Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 243/2009 - 72Rozsudek MSPH ze dne 30.05.2012


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 243/2009 - 72

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce E. S., zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem Týnská 1053/21, 110 00 Praha 1, proti žalované Univerzitě Karlově v Praze, se sídlem Ovocný trh 3, 111 21 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 10. 9. 2009, č. j. 0332/08-D III/4-1. LF/La/2,

takto:

I. Rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 10. 9. 2009, č. j. 0332/08-D III/4-1. LF/La/2, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11 600 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupkyně JUDr. Světlany Kazakové, advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se v roce 2008 ucházel o přijetí ke studiu na Univerzitu Karlovu v Praze, 1. lékařskou fakultu, a dne 11. 6. 2008 podstoupil přijímací zkoušku.

Dne 12. 6. 2008 rozhodl děkan 1. lékařské fakulty UK, že žalobce nepřijímá ke studiu, neboť pro to nesplnil podmínky. Žalobce podal k rektorovi univerzity žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí; tu však rektor zamítl dne 19. 8. 2008 a původní rozhodnutí děkana fakulty potvrdil.

Rozhodnutí rektora ze dne 19. 8. 2008 zrušil Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 9. 6. 2009, č. j. 6 Ca 325/2008-53, pro nepřezkoumatelnost. Rektor nato dne 10. 9. 2009 opětovně zamítl žádost o přezkoumání a potvrdil původní rozhodnutí děkana fakulty ze dne 12. 6. 2008. Poté, co rekapituloval úpravu přijímacího řízení v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a v Řádu přijímacího řízení 1. LF UK, vyslovil přesvědčení, že poslední část zkoušky proběhla v souladu se zákonem o vysokých školách, s vnitřními předpisy univerzity i 1. lékařské fakulty. Nenastaly okolnosti, které by bránily pokračování přijímací zkoušky nebo které by mohly narušit rovnost uchazečů v přijímacím řízení; proto nemohlo být konání zkoušky přerušeno, jak se žalobce domnívá. Před započetím vyhodnocení testů všeobecných studijních předpokladů však bylo zjištěno, že zadání trpí chybami technického rázu, které činí test značně nepřehledným [číslování otázek po sobě nenásledovalo v nepřerušené vzestupné řadě, varianty odpovědí na otázky nebyly nabízeny pod standardními písmeny a), b), c), d), ale leckdy pod písmeny jinými]; proto děkan rozhodl dne 12. 6. 2008 o tom, že k výsledkům tohoto testu nebude přihlíženo, aby byla nade vší pochybnost zajištěna objektivita přijímacího řízení. Děkan správně učinil opatření, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, přičemž dbal na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 4 správního řádu). Vzhledem k tomu, že výsledek testu nebyl započítáván, nezabýval se rektor tím, zda byla úprava časové dotace testu v souladu s předpisy; pro věc to není právně relevantní. Žádný z uchazečů, tedy ani žalobce, nebyl výše uvedeným postupem zvýhodněn či znevýhodněn, neboť nikomu nebylo bodové hodnocení testu započítáno. Nebyl porušen princip rovnosti uchazečů v přijímacím řízení, a proto nebylo vykonání části přijímací zkoušky (testu všeobecných studijních předpokladů) prohlášeno za neplatné.

Rovněž není pravda, že by žalobce nemohl prokázat své vědomosti v rozsahu a za podmínek, které děkan stanovil před konáním přijímacích zkoušek: u všech uchazečů byly hodnoceny stejné okruhy jejich znalostí, konkrétně znalosti z chemie, fyziky a biologie. Po zjištění technických chyb v testu všeobecných studijních znalostí zvolil děkan ze dvou možných a naprosto rovnocenných variant, tj. nezapočítat uvedený test, nebo každému uchazeči přiznat za tento test plný počet bodů, variantu první. Kdyby bývalo došlo k připočtení 60 bodů k žalobcovu výsledku, bylo by těchto 60 bodů připočteno i každému dalšímu uchazeči, a žalobcovo pořadí by se tím nezlepšilo. Každý uchazeč mohl získat celkem 240 bodů, po 80 bodech z každého testu. Žalobce se umístil na 1206. místě s celkovým ziskem 88 bodů (chemie – 21 bodů, fyzika – 35 bodů, biologie – 32 bodů); limit pro přijetí byl stanoven na 140 bodů.

Toto nové rozhodnutí rektora napadl žalobce opět žalobou. Zdůraznil, že v souladu s čl. 5 odst. 1 Řádu přijímacího řízení 1. LF UK byly zveřejněny podmínky přijímacího řízení, podle nichž měla mít přijímací zkouška čtyři části – písemné testy z chemie (2 hodiny, 80 otázek) , fyziky (2 hodiny, 80 otázek), biologie (2 hodiny, 80 otázek) a všeobecných studijních předpokladů (45 minut, 60 otázek). Poslední test však trval místo 45 minut jen 30 minut; uchazečům bylo sděleno, že se v testu nachází technická chyba, a bylo jim vysvětlováno, jak mají s chybou naložit. Z rozhodnutí o nepřijetí ke studiu se žalobce dozvěděl, že k testu všeobecných studijních předpokladů nebylo přihlíženo; tím ale byly pozměněny podmínky přijetí ke studiu v rozporu s čl. 3 odst. 8 přílohy č. 5 Statutu Univerzity Karlovy v Praze – Řádu přijímacího řízení a byl porušen § 49 odst. 5 zákona o vysokých školách, který obsahuje zákaz změny podmínek přijetí v průběhu přijímacího řízení. Podle žalobce měla být při zjištění chyb v testu přerušena část zkoušky podle čl. 7 odst. 11 přílohy č. 5 Řádu přijímacího řízení UK a měl být poskytnut náhradní termín, případně podle čl. 7 odst. 12 přílohy č. 5 měla být příslušná část zkoušky prohlášena za neplatnou a uchazeči pozváni na náhradní termín. Část zkoušky byla postupem děkana fakticky zneplatněna, náhradní termín však v rozporu s vnitřním předpisem poskytnut nebyl. Krom toho z testu, který má k dispozici žalobce, není zřejmé, že by vzestupná řada číslovaných otázek byla nějak narušena nebo že by zde varianty odpovědí byly nabízeny pod jinými než standardními písmeny a), b), c), d).

Není pravda, že žádný z uchazečů nebyl postupem děkana zvýhodněn ani znevýhodněn. Uchazeči vyznačující se přednostmi v analytickém uvažování, které právě mohli prokázat testem všeobecných studijních předpokladů, přišli o bodový výsledek z testu v důsledku jeho nevyhodnocení, čímž byli znevýhodněni. Uchazeči, kteří případně tyto schopnosti neměli, v přijímacím řízení uspěli jen na základě svých encyklopedických znalostí. (Žalobce k tomu v žalobě pojednal o významu testu všeobecných studijních předpokladů a zdůraznil, že v akademickém roce 2009/2010 hodlalo 48 fakult přijímat uchazeče pouze na základě tohoto testu.) Způsob, jakým postup děkana hodnotil rektor univerzity, považuje žalobce za svévolný; ostatně nenavrhoval, aby 60 bodů, které bylo možno získat v testu všeobecných studijních předpokladů, bylo připočteno všem uchazečům, nýbrž aby tyto body byly připočteny jemu, neboť se svého práva iniciativně domáhá (podle principu práva náležejí bdělým). Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na své předešlé vyjádření z 19. 1. 2009 a vysvětlila, jak přesně vypadaly technické chyby v testu. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Žalobce v replice setrval na svých námitkách; dozorující profesoři již v průběhu testu upozornili uchazeče, že je v testu chyba, a vysvětlovali jim, jak správně naložit s otázkami. Žalovaná naopak tvrdí, že na chybu se přišlo až později. Ať už to bylo jakkoli, byla fakulta povinna zajistit, aby uchazeči mohli prokázat způsobilost ke studiu takovým způsobem, který byl stanoven pro přijímací řízení v daném akademickém roce (srov. čl. 3 odst. 3 Řádu přijímacího řízení 1. lékařské fakulty UK v Praze a čl. 3 odst. 8 Řádu přijímacího řízení UK v Praze). Jedinou možností, jak dodržet toto ustanovení v situaci, kdy se fakulta rozhodla nepřihlížet k výsledku jedné z částí zkoušky, je pozvat uchazeče na náhradní termín. Žalovaná trvá na tom, že děkan fakulty postupoval v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů, přehlíží však, že přitom porušil vnitřní předpisy.

Při jednání konaném dne 30. 5. 2012 setrvaly strany na svých postojích.

Žaloba je důvodná.

Žalobce se v žalobě dovolává jednak zákona o vysokých školách, jednak vnitřních předpisů žalované, zejména pak Řádu přijímacího řízení 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Rozhodným zákonným ustanovením pro tuto věc je § 49 odst. 5 zákona o vysokých školách:

Vysoká škola nebo fakulta zveřejní v dostatečném předstihu, nejméně však čtyřměsíčním, lhůtu pro podání přihlášek ke studiu a způsob jejich podávání písemnou nebo elektronickou formou, podmínky přijetí podle odstavců 1 a 3, termín a způsob ověřování jejich splnění, a pokud je součástí ověřování požadavek přijímací zkoušky, také formu a rámcový obsah zkoušky a kritéria pro její vyhodnocení. Tyto skutečnosti musí být zveřejněny na úřední desce vysoké školy nebo fakulty. Stejným způsobem musí být zveřejněn nejvyšší počet studentů přijímaných ke studiu v příslušném studijním programu.

Na toto ustanovení pak navazují další pravidla stanovená ve vnitřních univerzitních (resp. fakultních) předpisech.

Článek 3 Řádu přijímacího řízení 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy upravuje základní podmínky pro přijetí ke studiu; těmi jsou vedle dosažení úplného středního (případně úplného středního odborného) vzdělání také zdravotní předpoklady pro výkon lékařského povolání (případně pro výkon povolání středního zdravotnického pracovníka) a prokázání způsobilosti ke studiu při přijímací zkoušce (odst. 1). Podle čl. 3 odst. 3 jsou podmínky přijetí a způsob ověřování přijetí platné pro rozhodování v průběhu celého přijímacího řízení v daném akademickém roce včetně řízení přezkumného a nelze je v jeho průběhu měnit (shodně tak stanoví i čl. 3 odst. 8 Řádu přijímacího řízení – Přílohy č. 5 statutu Univerzity Karlovy v Praze)

Podle čl. 5 odst. 1 Řádu přijímacího řízení 1. LF UK se výběr uchazečů o studium provádí přijímacím řízením, jehož podmínky pro příslušný akademický rok stanoví děkan v souladu s tímto řádem. Tyto podmínky budou vyvěšeny na úřední desce vždy nejpozději čtyři měsíce před lhůtou pro podání přihlášek ke studiu.

Mezi stranami není spor o to, že děkan 1. lékařské fakulty v souladu se zákonem a s vnitřními předpisy zveřejnil v požadované lhůtě obsah přijímací zkoušky, která by měla prokázat způsobilost uchazečů ke studiu. Podle takto předem zveřejněných podmínek měla být zkouška strukturována takto:

písemný test z chemie
9,00 – 11,00 hod. 80 otázek

písemný test z fyziky
12,00 – 14,00 hod. 80 otázek

písemný test z biologie
14,30 – 16,30 hod. 80 otázek

písemný test všeobecných studijních předpokladů 17,00 – 17,45 hod. 60 otázek

Nesporné je rovněž, že první tři testy proběhly přesně tak, jak bylo předem ohlášeno. Naproti tomu test všeobecných studijních předpokladů ve skutečnosti trval jen 30, nikoli 45 minut. Součástí správního spisu je i tento test, s nímž se soud seznámil; jsou z něj zřejmé určité technické či grafické nepřesnosti, které mohly některé uchazeče zmást a kvůli nimž nakonec děkan 1. lékařské fakulty k testu nepřihlížel u žádného z uchazečů. Každá ze stran líčí průběh přijímacího řízení poněkud odlišně: zatímco podle žalobce vyšly chyby v testu všeobecných studijních předpokladů najevo již před jeho konáním, a uchazeči na to byli upozorňováni, podle žalované se na chyby přišlo až před vyhodnocováním testů; tento rozpor však není podstatný, důležité je, jak děkan s chybnými testy naložil. To je popsáno v napadeném rozhodnutí; děkan se po zjištění chyb – s cílem nade vší pochybnost zajistit objektivitu přijímacího řízení – rozhodl k výsledkům testu všeobecných studijních předpokladů nepřihlížet a stanovil pořadí uchazečů jen na základě výsledků dosažených při prvních třech testech.

Ačkoli soudu je zřejmá logika úvahy, s níž děkan k tomuto řešení přistoupil, nemůže tento postup obstát. Žalobce správně poukázal na to, že § 49 odst. 5 zákona o vysokých školách, čl. 3 odst. 3 Řádu přijímacího řízení 1. LF UK a čl. 3 odst. 8 Řádu přijímacího řízení – Přílohy č. 5 statutu Univerzity Karlovy v Praze, které upravují postup při přijímacím řízení, bezpodmínečně stanoví, že podmínky přijímacího řízení musejí být zveřejněny předem a ve značném předstihu a že se v daném akademickém roce nesmějí měnit. Vnitřní předpisy (čl. 9 odst. 13 a 14 Řádu přijímacího řízení 1. LF UK a čl. 7 odst. 11 a 12 Řádu přijímacího řízení – Přílohy č. 5 statutu Univerzity Karlovy v Praze) počítají s tím, že během přijímací zkoušky či po jejím skončení mohou nastat okolnosti, které nejsou slučitelné s požadavkem rovnosti uchazečů v přijímacím řízení; pro takový případ však nabízejí řešení:

Děkan nebo pověřený proděkan přeruší konání přijímací zkoušky nebo její části, jestliže v jejím průběhu nastanou nebo vyjdou najevo okolnosti, které brání jejímu pokračování nebo které by mohly narušit rovnost uchazečů v přijímacím řízení. Výsledky přerušené zkoušky se nehodnotí. Děkan bezodkladně pozve všechny dotčené uchazeče na náhradní termín (…)

Děkan dodatečně prohlásí vykonanou přijímací zkoušku nebo její část za neplatnou, pokud se prokáže, že došlo k jednání, které narušilo rovnost uchazečů v přijímacím řízení. Toto opatření není účinné vůči uchazečům, kterým bylo nejpozději v den jeho vydání doručeno rozhodnutí o přijetí. Děkan bezodkladně pozve všechny dotčené uchazeče na náhradní termín (…)

Děkanovi se tu tedy nedává možnost zachovat se v takové situaci podle svého uvážení – naopak, nastanou-li popsané okolnosti, nezbývá mu nic jiného než zkoušku přerušit a nehodnotit, resp. zkoušku prohlásit za neplatnou, a pozvat uchazeče na náhradní termín.

Žádný vnitřní předpis naopak neopravňuje děkana k tomu, aby se v průběhu přijímacího řízení, jehož přesný průběh byl již předem stanoven, rozhodl, že k určité části zkoušky nebude přihlížet, přitom však neumožní uchazečům, aby tuto nepoužitelnou část zkoušky vykonali znova. Takový postup je i v rozporu se zákonem o vysokých školách (§ 49 odst. 5), který trvá na včasném zveřejnění podmínek přijímacího řízení, a předpokládá tak jejich nezměnitelnost v rámci daného akademického roku (jinak by totiž ono časné zveřejňování nemělo smysl, pokud by se podmínky mohly následně změnit). Ze zákona a z vnitřních předpisů nelze dovodit nic jiného, než že uchazeči nemohou být testováni jinak, než jak o tom byli dopředu informováni; nelze jim tedy předložit další testy nad rámec zveřejněných požadavků, ale nelze ani některou z ohlášených částí testu vypustit, resp. k ní bez dalšího nepřihlížet.

Zdůvodnění napadeného rozhodnutí navíc trpí i vnitřním logickým rozporem. Podle žalované se citovaný čl. 9 odst. 13 a 14 Řádu přijímacího řízení 1. LF UK neuplatní, neboť ani nenastaly okolnosti, které by bránily pokračování zkoušky nebo které by mohly narušit rovnost uchazečů v přijímacím řízení (odst. 13), ani prokazatelně nedošlo k jednání, které narušilo rovnost uchazečů v přijímacím řízení (odst. 14). Zároveň však děkan a po něm i rektor zdůvodňují svůj postup zájmem na tom, aby byla „nade vší pochybnost zajištěna objektivita přijímacího řízení“. Děkan byl přitom při vydání svého rozhodnutí veden úvahou, že technické či grafické nepřesnosti v zadání testu by mohly uchazeče zmást – tj. jinými slovy znevýhodnit je a konkrétně například způsobit, že ačkoli by jinak vyznačili správné odpovědi, technicky nevhodné zadání jim to neumožnilo, resp. negativně se projevilo na jejich výsledku. Soudu tak není zřejmé, proč žalovaná spatřuje rozdíl mezi požadavkem na zajištění objektivity přijímacího řízení (v tomto případě by to bylo možné také vyjádřit jako zajištění stejných podmínek všem uchazečům v průběhu přijímacího řízení) a požadavkem na rovnost uchazečů v přijímacím řízení, jak jej upravují výše citované články Řádu přijímacího řízení 1. LF UK. Podle soudu si jsou tyto požadavky velmi blízké; nelze tak tvrdit, že rovnost uchazečů nebyla ohrožena (a nepozvat uchazeče na náhradní termín při zjištění, že k jedné části zkoušky nelze přihlížet), a zároveň nepřihlížet k části zkoušky s poukazem na potřebu „objektivity přijímacího řízení“ (tj. rovných podmínek pro všechny uchazeče).

Lze tedy shrnout, že jednou zveřejněné podmínky přijímacího řízení nelze následně měnit, ať už rozšiřováním, nebo zužováním; pokud se přesto během přijímacího řízení vyskytnou či po jeho skončení prokážou okolnosti, které by mohly narušit rovnost uchazečů, je děkan povinen v souladu s vnitřními předpisy umožnit uchazečům, aby přijímací zkoušku či její část vykonali znova.

Městský soud proto zrušil napadené rozhodnutí žalované a vrátil jí věc k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.); v něm bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Soud zdůrazňuje, že zrušení rozhodnutí vydaného ve věci žalobce není důvodem pro plošnou revizi výsledků přijímacího řízení na 1. lékařskou fakultu UK konaného v červnu 2008; žalobce se v tomto řízení domáhal svých vlastních práv, proto bude žalovaná postupovat v souladu se závěry vyslovenými v tomto rozsudku právě jen ve vztahu k žalobci.

Žalobce byl v tomto řízení úspěšný, a podle § 60 odst. 1 s. ř. s. mu proto náleží náhrada nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2000 Kč a odměnou advokátky za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, žaloba, replika, účast na jednání soudu) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) zákona č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve výši 4 x 2100 Kč, včetně paušálních výdajů spojených s těmito úkony ve výši 4 x 300 Kč. Celkem tak žalobci na nákladech řízení náleží 11 600 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze 30. května 2012

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru