Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 310/2008 - 38Rozsudek MSPH ze dne 02.11.2011

Prejudikatura

1 As 23/2011 - 53

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 45/2012 (zrušeno + zrušení rozhodnutí spr. orgánu)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 310/2008 - 38-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně OSEMPO, s. r. o., se sídlem Osek u Rokycan 400, PSČ 338 21, zastoupené JUDr. Karlem Kulhánkem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží č. 57, 150 00 Praha 5 – Malá Strana, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, 117 05 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2008, č. j. 3661/2008 – 14130,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2007 zamítl Státní zemědělský intervenční fond žádost žalobkyně o poskytnutí dotace v rámci programu Zakládání skupin výrobců pro rok 2006. Fond zjistil, že žalobkyně byla do programu zařazena jako skupina výrobců zajišťujících společný odbyt zemědělské komodity, přestože v době nabytí právní moci rozhodnutí fondu o zařazení do programu byla žalobkyně obchodní společností s jediným společníkem. Nemůže jí tedy být poskytnuta podpora, neboť by to bylo v rozporu s čl. 33d nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, a s § 1 a § 2 písm. c) nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti: podle nich lze poskytnout podporu pouze více subjektům, které se sdruží za účelem společného odbytu zemědělské komodity a společně založí obchodní společnost nebo družstvo.

Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 7. 2008. Stejně jako fond dospěl k závěru, že definice skupiny výrobců je obsažena v § 1 nařízení vlády č. 655/2004 Sb., zatímco § 2 písm. c) upravuje pouze právní formu, kterou může taková skupina výrobců mít. Žalobkyně sice byla rozhodnutím ze dne 3. 1. 2006 pravomocně nesprávně zařazena do programu zakládání skupin výrobců (toto rozhodnutí nebylo možné zrušit s ohledem na uplynutí lhůty pro přezkumné řízení podle § 97 správního řádu), avšak splnění této podmínky nepostačuje pro poskytnutí dotace: další podmínku stanoví § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády, podle nějž musí skupina výrobců dosahovat roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč, anebo musí mít nejméně 5 členů. Žalobkyně není skupinou výrobců (nemá aspoň dva členy), která by dosahovala roční obchodované produkce společným uváděním zemědělských komodit v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč na trh, nebo která by splňovala podmínku nejméně pěti členů. Poskytnutím dotace žalobkyni by tedy nebyl naplněn účel a smysl nařízení vlády č. 655/2004 Sb. a nařízení Rady (ES) č. 1257/1999. Obchodní vztahy mezi obchodní společností a jejím jediným společníkem nelze považovat za reálné obchodní vztahy, které by zvýšily konkurenceschopnost zemědělského výrobce na trhu a zajistily by společný odbyt.

V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítla, že nelze obcházet pravomocně skončené správní řízení o zařazení do programu zakládání skupin výrobců prostřednictvím jiného správního řízení (zde řízení o poskytnutí dotace) a znovu přezkoumávat splnění požadavků pro zařazení do programu; takovýto postup porušuje zásadu ne bis in idem (pozn.: žalobkyně byla zařazena do programu Zakládání skupin výrobců rozhodnutím Státního zemědělského a intervenčního fondu ze dne 3. 1. 2006). V takovém případě by bylo samostatné řízení o zařazení do programu nadbytečné, pokud by toto zařazení mělo vždy znovu být zkoumáno v rámci řízení o poskytnutí dotace. Rozhodnutím o zařazení do programu zakládání skupin výrobců je správní orgán vázán (§ 57 odst. 2 a § 73 odst. 2 správního řádu). Z § 5 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. plyne, že u žadatelů zařazených do programu do 31. 12. 2006 se obecné podmínky pro zařazení do programu dále nezkoumají; v odstavci 1 písm. b) – e) jsou uvedeny ty podmínky, které zkoumány být mají. Podmínku podle § 5 odst. 1 písm. c) žalobkyně splnila (ročně obchoduje s produkcí v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč). Žalobkyně nesouhlasí s tím, že legislativní zkratka skupina výrobců je definována v § 1 nařízení; naopak tuto definici obsahuje § 2 písm. c) nařízení; do programu proto lze zařadit a dotaci poskytnout obchodní společnosti i v případě, že má jediného společníka. Napadené rozhodnutí porušilo právní jistotu žalobkyně, která svou činnost přizpůsobila oprávněnému očekávání, že dotace bude poskytnuta. Žalobkyně byla fakticky vyřazena z programu zakládání skupin výrobců, aniž by se proti tomu mohla bránit právní cestou; k tomu žalobkyně navrhla důkaz výslechem Ing. A. V. z oddělení metodiky HRDP a Ing. M. J., který podepsal rozhodnutí o zařazení do programu. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že pokud by do programu zakládání skupin výrobců byla připuštěna i jednočlenná obchodní společnost, založilo by to neodůvodněnou nerovnost mezi právnickými osobami založenými jediným společníkem (s. r. o.) a osobami podnikajícími jako osoba fyzická. Poskytnutí dotace jednočlenné obchodní společnosti by bylo neoprávněným vynakládáním peněz na opatření pro rozvoj venkova, které dílem pocházejí z prostředků EU; to by mohlo mít za následek neposkytnutí či snížení objemu peněz z EU pro Českou republiku. Všechny nově přistoupivší státy, jichž se týká opatření podle čl. 33d nařízení Rady (ES) č. 1257/1999, postupují tak, že trvají na tom, aby skupina výrobců měla více členů. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

Při jednáním konaném 2. 11. 2011 setrvaly strany na svých postojích. Žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 9 Ca 293/2008, který zamítl žalobu v totožné věci, a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 23/2011, kterým byla zamítnuta kasační stížnost odbytového sdružení.

Žaloba není důvodná.

Podle čl. 33d odst. 1 nařízení Rady č. 1257/1999 je poskytována paušální podpora na usnadnění zřizování a správního provozu seskupením producentů, která mají za cíl:

a) přizpůsobit produkci a výstup producentů, kteří jsou členy těchto seskupení, požadavkům trhu;

b) společně uvádět zboží na trh, včetně přípravy k prodeji, centralizaci prodeje a dodávky

c) velkoodběratelům a stanovit společná pravidla pro informace o produkci se zvláštním ohledem na sklizeň a dostupnost.

Podle § 1 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. upravuje toto nařízení v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství podmínky pro zařazení skupiny výrobců, zajišťujících společný odbyt zemědělské komodity, do programu pro zakládání skupin výrobců a podmínky pro poskytnutí dotace skupině výrobců k podpoře jejich činnosti. Podle § 2 písm. c) nařízení se pro účely tohoto nařízení skupinou výrobců rozumí obchodní společnost nebo družstvo, jejichž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu příslušné zemědělské komodity.

Podle 3 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. zařadí Státní zemědělský intervenční fond skupinu výrobců do programu na základě její žádosti doručené Fondu, jestliže tato skupina výrobců

a) splňuje podmínku roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč anebo podmínku nejméně 5 společníků nebo členů skupiny výrobců,

b) vznikla v období od 1. května 2004 do 31. října 2006.

Podle 5 odst. 1 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. se dotace za příslušný kalendářní rok poskytne skupině výrobců na základě žádosti (§ 6), jestliže tato skupina výrobců

a) byla zařazena do programu do 31. prosince 2006,

b) zajišťuje odbyt příslušné zemědělské komodity, uvedené v příloze k tomuto nařízení,

c) splňuje podmínku roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč, anebo podmínku nejméně 5 členů

[pozn.: písm. d) – f) se této věci netýkají].

Jak na to žalovaný správně poukázal, Městský soud v Praze již v minulosti opakovaně rozhodoval o žalobách odbytových sdružení směřujících jednak proti rozhodnutím o nezařazení do programu Zakládání skupin výrobců, jednak proti rozhodnutím o neposkytnutí dotace osobám, které již byly do tohoto programu zařazeny. K otázkám vznášeným v žalobě se shodně vyjádřil již i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí shora uvedeném (1 As 23/2011); městský soud se s těmito rozhodnutími ztotožňuje a nemá důvod se od nich odchylovat.

Dotační program Zakládání skupin výrobců vychází z nařízení Rady č. 1257/1999; to upravuje podporu poskytovanou seskupením producentů v čl. 33d, podle něhož je podpora poskytována pouze takovým seskupením producentů, která společně vyvíjejí činnost k dosažení cílů uvedených v odst. 1 pod písm. a) až c). Za účelem konkretizace dotačního programu Zakládání skupiny výrobců bylo vydáno nařízení vlády č. 655/2004 Sb., které upravuje dva hlavní okruhy otázek, a to předpoklady pro zařazení určitého subjektu do programu Zakládání skupin výrobců (§ 3) a podmínky, za nichž je podpora ve formě dotace subjektu poskytnuta (§ 5).

Příjemcem dotace z programu pro zakládání skupin výrobců dle nařízení vlády č. 655/2004 Sb., může být pouze ten subjekt, který vykazuje znaky seskupení producentů dle přímo aplikovatelného nařízení Rady č. 1257/1999; skupina výrobců ve smyslu nařízení vlády č. 655/2004 Sb. musí korespondovat pojmu seskupení producentů podle přímo aplikovatelného nařízení Rady č. 1257/1999. Z čl. 33d nařízení Rady č. 1257/1999 vyplývá, že seskupení producentů se skládá z producentů (množné číslo), kteří jsou členy tohoto seskupení, kteří mají společně uvádět zboží na trh a činit (společně) přípravy k prodeji, centralizovat prodej a (společně) dodávat velkoodběratelům a kteří si stanoví společná pravidla pro informace o produkci. Je tak evidentní, že seskupení producentů musí být tvořeno více subjekty (producenty); „seskupení“ jednoho producenta je zřejmý protimluv.

Zcela v intencích nařízení Rady č. 1257/1999 vymezuje seskupení producentů též nařízení vlády č. 655/2004 Sb., které pro ně v § 1 zavádí legislativní zkratku „skupina výrobců“ a v § 2 písm. c) vymezuje podstatné rysy tohoto seskupení. Podle § 2 písm. c) nařízení vlády č. 655/2004 Sb. může být skupinou výrobců jenom obchodní společnost nebo družstvo, jejichž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu příslušné zemědělské komodity.

Dotace z programu Zakládání skupin výrobců může být v souladu s § 1 a § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 655/1999 Sb. poskytnuta pouze skupině výrobců. Žalobkyni jakožto obchodní společnost s jediným společníkem (tj. v době právní moci rozhodnutí o zařazení do programu) nelze z výše rozvedených důvodů pod tento pojem podřadit, stejně jako ji nelze podřadit pod pojem seskupení producentů ve smyslu nařízení Rady č. 1257/1999, a dotace z uvedeného programu jí proto poskytnuta být nemůže.

To, že žalobkyně byla rozhodnutím správního Fondu ze dne 3. 1. 2006 (neoprávněně) zařazena do programu Zakládání skupin výrobců, nemůže nijak ovlivnit závěr o nemožnosti poskytnout jí dotaci. Podmínka zařazení do programu Zakládání skupin výrobců podle § 5 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 655/2004 Sb. je pouze jednou z podmínek pro poskytnutí dotace. Podle uvozující věty § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. se dotace za příslušný kalendářní rok „poskytne skupině výrobců na základě žádosti, jestliže tato skupina výrobců (…)“. Žalobkyni z výše popsaných důvodů nelze považovat za skupinu výrobců ve smyslu legislativní zkratky upravené v § 1 nařízení vlády č. 655/2004 Sb., která je dále definována v § 2 písm. c) téhož nařízení, a proto jí ani není možné poskytnout požadovanou dotaci.

Samotná dobrá víra žalobkyně o oprávněnosti jejího zařazení do programu Zakládání skupin výrobců jednak nezakládá nárok na poskytnutí dotace, především však nezbavuje správní orgán povinnosti zkoumat naplnění podmínek pro poskytnutí dotace. Poskytnout dotaci v rámci programu Zakládání skupin výrobců je totiž možné pouze v tom případě, že zájemce o dotaci prokazatelně splňuje veškeré podmínky, které právní předpisy pro poskytnutí dotace stanoví. Jestliže správní orgány obou stupňů právem shledaly, že žalobkyně tyto podmínky nesplňuje, nelze toto zjištění popřít poukazem na dobrou víru žalobkyně. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný dříve zastával jiný právní názor ohledně možnosti zařazení jednočlenných obchodních společností do programu Zakládání skupin výrobců; pro rozhodnutí o přiznání dotace v rámci uvedeného programu je však relevantní pouze znění obecně závazných právních předpisů, které v případě žalobkyně vylučují přiznat dotaci.

Při rozhodování o poskytnutí dotace skupině výrobců k podpoře jejich činnosti podle nařízení vlády č. 655/2004 Sb. tedy správní orgán nepostupuje „automaticky“ a nepřiřkne dotaci každému subjektu, který se programu účastní, ale posuzuje splnění podmínek stanovených v § 5 uvedeného nařízení vlády. V rámci posuzování těchto podmínek je oprávněn (nově) hodnotit také otázku, zda žadatel o dotaci představuje „skupinu výrobců“. Ustanovení § 5 nařízení vlády č. 655/2004 Sb. je třeba vyložit tak, že nikoli jakékoliv, ale pouze vícečlenné společnosti si mohou nárokovat přiznání dotace, a teprve u takových společností je posuzováno, zda splňují buď podmínku roční obchodované produkce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč, anebo podmínku nejméně 5 společníků nebo členů. Žalobkyně v době podávání žádosti nebyla vícečlennou společností (druhý společník s 10% podílem na společnosti do ní vstoupil až dne 18. 6. 2007, přičemž žádost o poskytnutí dotace byla podána již 14. 2. 2007); je tedy nepodstatné, že její roční obchodovaná produkce převyšovala částku 3 000 000 Kč (naplnění určitého objemu roční obchodované produkce může totiž vést – při splnění ostatních podmínek – k poskytnutí dotace jen u společnosti vícečlenné).

Soud neprovedl navrhovaný výslech zaměstnanců žalovaného, protože takový výslech by nemohl nijak přispět k objasnění věci. Věc je skutkově jasná, jde zde pouze o posouzení právní otázky, zda lze či nelze poskytnout dotaci subjektu, který byl v době podávání žádosti o zařazení do programu a žádosti o dotaci jednočlennou obchodní společností. Odpověď na tuto otázku soud získal výkladem příslušných právních předpisů; není významné, že se žalobkyni možná během správního řízení dostalo jiného neformálního výkladu (to pokud jde o výslech zaměstnankyně z oddělení metodiky), ani není pro poskytnutí dotace určující, že byla zařazena do programu Zakládání skupin výrobců, jak bylo vysvětleno výše (to pokud jde o výslech zaměstnance, který podepsal rozhodnutí o zařazení do programu).

Žalobkyně se svými námitkami tedy neuspěla; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 2. listopadu 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru