Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 257/2007 - 23Rozsudek MSPH ze dne 14.09.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Ads 153/2010 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 257/2007 - 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Z.P., proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 25.6.2007, č.j.: 2007/2516/30

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Odboru 40 GŘC – Personálního, vzdělávání a zdravotní péče č.j. 2007/2860/40 ze dne 16.4.2007 o přiznání výsluhového příspěvku.

Žalovaný v odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvedl, že odvolateli byl podle §§ 157, 158 a 160 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále zákon o služebním poměru), přiznán od 1.4.2007 výsluhový příspěvek ve výši 5.684,- Kč měsíčně, a to za celkovou započitatelnou dobu 27 let trvání služebního poměru z jeho průměrného hrubého služebního příjmu za rok 2006 ve výši 34.972,- Kč a s přihlédnutím ke starobnímu důchodu náležejícímu odvolateli k uvedenému datu ve výši 10.753,- Kč měsíčně. Odvolatel nesouhlasil se způsobem výpočtu výsluhového příspěvku a jeho výší. Domnívá se, že vyměření bylo provedeno v rozporu s § 160 zákona o služebním poměru, když příspěvek byl vypočítán jako rozdíl mezi výší výsluhového příspěvku a výší starobního důchodu náležejícího odvolateli ke dni vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku a nikoli jako rozdíl zjištěný ke dni přiznání starobního důchodu, jak stanoví věta druhá předmětného ustanovení. Dále odvolatel nesouhlasí s výší měsíčního služebního příjmu, který byl podle § 166 odst. l zákona o služebním poměru zvolen pro výpočet výsluhového příspěvku, neboť podle něho rozhodným příjmem neměl být jeho průměrný hrubý měsíční služební příjem za rok 2006, ale průměrný hrubý měsíční příjem zjištěný z doby trvání jeho služebního poměru podle zákona o služebním poměru, tedy z doby od 1.1.2007 do 31.3.2007. Má za to, že mu služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru podle zákona o služebním poměru vznikl dnem 1.1.2007, skutečnost, že do 31.12.2006 byl ve služebním poměru příslušníka celní správy podle zákona č. 186/1992 Sb. nemá podle odvolatele význam, což dovozuje z ust. § 224 odst. l a 2 zákona o služebním poměru a z ust. § 165 odst. 1 téhož zákona.

K podanému odvolání žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že právní úpravu souběhu výsluhového příspěvku s důchody upravuje ust. § 160 zákona o služebním poměru, které však lze použít bez výhrad jen za situace, kdy dochází ke vzniku nároku na výplatu důchodu ve stejný okamžik či až po vzniku nároku na výsluhový příspěvek. Toto ustanovení výslovně neupravuje případ odvolatele, u něhož ke vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku došlo až po vzniku nároku na výplatu starobního důchodu. Nelze přijmout argumentaci odvolání o nesprávné aplikaci tohoto ustanovení, ani požadavek na určení rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem k datu přiznání starobního důchodu. K tomuto datu nebyl odvolateli žádný výsluhový příspěvek poskytován a rozdíl tak k tomuto datu určit nelze. K souběhu nároků došlo až okamžikem přiznání výsluhového příspěvku a toto byl také první okamžik, ke kterému bylo možné rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem stanovit. Služební poměr odvolatele trval nepřetržitě od 1.10.2004, kdy byl přijat do služebního poměru celníka. Jeho služební poměr ke dni 31.12.2006 s účinností nového zákona o služebním poměru neskončil, ani dne 1.1.2007 znovu nevznikl. Došlo pouze ke změně právní úpravy, která byla založena na kontinuitě služebního poměru. Proto nebylo možné postupovat podle věty třetí § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru. Odvolatelův služební poměr vznikl za účinnosti zákona č. 186/1992 Sb. a trval déle než 1 rok, proto pro nárok na výsluhový příspěvek musí být zohledněn služební příjem za delší období, než pouze období roku 2007, tedy ve smyslu věty první § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního poměru. Průměrný hrubý služební příjem odvolatele za rok 2006 činil 34 972,- Kč, celková délka rozhodné doby pro příspěvek za službu činila 27 ukončených roků ( 2 roky a 6 měsíců služebního poměru celníka a 24 roků a 8 měsíců služby v jiném bezpečnostním sboru). Této době odpovídá ve smyslu § 158 zákona o služebním poměru výměra ve výši 47% měsíčního služebního příjmu. Vyměřený výsluhový příspěvek, který by s přihlédnutím k výši průměrného služebního příjmu činil 16 437,- Kč, byl na základě § 160 zákona o služebním poměru a s přihlédnutím ke starobnímu důchodu vyplácenému v okamžiku přiznání výsluhového příspěvku ve výši 10 753,- Kč určen jako rozdíl mezi tímto důchodem a vyměřeným příspěvkem. Tento rozdíl, který se dále považuje za výsluhový příspěvek, činí 5 684,- Kč. Rozhodný služební příjem i samotná výše výsluhového příspěvku tak byly stanoveny zákonným způsobem.

Žalobce v žalobě namítl, že ve věci jde o posouzení otázky kontinuity či totožnosti služebního poměru a o posouzení otázky souběhu výsluhového příspěvku s důchody. V úpravě provedené zákonem o služebním poměru (zákon č. 361/2003 Sb.) se podle žalobce služebním poměrem nemůže rozumět jiný, než podle tohoto zákona založený služební poměr. Žalovaný podle žalobce nesprávně ztotožňuje služební poměr podle uvedeného zákona a služební poměr podle jiných zákonů. Rozdíl mezi nimi vyplývá z ustanovení § 165 odst. 1 a § 224 odst. 2 zákona o služebním poměru, když doba trvání služebních poměrů podle zvláštních předpisů (mezi něž patří i zákon č. 186/1992 Sb., jímž se do 31.12. 2006 upravoval i služební poměr příslušníků Celní správy) je pouze dobou započtenou pro výsluhové nároky, vedle doby trvání samotného služebního poměru. Mezi služebním poměrem podle zákona o služebním poměru a podle zákona č. 186/1992 Sb. neexistuje zákonem založená právní kontinuita, která by tu mohla být jen za situace totožnosti těchto služebních poměrů. Dosavadní služební poměry podle žalobce zanikly 31.12.2006 a od 1.1.2007 vznikly služební poměry nové, a to jako služební poměry příslušníků bezpečnostních sborů. K jejich vzniku nedošlo automaticky zákonem o služebním poměru, ale na základě zákonem předvídaných předpokladů a zejména na základě konkrétních rozhodnutí služebních funkcionářů s personální pravomocí, jimiž byli dosavadní příslušníci ustanoveni na příslušné služební místo a byly jim stanoveny odpovídající náležitosti. Pokud by takové rozhodnutí služebním funkcionářem vydáno nebylo, příslušník dosavadního bezpečnostního sboru by se příslušníkem podle zákona o služebním poměru nestal. Zákon neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by deklarovalo kontinuitu, jako tomu bylo např. v zákoně č. 186/1992 Sb., kde ustanovení § 157 odst. 1 výslovně uvádělo, že podle tohoto zákona se posuzují též služební poměry vzniklé před jeho účinností, pokud tento zákon nestanoví jinak. Přechodné ustanovení zákona o služebním poměru namísto toho v § 215 stanoví, že 1) Příslušník ustanovený do funkce podle dosavadních právních předpisů, který vykonává službu podle § 1 odst. 4, bude dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ustanoven na služební místo, pro které splňuje stanovený stupeň vzdělání a jmenován do služební hodnosti, která je stanovena pro toto služební místo. Splnění požadavku oboru nebo zaměření vzdělání a dalšího odborného požadavku pro služební místo se nevyžaduje. 2) Příslušníkovi ustanovenému do funkce podle dosavadních předpisů, který nevykonává službu podle § 1 odst. 4 a jehož nelze ustanovit na služební místo, skončí služební poměr uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato ustanovení stanoví předpoklady, které musí příslušník ve služebním poměru podle dosavadních předpisů splnit, aby se stal příslušníkem podle zákona o služebním poměru a zároveň stanoví i obsah rozhodnutí, které k tomu musí být vydáno, jinak se dosavadní příslušník příslušníkem podle zákona o služebním poměru nestane. Významná je i dikce § 1 odst. 3 zákona o služebním poměru, podle které jsou příslušníci ve služebním poměru k České republice, na rozdíl od předchozí úpravy, kdy byli ve služebním poměru k jednotlivému sboru. Žalobci proto služební poměr podle zákona o služebním poměru vznikl ke dni 1.1.2007 a byl mu ukončen rozhodnutím o propuštění k datu 31.3.2007. Proto výpočet měsíčního příjmu pro stanovení výsluhového příspěvku podle § 157 zákona o služebním poměru měl být proveden podle § 116 odst. 1 věta třetí tohoto zákona.

Podle žalobce bylo záměrem zákonodárce, aby výsluhové nároky příslušníků, kteří služební poměr ukončí v průběhu prvého roku po nabytí účinnosti zákona o služebním poměru (tehdy to měl být rok 2005), byly vypočteny z výše služebních příjmů poskytovaných podle tohoto zákona. Případná polemika o kontinuitě služebního poměru je z tohoto pohledu irelevantní. Tento záměr zákonodárce vyjádřil nejen zněním § 166 odst. l věta třetí, ale zdůraznil jej i v § 224 odst. 6, podle kterého při výpočtu měsíčního služebního příjmu příslušníka, jehož služební poměr trval před nabytím tohoto zákona a skončí do 31.12.2005, se postupuje jako při výpočtu měsíčního služebního příjmu příslušníka, jehož služební poměr vznikl ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek stanovených v § 166 odst. 1. Tímto ustanovením (bez ohledu na legislativně technický protimluv jeho znění, podle něhož měl služební poměr trvat před nabytím účinnosti zákona) byl podle žalobce sledován antidiskriminační charakter normy, která vylučovala, aby příslušníci, kteří služební poměr ukončí v průběhu prvního roku účinnosti zákona, nebyli znevýhodněni proti těm, kteří služební poměr ukončí 31.12. prvního roku a později, a kterým bude automaticky vypočtena výše měsíčního služebního příjmu z celé doby předcházejícího kalendářního roku podle věty první a druhé § 166 odst. 1; žalobce upozornil na to, že nový zákon měl mimo jiné přinést i výrazné zvýšení příjmů proti předchozímu stavu.

Podle žalobce je nesprávná argumentace žalovaného založena na průběhu a výsledku legislativního procesu při tvorbě a přijímání novely vydané pod č. 530/2005 Sb., která podle důvodové zprávy sledovala snížení výdajů ze státního rozpočtu. Změněno mělo být i ust. § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru, kde doba 1 kalendářního roku pro výpočet průměrného služebního příjmu měla být nahrazena dobou 3 kalendářních let; důvodová zpráva uváděla, že zákon prodlužuje základní rozhodné období, ze kterého bude zjišťován měsíční služební příjem pro stanovení výše výsluhových nároků. V souvislosti s tím bylo navrženo i zrušení ust. § 224 odst. 6 zákona o služebním poměru, k čemuž důvodová zpráva uváděla, že ustanovení § 224 odst. 6 zákona je po úpravě ustanovení § 166 odst. 1 a odst. 2 zákona nadbytečné. Návrh na změnu ust. § 166 přijat nebyl, změna spočívající ve vypuštění § 224 odst. 6 však schválena byla. Absenci ust. § 224 odst. 6 si nyní žalovaný v rozporu s vůlí zákonodárce a pozitivní právní úpravou vykládá tak, že na příslušníky, kteří ukončí služební poměr v průběhu roku 2007, se ustanovení věty třetí § 166 odst. 1 zákona nevztahuje. Takový výklad i při vypuštění § 224 odst. 6 zákona představuje poškození žalobce a jeho znevýhodnění oproti těm příslušníkům, kteří služební poměr ukončí 31.12.2007 nebo později.

Podle žalobce tak je pro stanovení výše jeho výsluhových nároků rozhodující ustanovení § 166 odst. 1 věta třetí s odvoláním na ust. § 165 odst. 1 a ust. § 224 odst. 2 zákona o služebním poměru. Ustanovení § 224 odst. 6 upravovalo fakticky pouze vykládací pravidlo k § 166 odst. 1, skutečnost, že toto vykládací pravidlo bylo zrušeno, nic nemění na povaze ustanovení na ust. § 165 odst. 1 a ust. § 224 odst. 2 zákona.

Žalobce nesouhlasí s výkladem žalovaného, že § 160 zákona o služebním poměru výslovně neupravuje případ žalobce, neboť mělo dojít ke vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku až po vniku nároku na výplatu starobního důchodu a k souběhu nároků mělo dojít až okamžikem přiznání výsluhového příspěvku. Výklad žalovaného žalobce považuje za vadný a zjevně účelový, neboť nemá oporu v pozitivní právní úpravě platné v rozhodné době. Ustanovení § 160 zákona o služebním poměru stanoví, že rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu. Podle rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5.3.2007, čj. OSZ-54523-19/VD-Zo-2007 byl žalobci starobní důchod přiznán od 1.10.2004, rozhodnutí reflektuje příslušné právní normy upravující zvýšení starobních důchodů od tohoto rozhodného data až do data vydání rozhodnutí. Výklad žalovaného nemá oporu v zákoně a výsluhový příspěvek měl být žalobci přiznán a vypočten ve výši rozdílu mezi řádně stanoveným výsluhovým příspěvkem a důchodem ke dni přiznání starobního důchodu.

Žalobce žádal, aby soud vydaná rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že žalobce k datu přiznání starobního důchodu, tj. ke dni 1.10.2004, výsluhový příspěvek nepobíral a nedocházelo tak u něho až do jeho přiznání k souběhu se starobním důchodem, přičemž tento souběh je předpokladem pro určení rozdílu mezi těmito dávkami ve smyslu § 160 zákona o služebním poměru. Nelze akceptovat názor žalobce, že i přes to měl být rozdíl stanoven mezi výsluhovým příspěvkem ve výši k 1.4.2007 a starobním důchodem ve výši k 1.10.2004. Smyslem právní úpravy § 160 zákona o služebním poměru je určení výsluhového příspěvku, resp. stanovení rozdílu mezi ním a důchodem, který se považuje za výsluhový příspěvek, v takové výši, aby spolu se starobním důchodem činil vypočtenou částku výsluhového příspěvku. Pokud by byl přijat názor žalobce, byl by určován rozdíl mezí částkami náležejícími žalobci k rozdílnému okamžiku a vypočtený rozdíl spolu se starobním důchodem by byl neoprávněně vyšší než samotný výsluhový příspěvek.

Služební poměr žalobce jakožto příslušníka celní správy vznikl již dne 1.10.2004 a nepřetržitě trval dobu delší než 1 rok. Na základě § 215 odst. 1 zákona o služebním poměru trval souvisle až do jeho skončení dne 31.3.2007. Zákon o služebním poměru nestanoví, že pod pojmem služební poměr rozumí pouze služební poměr podle tohoto zákona. Pod tímto pojmem je naopak třeba rozumět služební poměr, který trval souvisle až do okamžiku, s nímž právní předpisy spojují vznik nároku na výsluhové nároky. Cílem právní úpravy měsíčního služebního příjmu pro účely výsluhových nároků podle § 166 odst. 1 je optimalizace výsluhových nároků ve vztahu k době služebního poměru, od které se dovíjejí a která dostatečně vypovídá o úrovni poskytovaného služebního příjmu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). O věci rozhodl bez jednání, neboť s tím oba účastníci řízení souhlasili, resp. nevyslovili ve stanovené lhůtě nesouhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 5.3.2007 čj. OSZ-54532-19/VD-Zo-2007 byl žalobci přiznán starobní důchod od 1.10.2004 v celkové výši 9 242,- Kč, od 1.1.2005 byl zvýšen na 9.761,- Kč, od 1.1.2006 byl zvýšen na 10.166,- Kč a od 1.1.2007 byl zvýšen na 10 753,- Kč. K datu přiznání výsluhového příspěvku (k 1.4.2007) tak starobní důchod činil 10 753,- Kč.

Žádostí ze dne 29.1.2007 požádal žalobce o přiznání výsluhového příspěvku od 1.4.2007, v žádosti uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 10.753,- Kč. V žádosti je rukopisem poznamenáno, že žalobce po skončení služebního poměru požádal o starobní důchod zpětně od 1.10.2004.

Rozhodnutím ředitele odboru 40 Personálního, vzdělávacího a zdravotní péče ze dne 16.4.2007, čj. 2007/2860/40 byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek od 1.4.2007. S přihlédnutím k započtené době služby 27 roků a průměrnému hrubému měsíčnímu služebnímu příjmu za kalendářní rok 2006 v částce 34 972,- Kč, byl výsluhový příspěvek vypočten ve výši 16 437,- Kč měsíčně. Rozhodnutí uvádí, že podle § 160 zákona o služebním poměru se za výsluhový příspěvek považuje toliko rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem. Protože žalobci byl ke dni skončení služebního poměru vyplácen starobní důchod, který po valorizaci k datu přiznání výsluhového příspěvku činí 10 735,- Kč, došlo ve smyslu § 160 zákona o služebním poměru k datu přiznání výsluhového příspěvku k souběhu nároku na výsluhový příspěvek a na starobní důchod. Zjištěný rozdíl mezi důchodem a přiznaným výsluhovým příspěvkem, který se ode dne 1.4. 2007 dále považuje za výsluhový příspěvek, a jako takový je tímto rozhodnutím přiznáván, tedy činí 5 684,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím.

Městský soud v Praze vycházel z těchto podstatných skutečností:

Podle § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru, při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu anebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem. Jde-li o souběh nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem navý platu starobního důchodu, považuje se ode dne přiznání starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu.

Soud je shodně s žalovaným toho názoru, že citované ustanovení výslovně řeší pouze případ, kdy (bývalý) příslušník nejprve ukončí služební poměr a vznikne mu nárok na výsluhový příspěvek a teprve po té mu vznikne nárok na starobní důchod (případně oba nároky vzniknou ve stejný okamžik). Citované ustanovení však neřeší případ opačný, tedy ani případ žalobce, tj. případ, kdy nárok na starobní důchod vznikne dříve, než-li dojde k ukončení služebního poměru a v souvislosti s tím i ke vzniku nároku na výsluhový příspěvek. Podle názoru soudu však není důvod, aby mezi těmito dvěma skupinami bývalých

příslušníků vznikaly rozdíly a aby jejich nároky byl upraveny odlišně.

K výkladu právních předpisů a jejich institutů nelze přistupovat pouze z hlediska textu zákona, neboť rozhodující je smysl a účel, a nikoliv dikce zákona. V případě ustanovení § 160 odst. 1 zákona o služebním poměru bylo záměrem zákonodárce dosáhnout takového stavu, aby v případě souběhu nároku na výplatu starobního důchodu a výsluhového příspěvku dosáhl celkový součet vypláceného důchodu a vypláceného výsluhového příspěvku v okamžiku souběhu obou nároků celkové výše vypočteného výsluhového příspěvku. Starobní důchod je, a byl i žalobci, pravidelně valorizován, rovněž částka přiznaného výsluhového příspěvku podléhá valorizaci; každá z těchto částek se valorizuje samostatně podle vlastních pravidel. Je tedy zřejmé, že musí být porovnávány částky ve výši náležející k témuž dni. Základním předpokladem pro to, aby mohl být určen rozdíl mezi dávkami ve smyslu § 160 zákona o služebním poměru je souběh nároků na tyto dávky. K souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu v případě žalobce došlo teprve ke dni vzniku nároku na výplatu výsluhového příspěvku, t.j. ke dni 1.4.2007; ke dni přiznání nároku na starobní důchod, tj. ke dni 1.10.2004, nárok na výsluhový příspěvek dosud neexistoval. Rozdíl mezi starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem mohl být zjišťován pouze ke dni souběhu těchto nároků, tedy ke dni 1.4.2007, a to z částek (starobního důchodu a vypočteného výsluhového příspěvku) v té výši, v níž k tomuto dni žalobci náležely. (K obdobnému závěru dospěl Městský soud v Praze i v rozsudku č.j. 10 Ca 235/2008-35 ze dne 9. března 2010).

Pokud by byl přijat názor žalobce, byl by určován rozdíl mezi částkami, které žalobci náležely k rozdílnému okamžiku, aniž by ke dni vzniku nároku na důchod vůbec existoval souběh nároků. Rozdíl, který je jako výsluhový příspěvek fakticky vyplácen, vypočtený podle výkladu žalobce by spolu se starobním důchodem (pravidelně valorizovaným, tedy ku dni 1.4.2007 vyšším nežli ku dni 1.10.2004), byl neoprávněně vyšší, než přiznaný, tj. vypočtený výsluhový příspěvek. Výklad žalobce, podle něhož má být zjišťován rozdíl mezi vypočteným výsluhovým příspěvkem ke dni 1.4.2007 a částkou starobního důchodu ke dni 1.10. 2004, proto soud nepovažuje za správný.

Důvodnou neshledal soud ani další žalobní námitku, že výsluhový příspěvek měl být vypočten z průměrného služebního příjmu žalobce za dobu od 1.1.2007 do 31.3.2007.

Podle § 165 odst. 1 zákona o služebním poměru dobou rozhodnou pro výsluhové nároky je doba trvání služebního poměru a doby započtené ke dni účinnosti tohoto zákona nebo při přijetí do služebního poměru podle § 224. Podle § 224 odst. 2 zákona o služebním poměru do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou doby, po které trval služební poměr podle zvláštních právních předpisů; tj. podle odkazu pod čarou i podle zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.

Podle § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru za měsíční služební příjem se pro účely stanovení výše výsluhových nároků považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního poměru příslušníka. Jestliže služební poměr skončil posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z tohoto kalendářního roku. Trval-li služební poměr po dobu kratší než 1 rok, zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební příjem z celé doby trvání služebního poměru. Je-li to pro příslušníka výhodnější, zjišťuje se průměrný hrubý služební příjem za předchozí 3 kalendářní roky.

Podle napadeného rozhodnutí byl žalobce přijat do služebního poměru celníka od 1.10.2004, ze služebního poměru byl propuštěn 31.3.2007. Skutečnost, že žalobce byl ve služebním poměru i v době před nabytím účinnosti zákona o služebním poměru (zákona č. 361/2003 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2007), je mezi účastníky řízení nesporná. Služební poměr žalobce se do 31.12.2006 řídil zákonem č. 186/1992 Sb.

Při výpočtu výsluhového příspěvku bylo vycházeno z průměrného hrubého měsíčního příjmu žalobce za rok 2006, tedy bylo postupováno podle věty první ust. § 166 odst. 1 zákona. Názor žalobce, že jeho služební poměr vznikl teprve dnem 1.1.2007, tedy trval po dobu kratší než 1 rok, a proto mělo být postupováno podle věty třetí § 166 odst. 1 zákona, přijmout nelze.

Zákon o služebním poměru nestanoví, že pod pojmem „služební poměr“ je třeba rozumět pouze služební poměr podle tohoto zákona. Takový závěr nelze dovodit ani z ustanovení tohoto zákona, na která žalobce poukazuje, a na jejichž základě tento závěr činí.

Podle § 215 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušník ustanovený do funkce podle dosavadních právních předpisů, který vykonává službu podle § 1 odst. 4, bude dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ustanoven na služební místo, pro které splňuje stanovený stupeň vzdělání a jmenován do služební hodnosti, která je stanovena pro toto služební místo; splnění požadavku oboru nebo zaměření vzdělání a dalšího odborného požadavku pro toto služební místo se nevyžaduje. Skutečnost, že přechodná ustanovení zákona o služebním poměru upravují přechod stávajících příslušníků do služebního poměru podle zákona o služebním poměru a stanovují podmínky tohoto přechodu, znamená návaznost na předchozí právní úpravu a v případě splnění stanovených podmínek kontinuitu služebního poměru, který se nadále řídí novým zákonem. Právě na základě ust. § 215 odst. 1 zákona o služebním poměru žalobcův služební poměr trval od 1.10.2004 nepřetržitě až do jeho skončení dne 31.3.2007. Nenastal tedy stav dovozovaný žalobcem, tzn. stav, kdy by dne 31.12.2006 skončil služební poměr žalobce jako takový a dne 1.1.2007 vznikl služební poměr nový, který by na předchozí žalobcův služební poměr upravený dříve platným zákonem č. 186/1992 Sb. nenavazoval.

Samotné ustanovení § 215 zákona o služebním poměru, na které žalobce odkazuje, ostatně ve svém odst. 2 stanoví, že v případech pod písm. a) a b) /tj. v případě příslušníka, který nevykonává službu podle § 1 odst. 4 a jehož nelze ustanovit na služební místo podle odst. l, a v případě příslušníka, který dosáhl věku 65 let před nabytím účinnosti tohoto zákona/ skončí služební poměr uplynutím 3 kalendářních měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; nepředpokládá tedy ukončení dosavadního služebního poměru k okamžiku zrušení dříve platného zákona. Ustanovení § 224 odst. 6 zákona o služebním poměru, na které žalobce rovněž odkazuje (s účinností od 1.1.2006 zrušené po novelizaci zákonem č. 530/2005 Sb.), stanovilo, že při výpočtu měsíčního služebního příjmu příslušníka, jehož služební poměr trval před nabytím účinnosti tohoto zákona a skončí do 31. prosince 2006 (resp. do 31.12.2005 podle znění účinného do 31.12.2004), se postupuje jako při výpočtu měsíčního služebního příjmu příslušníka, jehož služební poměr vznikl ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to za podmínek stanovených v § 166 odst. 1. I toto ustanovení bylo založeno na kontinuitě služebního poměru trvajícího i v době před nabytím účinnosti nového zákona o služebním poměru; přičemž podle názoru soudu nejde, jak žalobce v žalobě namítá, o legislativně technický protimluv.

Pokud ustanovení § 224 odst. 6 stanovilo, že výpočet měsíčního služebního příjmu má být proveden za podmínek § 166 odst. l zákona, pak pro tento výpočet mělo být použito celé ustanovení § 166 odst. 1, tedy včetně jeho věty první v případě trvání služebního poměru po dobu delší než jeden kalendářní rok. Soud nemá za to, že by ustanovení § 224 odst. 6 zákona před svým zrušením obsahovalo výkladové pravidlo k § 166 odst. 1 zákona, jak dovozuje žalobce. Rovněž se soud nedomnívá, že by úmyslem zákonodárce bylo, aby výsluhové náležitosti příslušníků, kteří ukončí služební poměr v průběhu prvého roku po nabytí účinnosti nového zákona, byly vypočteny z výše služebních příjmů poskytovaných jim podle tohoto nového zákona, jak žalobce také namítá. Takový závěr nelze z příslušných ustanovení zákona dovodit. Zákon v § 166 odst. 1 stanoví dobu trvání služebního poměru, ze které se zjišťuje průměrný služební příjem, zcela bez ohledu na to, ve kterém roce od nabytí účinnosti nového zákona služební poměr skončil.

Protože žalobcův služební poměr trval po dobu delší než 1 kalendářní rok, nebylo možné postupovat podle věty třetí ustanovení § 166 odst. 1 zákona o služebním poměru. Bylo postupováno podle věty první tohoto ustanovení, tedy byl zohledněn služební příjem žalobce za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení žalobcova služebního poměru (tj. za rok 2006); výhodnější postup dle věty čtvrté namítán není.

Protože soud žalobu posoudil jako nedůvodnou, zamítl ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., úspěšnému žalovanému náklady řízení před soudem nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek ust. § 102 a násl. s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle § 105 odst. 2 s.ř.s., stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 14. září 2010

JUDr. Eva Pechová, v.r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Pekárková Marie

Anonymizaci provedl:

Mgr. Jan Kobera

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru