Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 153/2008 - 30Rozsudek MSPH ze dne 10.08.2011

Prejudikatura

1 As 4/2009 - 53


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 153/2008 - 30-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: T. L. H., státního příslušníka Vietnamu, zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra – Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/S0, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 4. 3. 2008, č. j. SCPP-4438/C-252-2007,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, ze dne 4. 3. 2008, č. j. SCPP-4438/C-252-2007, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7760 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 7. 9. 2007 udělila Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Brno-město, žalobci správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), a vyslovila, že se na žalobce nevztahuje důvod znemožňující vycestování. Policie uvedla, že žalobce se dostavil dne 31. 8. 2007 se žádostí o opakované prodloužení výjezdního příkazu (v minulosti mu byl výjezdní příkaz udělen již třikrát); přitom Policie zjistila, že žalobci bylo již dne 29. 8. sděleno, že jeho žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu byla podána po zákonné lhůtě a že mu výjezdní příkaz nebude prodloužen; žalobce byl též vyzván, aby vycestoval. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území, stanovila Policie na jeden rok proto, že nelegální pobyt trval pouze jeden den, nicméně tato situace vznikla proto, že žalobce nedbal informace správního orgánu o tom, že mu výjezdní příkaz prodloužen nebude. Žalobce byl již v roce 2006 uznán vinným z trestného činu porušování práv k ochranné známce; nyní opět porušil právní předpisy ČR, a je tu tedy důvodné nebezpečí, že by mohl při pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

Žalobcovo odvolání zamítla právní předchůdkyně žalovaného rozhodnutím ze dne 4. 3. 2008 a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdila. Konstatovala, že jí bylo doručeno blanketní odvolání s příslibem, že bude doplněno do patnácti dnů; to se ovšem nestalo, a tak Policie rozhodovala podle obsahu spisu, přičemž se ve všem ztotožnila se správním orgánem I. stupně.

V žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu žalobce namítl, že správní orgán nebyl oprávněn zahájit s ním řízení ve věci správního vyhoštění. Žalobce měl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt do 16. 5. 2007; dne 27. 6. 2007 požádal o prodloužení doby platnosti tohoto povolení a přiložil dvě lékařské zprávy dokládající, že byl v období od 30. 4. 2007 do 25. 6. 2007 nemocen; tím splnil podmínky podle § 47 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. Podal sice žádost po uplynutí zákonné lhůty, ovšem ve včasném podání mu bránily důvody na jeho vůli nezávislé (nemoc); žádost pak podal do tří pracovních dnů po odpadnutí této překážky. Pro zahájení řízení o správním vyhoštění bylo podle žalobce zásadní, že se podle názoru Policie zdržoval na území neoprávněně; důvod podle § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 (závažné narušení veřejného pořádku) považuje žalobce za nesmyslný. Policie dále pochybila, pokud žalobce nevyzvala k doplnění náležitostí odvolání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.); tím zkrátila žalobce na právech, což mohlo způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena Policii k dalšímu řízení.

Právní předchůdkyně žalovaného ve vyjádření k žalobě uvedla, že k lékařským zprávám nebylo možno přihlédnout, neboť poslední den, kdy bylo možné požádat o prodloužení platnosti povolení, byl 4. 5. 2007, tj. tři dny před vystavením potvrzení o pracovní neschopnosti. Co se týče odvolání, to musí obsahovat údaje o tom, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení. Odvolací orgán přezkoumává věcnou správnost rozhodnutí jen v rozsahu námitek, a je tedy v zájmu účastníka, aby tyto námitky vznesl; odvolací orgán není povinen za něj tyto námitky dovozovat. Žaloba by proto měla být zamítnuta.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 27. 6. 2007 požádal žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Dne 9. 7. 2007 bylo řízení o této žádosti zastaveno, neboť žalobce k ní nepřiložil žádnou z náležitostí stanovených zákonem; Policie přitom zjistila, že žalobce měl povolen dlouhodobý pobyt jen do 16. 5. 2007, a podle § 60 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. byl oprávněn požádat o prodloužení nejpozději 14 dnů před uplynutím tohoto data. Žalobce se proti usnesení o zastavení řízení odvolal. Dne 29. 8. 2007 požádal žalobce o opakované prodloužení výjezdního příkazu s tím, že o jeho žádosti ve věci prodloužení dlouhodobého pobytu nebylo dosud pravomocně rozhodnuto a že žalobce splnil podmínky § 47 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. Současně předložil správnímu orgánu (kopie lékařských zpráv) kopii potvrzení o pracovní neschopnosti, v níž se nacházel od 7. 5. 2007 do 25. 6. 2007. Dne 31. 8. 2007 zahájila Policie se žalobcem správní řízení ve věci správního vyhoštění; učinila tak poté, co žalobci dne 30. 8. 2007 vypršela platnost výjezdního příkazu a žalobce dne 31. 8. 2007 požádal o jeho opakované prodloužení. Poté, co žalobce obdržel rozhodnutí o správním vyhoštění vydané v I. stupni, podal dne 18. 9. 2007 blanketní odvolání, v němž uvedl, že je doplní do patnácti dnů. To neudělal; odvolací orgán pak jeho odvolání zamítl. Součástí správního spisu je i kopie rozsudku, jímž byl žalobce odsouzen za trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu k trestu odnětí svobody (podmíněně odloženému).

Žaloba je důvodná.

Žalobce nejprve namítl, že řádně (ihned po odpadnutí doložené překážky) podal žádost o prodloužení doby platnosti pobytového povolení, že tedy nepobýval na území neoprávněně ani jeden den a že mu nemohlo být uděleno správní vyhoštění.

Podle § 47 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., užitého obdobně ve smyslu § 44a odst. 3, je cizinec povinen podat žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nejdříve 120 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 120 dnů. V případě, že podání žádosti ve lhůtě podle předchozí věty zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů; vízum se do doby zániku tohoto oprávnění považuje za platné.

Žalobce předložil potvrzení lékaře o tom, že byl od 7. 5. 2007 do 25. 6. 2007 v pracovní neschopnosti; v žalobě je zmínka o dvou listinách, z nichž jedna by měla svědčit o pracovní neschopnosti žalobce již od 30. 4. 2007; taková listina však součástí správního spisu není, a ani správní orgány se o ní ve svých rozhodnutích nezmiňují. Žalobce nijak nezpochybnil údaj uváděný Policií, podle nějž měl žalobce na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání do 16. 5. 2007. Hodlal-li požádat o prodloužení platnosti tohoto povolení, měl tak učinit nejpozději dne 2. 5. 2007 (nehledě na to, že žádost mohl podat již od 16. 1. 2007, tedy v průběhu doby čtyř měsíců). V pracovní neschopnosti byl žalobce podle předloženého dokladu až od 7. 5. 2007, takže nemožnost podat žádost po 7. 5. 2007 nic nezměnila na tom, že žádost o prodloužení platnosti povolení k pobytu byla podána po lhůtě; Policie tak po právu zastavila řízení o této opožděné žádosti podle § 169 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.

Ze správního spisu je patrné, že proti rozhodnutí o zastavení řízení ve věci žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu bylo podáno odvolání (i když samotné odvolání tu není založeno); i pokud by ale řízení o této žádosti nebylo v době rozhodnutí o správním vyhoštění pravomocně skončeno, je pro posouzení další platnosti dosavadního víza podstatné znění druhé věty ustanovení § 47 odst. 1. Oprávnění podat žádost i po uplynutí lhůty podle první věty tohoto ustanovení (tedy lhůty v rozmezí 120 – 14 dnů před uplynutím platnosti dosavadního víza) totiž zůstává cizinci zachováno jen za předpokladu, že 1) v této lhůtě nemohl žádost podat s ohledem na důvody na jeho vůli nezávislé, a že 2) ji podal do tří dnů po odpadnutí důvodů. V případě žalobce je však již ze správního spisu a z jeho vlastních tvrzení zřejmé, že nebyla splněna ani první podmínka aplikace druhé věty § 47 odst. 1. Žalobce sám tvrdil, že v pracovní neschopnosti byl od 30. 4. 2007 (ač období od 30. 4. 2007 do 7. 5. 2007 není ve spisu nijak doloženo); to znamená, že ani žalobce sám nepopírá, že minimálně v období do 16. 1. 2007 do 29. 4. 2007 (pokud by soud určil poslední možný den lhůty s ohledem na žalobcova vlastní nedoložená tvrzení) mu v podání žádosti nic nebránilo. Vízum tedy nemohlo být po 16. 5. 2007 považováno za platné ve smyslu § 47 odst. 1 věty druhé zákona č. 326/1999 Sb., a tato žalobní námitka tak neobstojí. Žalobce podle všeho pobýval na území po 16. 5. 2007, resp. po 23. 6. 2007, na základě výjezdního příkazu (to není ve spisu doloženo, ale jsou tu zmínky o opakovaném prodlužování výjezdního příkazu a o tom, že před zahájením řízení ve věci správního vyhoštění pobýval žalobce na území bez platného víza jen jeden den, tj. den s datem 30. 8. 2007).

Důvodná je však druhá námitka týkající se postupu správních orgánů v odvolacím řízení. Žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání, v němž však neuvedl žádné důvody. Správní orgán I. stupně jej nevyzval k doplnění důvodů a postoupil odvolání odvolacímu orgánu, který o něm rozhodl „na základě materiálů obsažených ve spise“. Takový postup ale není správný. Jednou z povinných náležitostí odvolání (§ 82 odst. 2 správního řádu) je i údaj o tom, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo. I v odvolacím řízení platí obdobně ustanovení hlavy III správního řádu (srov. § 93 odst. 1), konkrétně § 37 odst. 3, podle nějž v případě, že podání nemá předepsané náležitosti nebo trpí jinými vadami, pomůže správní orgán podateli odstranit nedostatky nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Na rozdíl od povinné náležitosti spočívající v údaji o rozsahu napadení rozhodnutí, pro niž zákon (§ 82 odst. 2 věta druhá správního řádu) v případě chybějícího údaje stanoví nevyvratitelnou domněnku (tedy že rozhodnutí je napadeno v celém rozsahu), nemůže správní orgán ponechat bez reakce skutečnost, že v odvolání nebyly vyjádřeny důvody, pro které bylo podáno. Je povinen vyzvat podatele k doplnění důvodů bez ohledu na to, že podatel sám doplnění přislíbil, a svůj slib nesplnil. Teprve pokud by podatel této výzvě nevyhověl, mohl by odvolací orgán pojmout odvolací řízení tak, že pouze přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy (§ 89 odst. 2 věta první správního řádu), a správností napadeného rozhodnutí (která se v zásadě přezkoumává jen v rozsahu odvolacích námitek, § 89 odst. 2 věta druhá správního řádu) se zabývat nebude. Podatel, který učinil blanketní podání, však nejprve musí dostat možnost své důvody zformulovat. V žalobcově věci se to nestalo a bylo rozhodováno o blanketním odvolání, k jehož doplnění nebyl žalobce vyzván; to musí být v novém řízení napraveno.

Městský soud konečně upozorňuje na to, že správní spis ve své současné podobě nemá dostatečnou vypovídací hodnotu a některé listiny v něm chybějí. Není tu založeno žalobcovo odvolání proti usnesení o zastavení řízení ze dne 9. 7. 2007 (pouze předkládací zpráva k tomuto odvolání), ze samotného rozhodnutí není patrné, kdy bylo žalobci doručeno (není tu ofocená doručenka); kdyby nebylo průběžných zmínek ve spisu, není vůbec jasné, do kdy bylo platné žalobcovo předchozí povolení k pobytu, kdy mu byly uděleny výjezdní příkazy a jakou měly platnost (není tu založena kopie žalobcova cestovního dokladu ani žádný výpis z „informačních systémů“, o nichž se Policie zmiňuje ve svých rozhodnutích a v nichž potřebné informace ověřovala). Tyto doklady je proto třeba do spisu doplnit.

Žalobce tedy se svou žalobou uspěl; městský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, a žalovaný je tak povinen zaplatit mu náklady řízení o žalobě, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (2000 Kč) a z odměny advokáta za dva úkony právní služby – převzetí zastoupení a podání k soudu (2 x 2100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady hotových výdajů (2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 6800 Kč. Oba tyto úkony právní služby vykonal předchozí zástupce Mgr. Marek Sedlák, naproti tomu současný zástupce Mgr. Jiří Hladík neposkytl žalobci žádný úkon právní služby. Předchozí zástupce žalobce Mgr. Marek Sedlák je plátcem daně z přidané hodnoty, a odměna se tak zvyšuje o částku 960 Kč odpovídající dani, kterou je tento zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů. Celkem tedy žalobci náleží 7760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 10. srpna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru