Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 171/2008 - 24Rozsudek MSPH ze dne 18.07.2011

Prejudikatura
1 As 36/2009 - 88

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 171/2008 - 24-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: L. X., státního příslušníka Čínské lidové republiky, zastoupeného opatrovníkem – Organizací pro pomoc uprchlíkům, o. s., se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2008, č. j. OAM-45-1254/2006,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2007, č. j. OAM-15-187/2007, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému opatrovníkovi, Organizaci pro pomoc uprchlíkům, se nepřiznává odměna za zastupování.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2008 uložil žalovaný žalobci povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním v částce 9274,50 Kč do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí podle § 123 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“). Podle odůvodnění rozhodnutí byl žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců od 29. 11. 2006 do 27. 5. 2007, dne 5. 12. 2006 mu bylo pravomocně uděleno správní vyhoštění. V souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění vznikly České republice – Ministerstvu vnitra za období zajištění žalobce náklady v celkové výši 43 817,50 Kč (strava, ubytování); žalobci byla odebrána částka ve výši 34 543 Kč, k úhradě tedy zbývá 9274,50 Kč. I pokud není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné (§ 119 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb.), nemá to vliv na povinnost úhrady nákladů správního vyhoštění. V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že po umístění do zařízení pro zajištění cizinců projevil úmysl požádat v ČR o mezinárodní ochranu. Povinnost cizince uhradit náklady podle § 123

2 pokračování

5Ca 171/2008

zákona č. 326/1999 Sb. se vztahuje pouze na tu část nákladů, která souvisí s vyhoštěním; náhrada nákladů nemá sankční charakter, ale pouze charakter reparační. Je zcela oprávněná v případě, že cizinec skutečně byl vyhoštěn; pokud se tak nestalo, musí ČR prokázat, že náklady byly vynaloženy účelně a že ČR nenese žádnou vinu na tom, že k vyhoštění cizince nedošlo. Pobyt v zařízení nelze automaticky považovat za okolnost spojenou se správním vyhoštěním, zejména pokud k vyhoštění nedošlo a ani dojít nemohlo z důvodu zjevných zákonných překážek – konkrétně v žalobcově věci byla překážkou žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná ihned po umístění do zařízení. Rozhodnutí o vyhoštění tak pozbylo ve smyslu § 119 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb. vykonatelnosti a není vykonatelné doposud. Spojitost mezi pobytem v zařízení a výkonem správního vyhoštění tak není dána, a žalobce proto není povinen hradit náklady spojené s pobytem v zařízení. Žalobce proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a setrval na tom, co uvedl v napadeném rozhodnutí. Nevykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění nemá žádný vliv na povinnost cizince hradit náklady spojené se správním vyhoštěním. Žaloba není důvodná. Žalobce uznává, že kdyby šlo o náklady účelně vynaložené v souvislosti s jeho vyhoštěním, byl by povinen je platit; to však podle jeho názoru není jeho případ, neboť ihned po umístění do zařízení se v důsledku svého úmyslu požádat o azyl stal nevyhostitelným. Úhradu nákladů spojených se správním vyhoštěním upravuje § 123 zákona č. 326/1999 Sb. Podle § 123 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném v době rozhodování žalovaného, se do nákladů spojených se správním vyhoštěním zahrnují náklady na ubytování a stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. Z výkazu nedoplatků založeného ve správním spisu je přitom zjevné, že náklady především na stravné a ubytování v zařízení pro zajištění cizinců žalobci vznikly. Podle soudu není pro povinnost uhradit náklady podle § 123 zákona č. 326/1999 Sb. podstatné, zda byl žalobce na základě rozhodnutí o správním vyhoštění skutečně vyhoštěn či nikoli, ani to, zda se tak stalo v důsledku žalobcova jednání (tedy tím, že požádal o mezinárodní ochranu) nebo v důsledku jiných okolností nezávislých na jeho jednání (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2009, č. j. 2 As 32/2009-63, www.nssoud.cz). Je nepochybné, že žalobce v zařízení pobýval a stravoval se tam; je také nepochybné, že do zařízení se dostal vlastní vinou (poté, co nelegálně pobýval na území ČR); soud nerozumí tomu, proč by náklady na pobyt v zařízení měl nést někdo jiný než žalobce sám. Jak sám žalobce v žalobě připouští, projevení úmyslu požádat o azyl nemá za následek ukončení zajištění – tímto okamžikem se rozhodnutí o vyhoštění pouze stává dočasně nevykonatelným. Žalobce uvádí podle svého názoru nepřijatelný výklad, podle nějž by nemožnost vyhoštění zakládalo až formální podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nikoli již prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu; neuvědomuje si ale obdobnou nepřijatelnost výkladu, podle nějž by každý cizinec, který na území pobýval nelegálně, byl zajištěn a teprve poté požádal o mezinárodní ochranu (aby zabránil hrozícímu vyhoštění), měl být ubytován a vyživován v zařízeních Ministerstva vnitra na náklady státu. Něco jiného by bylo, kdyby se rozhodnutí o zajištění ukázalo nezákonným a později bylo zrušeno: v takovém případě by cizinec nebyl povinen hradit náklady podle § 123 zákona č. 326/1999 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2008, č. j. 2 As 30/2008-61, www.nssoud.cz). O nic takového však v žalobcově případě nešlo. Prohlásí-li cizinec úmysl požádat o mezinárodní ochranu poté, co byl umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění, může oddálit toto vyhoštění; nemůže se však zbavit povinnosti uhradit státu náklady na svůj pobyt v zařízení. Jinou otázkou je, zda ministerstvo skutečně může žádat od cizinců úhradu i té části nákladů, jež nebyla pokryta částkou, která byla u cizince při zajištění nalezena a která mu již byla odebrána (v projednávané věci již takto bylo uhrazeno 34 543 Kč, k úhradě zbývá 9274,50 Kč); podle judikatury nikoli. Tato otázka však nebyla předmětem žaloby, proto se jí soud nezabýval. Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žalobci byl v řízení ustanoven opatrovník; jde však o Organizaci pro pomoc uprchlíkům – občanské sdružení, které nemá postavení advokáta, a za výkon opatrovnictví mu proto nepřísluší odměna. Ostatně ustanovený opatrovník zůstal v řízení pasivní.

3 pokračování

5Ca 171/2008

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze ne 18. července 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru