Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 321/2007 - 26Rozsudek MSPH ze dne 07.01.2011

Prejudikatura

4 As 67/2005

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 35/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 321/2007 - 26-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce S. P., zastoupeného Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem Latrán 193, 381 01 Český Krumlov, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2007, č. j. 498/510/2007 Lp – 2 O 20/07,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2007 byl žalobce shledán vinným z toho, že v listopadu 2006 zadal fyzické osobě pokácení 30 ks dřevin rostoucích mimo les na pozemcích blíže specifikovaných bez potřebného povolení orgánu ochrany přírody; za to mu byla uložena pokuta podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 28. 8. 2007 jako opožděné.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce vyjádřil názor, že fikce doručení se neuplatní, jestliže si adresát zásilku později převezme. Lhůta k podání odvolání pak běží ode dne převzetí zásilky; opačný výklad by krátil práva účastníků řízení. Žalobce již v odvolání namítal, že nebyl řádně vyzván k převzetí zásilky vložením oznámení do domovní schránky, a navrhoval k prokázání této skutečnosti výslech svůj a poštovní doručovatelky paní V. Š. Správní orgán navržené důkazy neprovedl a spokojil se s vyjádřením České pošty, podle nějž byla zásilka žalobci řádně oznámena. Z vyjádření není zřejmé, na základě jakých zjištění učinila Česká pošta tento závěr; pro případ, že poštovní doručovatelka se k věci nevyjádřila, a přitom by mohla potvrdit žalobcem uváděné skutečnosti, by žalobce jistě úspěšně zpochybnil řádné doručení rozhodnutí, a lhůta k podání odvolání by mu tak byla zachována. Bez vyslechnutí poštovní doručovatelky a žalobce samotného nelze ve věci učinit závěr, že bylo doručeno řádně. V řízení také nebylo prokázáno, že byla splněna jedna z podmínek pro uložení zásilky uvedená v § 23 správního řádu, a sice že písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20. V úvahu by přicházelo doručení zásilky kdekoli, kde se žalobce zdržuje. Žalobce se zpravidla zdržuje na adrese V., N. 71, kde má kancelář a kde si také přebírá poštu. O této adrese Česká pošta ví, a proto byla povinna se pokusit ještě před uložením zásilky doručit žalobci na tuto adresu. Dům na této adrese je v žalobcově vlastnictví; to, že se žalobce na adrese zdržuje, je možné prokázat i výslechem paní P. Š., účetní žalobce. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na názorech vyslovených v napadeném rozhodnutí k otázce fikce doručení a k otázce uvědomění žalobce o uložené zásilce. K jiné vhodné adrese pro doručování, kterou žalobce označil v žalobě (N. 71, V.), žalovaný uvedl, že tuto adresu žalobce správním orgánům v průběhu řízení nesdělil a bez problémů mu bylo doručováno do místa podnikání, které je současně místem jeho trvalého pobytu. Žalovanému není známo, zda Česká pošta ví o adrese N. 71, V., nicméně správní orgány tam žalobci nikdy nic nezasílaly; tato adresa není ani místem žalobcova podnikání. To, že podle § 20 odst. 1 správního řádu lze fyzické osobě doručit, kdekoliv bude zastižena, nelze interpretovat jako povinnost pošty pokoušet se před uložením doručit zásilky na různé adresy, které nejsou na zásilce uvedeny a na nichž by se adresát případně mohl v ten či onen okamžik zdržovat. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán od počátku řízení doručoval žalobci na adresu trvalého pobytu N. 294, V.; žádnou jinou adresu žalobce do spisu nezaložil, i v kupní smlouvě s Pozemkovým fondem, která byla v řízení předložena, je uvedena tato adresa. Ve spisu je založena doručenka od zásilky obsahující rozhodnutí vydané v I. stupni; na ní je kromě razítka Adresát nezastižen – oznámeno uvedeno, že adresátovi byla zanechána výzva a poučení dne 2. 3. 2007 a obálka s písemností byla připravena k vyzvednutí téhož dne; je zde také razítko a podpis doručovatelky V. Š. Dále je z doručenky patrné, že si žalobce zásilku převzal dne 19. 3. 2007, což stvrdil svým podpisem. Dne 3. 4. 2007 podal žalobcův zástupce k poštovní přepravě odvolání proti tomuto rozhodnutí; v něm jednak vyslovil názor, že doručeno mu bylo až dne 19. 3. 2007, nikoli již dříve fikcí, jednak zpochybnil, že by jej pošta uvědomila o uložení zásilky na poště, a navrhl, aby byl proveden výslech jeho samého a poštovní doručovatelky. Žalovaný učinil dotaz u České pošty, provozovny V.; vedoucí pošty ve svém sdělení ze dne 15. 8. 2007 uvedla, že v den 2. 3. 2007 byly žalobci řádně oznámeny zásilky včetně poučení; paní doručovatelka je velice svědomitá. Žalobce si vyzvedl zásilky až v den 19. 3. 2007, tedy v poslední den úložní doby. Žalovaný nato zamítl odvolání jako opožděné. I s pomocí judikatury vyvrátil žalobcův názor na vztah náhradního doručení (doručení fikcí) a faktického pozdějšího převzetí zásilky; k žalobcově námitce, podle níž nebyl řádně uvědoměn o uložení zásilky, odkázal na vyjádření vedoucí pošty; rovněž uvedl, že žalobce musel o doručování zásilek vědět, neboť si je nakonec vyzvedl, i když opožděně.

Žaloba není důvodná.

Podle § 20 odst. 1 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena.

Podle § 23 odst. 1 správního řádu platí, že nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží a podle odst. 4 se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout.

Podle § 24 odst. 1 správního řádu pak platí, že pokud si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

Žalobce popírá, že mu bylo doručeno fikcí dne 12. 3. 2007, a tvrdí, že k fikci doručení nelze přihlížet, pokud si adresát zásilku později skutečně převzal; toto tvrzení však nemá žádnou oporu v zákoně. Správní i soudní praxe vykládá ustanovení o fikci jednotně, a sice tak, že již jednou nastalou fikci doručení nemůže zvrátit pozdější faktické převzetí; lhůta k podání opravného prostředku se tedy vždy počítá od data doručení založeného fikcí. Jediný případ, kdy se k fikci doručení nepřihlíží (přesněji řečeno kdy je možno následně s úspěchem tvrdit, že fikce nenastala), je ve správním řádu upraven v § 24 odst. 2. Podle něj platí, že prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Žalobce však netvrdil, že by byl nepřítomen nebo že by mu ve vyzvednutí zásilky bránila jiná závažná okolnost, pouze nesouhlasil s tím, že doručeno mu bylo desátým dnem od uložení. To se ale stalo, a následné faktické převzetí zásilky již na to nemělo vliv.

Důvodná není ani námitka, podle níž žalovaný pochybil, pokud neprovedl výslech poštovní doručovatelky a žalobce samotného k okolnostem doručování předmětné zásilky. Soud považuje za dostatečné, že se žalovaný obrátil s žádostí o vysvětlení na provozovnu České pošty, jejímž prostřednictvím bylo doručováno. Ačkoli ve sdělení vedoucí provozovny není přímo citováno vyjádření poštovní doručovatelky, je zřejmé, že doručovatelka se k věci vyjádřila – právě na základě tohoto vyjádření, poskytnutého velice svědomitou doručovatelkou, mohla vedoucí provozovny uzavřít, že zásilky doručované dne 2. 3. 2007 byly žalobci řádně oznámeny. Soud nemá důvod tomuto sdělení nevěřit, a není mu jasné, k čemu by měl případný výslech doručovatelky podle žalobce vést, pokud je již její postoj k věci znám a žádné konkrétní tvrzení jej neznevěrohodnilo. Tím spíše za situace, kdy žalobce ani nenaznačil bližší okolnosti tvrzené vady v doručování a kdy nijak nereagoval na dedukce žalovaného, podle nichž o vyzvednutí oznámení ze schránky svědčí i to, že žalobce si nakonec přece jen zásilku vyzvedl.

Ze stejného důvodu, z jakého shledal nedůvodnou druhou ze žalobních námitek, soud neprovedl navrhované důkazy výslechem žalobce a výslechem doručovatelky V. Š. Soud považuje skutkový stav ve věci za řádně zjištěný a písemné sdělení pošty za věrohodné tvrzení, proti němuž stojí jen žalobcova nekonkrétní námitka, podle níž mu nebylo řádně oznámeno uložení zásilky. Soud neprovedl ani výslech P. Š., který měl podle žalobce sloužit k prokázání skutečnosti, že se žalobce běžně zdržuje na adrese N. 71, V. Soud tuto skutečnost nepopírá, ale prokazovat ji nepotřebuje, protože pro hodnocení postupu správního orgánu v této věci není významná. Jak už přiléhavě uvedl žalovaný, formulace správního řádu, podle níž lze fyzické osobě doručit kamkoli, kde bude zastižena, neznamená, že doručující orgán je povinen z vlastní iniciativy usilovat o doručení i na jiné adresy, na nichž se žalobce podle vlastního tvrzení zdržuje. Pokud žalobce stál o doručování na jinou adresu než na adresu místa podnikání a současně místa trvalého pobytu, mohl to správnímu orgánu sdělit; to však neučinil.

Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 7. ledna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru