Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 157/2008 - 32Rozsudek MSPH ze dne 24.06.2011

Prejudikatura

3 As 51/2007 - 84


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 157/2008 - 32-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně: H. Y. R., zastoupené Ing. Milanem Medkem, bytem Konopáč 47, 538 03 Heřmanův Městec, proti žalovanému Ministerstvu vnitra – Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/S0, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 6. 3. 2008, č. j. CPR-649/ČJ-2008-9CPR-C216,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 6. 3. 2008, č. j. CPR-649/ČJ-2008-9CPR-C216, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 22. 10. 2007 povolil Úřad práce v Chrudimi žalobkyni zaměstnání u zaměstnavatele Modela Plus, s. r. o., v Heřmanově Městci na dobu od 27. 10. 2007 do 26. 10. 2008 v pracovním zařazení šička textilní konfekce strojní. V návaznosti na to žalobkyně požádala dne 14. 11. 2007 o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Hradec Králové, Oddělení cizinecké policie Chrudim, požádala o stanovisko k této žádosti Ministerstvo vnitra; to ve svém stanovisku ze dne 20. 11. 2007 uvedlo, že podle výrazných indicií pracují severokorejské dělnice na území ČR ve značně vykořisťujících podmínkách charakteristických pro nucenou práci. Dělnice jsou sem vysílány výhradně státními institucemi či státem řízenými společnostmi a své platy převádějí na bankovní konta vedená ve prospěch mateřských institucí; takto severokorejský režim získává finance do státního rozpočtu v situaci, kdy jsou vůči němu ze strany mezinárodního společenství uvaleny sankce, což je v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1718 (2006). Prodloužení platnosti pobytu je tak podle ministerstva jednoznačně v rozporu s bezpečnostně politickými zájmy ČR.

Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Hradec Králové, Oddělení cizinecké policie Chrudim, svým rozhodnutím ze dne 29. 11. 2007 zamítla žádost žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu s odkazem na právě citované stanovisko. Odvolání žalobkyně zamítla Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie rozhodnutím ze dne 6. 3. 2008 a napadené rozhodnutí potvrdila.

Žalobkyně v žalobě namítla, že rozhodnutí neobsahuje žádné zdůvodnění, jaké konkrétní nebezpečí pro bezpečnostně-politické zájmy ČR žalobkyně představuje; v napadeném rozhodnutí není obsažen jediný konkrétní údaj o tom, jakým způsobem a jakou činností by se snad měla žalobkyně podílet na porušování bezpečnostně politických zájmů ČR. Pokud je důvodem jejího zařazení na tuto „černou listinu“ pouze fakt, že je občankou KLDR, pak je takový přístup diskriminační a tato skutečnost sama o sobě nesmí být důvodem pro neprodloužení pobytu. Žalobkyně dále namítla, že před vydáním napadeného rozhodnutí nebyla seznámena se žádným stanoviskem Ministerstva vnitra. V odvolání navrhla řadu důkazních prostředků na podporu své žádosti, odvolací orgán však žádné navržené důkazy neprovedl a s námitkami žalobkyně se nevypořádal. Konkrétní důvod, proč žalobkyni nelze prodloužit pobyt, nelze nalézt ani v rozhodnutích Policie, ani ve stanovisku Ministerstva vnitra. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil rozhodnutí vydaná v obou stupních a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. S odkazem na § 56 odst. 1 písm. k) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, uvedla, že pobyt žalobkyně na území ČR není v zahraničně politickém zájmu České republiky, jak plyne ze stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 20. 11. 2007. Poukázala na to, že v žádosti správního orgánu prvého stupně o stanovisko jsou cizinci uvedeni jmenovitě, a ministerstvo tak věc posuzovalo v kontextu konkrétního případu.

Žaloba je důvodná.

Soud přisvědčil námitce, v níž žalobkyně poukazuje na skutečnost, že v provedeném správním řízení nebyly zkoumány její konkrétní a osobní poměry související s žádostí o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Důvody pro rozhodnutí o neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu cizince na území České republiky musí být – jakkoli je právem státu uvážit, komu dlouhodobý pobyt na svém území povolí, a komu nikoliv – vyjádřeny konkrétním způsobem, a to v návaznosti na zcela konkrétní zjištěné okolnosti u každé jednotlivé žádosti cizince. Tento obecný požadavek na obsah rozhodnutí správního orgánu napadené rozhodnutí nesplňuje.

Pro účely řádného, srozumitelného a přezkoumatelného odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nepostačuje, pokud správní orgán odkáže na podkladový materiál a odůvodní zamítavý výrok rozhodnutí tím, že žadatelka patří do skupiny severokorejských dělnic zaměstnávaných v České republice, u nichž by jejich další pobyt na území státu měl znamenat rozpor s výše zmiňovanou rezolucí OSN. Správní orgán poté, co obdržel žádost žalobkyně, požádal Ministerstvo vnitra o sdělení jeho názoru na prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu žalobkyně za účelem zaměstnání. Na tento dotaz ministerstvo sdělilo, že pro stávající skupiny dělnic z KLDR je povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky jednoznačně v rozporu s bezpečnostně politickými zájmy České republiky.

Nelze vyloučit, aby správní orgán zjišťoval poznatky týkající se žadatele i od jiného správního úřadu a aby na základě jeho stanoviska odůvodnil své kladné či záporné rozhodnutí o žádosti cizince. Z odůvodnění správního rozhodnutí ve věci samé však musí být patrné, jak se správní orgán vypořádal s obsahem stanoviska, jaké závěry z něj dovodil a jaké konkrétní zjištěné okolnosti týkající se osoby žalobkyně správní orgán vedly k zamítnutí jejího odvolání. V rozhodnutí chybí jakákoli úvaha, proč by právě žalobkyně měla patřit do této blíže nevymezené skupiny, jak a zda vůbec byly zjišťovány bližší okolnosti, za jakých žalobkyně do ČR přišla, za jakých tu pracuje a dostává plat. (Ve věci byla dne 28. 11. 2007 provedena pobytová kontrola, při níž Policie zjistila, že občanky KLDR zaměstnané u společnosti Modela Plus, s. r. o., tu mají velmi dobré pracovní a ubytovací podmínky; toto zjištění se však do odůvodnění rozhodnutí nijak nepromítlo.)

Policie tedy byla povinna porovnat skutečnosti, které vyplynuly ze stanoviska Ministerstva vnitra, s konkrétními okolnostmi pobytu žalobkyně na území České republiky, aby zjistila, zda se skutečnosti uváděné ministerstvem vztahují i na případ žalobkyně. Napadené rozhodnutí tuto úvahu postrádá, což jej činí nepřezkoumatelným.

Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“) a vrátil věc k dalšímu řízení žalovanému, jímž se v mezidobí v důsledku změn právní úpravy stalo Ministerstvo vnitra. Na žalovaném správním orgánu nyní bude, aby znovu rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. V odůvodnění nového rozhodnutí se žalovaný správní orgán vypořádá se všemi odvolacími námitkami žalobkyně a neopomene řádně odůvodnit své závěry o konkrétních zjištěných skutečnostech, které brání případnému prodloužení dlouhodobého pobytu žalobkyně na území České republiky.

Žalobkyně měla ve věci úspěch, a žalovaný je tak ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. povinen zaplatit jí náklady řízení ve výši 2000 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 24. června 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru