Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 333/2007 - 31Rozsudek MSPH ze dne 21.12.2010


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 333/2007 - 31-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Z. B., zast.: JUDr. Milanem Strnadem, advokátem, Štěpánská 3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, Nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4.9.2007, č.j. 138/2007-190-TAXI/3

takto:

Žaloba se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrát hl.m. Prahy, odboru dopravy ze dne 31.1.2007, čj. MHMP-318523/2006/DOP-T/Ho, tak, že:

Ve výroku I. konstatoval část výroku o vině prvostupňového rozhodnutí, kterou podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

Ve výroku II. rozhodl, že odvolání se zamítá a rozhodnutí se potvrzuje podle § 90 odst. 5 správního řádu ve zbývající části předmětu řízení, konkrétně ve věci porušení ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) bod 4 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, jehož se dne 24.3.2006 měl provozovatel taxislužby dopustit tím, že nezajistil, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která má průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby. Ve výroku II. pak žalovaný uložil podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě za toto porušení zákona pokutu ve výši 90.000,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000,- Kč s uvedením lhůty splatnosti a účtu, na který má být placeno.

V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 24.3.2006 byla v rámci výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě na úseku taxislužby provedena kontrola vozidla SPZ: 4S1 6338, kontrolovanou osobou byl provozovatel taxislužby a řidič uvedeného vozidla Z. B., trvalým pobytem i místem podnikání T., P.. Při kontrole bylo zjištěno, že k výkonu taxislužby bylo použito vozidlo, které nebylo evidováno pro účely výkonu taxislužby, nebylo jako vozidlo taxislužby označeno, nebylo vybaveno taxametrem, hasícím přístrojem a doklady potřebnými k provozování taxislužby, jakož i dalšími náležitostmi povinnými pro výkon taxislužby, rovněž bylo zjištěno, že účastník řízení po ukončení jízdy nevydal cestujícím doklad o výši jízdného jako výstup z tiskárny taxametru. O provedené kontrole a zjištěných porušeních povinností provozovatele taxislužby byl sepsán protokol č. 240306/3/Žk, který účastník odmítl podepsat a převzít jeho kopii, námitky proti protokolu nepodal. K oznámení o zahájení správního řízení ze dne 28.8.2006 ani k oznámení o ukončení dokazování ze dne 14.12.2006 se účastník řízení nevyjádřil. Dopravní úřad vydal dne 31.1.2007 rozhodnutí čj. MHMP-318523/2006/DOP-T/Ho, jímž uložil pokutu 200 000,- Kč za správní delikty podle § 35 odst. 1 písm. a), c), g) a podle § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě. V podaném odvolání odvolatel namítl, že se nemohl dopustit správních deliktů na úseku taxislužby, neboť v době provádění kontroly taxislužbu neprovozoval. Vozidlo nebylo nijak označeno, nebylo zaparkováno na místě vyhrazeném pro taxislužbu, cestující sami požádali o přepravu nepochybně s vědomím, že se nejedná o vozidlo taxislužby. Odvolatel uskutečněnou jízdu označil jako formu občanské výpomoci, kdy není vyloučena určitá finanční odměna, k níž však v daném případě ani nedošlo. Podle odvolatele nelze dovodit, že by v době kontroly nabízel a provozoval taxislužbu, proto mu nelze ukládat sankce plynoucí z porušení povinnosti při poskytování přepravních služeb taxi.

Odvolací orgán uvedl, že shledal, že prvoinstančním orgánem nebyla správně vymezena část předmětu řízení. V té části předmětu řízení, která se týká povinností provozovatele taxislužby ve vztahu k označení vozidla taxislužby a jeho vybavení doklady a ostatními povinnými náležitostmi, nebyl správně posouzen skutkový stav věci a nebyla vyvozena správná právní kvalifikace; protože se nejednalo o vozidlo taxislužby, nelze na tento případ aplikovat ustanovení zákona o silniční dopravě týkající se povinného označení vozidel taxislužby a jejich vybavení doklady a ostatními náležitostmi, neboť to jsou povinnosti stanovené pouze ve vztahu k vozidlu taxislužby, nikoli k jakémukoli vozidlu. Z ustanovení § 21 odst. 1 zákona o silniční dopravě vyplývá, že vozidlo má být pro účely provozování taxislužby evidováno dopravním úřadem. Účastník však použil vozidlo, které v této evidenci vedeno nebylo, tzn. že se nejednalo o vozidlo taxislužby. Za předpokladu, že odvolatel nabídl či poskytl přepravní službu formou uváděnou v ust. § 2 odst. 8 zákona (splnění tohoto předpokladu odvolací orgán v další části rozhodnutí dovodil), došlo k porušení povinnosti stanovené v § 21 odst. 1 zákona (tj. k porušení povinnosti provozovat taxislužbu pouze vozidlem, které je pro tyto účely evidováno dopravním úřadem) a k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 35 odst. 3 písm. b) zákona o silniční dopravě. Takto provedené posouzení skutkových okolností však neodpovídá předmětu řízení, jak byl vymezen v prvostupňovém rozhodnutí. Odvolací orgán nemůže rozhodnout o jiném předmětu řízení, než který byl vymezen v prvostupňovém rozhodnutí a s ohledem na roční subjektivní promlčecí lhůtu nemůže ani uložit prvostupňovému orgánu zahájení nového správního řízení. Odvolacímu orgánu tedy nezbývá, než rozhodnout o zrušení těch výroků napadeného rozhodnutí, které se týkají povinného označení vozidla taxislužby, jakož i vybavení vozidla taxislužby doklady a jinými náležitostmi a o zastavení řízení týkajícího se těchto otázek.

Zbylý výrok prvostupňového rozhodnutí, tj. výrok o porušení povinnosti vykonávat práci řidiče taxislužby pouze za předpokladu, že řidič taxislužby má průkaz o způsobilosti řidiče vykonávat taxislužbu, posoudil odvolací orgán jako správný.

Odvolací orgán poukázal na ustanovení § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě, které uvádí, že taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje přeprava osob a jejich zavazadel osobními vozidly a ze kterého vyplývá, že řidič taxislužby může nabízet přepravní služby taxislužbou nebo přijímat objednávky i na veřejně přístupných komunikacích a jiných veřejných prostranstvích. V posuzovaném případě byla přepravní služba dvěma zaměstnancům dopravního úřadu nabídnuta po třetí hodině ráno na Smetanově nábřeží u Novotného lávky na Praze 1, tedy na veřejně přístupné komunikaci. Jde o místo turisticky velmi frekventované a atraktivní pro nabízení taxislužby i v nočních hodinách. Jednání účastníka řízení před uskutečněním přepravní jízdy lze posoudit v souladu s § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě jako přijetí objednávky přepravy osob, kterou mu zprostředkovala pro cestující neznámá žena, která cestující oslovila s nabídkou přepravní služby, sjednala cenu za přepravní službu a doprovodila je k vozidlu účastníka řízení. Přijetí objednávky k přepravě je jedním z postupů při poskytování přepravních služeb. Není důležité, zda uvedená žena byla neznámou osobu i pro účastníka řízení. Pro posouzení, zda se jednalo o taxislužbu z hlediska ustanovení § 2 odst. 8 zákona, je podstatné, že účastník řízení přijal objednávku přepravy osob, která mu byla touto ženou postoupená, a že přijetí objednávky se uskutečnilo na veřejně přístupné pozemní komunikaci. Formulace ustanovení § 2 odst. 8 věta druhá zákona o silniční dopravě umožňuje širší výklad, neboť tím, že neuvádí, že přepravní služby nabízí pouze řidič, nevylučuje, že přepravu taxislužbou může nabízet i někdo jiný, tj. osoba, která pak sjednanou přepravu předá jako objednávku přepravy řidiči. Žalovaný uzavřel, že účastník řízení naplnil znaky taxislužby ve smyslu § 2 odst. 8 zákona tím, že přijal na veřejně přístupné komunikaci objednávku k přepravě a následně tuto přepravu poskytl. Skutečnost, že žena doprovodila cestující k vozidlu účastníka, který cestujícím pohotově umožnil nastoupit do vozidla a bez zaváhání je přepravil na dohodnuté místo, může nasvědčovat společnému postupu této ženy a účastníka ve věci nabízení služby. Řidič může pro nabízení služby použít i zprostředkovatele, což nic nemění na tom, že službu nabízí řidič. Správnímu orgánu je z úřední činnosti známo, že při jiné kontrole provedené dne 28.10.2005 bylo zjištěno, že odvolatel nabízel přepravní službu za pomoci jiné osoby, a to na stejném místě, tj. u Novotného lávky; uvedené vypovídá o praxi odvolatele. Podle § 2 odst. 3 zákona o silniční dopravě je znakem taxislužby doprava pro cizí potřeby, při které vzniká závazkový vztah, jehož předmětem je přeprava osob. Mezi účastníkem a cestujícími vznikl závazkový vztah, který „neznámá“ žena pouze zprostředkovala. Jeho obsahem byly vzájemné pohledávky a závazky obou stran, tj. poskytnout službu a uhradit cenu. Zvláštností závazkového vztahu mezi provozovatelem taxislužby a cestujícími je způsob určení ceny za přepravní službu, které se řídí cenovými předpisy a provozovatel má povinnost podle těchto předpisů postupovat a nepředražovat jízdné. Tuto povinnost odvolatel porušil, neboť jím přijatá částka 400,- Kč několikrát převyšovala výši jízdného určeného v souladu s cenovými předpisy. S ohledem na několikanásobné navýšení jízdného, okolnosti realizace přepravy (noční doba, místo parkování, čekání v zaparkovaném autě) a opakovaně použitý zmíněný způsob oslovení cestujících zhodnotil žalovaný tvrzení odvolatele o poskytnutí přepravy jako formy občanské výpomoci jako účelové, odporující představě o občanské výpomoci.

Odvolací orgán má tedy za prokázané, že odvolatel v době provádění kontroly provozoval taxislužbu podle zákona o silniční dopravě. Odvolatel byl v době provádění kontroly držitelem koncesní listiny pro výkon taxislužby, což znamená, že byl podnikatelem v taxislužbě podle živnostenského zákona. Z úřední činnosti je přitom odvolacímu orgánu známo, že odvolateli byl při kontrole vozidla taxislužby SPZ: AEV 00-89, evid. č. 06-A028 provedené dopravním úřadem v rámci výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě zadržen na místě kontroly dne 28.10.2005 průkaz o způsobilosti řidiče vykonávat taxislužbu. Předmětného dne 24.3.2006 tedy odvolatel provozoval taxislužbu v rozporu s ust. § 9 odst. 2 písm. e) bod 4 zákona o silniční dopravě, neboť jako podnikatel nezajistil, aby práci řidiče taxislužby vykonávala pouze osoba, která má průkaz o způsobilosti řidiče vykonávat taxislužbu. Tím naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě.

Protože prvoinstanční správní orgán správně neposoudil zjištěný skutkový stav a nevyvodil odpovídající právní závěry (s výjimkou týkající se porušení povinnosti mít pro výkon práce řidiče taxislužby průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby a kvalifikace tohoto porušení jako správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g/ zákona), byl odvolací orgán nucen zrušit protiprávní výroky prvostupňového rozhodnutí a řízení v odpovídajícím rozsahu zastavit. Předmětné porušení zákona je velmi závažné, neboť průkazem o způsobilosti řidiče taxislužby řidič dokládá, že taxislužbu poskytuje osoba bezúhonná a spolehlivá. Zákon podtrhuje váhu tohoto dokladu tím, že je vyžadován v originální podobě a musí být ve vozidle umístěn tak, aby se cestující mohli spolehnout na kvalitu služby. Na výši pokuty měla vliv i skutečnost, že se v případě odvolatele jedná o opakované porušení zákona (viz. rozhodnutí odvolacího orgánu č.j. 109/2007-190-TAXI/3), předchozí sankce tedy neměla na odvolatele dostatečný účinek. Odvolací orgán proto uložil pokutu ve výši 90 000,- Kč.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že Magistrátem hl.m. Prahy bylo vedeno řízení za správní delikty v souvislosti s výkonem taxislužby, kterou měl žalobce údajně v době provádění kontroly provozovat s vozidlem Škoda Fabia SPZ 4S1 6338. Správní delikty měly být zjištěny v rámci kontroly provedené dne 24.3.2006, cca ve 3.25 hod, po provedení jízdy po trase Novotného lávka-hotel Hilton. Při kontrole bylo zjištěno, že vozidlo použité k jízdě nebylo nijak označeno, (tj. střešní svítilnou, graficky, slovně, nebylo označeno evidenč. číslem, jménem podnikatele ani informací o cenové nabídce). Nebylo vybaveno taxametrem a k dispozici nebyly ani žádné listiny a dokumenty nezbytné k výkonu, resp. k provozování taxislužby. Předmětný osobní automobil není ani nebyl registrován v databázi vozidel taxi a řidič vozidla se nemohl prokázat žádnými doklady potřebnými k provozování taxislužby. Ke kontrole nebylo vybráno vozidlo taxislužby a řidič Z. B. v době kontroly taxislužbu nevykonával. S ohledem na tyto okolnosti nelze podle žalobce shledat, že by se řidič dopustil správních deliktů v souvislosti s výkonem taxislužby a nelze aplikovat příslušná ustanovení zákona o silniční dopravě, která měl porušit.

Žalobce je toho názoru, že provedená zjištění neumožňují závěr, že se v daném případě jednalo o výkon taxislužby, resp. naplnění znaků taxislužby ve smyslu § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě. Dotčený osobní automobil nebyl určen k výkonu taxislužby, žalobce služby taxi ani nenabízel (vozidlo nebylo nijak označené a nebylo zaparkované na místě vyhrazeném pro taxislužbu). O přepravu požádali sami cestující nepochybně s vědomím, že se nejedná o vozidlo a provozovatele taxislužby, pokud žalobce přepravu realizoval, nelze to posoudit jinak, než jako formu občanské výpomoci, kdy není vyloučena finanční odměna. V daném případě k finanční úhradě nedošlo a sám žalobce žádné plnění ani nepožadoval. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. V upřesnění žalobního petitu ze dne 6.3.2008 a ze dne 3.4.2008 žalobce výslovně uvedl, že žaloba směřuje pouze proti bodu II. napadeného rozhodnutí a žádal, aby soud zrušil pouze výrok označený pod bodem II. výrokové části rozhodnutí žalovaného a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

K žalobě se vyjádřil žalovaný a zejména uvedl, že v daném případě se jednalo o přepravu dvou zaměstnanců dopravního úřadu vozidlem žalobce. Přepravní služba byla těmto pracovníkům nabídnuta a žalobcem přijata na Smetanově nábřeží u Novotného lávky na Praze 1, tedy na veřejně příslušné komunikaci. Tvrzení žalobce, že jízdu nabídla a sjednala neznámá žena (uplatněné v odvolání), resp. že o přepravu požádali sami cestující (uplatněné v žalobě) nic nemění na tom, že žalobce objednávku přepravy osob přijal a že přijetí této objednávky se uskutečnilo na veřejně přístupné komunikaci. Z taxativního výčtu znaků taxislužby podle § 2 odst. 8 zákona vyplývá, že pro posouzení, zda se jednalo o taxislužbu, není rozhodující, že kontrolované vozidlo nebylo jako vozidlo taxislužby evidováno v příslušné evidenci dopravního úřadu a nebylo jako vozidlo taxislužby označeno a vybaveno, a že řidič se nemohl prokázat potřebnými doklady. Protože řidič vykonával činnost, která naplnila znaky taxislužby podle § 2 odst. 8 zákona, provozoval taxislužbu ve smyslu tohoto ustanovení. Z protokolu o výslechu svědků ze dne 4.10. a 14.12.2006 je prokázané, že cena ve výši 400,- Kč byla dohodnutá předem a žalobce po dojezdu na místo tuto částku od cestujících převzal. Šlo tedy o standardní závazkový vztah , jehož předmětem byla přeprava osob za úplatu. Žalovaný má ostatně za to, že není určující, zda přeprava byla sjednaná za úplatu či nikoliv, neboť i v případě, kdy dopravce např. v rámci reklamy nabízí každou desátou jízdu zdarma, je služba poskytována v rámci taxislužby. Přijatá částka převyšovala několikanásobně výši podle cenových předpisů. Skutečnost, že žalobce následně peníze cestujícím vrátil, bylo reakcí na žádost cestujících o vydání dokladu o zaplacení jízdného. Tvrzení žalobce o občanské výpomoci je účelové. Žalovaný má naopak za prokázané, že žalobce provozoval taxislužbu. V dané době byl držitelem koncesní listiny pro výkon taxislužby, dne 28.10.2005 mu však byl zadržen průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby. Předmětného dne 24.3.2006 tedy provozoval taxislužbu v rozporu s ust. 9 odst. 2 písm. e) bod 4 zákona, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud rozhodnutí žalovaného v části, která byla žalobou napadena, a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá § 75 odst. 1,2 s.ř.s. V přezkumném řízení soud vycházel z obsahu správního spisu, který byl soudu předložen žalovaným.

Do správního spisu je založen protokol č. 240306/3/Žk z kontroly provedené dne 24.3.2006 u kontrolovaného subjektu Z. B., provozovatele a řidiče vozidla Škoda Fabia SPZ: 4S1 6338. Zjištěny byly nedostatky v označení a vybavení vozidla, které jsou v protokole uvedeny. Z protokolu vyplývá, že k dotazu na koncesní listinu řidič uvedl, že ji má doma, podle obsahu protokolu se přeprava uskutečnila ze Smetanova nábřeží – Novotného lávky k hotelu Hilton, k výši jízdného protokol uvádí částku 400,- Kč, kterou cestující zaplatili. Podle kontrolního zjištění jízdu provedli dva zaměstnanci dopravního úřadu pan Ch. a paní A., kontrole byla přítomna paní K., protokol o kontrole sepsal M. Ž.. Podle kontrolního zjištění přepravu cestujícím nabídla neznámá žena, která po upřesnění místa dojezdu oznámila cenu 400,- Kč, odvedla cestující k vozidlu, po dojezdu řidič požádal o částku 400,- Kč, po předání 500,- Kč vrátil cestujícím 100,- Kč, po to, co cestující požádali o vydání účtu, si řidič 100,- Kč vzal zpět a vrátil 500,- Kč bankovku. Cestující opustili vozidlo, které po té zastavila hlídka a řidič na místě tvrdil, že peníze vrátil a tím se ničeho nedopustil,odmítl protokol podepsat a převzít jeho kopii.

Správní spis obsahuje výpis z evidence podnikatelů, v němž je zapsán Z. B. - TAXI ZB, IČ: 629 02 199, místo podnikání: T., P., předmět podnikání: Taxislužba. Podle výpisu z příslušného registru má žalobce jako vozidlo taxislužby evidováno vozidlo Seat Toledo, SPZ: AEV 00-89. Podle výpisu ze dne 27.3.2006 byl žalobcův průkaz řidiče taxislužby č. 022051 zadržen.

Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 28.8.2006 bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení pro porušení vyjmenovaných ustanovení zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, mimo jiné i pro porušení ust. § 9 odst. § 9 odst. 2 písm. e) bod 4 tohoto zákona. V oznámení o zahájení správního řízení se konstatuje mimo jiné zjištění dopravního úřadu, že předmětné vozidlo Škoda Fábia SPZ-4S1 6338 nebylo vedeno v evidenci dopravního úřadu jako vozidlo taxi a zjištění, že žalobci byl odebrán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby č. 022051, a to rozhodnutím ze dne 13.4.2006.

Dne 4.10.2006 a dne 14.12.2006 byly provedeny svědecké výpovědi jednoho z pracovníků dopravního úřadu, kteří provedli kontrolní jízdu, a to M. A. a dále M. Ž., který sepsal kontrolní protokol. Svědek Ž. vypověděl, že do kontrolního protokolu uvedl to, co mu bylo sděleno pracovníky, kteří jízdu absolvovali. Svědkyně A. vypověděla, že jízdu nabídla neznámá žena, která je dovedla k předmětnému vozidlu, po dojezdu řidič požádal o předem dohodnutou částku 400,- Kč, peníze, které převzal, zase vrátil po žádosti o vystavení dokladu o zaplacení. Po té v přítomnosti policie tvrdil, že jezdí zadarmo a žádné peníze nechce.

Rozhodnutím ze dne 31.1.2007, čj. MHMP 318523/2006/DOP-T/Ho, byl žalobce uznán vinným z porušení vyjmenovaných ustanovení zákona o silniční dopravě, mimo jiné i z porušení § 9 odst. 2 písm. e) bod 4. zákona, jímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona. Za zjištěná porušení byla uložena pokuta ve výši 200 000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že cestujícím bylo vozidlo nabídnuto neznámou ženou, cena 400,- Kč za přepravu jim byla oznámena předem, tuto částku také řidič od cestujících požadoval na konci jízdy a v momentě, kdy jeden z cestujících požádal o účet, peníze cestujícím vrátil. O odvolání, které žalobce proti rozhodnutí podal, a v němž uplatnil v podstatě stejné námitky jako později v žalobě, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno shora.

Soud vycházel z těchto podstatných skutečností:

Žalobce je podle výpisu z Ústřední evidence podnikatelů osobou podnikající podle živnostenského zákona a jeho předmět podnikání je taxislužba.

Podle § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě je taxislužba veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje přeprava osob a jejich zavazadel osobními vozidly s obsaditelností nejvýše devíti osob včetně řidiče; přepravní služby taxislužbou se nabízejí a objednávky k přepravě se přijímají prostřednictvím řidiče na stanovištích taxislužby, na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích nebo prostřednictvím dispečinku taxislužby.

Shodně s žalovaným správním orgánem je soud toho názoru, že pro posouzení, zda žalobcem byla dne 24.3.2006 poskytnuta přepravní služba v rámci provozování taxislužby ve smyslu ustanovení § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě, není podstatné, že vozidlo, které žalobce k přepravě použil, nebylo v příslušných evidencích evidováno jako vozidlo taxislužby. Provozovatel taxislužby je sice podle § 21 odst. 1 zákona oprávněn provozovat taxislužbu pouze vozidlem, které je pro tyto účely evidováno dopravním úřadem, pokud však v rozporu s tímto ustanovením nabízí či poskytuje přepravní služby formou uváděnou v § 2 odst. 8 zákona vozidlem, které není evidováno jako vozidlo taxislužby, naplní takovým jednáním skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 3 písm. b) uvedeného zákona (o postihu za tento správní delikt nemohl žalovaný nad rámec rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozhodnout). Zákon tedy předpokládá, že i vozidlem, které není evidováno jako vozidlo taxislužby, lze poskytnout přepravní služby formou uváděnou v § 2 odst. 8 zákona, tedy formou taxislužby. Pro posouzení otázky, zda přepravní služba byla poskytnuta v rámci provozování taxislužby, je tak podle soudu bez významu, zda automobil, jímž byla přeprava uskutečněna, je či není evidován jako vozidlo taxislužby.

K poukazu žalobce na to, že předmětné vozidlo, které k výkonu taxislužby nebylo určeno, nebylo označeno povinným označením, ani vybaveno taxametrem, soud uvádí, právě s ohledem na to, že žalobce přepravní službu provedl neregistrovaným vozidlem, dospěl žalovaný k závěru, že nelze aplikovat ustanovení zákona o silniční dopravě týkající se povinného označení vozidel taxislužby a jejich vybavení doklady a ostatními náležitostmi; z tohoto důvodu žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí v části, již byl žalobce uznán vinným porušením těchto ustanovení.

Na základě závěru, že jednání žalobce naplnilo znaky taxislužby stanovené v 2 odst. 8 zákona, posoudil žalovaný jako správný závěr prvostupňového orgánu o tom, že žalobce porušil ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) bod 4 zákona a tím naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona.

Ustanovení § 2 odst. 8 zákona definuje taxislužbu jako veřejnou silniční dopravu zajišťující přepravu osob, při níž se přepravní služby taxislužbou nabízejí a objednávky k přepravě se přijímají prostřednictvím řidiče, a to nejen na stanovištích taxislužby, ale mimo jiné i na veřejně přístupných komunikacích či jiných veřejných prostranstvích.

K námitce žalobce, že k naplnění znaků taxislužby nedošlo proto, že vozidlo nebylo určeno k provozování taxislužby, se soud vyjádřil již shora. K další žalobní námitce, že žalobce služby taxi nenabízel (vozidlo nebylo nijak označené a nebylo zaparkované na místě vyhrazeném pro taxislužbu), soud uvádí, že obsahem spisového materiálu je spolehlivě prokázáno, že přepravní službu nabídla cestujícím žena, jejíž totožnost nebyla zjištěna. Pokud tato žena dovedla cestující k vozidlu žalobce a pokud žalobce bez dalšího přepravní službu uskutečnil, nelze dojít k jinému závěru, než že žalobce konal po předchozí dohodě s touto ženou; závěr, že šlo o jednání náhodné, přijmout nelze. Žalovaný ostatně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že obdobný způsob nabízení přepravních služeb ze strany žalobce byl dopravním úřadem zjištěn při dřívější kontrole dne 28.10.2005 a žalobce toto tvrzení žalovaného nikterak nezpochybnil; je tedy zřejmé, že stejný způsob poskytování přepravních služeb použil žalobce již v minulosti. Tvrzení žalobce, že o přepravu požádali sami cestující, je spolehlivě vyvráceno obsahem kontrolního protokolu a výpovědí svědků, zejména svědkyně M. A., která se kontrolní jízdy účastnila. Soud je toho názoru, že popsaný způsob nabízení přepravní služby „přes prostředníka“ je na místě posoudit jako nabídku přepravní služby taxislužbou ve smyslu § 2 odst. 8 zákona o silniční dopravě. Nabízet přepravní služby taxislužbou lze i jiným způsobem, než pouze tím, na který poukazuje žaloba, tj. označením vozidla (střešní svítilnou signalizující, že vozidlo TAXI je volné) a zaparkováním vozidla na stanovišti taxislužby. Skutečnost, že cena za přepravu byla sjednána předem a že žalobce cestující odvezl na místo určení (tj. že žalobce přijal objednávku k přepravní službě ve smyslu § 2 odst. 8 zákona a službu uskutečnil) je rovněž spolehlivě prokázána obsahem kontrolní zprávy a výpovědí svědků. Zmíněné důkazy tedy vyvracejí tvrzení žalobce, že nedošlo k úhradě služby a že žalobce finanční plnění ani nepožadoval, prokazují existenci závazkového vztahu (§ 2 odst. 3 zákona o silniční dopravě) a zároveň prokazují i účelovost žalobcova tvrzení, že šlo pouze o formu občanské výpomoci.

Žalobce v žalobě nevznesl žádné námitky proti samotnému porušení ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) bod 4 zákona o silniční dopravě, jehož se podle výroku II. rozhodnutí žalovaného žalobce dopustil tím, že nezajistil, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která má průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby. Žalobce tedy nikterak nezpochybnil zjištění správního orgánu, že práci řidiče taxislužby žalobce vykonával v době, kdy uvedený průkaz byl žalobci zadržen. Žádné žalobní námitky žalobce nevznesl ani ve vztahu k pokutě, která byla žalovaným za toto porušení žalobci uložena.

Námitky, které žalobce v žalobě uplatnil, soud na základě výše uvedeného posoudil jako nedůvodné.

Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný v záhlaví svého rozhodnutí uvedl, že o odvolání rozhoduje podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, tj. podle ustanovení, které upravuje podmínky,
. Výrokem I. rozhodnutí přitom za nichž odvolací orgán napadené rozhodnutí nebo jeho část změní

zrušil specifikovanou část výroku prvostupňového rozhodnutí a řízení zastavil, a to podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, podle kterého jestliže odvolací orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví. Výrokem II. rozhodnutí pak odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí ve zbývající části, tj. ve věci porušení ust. § 9 odst. 2 písm. e) bod 4 zákona, jehož se měl provozovatel taxislužby dopustit tím, že nezajistil, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která má průkaz řidiče taxislužby, potvrdil, a to podle § 90 odst. 5 správního řádu, podle kterého neshledá-li odvolací orgán důvod pro postup podle odst. 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže odvolací orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.

Přestože žalovaný v záhlaví rozhodnutí použil ustanovení 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, je zřejmé, že prvostupňové rozhodnutí nebylo změněno, ale v části zrušeno a řízení zastaveno, a ve zbylé části potvrzeno. V případě, že odvolací orgán napadené rozhodnutí zčásti zruší a řízení v tomto rozsahu zastaví (§ 90 odst. 1 písm. a/správního řádu), pak (aniž by odvolání zamítl), ve zbytku toto rozhodnutí potvrdí (§ 90 odst. 5 věta druhá správního řádu). Takto měl žalovaný postupovat. Postup, který zvolil, sice neodpovídá zákonu, nevyvolává však pochybnosti o tom, v jaké části bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno a v jaké části bylo potvrzeno a ani sám žalobce takové pochybnosti nevznáší. Nesprávný postup žalovaného tak nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, k níž by soud byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

Protože soud neshledal podanou žalobu důvodnou a neshledal ani jiné důvody vedoucí ke zrušení napadené části rozhodnutí žalovaného, žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst.1 s.ř.s. Žalobci, který neměl úspěch ve věci, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému náklady řízení soudem nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek ust. § 102 a násl. s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle § 105 odst. 2 s.ř.s., stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 21. prosince 2010

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru