Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 254/2008 - 57Rozsudek MSPH ze dne 14.10.2011

Prejudikatura

22 Ca 336/2007 - 24


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 254/2008 - 57-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně: T. H. V. D., státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky, zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/S0, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 12. 6. 2008, č. j. CPR-1938-1/ČJ-2008-9CPR-C215,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2008, č. j. CPR-1938-1/ČJ-2008-9CPR-C215, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 640 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2007 zrušila Policie České republiky, Oblastní ředitelství Služby cizinecké a pohraniční policie Plzeň, Oddělení cizinecké policie Karlovy Vary, žalobkyni platnost povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 87l odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), neboť žalobkyně uzavřela manželství s cílem získat povolení k trvalému pobytu.

Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí zamítla Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, dne 12. 6. 2008, a napadené rozhodnutí potvrdila. Odvolací orgán zopakoval, že žalobkyně přicestovala na území na krátkodobé vízum dne 15. 10. 2004, po skončení platnosti víza však nevycestovala, ale na základě sňatku s panem V. S., který byl uzavřen dne 22. 10. 2004, požádala o povolení k trvalému pobytu; ten jí byl dne 29. 10. 2004 udělen. V následně zahájeném řízení ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu dospěl správní orgán I. stupně právem k závěru, že v tomto případě šlo o manželství čistě formální, které nikdy neplnilo ani plnit nemělo funkce podle zákona o rodině; to potvrdil i pan Sivák, který do manželství vstoupil jen proto, že za to dostal zaplaceno.

V žalobě proti rozhodnutí vydanému ve II. stupni žalobkyně namítla, že v rozhodnutí nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán vycházel pouze z vyjádření manžela žalobkyně, které navíc nebylo získáno procesně řádným způsobem (žalobkyně nebyla o provedení tohoto důkazu informována v rozporu s § 51 odst. 2 správního řádu), a nebral v potaz verzi samotné žalobkyně. Nelze jednoznačně konstatovat, že manželství bylo uzavřeno s výlučným cílem získat povolení k trvalému pobytu.

Policie ve vyjádření k žalobě setrvala na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. Napadené rozhodnutí nebylo postaveno pouze na vyjádření pana Siváka, ale na základě celého sledu událostí a řetězce důkazů.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 10. 2006 do protokolu vypověděla, že s manželem se seznámila v kavárně, před uzavřením sňatku se znali asi dva týdny. Svatbu navrhla žalobkyně, zařizoval ji jeden vietnamský tlumočník. Manželé spolu žili asi měsíc, poté se rozešli, protože manžel moc pil. V současnosti se stýkají málo, párkrát do roka. Žalobkyně nemluví moc česky, ale manželovi rozumí. Na otázku, proč jsou stále manželé, když spolu nežijí, žalobkyně odpověděla, že pro ni není tak důležité být rozvedená, když teď žije sama, jen s dcerou. Na domácnost manžel nepřispívá, vše propije. Její manžel V. S. vypověděl dne 18. 12. 2006, že seznámení s žalobkyní zprostředkoval nějaký Vietnamec, za uzavření sňatku mu nabídl 20 000 Kč. Po obřadu již pan S. žalobkyni neviděl, nikdy spolu nežili.

Žaloba je důvodná.

Správní orgány v této věci postupovaly podle § 87l odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění do 20. 12. 2007; podle něj zruší policie nebo ministerstvo rozhodnutím povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení uzavřel manželství s cílem získat povolení k trvalému pobytu; to neplatí, pokud se z manželství narodilo dítě nebo bylo v době trvání manželství manžely dítě nezrušitelně osvojeno.

Soud se nejprve zabýval procesní námitkou vznesenou v žalobě; podle ní správní orgán pochybil, pokud žalobkyni předem nevyrozuměl o tom, že její manžel bude vypovídat do protokolu k otázce jejich manželství.

V této námitce musel soud žalobkyni přisvědčit. Protokol o vyjádření V. S. byl sepsán dne 18. 12. 2006 ve věznici v K. mimo ústní jednání, a žalobkyně o tom nebyla předem informována. Podle § 51 odst. 2 správního řádu musí být přitom účastníci včas vyrozuměni o provádění důkazů mimo ústní jednání, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. K takovému vyrozumění v této věci nedošlo; tuto vadu přitom nelze zhojit postupem podle § 36 odst. 3 správního řádu, tedy tím, že účastník dostane před vydáním rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Žalobkyně a její manžel poskytli správnímu orgánu podstatně odlišné verze rozhodných skutkových okolností: zatímco manžel vypověděl, že za uzavření manželství dostal zaplaceno a že se žalobkyní nikdy nežil, žalobkyně tvrdila, že manžel od ní nedostal za uzavření manželství žádnou úplatu, že spolu po svatbě žili (byť krátce) a že se i nyní stýkají (jakkoli jen párkrát do roka), ovšem manželství moc nefungovalo kvůli manželovu přílišnému pití. Nelze souhlasit se závěrem žalované, podle nějž bylo rozhodnutí postaveno na řetězci důkazů, pokud žalovaná sama ve svém rozhodnutí uvedla, že „rozpory ve Vašich výpovědích i nezájem o Váš další život navzájem svědčí o tom, že bylo uzavřeno účelové manželství“. Je zřejmé, že žalovaná považovala za rozhodující právě rozpory ve výpovědích – tedy podstatně brala v úvahu i výpověď V. S., která však byla získána procesně vadným způsobem. Soud souhlasí se žalovanou v tom, že o účelovosti manželství žalobkyně nepřímo svědčí i další okolnosti (konkrétně extrémně krátký pobyt na území před uzavřením sňatku, během nějž se teprve žalobkyně seznámila s budoucím manželem, a prakticky žádné soužití po sňatku, se stejnou perspektivou do budoucna); pokud však správní orgány vycházely právě i z výpovědi V. S., aniž přitom žalobkyni umožnily být přítomna této výpovědi, pochybily. Pokud by žalobkyně byla o chystané výpovědi V. S. informována, a svého procesního práva by nevyužila, mohl by správní orgán použít právě i tuto výpověď; k tomu je ovšem třeba odstranit popsané procesní pochybení.

Soud ještě poukazuje na to, že správní orgán vycházel v rozhodnutí z některých úředních informací, které ve spisu nejsou doloženy – konkrétně z obsahu žádosti o povolení k trvalému pobytu a z údajů o vízu, které bylo žalobkyni uděleno před přicestováním do České republiky. Lze předpokládat, že příslušné listiny se nacházejí ve spisu vedeném k žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu; pokud však jimi správní orgán argumentuje v rozhodnutí ve věci zrušení povolení k trvalému pobytu, měly by být tyto listiny (jejich kopie) i součástí správního spisu vedeného v této věci.

Městský soud proto zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.); v něm bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná, a podle § 60 odst. 1 s. ř. s. jí proto náleží náhrada nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2000 Kč a odměnou advokáta za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) zákona č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši 3 x 2100 Kč, včetně paušálních výdajů spojených s těmito úkony ve výši 3 x 300 Kč (odměna advokáta tedy činí 7200 Kč). Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho odměna o částku, kterou je povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů (tato částka činí 1440 Kč). Celkem tedy žalobkyni na nákladech řízení náleží 10 640 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 14. října 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru