Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 19/2008 - 78Rozsudek MSPH ze dne 15.04.2011

Prejudikatura

2 Afs 90/2008 - 69


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 19/2008 - 78-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce Kaufland Česká republika, v. o. s., IČ 25110161, se sídlem Pod Višňovkou 25, 140 00 Praha 4, zastoupeného JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem Pod Višňovkou 25, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 7, 113 54 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2007, č. j. 12607/07/2-21,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Celní úřad Benešov rozhodl dne 4. 7. 2007 podle § 42 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, o zajištění vybraných výrobků (79 lahví výrobku Originál Vodka a 130 lahví výrobku Originál Tuzemák), neboť žalobce skladoval tyto výrobky ve větším množství a celní úřad pojal důvodné podezření, že z výrobků nebyla odvedena spotřební daň z lihu. V rámci předchozího prověřování totiž zjistil, že od výhradního distributora lihovin vyrobených Likérkou drak, s. r. o., bylo v roce 2005 vyskladněno pouze 3600 ks lahví Originál Vodky a 5085 ks lahví Originál Tuzemáku, avšak ke konečnému odběrateli (žalobci) bylo prostřednictvím dalších distributorů dodáno 148 500 ks lahví Originál Vodky a 173 115 ks lahví Originál Tuzemáku. Faktury, které žalobce předložil k prokázání zdanění, vzbudily pochybnosti celního úřadu o tom, zda spotřební daň ze zajištěných vybraných výrobků byla skutečně uhrazena, protože Likérka Drak, s. r. o., nevyrobila v roce 2004 a v lednu 2005 takové množství vybraných výrobků, které žalobce nakoupil, skladoval a prodával.

Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí dne 1. 11. 2007. Uvedl zde, že předchozí rozhodnutí celních orgánů zrušil městský soud pro nepřezkoumatelnost a proto, že celní orgány nesprávně posoudily náležitosti předložených faktur; celní úřad tak měl znovu možnost rozhodnout o zajištění vybraných výrobků, což učinil. Rozhodnutí napadené žalobou je přímo výsledkem předchozího řízení, které podle žalobce dosud nebylo ukončeno. Důvody, pro které mají celní orgány pochybnosti o zdanění, jsou nyní jiné než v době rozhodování městského soudu. Zdanění není možno prokázat potvrzením, ale některým z dokladů podle § 5 zákona o spotřebních daních. Řízení o zajištění vybraných výrobků neslouží k tomu, aby se zde prokazovalo splnění či nesplnění daňové povinnosti; na to lze usuzovat jen s určitou mírou pravděpodobnosti. Samotná skutečnost, že kontrolovaná osoba předloží formálně bezvadný daňový doklad, ještě neznamená, že byla odvedena spotřební daň v zákonné výši; pochybnosti celního úřadu byly přitom podloženy šetřením ve věci výrobce Likérka Drak, s. r. o.

V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobce namítl, že rozhodnutí je nezákonné a nicotné, neboť tu existuje překážka věci rozsouzené: tyto vybrané výrobky již totiž byly jednou (dne 25. 10. 2005) zajištěny, a rozhodnutí v této věci zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ve věci sp. zn. 10 Ca 136/2006 ze dne 29. 5. 2007, protože žalobce podle něj řádně prokázal zdanění výrobků. Řízení, jehož se týkal uvedený rozsudek, navíc dosud nebylo ukončeno. Ohledně dodávek vybraných výrobků od prosince 2004 do února 2005 již sám žalovaný konstatoval v rozhodnutích ze dne 20. 3. 2007, že žalobce prokázal zdanění výrobků. Žalobcův dodavatel Trade IN Praha, s. r. o., vydával k jednotlivým dodávkám formálně stejné doklady; správní orgány tedy nemohly po přezkoumání formálně stejných dokladů dospět k jinému závěru než dříve. I samotný dodavatel dne 9. 11. 2006 potvrdil, že daň byla uhrazena. Důvody zajištění – tak, jak byly popsány v protokolu o místním šetření ze dne 3. 7. 2007 a v rozhodnutí ze dne 4. 7. 2007 – jsou navzájem rozporné a nejde o zákonné důvody. V rozhodnutí celního úřadu chybí upozornění na to, že u výrobků může být uloženo propadnutí nebo může být rozhodnuto o zabrání; není tu ani číslo jednací a poučení o formě podání opravného prostředku. „Pochybnosti“ celního úřadu jistě nejsou důvodem k zajištění výrobků za situace, kdy žalovaný správní orgán i soud dospěly k závěru, že zdanění bylo prokázáno; krom toho nemají žádnou oporu ve spisu, celní úřad neprokázal existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost a správnost předložených dokladů.

Rozhodnutí o odvolání je pak nepřezkoumatelné a nesprávné, žalovaný zde nově uvádí skutečnosti, které měly být obsaženy již v rozhodnutí I. stupně; tím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Šetření trvá již dlouho, přitom obsahem spisu dosud nejsou např. výsledky plnění daňové povinnosti společnosti Moravia distributor (subjektu, od něhož výrobky nakoupil žalobcův dodavatel); žalobce tak již po dobu takřka dva a půl roku nemůže nakládat s výrobky, které řádně zaplatil. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí vydaná v obou stupních.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých závěrech.

Žaloba není důvodná.

Podle § 42 odst. 2 zákona o spotřebních daních rozhodne celní úřad nebo celní ředitelství o zajištění vybraných výrobků rovněž tehdy, pokud právnická nebo fyzická osoba, která tyto výrobky skladuje ve větším množství (§ 4 odst. 3), neprokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich oprávněného nabytí za ceny bez daně.

Námitka, podle níž je napadené rozhodnutí nicotné, protože ve věci již rozhodl soud a dané řízení stále běží, není příliš jasná. Městský soud skutečně svým rozsudkem ze dne 29. 5. 2007, č. j. 10 Ca 136/2006-78, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného vydané v téže věci a vrátil mu věc k dalšímu řízení právě proto, aby žalovaný znovu rozhodl; úvahy o překážce věci rozsouzené tu nejsou na místě. Správní soud ruší rozhodnutí správního orgánu právě s cílem, aby správní orgán mohl o věci rozhodnout znovu, lépe (bez procesních vad, na základě správného hmotněprávního názoru apod.); rušící rozhodnutí soudu nezakládá překážku věci rozsouzené, ale naopak povinnost správního orgánu vydat nové rozhodnutí. Není pravda, že správní řízení ve věci dosud nebylo skončeno: jeho výsledkem je právě nyní přezkoumávané pravomocné rozhodnutí. Správní orgán přitom po zrušení rozhodnutí u správního soudu není povinen vést řízení pod původním číslem jednacím.

Tvrzení žaloby, že podle předešlého rozsudku městského soudu žalobce řádně prokázal zdanění vybraných výrobků, je zjednodušující. Správní orgány založily svá předešlá rozhodnutí na tom, že předložené daňové doklady postrádají výši celkové ceny vybraných výrobků včetně spotřební daně. Soud naproti tomu zjistil, že v dokladech tento údaj nechybí, a že závěry správních orgánů jsou tedy nesprávné. Poučil celní orgány o tom, že obsahují-li doklady všechny zákonem stanovené náležitosti (jako v tomto případě), ale celní orgán má přesto pochybnosti o jejich průkaznosti, leží důkazní břemeno na něm; v tom případě je však povinen uvést, z jakých skutečností jeho pochybnosti vycházejí, což v přezkoumávaném rozhodnutí neudělal. Tím městský soud nepřipravil celní orgány o možnost znovu rozhodnout o zajištění zboží, a učinit tak v souladu se zákonem, pokud se jim podaří vyvrátit věrohodnost předložených – byť formálně správných a úplných – daňových dokladů. To, že daňový doklad obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, totiž ještě nemusí samo o sobě znamenat, že je tím prokázáno zdanění výrobků.

Celní orgány se tímto názorem soudu řídily a v novém řízení založily svá rozhodnutí na okolnostech zjištěných v mezidobí. Konstatovaly, že samy o sobě sice daňové doklady působí bezvadně a bylo by možno domnívat se, že povinnost odvést spotřební daň z výrobků byla splněna; zjištěné skutečnosti však tuto domněnku vyvracejí. Úvahu srovnávající počet kusů lahví Originál Vodky a Originál Tuzemáku, které od výrobce (Likérka Drak) odebral výhradní distributor (Nápoje Cyrano), od výhradního distributora pak odběratel Moravia Distributor a od něj pak žalobcův dodavatel Trade IN Praha, považuje soud za správnou a logickou; i podle soudu budí tyto transakce důvodnou pochybnost o tom, že výrobky byly zdaněny. To, že celní orgány v minulosti případně učinily ohledně obdobných formálně bezvadných dokladů jiný závěr, není pro věc rozhodné: skutečnou vypovídací hodnotu dokladů – bez ohledu na míru, v jaké dostály formálním náležitostem – totiž bylo možno posoudit až na základě postupně shromažďovaných zjištění o řetězci Likérka Drak – Nápoje Cyrano – Moravia Distributor – Trade IN Praha – Kaufland Česká republika. Ani prohlášení dodavatele Trade IN Praha není s to prokázat, že výrobky byly zdaněny, pokud veškeré ostatní zjištěné skutkové okolnosti nasvědčují opaku.

Žalovaný se správně vypořádal i s odvolacími námitkami, podle nichž v rozhodnutí orgánu I. stupně chybí některé náležitosti. Shodně se žalovaným má soud za to, že celní úřad sice pochybil, pokud v rozporu s § 42 odst. 5 větou druhou neupozornil žalobce na to, že u zajištěných vybraných výrobků může být uloženo propadnutí nebo rozhodnuto o zabrání, jestliže se prokáží důvody rozhodné pro zajištění, ovšem tato vada nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Soud přezkoumává rozhodnutí orgánu I. a II. stupně jako celek, a na II. stupni byla tato vada napravena; krom toho žalobce si tohoto možného následku byl sám vědom, jak je zřejmé z odvolání. Jako formalistickou hodnotí soud námitku, podle níž nebylo v rozhodnutí I. stupně uvedeno číslo jednací. Rozhodnutí bylo nezaměnitelně identifikováno číselným kódem pod hlavičkou Naše značka; i kdyby tu takové označení nebylo, nemohlo by to způsobit nezákonnost rozhodnutí I. stupně, a už vůbec by to nebylo důvodem pro zrušení rozhodnutí vydaného ve II. stupni. Nejasná je námitka, podle níž v rozhodnutí I. stupně chybí poučení o formě podání opravného prostředku. Zákon o spotřebních daních žádnou speciální formu podání opravného prostředku nestanoví; poučení obsažené v rozhodnutí I. stupně obsahuje všechny podstatné informace o odvolání, jak je obsahuje § 42 odst. 6 zákona.

Není pravda, že důvody zajištění uvedené v protokolu ze dne 3. 7. 2007 a v rozhodnutí ze dne 4. 7. 2007 si navzájem odporují. Zatímco v protokolu celní úřad uvedl, že má důvodné podezření, že se jedná o vybrané výrobky, u kterých nebyla odvedena spotřební daň z lihu, v rozhodnutí použil formulaci, podle níž pojal důvodné podezření, že vybrané výrobky nebyly zdaněny. Tyto dvě formulace mají totožný význam; ostatně žalobce nijak blíže nepopsal, jaký spatřuje rozdíl mezi pojmy mít důvodné podezření a pojmout důvodné podezření, případně jaký dopad do jeho práv měl rozdíl mezi konkrétnější formulací nebyla odvedena spotřební daň z lihu a obecnější a stručnější synonymickou formulací vybrané výrobky nebyly zdaněny. Konkrétní okolnosti, které v celním úřadu vyvolaly toto „důvodné podezření“, byly popsány v rozhodnutí ze dne 4. 7. 2007; celní úřad nijak nepochybil, pokud tyto okolnosti nevylíčil již v protokolu (pokud žalobce mínil svou námitku takto). Protokol o místním šetření slouží ke stručnému zachycení úkonu správního orgánu, nikoli ke zdůvodňování opatření, které bylo při místním šetření přijato: to je naopak úkolem rozhodnutí, a rozhodnutí v tomto směru netrpí žádnými vadami.

Nelze souhlasit ani s tím, že důvody pro zajištění uvedené v rozhodnutí nejsou důvody zákonnými. Zákon ve svém § 42 odst. 2 ukládá celnímu orgánu zajistit vybrané výrobky pro případ, že osoba, která tyto výrobky skladuje ve větším množství, neprokáže, že se jedná o vybrané výrobky zdaněné. Celní orgány svými zjištěními o průběhu dodavatelsko-odběratelských vztahů a o objemu obchodovaných lihovin vyvrátily věrohodnost faktur předložených žalobcem, jak to požaduje § 31 odst. 8 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; žalobce přitom nepředložil žádný další důkaz, který by byl s to vyvrátit zjištění celního úřadu o rozdílu množství výrobků odebraných výhradním distributorem a výrobků dodaných žalobci. Formulace, podle níž má celní úřad „důvodné podezření“ o zdanění vybraných výrobků, není zcela v souladu se zákonem; nemá to však vliv na zákonnost rozhodnutí, z jehož odůvodnění je zřejmé, co přesně bylo zjištěno a že tato zjištění jsou neslučitelná s tvrzeními a doklady žalobce. Městský soud zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 2 Afs 90/2008-69, týkající se obdobné věci, s jehož odůvodněním se zdejší soud ztotožňuje; zde Nejvyšší správní soud uvedl:

Je pravdou, že žalovaný ve svém rozhodnutí hovoří o tom, že uvedená zjištění zpochybnila pravdivost údajů na dokladech obsažených, nicméně Nejvyšší správní soud má za to, že nedošlo pouze ke zpochybnění pravdivosti těchto údajů, nýbrž že jejich pravdivost byla vyvrácena podle § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu. Pravdivost údajů by byla zpochybněna v případě, že by existovala alespoň určitá možnost, že tyto údaje jsou pravdivé, a že stěžovatel pochybnosti celních orgánů může odstranit. Ke zpochybnění dokladů by tak mohlo dojít např. tehdy, pokud by výrobce distribuoval množství odpovídající tomu, které stěžovatel odebral, a stěžovatel by tak mohl případně prokázat, že skutečně nějakým způsobem od výrobce tyto výrobky získal a že údaj o zaplacení daně je pravdivý. Tak tomu ale nebylo. Za dané situace, kdy celní orgány prokázaly, že výrobce svému výhradnímu odběrateli nedodal za téměř rok ani polovinu množství, které společnost Trade IN Praha, s. r. o., prodala stěžovateli, nelze mít o pravdivosti údajů o zdanění výrobků na dokladech jen pochybnosti, nýbrž pravdivost těchto údajů je třeba považovat za jednoznačně vyvrácenou. Uvedená formulační nepřesnost žalovaného pak nijak neovlivňuje zákonnost jeho rozhodnutí, neboť zjištění popsaná v odůvodnění rozhodnutí jsou zcela jednoznačná. Žalovaný zde také srozumitelně vysvětluje, v čem spatřuje nepravdivost údajů na dokladech a jakým způsobem uvedená zjištění získal. Není možné tak souhlasit se stěžovatelem, že by tyto skutečnosti neprokázal a že jeho rozhodnutí není srozumitelně odůvodněno.

Důvodná není ani námitka, podle níž byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, protože žalovaný vnesl do řízení nové skutečnosti. Žalovaný oproti celnímu orgánu I. stupně obšírněji popsal vztahy v řetězci dodavatelů a odběratelů vybraných výrobků a do odůvodnění svého rozhodnutí zahrnul podrobnou tabulku dodávek v průběhu let 2004 a 2005, zatímco orgán I. stupně se omezil na shrnující závěry, které vyplynuly z šetření (tj. že tu existoval řetězec, jehož poslední dodavatelským prvkem byla společnost Trade IN Praha, a jaké bylo množství vybraných výrobků na počátku řetězce a na jeho konci – u žalobce). V tom však nelze spatřovat nezákonnost; žalovaný jen dodal pro úplnost a pro zvýšení přesvědčivosti odůvodnění některé detaily, které ale nijak nehodnotil a které na jeho závěry neměly žádný vliv.

Zákonnost rozhodnutí není s to zpochybnit ani žalobcova výtka, podle níž dosud nebyla postavena najisto daňová povinnost společnosti Moravia distributor. Vybrané výrobky byly u žalobce zajištěny proto, že jako jejich vlastník neprokázal, že byly zdaněny. V tomto řízení správní orgány neřešily, komu a v jaké výši vznikla daňová povinnost – pro předmět řízení to nebylo podstatné. Žalobce výrobky skladoval ve větším množství a nepodařilo se mu prokázat, že z nich byla odvedena spotřební daň; to, kdo měl daň odvést a zda tak ve skutečnosti učinil či nikoli, nebylo předmětem tohoto řízení.

Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 15. dubna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru