Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 217/2008 - 54Rozsudek MSPH ze dne 21.09.2011

Prejudikatura

2 As 25/2007 - 118


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 217/2008 - 54-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobců a) A. Z., b) S. Z., obou zastoupených Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Újezd 450/40, 118 01 Praha, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008, č. j. S-MHMP 196103/2008/OST/D1,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 24. 4. 2006 vydal Úřad městské části Praha 1 jako stavební úřad žalobcům stavební povolení na stavební úpravy v bytě č. 9 ve 2. patře domu Praha 1, A. 13. Rozhodnutí nabylo právní moci – podle doložky zde vyznačené – dne 12. 6. 2006.

Dne 30. 5. 2007 pak vydal stavební úřad kolaudační rozhodnutí, kterým povolil užívání uvedeného bytu. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání D. C., který nebyl přibrán do řízení ve věci stavebního povolení; k jeho odvolání žalovaný zrušil rozhodnutí ze dne 30. 5. 2007 a zastavil kolaudační řízení. V odůvodnění uvedl, že stavební úřad mylně vycházel z toho, že stavební povolení nabylo právní moci; ve skutečnosti se tak ale nestalo, protože ve stavebním řízení byl opomenut účastník D. C., který v průběhu stavebního řízení (vklad práva povolen dne 19. 6. 2006 ke dni 5. 4. 2006) nabyl vlastnického práva k jednotce č. 4 v domě A. 13; stavební povolení tak dosud nenabylo právní moci. Stavební úpravy byly tedy provedeny bez stavebního povolení a nemohou být ani předmětem kolaudačního řízení.

D. C. následně podal odvolání i proti stavebnímu povolení ze dne 24. 4. 2006, které mu podle sdělení žalovaného bylo doručeno dne 11. 12. 2007; žalovaný k odvolání změnil napadené rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 21. 5. 2008 tak, že stavební řízení, ve kterém bylo povolení vydáno, se zastavuje podle § 88 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Toto rozhodnutí žalovaného je napadeno žalobou.

V žalobě žalobci namítají, že žalovaný nevzal v potaz § 84 odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), podle nějž se neoznámení rozhodnutí nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Na takového účastníka se hledí tak, jako by mu správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením podle § 83 odst. 2 správního řádu. D. C. se přitom s existencí i obsahem stavebního povolení seznámil v rámci ústního jednání spojeného s místním šetřením, které proběhlo v rámci kolaudačního řízení (žalobci tu uvádějí dvě různá data: 2. 4. 2007 nebo 25. 5. 2007); v odůvodnění kolaudačního rozhodnutí pak bylo identifikováno jak stavební povolení, tak byl i uveden jeho obsah z hlediska námitek vznášených panem C. Fakt, že se p. C. seznámil s obsahem stavebního povolení, dokládá i obsah jeho odvolání proti kolaudačnímu rozhodnutí, které podal již dne 11. 6. 2007 a ve kterém tvrdí, že obsah spisu ve věci stavebního povolení i samotné stavební povolení neodpovídají skutečnosti. Lhůta devadesáti dnů, kterou správní řád v § 83 odst. 2 stanoví pro odvolání opomenutého účastníka, byla v případě odvolání p. C. výrazně překročena. Kromě toho žalovaný postupoval v rozporu s § 2 odst. 3 správního řádu, neboť nešetřil práva žalobců nabytá v dobré víře na základě pravomocného (podle doložky na něm uvedené) stavebního povolení. Žalobci proto navrhli, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť se jím nezakládají, nemění ani neruší práva žalobců, kteří započali se stavbou bez pravomocného stavebního povolení. Ve vyjádření, které žalobci podali dne 25. 1. 2008 k odvolání p. C. proti stavebnímu povolení, nebylo upřesněno, kde, kým a v jakém rozsahu měl být p. C. prokazatelně seznámen s obsahem stavebního povolení; z dokladů ve spisu stavebního úřadu ani z vyjádření samotného p. C. to nevyplývá, a není to zřejmé ani ze žaloby. V kolaudačním řízení byl zástupce p. C. seznámen s tím, že stavební úpravy bytu se „kolaudují podle pravomocného stavebního povolení“. Ani zasláním kolaudačního rozhodnutí nemohl být p. C. řádně seznámen s obsahem stavebního povolení, protože obsah stavebního povolení není součástí kolaudačního rozhodnutí. I pokud by žalovaný připustil, že p. C. byl seznámen s obsahem stavebního povolení tak, jak žalobci uvádějí, nabylo by stavební povolení právní moci uplynutím 90 dnů ode dne seznámení – tedy poté, co žalobci již provedli stavební úpravy. I v tomto případě by stavba byla realizována bez pravomocného stavebního povolení a žalovanému by nezbylo než postupovat podle § 88 odst. 2 stavebního zákona. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla odmítnuta.

Žalobci v replice popřeli, že by napadené rozhodnutí bylo vyloučeno ze soudního přezkumu; dále se vyjádřili k samotnému provedení stavebních úprav, které je podle nich v souladu se stavebním povolením. Vytkli správním úřadům pochybení spočívající v tom, že nebylo vydáno oznámení o chybném nabytí právní moci podle § 75 odst. 3 správního řádu. Žalobci setrvali na tom, že p. C. se jak při ústním jednání v rámci kolaudačního řízení, tak ze samotného kolaudačního rozhodnutí dozvěděl, že bylo vydáno stavební povolení a že jeho obsahem bylo ve vztahu k předmětnému sporu povolení k využívání dvou komínových těles – jednoho pro odtah plynového topení a druhého pro vedení klimatizační jednotky.

Žalovaný poskytl soudu správní spis pouze v omezeném rozsahu, protože část spisu týkající se kolaudačního řízení se na stavebním úřadě již nenašla; nicméně z doložených částí spisu a z vyjádření obou účastníků řízení má soud za prokázané tyto skutečnosti:

Poté, co žalobci podali žádost o stavební povolení, se vlastníky bytové jednotky č. 4 v domě A. 13 stali namísto městské části Praha 1 manželé S. a M. Š.; ještě před vydáním stavebního povolení pak bylo vlastnické právo k tomuto bytu převedeno na p. C. Pan C. se o celé věci dozvěděl až po započetí kolaudačního řízení a jeho zástupce se v rámci tohoto řízení zúčastnil ústního jednání (možná se účastnil již prvého jednání konaného dne 2. 4. 2007, ale s jistotou se účastnil jednání konaného dne 25. 5. 2007). Poté, co bylo p. C. doručeno kolaudační rozhodnutí, se proti němu odvolal; v prosinci 2007 také požádal stavební úřad o doručení stavebního povolení, které mu dosud doručeno nebylo. Stavební úřad jeho žádosti vyhověl a p. C. podal proti stavebnímu povolení odvolání.

Žaloba není důvodná.

Podle § 88 odst. 2 stavebního zákona platí, že pokud stavební úřad v průběhu stavebního řízení zjistí, že stavba již byla zahájena bez stavebního povolení, řízení zastaví a bude postupovat podle odstavce 1 písm. b) – tj. nařídí vlastníku odstranění stavby.

Soud se na rozdíl od žalovaného nedomnívá, že by napadené rozhodnutí bylo vyloučeno ze soudního přezkumu. Ačkoli zde jde o rozhodnutí o zastavení řízení, nelze říci, že by šlo o procesní rozhodnutí nebo rozhodnutí, kterým se pouze „upravuje postup stavebního úřadu“, jak uvádí žalovaný. Soudní řád správní (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“) vymezuje ve svém § 65 odst. 1 pojem rozhodnutí jako úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti adresáta. Soud by přitom měl v každém jednotlivém případě zvažovat, zda i rozhodnutí, které se při letmém pohledu může jevit jako „procesní“, nezasáhlo do práv adresátů (srov. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu publikovaná pod č. 792/2006 Sb. NSS, č. 906/2006 Sb. NSS, č. 1764/2009 Sb. NSS), a v případě pochybností by měl rozhodnutí přezkoumat. Z hlediska rozsahu soudního přezkumu tak může být jiná situace stavebníků, kteří po podání žádosti o stavební povolení nevyčkali jeho vydání a svévolně započali s výstavbou, a stavebníků, kteří řádně absolvovali všechny procesní postupy a začali stavět až na základě domněle pravomocného stavebního povolení. V tomto druhém případě, který je i případem žalobců, se soud přiklání k tomu, že rozhodnutí by mělo být přezkoumáno, protože žalobci v jeho důsledku přišli o stavební povolení, které se až do okamžiku zastavení řízení jevilo jako právně bezvadné, a které tedy žalobcům poskytovalo jistotu, že mohou stavět.

Soud nesouhlasí se žalobci v tom, že se p. C. seznámil s obsahem stavebního povolení během kolaudačního řízení a že od té doby mu běžela lhůta pro podání odvolání. Je zřejmé, že p. C. během kolaudačního řízení vyrozuměl, že žalobci provedli stavební úpravy svého bytu, během nichž využili komínové těleso vedoucí i k bytu p. C. v tomtéž podlaží. O důsledcích těchto stavebních úprav p. C. ostatně věděl již dříve, jak plyne ze „Zprávy z prohlídky komínových těles“ ze dne 22. 2. 2007 (p. C. totiž zamýšlel instalovat do bytu plynový kotel a přitom zjistil, že obě komínová tělesa vedoucí k jeho bytu, u nichž by to připadalo v úvahu, jsou již „obsazena“). To, že p. C. zjistil situaci vlastním ohledáním a následně se v rámci kolaudačního řízení dozvěděl, že obě komínová tělesa byla využita v souvislosti se stavebními úpravami, které provedli žalobci, ještě neznamená, že se seznámil s rozhodnutím, jímž se povolují stavební úpravy, tak, jak to požaduje § 84 odst. 2 správního řádu (Neoznámení rozhodnutí se nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Na takového účastníka se hledí, jako by mu správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením podle § 83 odst. 2.).

K otázce, v jaké míře a kvalitě musí být tzv. opomenutý účastník správního řízení informován o vydaném rozhodnutí, aby proti němu mohl podat odvolání, se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí publikovaném pod č. 1838/2009 Sb. NSS [rozhodnutí se sice týká situace opomenutých účastníků podle dřívějšího správního řádu (č. 71/1967 Sb.)], nicméně na podstatě věci to nic nemění]. Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí uvedl, že je-li účastník řízení (…) opomenut při oznámení rozhodnutí, nastane fikce oznámení rozhodnutí k okamžiku, k němuž je bezpečně a bez rozumných pochyb zjištěno, že opomenutý účastník seznal úplný obsah rozhodnutí co do jeho identifikačních znaků i věcného obsahu, zásadně tedy rovnocenně tomu, jako by mu bylo rozhodnutí řádně oznámeno. K takové situaci v této věci podle soudu nedošlo. D. C. sice podle všeho nesouhlasil jen s jedinou z provedených stavebních úprav a díky svým informacím získaným (či potvrzeným) v průběhu kolaudačního řízení zaměřil i své odvolání proti kolaudačnímu rozhodnutí (které mu již bylo řádně doručeno) právě proti této jediné stavební úpravě. Z ničeho však nelze dovodit, že by se p. C. v kolaudačním řízení seznámil s celým obsahem stavebního povolení (tak, jak to požaduje i výše citovaný rozšířený senát), a byl tedy informován o výsledku stavebního řízení ve stejném rozsahu a kvalitě jako ostatní spoluvlastníci, jimž bylo stavební povolení řádně doručeno. Skutečnost, že víceméně správně „tušil“, nelze klást na roveň řádnému doručení stavebního povolení. Lhůta pro podání odvolání tedy skutečně začala p. C. běžet až poté, co mu stavební úřad v prosinci 2007 doručil stavební povolení.

Žalovanému je třeba přisvědčit i v tom, že zastavení stavebního řízení podle § 88 odst. 2 stavebního zákona je podmíněno tím, že stavba byla zahájena bez stavebního povolení; není tedy – je-li tato podmínka splněna – tolik podstatné, kdy přesně do řízení vstoupil opomenutý účastník a kdy začal uplatňovat opravné prostředky. O tom, že p. C. splňoval podmínky pro účastenství ve stavebním řízení a že mu mělo být doručeno stavební povolení, není mezi účastníky sporu; i pokud by platilo (jak žalobci namítají), že p. C. se prokazatelně seznámil se stavebním povolením již při ústním jednání konaném během kolaudačního řízení, tedy v dubnu nebo květnu 2007, stalo by se tak v době, kdy již stavba byla nejen započata, ale i dokončena, a to přesto, že stavební povolení dosud nenabylo právní moci, neboť nebylo doručeno všem účastníkům.

Neobstojí ani poukaz žalobců na to, že správní orgán měl šetřit jejich práva nabytá v dobré víře. Je pravda, že v době, kdy žalobci podávali žádost o stavební povolení, nebyli ještě v katastru nemovitostí jako vlastníci bytu č. 4 uvedeni ani manželé Š., natož D. C. jako jejich právní nástupce; určit okruh účastníků řízení je přitom povinností stavebního úřadu, nikoli stavebníka. Z tohoto pohledu se může zastavení řízení jevit vůči žalobcům jako příliš přísné a „nespravedlivé“. Ve skutečnosti by ale nespravedlivé bylo považovat stavební povolení za pravomocné a provedené stavební úpravy za definitivní i v situaci, kdy se k nim nemohl vyjádřit soused, jehož se přímo dotýkají. Ostatně ze správního spisu je zřejmé, že ačkoli zastavení stavebního řízení a následné zahájení řízení o odstranění stavby muselo proběhnout, v rámci řízení ve věci navazující žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby bylo žalobcům dne 8. 7. 2008 vydáno dodatečné povolení stavby a souhlas s jejím užíváním (z rozhodnutí není zřejmé, zda a kdy nabylo právní moci, nicméně je tu uvedeno, že účastníci řízení – mezi nimi nově i D. C. – nevznesli žádné návrhy a námitky; nově se tu stanoví, že vývod klimatizační jednotky bude ve stejném komínovém průduchu jako v tom, v němž je vedeno odkouření kotle).

Žalobci se svými námitkami tedy neuspěli; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch, a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 21. září 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru