato současnému uživateli rybářského revíru (…), tj. Moravskému rybářskému svazu, Soběšická 83, 614 00 Brno, právně zastoupeným (sic) Mgr. Petrem Kubicou“. Je tedy zřejmé, že správní orgány obou stupňů si neujasnily vztah mezi pojmy účastníka správního řízení (nositele hmotných práv, kterým je v tomto případě Moravský rybářský svaz) a jeho zástupce (který v řízení pouze vystupuje jménem účastníka, sám však žádná hmotná práva nemá); toto pochybení však nijak nezkrátilo skutečného účastníka (Moravský rybářský svaz) na jeho právech.

Stejně tak nemůže vést ke zrušení rozhodnutí ani pochybení, kterého se žalovaný dopustil při formulaci výroku svého rozhodnutí, který zní takto: „Odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Vysočina ze dne 15. 7. 2007, č. j.: KUJI 56183/2007, OLVHZ 17901/2005 Dr., se potvrzuje a odvolání se zamítá.“ V tomto znění výrok skutečně nedává smysl, ovšem z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, jaké stanovisko žalovaný zaujal k různým odvolacím námitkám vzneseným žalobcem; v závěru odůvodnění žalovaný shrnuje, že argumenty odvolatele (žalobce) nebyly shledány právně oprávněnými, ani nebylo shledáno pochybení v postupu orgánu I. stupně. Formulace výroku rozhodnutí je tedy spíše zjevnou chybou, kterou by případně bylo možno opravit postupem podle § 70 správního řádu (zákon č. 5000/2004 Sb.). Z kontextu rozhodnutí není pochyb o tom, jak žalovaný s odvoláním naložil; pochybení při formulaci výroku proto v tomto případě nepůsobí nesrozumitelnost rozhodnutí jako celku a není důvodem pro jeho zrušení.

Důvodná není ani námitka, podle níž měl správní orgán zastavit řízení o žádosti manželů H. podané dne 30. 9. 2005, a pokud tak neučinil a o žádosti věcně rozhodl, je jeho rozhodnutí nezákonné. Jak plyne z výše provedené rekapitulace průběhu řízení, manželé H. podali první žádost o vynětí rybníku Pod vsí z rybářského revíru dne 13. 6. 2001; v řízení zahájeném touto žádostí bylo v roce 2003 vydáno rozhodnutí ve věci, to však bylo vzápětí zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Když pak správní orgán na den 30. 8. 2005 nařídil ústní jednání, projevili manželé H. úmysl vzít svou žádost ze dne 13. 6. 2001 zpět, což zopakovali i v podání ze dne 30. 9. 2005, kterým zároveň podali novou žádost o totéž. Je nesporné, že v okamžiku podání této nové žádosti ještě stále běželo řízení o žádosti původní; dřívější správní řád (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení), podle nějž se řízení o žádosti mělo dokončit ve smyslu přechodného ustanovení § 179 odst. 1 nového správního řádu, však pro tento případ neobsahoval přesná procesní pravidla [na rozdíl od nyní účinného správního řádu, srov. jeho § 66 písm. e) a § 48 odst. 1]. V praxi se proto postupovalo i tak, že správní orgán neformálně poučil žadatele o tom, že podání nové žádosti není v takové situaci přípustné, a poté pokračoval v řízení o žádosti původní.

To mohl udělat i správní orgán v této věci; pokud tak ovšem neučinil, nelze to přičítat k tíži žadatelů – manželů H. – kteří ze svého laického hlediska logicky (ačkoli motivace takového postupu není zcela jasná) nejprve požádali o zastavení původního řízení, a poté iniciovali zahájení řízení nového. Procesně nesprávný způsob, jakým se správní orgán k věci postavil, nemohl mít žádný vliv na výsledek rozhodnutí o věci samé, protože i kdyby správní orgán zastavil řízení o nové žádosti a pokračoval v řízení původním, dospěl by ke stejnému hmotněprávnímu závěru. Není ostatně zřejmé, kam žalobce touto námitkou míří a v čem konkrétně spatřuje porušení svých práv. To, že rozhodnutí ve věci vydané dne 15. 8. 2007 je z hlediska formálního rozhodnutím ve věci žádosti o vynětí rybníku z rybářského revíru ze dne 30. 9. 2005, a nikoli ve věci obsahově totožné žádosti ze dne 13. 6. 2001, nepůsobí jeho nezákonnost.

Důvodná není ani námitka týkající se posouzení dotčeného vodního díla jako rybníku. Podle § 2 písm. c) zákona o rybářství je rybníkem vodní dílo, které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními.

Pokud by správní orgán formálně rozhodoval o žádosti manželů H. podané dne 13. 6. 2001, postupoval by ve smyslu přechodného ustanovení stávajícího zákona o rybářství (§ 34 odst. 3) a aplikoval by definici rybníku podle § 4 odst. 1 dřívějšího zákona o rybářství (zákon č. 102/1963 Sb.). Podle té je rybníkem uměle vytvořené vodohospodářské dílo určené především k chovu ryb s přírodním dnem a s technickou vybaveností nutnou k regulaci vodní hladiny. Rybník je tvořen hrází a pozemkem, na kterém je hráz postavena, a dalšími technickými doplňky, přítokovou částí, odpadem, zatopenými pozemky na úroveň hladiny vody při návrhovém průtoku, popřípadě obvodovou stokou. Ačkoli jsou obě definice poněkud odlišné, obě považují za rybník vodní dílo, jehož součástí je především hráz a další technická zařízení, jimiž lze regulovat vodní hladinu. Žalobce namítá, že rybník Pod vsí neumožňuje za stávajícího stavu řádné rybniční hospodaření, protože jeho hladinu nelze regulovat; soud se ovšem ztotožňuje se žalovaným v tom, že případně špatný technický stav těch zařízení, která jsou pro rybniční hospodaření nezbytná (hráz, výpustné zařízení), neznamenají zánik statusu rybníka, pokud je zároveň nepochybné, že taková zařízení tu jsou.

Jak plyne z povolení k nakládání s vodami, které manželům H. vydal dne 23. 5. 2001 Okresní úřad Jihlava, rybník má sypanou hráz o délce 64 m, dále se tu uvádějí údaje o koruně hrázy, maximálním převýšení koruny hráze a maximální výšce hráze, jakož i o normálním nadržení rybníka (2,0300 ha). Výpustné zařízení je podle tohoto rozhodnutí nefunkční, šachta s šoupětem se nacházejí u dna rybníka. V podmínkách povolení se žadatelům ukládá, aby do 31. 12. 2001 uvedli výpustné zařízení do funkčního stavu. Stejné údaje zopakoval Magistrát města Jihlavy, odbor životního prostředí, ve svém stanovisku ze dne 14. 5. 2007, poskytnutém pro účely řízení ve věci žádosti o vynětí rybníku z rybářského revíru, kterým vyslovil, že rybník Pod vsí je vodním dílem. Ve spisu je krom toho založena i “Průvodní technická zpráva projektu na obnovu rybníka u obce Otín“ z listopadu 1961; v ní se uvádí, že původně byly na místě navržené obnovy rybníka dva menší rybníky, jejichž hráze byly v minulosti poškozeny vodou a nebyly opravovány, ale naopak prokopány v místech koryta potoka; hráz by tedy měla být opravena (obnovení přepadu). Ze zprávy též plyne, že v rámci opravy hráze mělo být do ní osazeno výpustné zařízení.

Obsah správního spisu tak svědčí o tom, že rybník Pod vsí obsahuje hráz a rybniční zařízení, jakkoli třeba nejsou v dobrém stavu. Zákon o rybářství nijak nepodmiňuje status rybníka kvalitou jeho hráze a technického provedení, ani – jak na to poukazuje žalovaný – již neobsahuje ustanovení o prohlášení rybníka za trvale nezpůsobilý k řádnému rybníkářskému hospodaření (srov. § 6 odst. 2 dřívějšího zákona o rybářství, ve znění do 28. 11. 2000).

Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly

žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Osoba zúčastněná na řízení by měla právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem (§ 60 odst. 5 s. ř. s.); k tomu ale v této věci nedošlo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 30.června 2011

JUDr. Eva Pechová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Válková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru