Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 361/2007 - 58Rozsudek MSPH ze dne 21.01.2011

Prejudikatura

5 A 164/2002


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 361/2007 - 58-61

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: JAVORNÍK, s. r. o., IČ 45790639, se sídlem Jaromíra Vejvody 1438, 156 00 Praha 5 – Zbraslav, zastoupeného Mgr. Liborem Hubáčkem, MBA, advokátem se sídlem Tyršova 2077, 256 01 Benešov, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 10. 2007, č. j. S-MHMP 326412/2007/OST/Pi,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2007, č. j. S-MHMP 326412/2007/OST/Pi, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 811,63 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou žalobcova zástupce Mgr. Libora Hubáčka, MBA, advokáta.

Odůvodnění:

Úřad městské části Praha 17, odbor výstavby, rozhodl dne 2. 7. 2007 o tom, že „uznává žalobce odpovědným“ za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. l) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), kterého se žalobce dopustil tím, že v době od 23. 3. 2006 až dosud užívá stavbu „Koliba Javorník“, umístěnou na pozemcích parc. č. 1238/4, 1241/1, 1411/26 a 1411/27 v k. ú. Řepy, bez kolaudačního rozhodnutí. Za to uložil správní orgán žalobci podle § 181 písm. c) stavebního zákona pokutu ve výši 750 000 Kč.

K žalobcovu odvolání změnil žalovaný výrok napadeného rozhodnutí v údaji o době, kdy probíhalo protiprávní jednání (nově ji vymezil daty 9. 5. 2007 – 14. 6. 2007); ve zbytku napadené rozhodnutí potvrdil.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl nepříslušnost správního orgánu I. stupně. Ten rozhodoval jako stavební úřad příslušný podle § 13 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a podle vyhlášky č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy, ačkoli o přestupku by mohl rozhodovat pouze jako správní orgán příslušný podle § 53 odst. 4 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích; rozhodnutí žalovaného je proto nicotné. Stavební úřad dále pochybil tím, že řízení původně zahájené proti jednateli žalobce, Ing. J. Š., řádně nezastavil předtím, než zahájil řízení vůči žalobci (usnesení o zastavení řízení totiž nebylo Ing. Š. řádně doručeno). Podle napadeného rozhodnutí byl stavební úřad obeznámen s provozováním předmětné stavby od 20. 6. 2005, minimálně však od 23. 3. 2006; více než rok však zůstal nečinný. Odpovědnost žalobce za spáchání přestupku tak zanikla (viz § 20 zákona o přestupcích), bez ohledu na následnou snahu žalovaného o nápravu tohoto stavu. Podle § 77 zákona o přestupcích by obviněný z přestupku měl být „uznán vinným“, nikoli „odpovědným“. Vlastní příčinou řízení o přestupku byly průtahy ve stavebním řízení způsobené stavebním úřadem. Ing. Š. jako stavebník podal již dne 30. 6. 2005 návrh na kolaudaci stavby; stavební úřad však kolaudační řízení přerušil, protože byly zjištěny závady bránící užívání stavby. Některé z vytýkaných nedostatků však přesahovaly rámec zákona. Stavebník předložil opakovaně ve dnech 7. 10. 2005, 18. 7. 2007 a 23. 8. 2007 projekt ke změně stavby před dokončením; stavební úřad však na to nijak nereagoval, a uložením trestu za skutek spáchaný žalobcem se snaží zakrýt své vlastní pochybení. Stavební úřad svou dlouhodobou nečinností vyvíjel na žalobce neúnosný ekonomický tlak: stavba byla financována z úvěru, který mohl být splácen jen z provozu stavby. Žalobce nikdy neměl v úmyslu vyhýbat se plnění zákonných povinností; spíše se stal obětí nečinnosti a chyb stavebního úřadu. Není pravda, že by provoz pohostinství v nezkolaudované stavbě ohrožoval návštěvníky; nic takového nebylo prokázáno. Stavba je moderní a splňuje všechna přísná kritéria provozování obdobného zařízení. Trest považuje žalobce za nespravedlivý a neúměrný, také proto, že jde o dočasnou stavbu (o tom se žalovaný ani nezmínil; z toho je zřejmé, že se řádně neseznámil s podklady pro rozhodnutí).

Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, případně – pokud se soud ztotožní se závěrem správních orgánů o žalobcově vině – aby upustil od trestu nebo jej snížil v mezích zákonem dovolených.

V podání ze dne 17. 4. 2008 žalobce dodal, že vady, pro které stavební úřad stavbu dosud nekolaudoval, jsou neopodstatněné; požadavky stavebního úřadu na klimatizační jednotku v kombinaci s nyní užívaným odsáváním by vedly k možnému nebezpečí otravy uživatelů stavby.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že řízení bylo vedeno o správním deliktu, nikoli o přestupku. Co se týče zastavení řízení vedeného proti Ing. Š., nemůže se neoznámení rozhodnutí dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Skutečnost, zda bude stavba povolena k trvalému či k dočasnému užívání, není rozhodná ani pro kvalifikaci protiprávního jednání, ani pro výši uložené sankce. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Při jednání konaném dne 21. 1. 2011 strany setrvaly na svých procesních postojích.

Ze správního spisu soud zjistil, že Ing. J. Š. jako podnikající fyzické osobě bylo dne 22. 5. 2007 oznámeno zahájení řízení ve věci porušení § 180 odst. 1 písm. l) stavebního zákona; usnesením ze dne 25. 5. 2007 pak bylo řízení zastaveno, protože stavební úřad zjistil, že Ing. Š. již nepodniká jako fyzická osoba, ale je jednatelem obchodní společnosti JAVORNÍK, s. r. o. Usnesení bylo Ing. Š. doručeno dne 28. 5. 2007. Ve spisu je založen úřední záznam ze dne 10. 5. 2007 o ohledání dočasné stavby „Koliba Javorník“ s fotografickou dokumentací, účtenkou z provozovny a připojenými výtisky z webových stránek www.kolibajavornik.cz. Dne 6. 6. 2007 bylo zahájení řízení oznámeno vůči žalobci (obchodní společnosti). Při ústním jednání konaném dne 14. 6. 2007 jednatel žalobce Ing. Š. potvrdil, že kolibu provozuje již několik let bez kolaudačního rozhodnutí. V rozhodnutí ze dne 2. 7. 2007 stavební úřad uvedl, že stavba byla povolena rozhodnutím ze dne 8. 3. 2004; dne 3. 6. 2005 bylo zahájeno kolaudační řízení, dne 20. 6. 2005 však bylo přerušeno. Ani v řízení o přestupku, které předcházelo nyní vedenému řízení o správním deliktu, nepředložil jednatel žalobce žádná souhlasná stanoviska orgánů státní správy či jiné dokumenty; stejně tak nikdy nebyla podána žádost o změnu stavby před dokončením. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání uzavřel, stejně jako stavební úřad, že spáchání deliktu bylo jednoznačně prokázáno; protiprávní stav byl však spolehlivě doložen až dne 9. 5. 2007, proto žalovaný v tomto směru opravil výrok rozhodnutí. Užívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí je hrubým porušením stavebního zákona – tím spíše, že se jedná o pohostinství, jehož provoz ohrožuje návštěvníky. Další přitěžující okolností je fakt, že žalobce nezamezil trvání protiprávního stavu a neprojevil snahu o jeho odstranění. Pokuta byla proto správně uložena v horní části zákonné sazby. Na to nemá vliv ani závěr žalovaného, podle nějž byl protiprávní stav doložen až od 9. 5. 2007 (nikoli od 23. 3. 2006): žalobci přitěžuje to, že podle vlastního doznání trval protiprávní stav déle než rok.

Žaloba je důvodná.

Neobstojí žádná ze žalobních námitek, jimiž se žalobce dovolává zákona o přestupcích. V dané věci byl totiž žalobce potrestán za správní delikt, nikoli za přestupek; ostatně přestupek může spáchat jen osoba fyzická, jíž žalobce není. Ve věci tedy rozhodovaly správní orgány věcně příslušné podle stavebního zákona; zákon o přestupcích se tu neuplatní a rozhodnutí nebylo vydáno k tomu nepříslušným orgánem, natož aby bylo nicotné. Stejně tak nemůže žalobce s úspěchem namítat, že odpovědnost za „přestupek“ zanikla, neboť od jeho spáchání již uplynul více než jeden rok, a správní orgán přitom o protiprávním jednání věděl. Zákon o přestupcích nelze ve věcech správních deliktů aplikovat ani podpůrně, takže objektivní roční lhůta pro zánik odpovědnosti se tu neuplatní. Žalobce navíc směšuje lhůtu objektivní a subjektivní, protože § 20 zákona o přestupcích upravuje roční lhůtu objektivní – ta běží od okamžiku, kdy byl přestupek spáchán, zatímco žalobce se dovolává dat, od nichž podle něj správní orgán o protiprávním jednání věděl; od okamžiku, kdy se správní orgán o takovém jednání dozví, však běží lhůta subjektivní. (Kromě toho ani není zřejmé, proč se žalobce zmiňuje právě o konkrétních datech 20. 6. 2005 a 23. 3. 2006; dne 20. 6. 2005 bylo přerušeno kolaudační řízení – z toho přece automaticky neplyne, že tím dnem bylo započato s protiprávním užíváním stavby – a o dni 23. 3. 2006 se zmínil správní orgán I. stupně jako o počátku protiprávního jednání, nicméně žalovaný toto konstatování uvedl na pravou míru s tím, že k tomuto dni protiprávní jednání ještě prokázáno nebylo.)

V případě správních deliktů (jejichž procesní úprava není – na rozdíl od přestupků – sjednocena) upravuje běh objektivních a subjektivních lhůt každý zákon speciálně. Stavební zákon, podle nějž úřady postupovaly v této věci, tak činí v § 182 odst. 3: podle něj odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže stavební úřad o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl (subjektivní lhůta), nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán (objektivní lhůta). Žalovaný popřel, že by užívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí již ode dne 23. 3. 2006 bylo jakkoli doloženo, ve spisu o tom není žádný doklad; údaj o tomto datu ve výroku rozhodnutí I. stupně byl chybný – proto jej žalovaný z výroku vypustil; nelze tedy dovozovat, že by užívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí bylo orgánu I. stupně známo již od tohoto data. Co se týče objektivní lhůty, žalobce tu opomíjí, že užívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí je trvajícím deliktem – tj. lhůta pro zánik odpovědnosti může plynout až od okamžiku, kdy byl trvající protiprávní stav ukončen; jak je ze spisu zřejmé, protiprávní stav v této věci nepochybně trval dne 10. 5. 2007, kdy správní orgán I. stupně pořídil fotodokumentaci.

Námitku, podle níž nebylo Ing. Š. řádně doručeno usnesení o zastavení řízení ve věci správního deliktu podle § 180 odst. 1 písm. l) stavebního zákona, vyvrátil již žalovaný poukazem na to, že ve správním spisu je založena doručenka, podle níž Ing. Š. zásilku zjevně převzal; není pak podstatné, na jaké adrese se tak stalo. Krom toho není jasné, jaký vliv by okolnosti doručování Ing. Š. měly mít na zákonnost nyní přezkoumávaného rozhodnutí, jehož adresátem je žalobce jakožto právnická osoba.

Průtahy v kolaudačním řízení, na něž žalobce poukazoval, se soud v tomto řízení nezabýval; podstatné pro rozhodnutí o deliktu je to, že kolaudační rozhodnutí vydáno nebylo, a přesto byla stavba provozována. Jakkoli byl žalobce subjektivně přesvědčen o nezávadnosti stavby a o jejím moderním vybavení, nemohl provozovat restauraci bez kolaudačního rozhodnutí, a neopravňovaly jej k tomu ani jeho ekonomické potíže.

Skutečnost, že šlo o dočasnou stavbu, není nutně kritériem, které by správní úřad musel brát v úvahu při ukládání pokuty (zde úřad logicky neuvažoval o tom, zda protiprávní jednání bude do budoucna pokračovat, ale posuzoval pouze, co se stalo již v minulosti); není proto důležité, zda byla tato skutečnost v řízení hodnocena či nikoli.

Žalobce má naproti tomu pravdu v tom, že ve výroku rozhodnutí o správním deliktu byl užit nesprávný výraz: správní orgán by měl konstatovat vinu, nikoli odpovědnost za správní delikt (tedy je vinen, nikoli je odpovědný).

Ke zrušení napadeného rozhodnutí pak soud vedla nesprávná úvaha žalovaného o výši pokuty. Pokuta byla uložena podle § 181 písm. c) stavebního zákona, kde je za daný delikt stanovena maximální pokuta ve výši 1 000 000 Kč. Stavební úřad jako správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce se dopouštěl protiprávního jednání v období v době od 23. 3. 2006 až dosud (tedy do 2. 7. 2007, celkem tak mělo jít o dobu delší než rok a čtvrt), a za to mu uložil pokutu ve výši 750 000 Kč (tedy ve výši tří čtvrtin zákonné sazby). Žalovaný k odvolání změnil údaj o trvání protiprávního jednání: to podle něj bylo prokázáno jen v období od 9. 5. 2007 do 14. 6. 2007. Výši pokuty však ponechal nezměněnou, protože neoprávněné užívání stavby trvalo podle vlastního vyjádření žalobce déle než rok, a tato okolnost žalobci přitěžuje.

Takto zdůvodněný závěr o výši pokuty nemůže obstát. Podle § 182 odst. 2 stavebního zákona se při určení výše pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. O závažnosti jistě svým dílem vypovídá i prokázaná délka protiprávního jednání; není pak možné a logicky obhajitelné, aby za jednání trvající rok a čtvrt byl pachatel potrestán stejně intenzivně jako za jednání trvající (resp. prokazatelně trvající) necelých pět týdnů. Pokud žalovaný připustil, že protiprávní jednání trvající rok a půl nebylo žalobci prokázáno, nemůže tentýž neprokázaný fakt připsat žalobci k tíži při určování výše pokuty. Už vůbec je pak absurdní, aby touto přitěžující okolností bylo v podstatě vlastní doznání žalobce, které nebylo podloženo žádnými jinými důkazními prostředky dokládajícími onu delší dobu neoprávněného užívání.

Při stanovení výše pokuty tedy žalovaný pochybil. S ohledem na nepoměr prokázaných dob protiprávního jednání ve výroku rozhodnutí orgánů I. a II. stupně a na stále stejnou výši pokuty je pokuta i nepřiměřeně vysoká. Soud však nevyhověl žalobcovu návrhu na upuštění od trestu nebo na jeho snížení (k němuž se při jednání připojil i žalovaný): pro tento postup jsou totiž předpoklady jen tehdy, jestliže tu nejsou důvody pro zrušení rozhodnutí z důvodu nezákonnosti nebo vad řízení (srov. § 78 odst. 2 s. ř. s.). Úvaha, která vedla žalovaného k ponechání pokuty ve stejné výši jako ve výroku rozhodnutí I. stupně, je ale nezákonná; proto soud neměnil napadené rozhodnutí ve výroku o výši pokuty, ale zrušil je a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“); v něm bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce měl ve věci úspěch, a žalovaný je tak povinen zaplatit mu náklady řízení o žalobě, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (2000 Kč) a z odměny advokáta za tři úkony právní služby – převzetí zastoupení, podání žaloby a účast při jednání soudu (3 x 2100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, včetně náhrady hotových výdajů (3 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas ve výši 4 x 100 Kč (čtyři půlhodiny podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady cestovních výdajů na 100 km dlouhé trase Benešov – Praha a zpět sestávající ze základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 370 Kč [při sazbě 3,70 Kč za 1 km podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 377/2010 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot] a z nákladů na pohonné hmoty v průměrné výši 206,36 Kč [při sazbě 30,80 Kč za jeden litr motorové nafty podle § 4 písm. b) vyhlášky č. 377/2010 Sb. a průměrné spotřebě 6,7 litrů/100 km); celkem tedy činí náklady vynaložené žalobcem na soudní poplatek a odměnu advokáta 10 176,36 Kč. Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, a odměna se tak zvyšuje o částku 1635,27 Kč odpovídající dani, kterou je zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů. Celkem tedy žalobci náleží 11 811,63 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 21. ledna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru