Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 Ca 144/2008 - 26Rozsudek MSPH ze dne 18.07.2011

Prejudikatura

1 As 4/2009 - 53


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5Ca 144/2008 - 26-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: S. B., státního příslušníka Mongolska, zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, 602 00 Brno, proti žalované Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, proti rozhodnutí ze dne 27. 2. 2008, č. j. SCPP-4564/C-246-2007,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2008, č. j. SCPP-4564/C-246-2007, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7760 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou žalobcova zástupce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 29. 10. 2007 zastavila Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Znojmo, řízení o žádosti ve věci přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, který je sám občanem Evropské unie, podané podle § 87a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“). Žádost považoval správní orgán za zjevně právně nepřípustnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), neboť žalobce je občanem státu Mongolsko, který není členským státem EU.

Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná dne 27. 2. 2008. Zjevná právní nepřípustnost podle ní nastává tehdy, jestliže je již ze samotné žádosti patrné, že jí nelze vyhovět; to nastalo v tomto případě, neboť o povolení podle ustanovení týkajících se rodinných příslušníků občanů EU, kteří jsou sami občany EU, žádal občan Mongolska. Z obsahu žádosti nebylo zřejmé, že při vyplnění kolonky č. 14 došlo k písařské chybě (tedy že žalobce místo § 87b uvedl § 87a). Právě proto, že se jednalo o žádost zjevně právně nepřípustnou, správní orgán nepochybil, pokud nevyzýval žalobce k odstranění vad podání.

V žalobě žalobce vytkl žalované, že nedodržela zásadu, podle níž je nutno podání posuzovat podle jeho obsahu, a nikoli podle jeho označení. Žalobce se při podávání žádosti dopustil chyby a v kolonce č. 14 označil jako ustanovení, podle nějž měla být žádost posuzována, ustanovení § 86a zákona č. 326/1999 Sb.; přitom náležitosti doložené k žádosti nasvědčovaly tomu, že žalobce mínil uvést obdobné ustanovení § 86b. Žalobce sice zjevně není občanem členského státu Evropské unie, a tedy se na něj nevztahuje § 87a, avšak fakticky žádal o „povolení“ k přechodnému pobytu, nikoli o „potvrzení“, jako je tomu podle § 87a zákona č. 326/1999 Sb. Zjevně nepřípustná může být jen taková žádost, jíž se účastník domáhá výsledku, který je mimo rozhodovací pravomoc správního orgánu nebo zjevně neuskutečnitelný; takto zastavit řízení však nelze jen proto, že správní orgán o žádosti „s největší pravděpodobností rozhodne zamítavě“. To ostatně není případ žalobce, který jako rodinný příslušník občana EU má právo žádat o povolení k přechodnému pobytu; na správním orgánu je posoudit věcně, zda žalobce takové podmínky splňuje. Jelikož nešlo o zjevně nepřípustnou žádost, měl správní orgán vyzvat žalobce k odstranění nedostatků žádosti podle § 37 odst. 3 správního řádu. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí vydaná v obou stupních a vrátil věc žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal svou žádost ze dne 15. 10. 2007 na formuláři „Žádost pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky“ a zaškrtl možnost „o povolení k přechodnému pobytu“. Do kolonky č. 14 – Účel pobytu na území – žalobce napsal „přechodný pobyt § 87a odst. 3, v návaznosti na § 15a odst. 4 písm. a) 326/1999 Sb.“ K žádosti byly připojeny fotografie, plná moc pro zástupce a doklad o ubytování. V řízení o odvolání žalobce předložil dne 14. 11. 2007 „doklad podle § 87a/3 zák. č. 326/1999 Sb.“ – prohlášení o tom, že žalobce a další tři osoby žijí ve společné domácnosti s občanem Evropské unie, panem K. R.

Žaloba je důvodná.

Podle § 66 odst. 1 písm. b) správní orgán usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Z § 45 odst. 2, 3 správního řádu pak plyne, že je-li žádost zjevně právně nepřípustná, správní orgán není povinen vyzývat účastníka k odstranění jejích nedostatků. Podle doktríny je žádost považována za zjevně právně nepřípustnou tehdy, je-li již na první pohled zřejmé, že jí nelze vyhovět; nepřípustnost tedy musí být patrná již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. Jako příklad se uvádí situace, kdy o přiznání oprávnění vázaného na dosažení určitého věku žádá osoba, která této hranice nedosáhla, nebo fyzická osoba žádá o oprávnění, které může získat pouze osoba právnická (srov. č. 1633/2008 Sb. NSS).

Žalobcův případ byl ale jiný. Jeho žádost byla označena jako žádost pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky o povolení k přechodnému pobytu; v kolonce č. 10 žalobce uvedl, že je mongolským státním občanem. Potud je žádost jednoznačná; potíže způsobila až zmínka o § 87a odst. 3 v kolonce č. 14. Soud však tuto zmínku považuje pro obsah žádosti za nepodstatnou; má za to, že hodlal-li žalobce žádat o povolení k přechodnému pobytu coby rodinný příslušník občana Evropské unie, jak je jinak z žádosti patrné, nebyl povinen dokládat Policii účel pobytu.

Podle § 87b odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. platí, že k žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu je rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, povinen předložit náležitosti podle § 87a odst. 2, s výjimkou náležitosti podle § 87a odst. 2 písm. b) (…). Ustanovení § 87a odst. 2 upravuje náležitosti, které je k vydání potvrzení o přechodném pobytu povinen předložit občan Evropské unie; k těm patří pod písm. b) také doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání, podnikání nebo jinou výdělečnou činnost anebo studium. Rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, tak musí doložit ostatní náležitosti podle písm. a), c) – e), nikoli však účel pobytu (to je důsledkem předpokladu, že rodinný příslušník občana Evropské unie, který na území ČR hodlá s občanem Evropské unie pobývat, je tu v první řadě jako „doprovod“ – tj. nemá tu své vlastní zájmy profesní, studijní apod.).

Žalobce tedy – považoval-li se za takového rodinného příslušníka – mohl a měl ponechat kolonku č. 14 nevyplněnou. Ostatně psát do žádosti o povolení k přechodnému pobytu, že účelem pobytu na území je přechodný pobyt, nedává příliš smysl. Správní orgán tak měl tuto – v této věci nadbytečně vyplněnou – kolonku ponechat stranou a hodnotit žádost jako celek; zbytek žádosti ve spojení s přípisem žalobce ze dne 11. 10. 2007 nazvaný Doplnění k žádosti pro občany EU a jejich rodinné příslušníky o povolení přechodného pobytu nevyvolává žádné pochybnosti, že by se snad mělo jednat o něco jiného než o žádost ve věci povolení k přechodnému pobytu.

Je pravda, že žalobce, resp. jeho zástupce, v řízení vyhotovoval své písemnosti nedbale, a navzdory své argumentaci v odvolacím řízení, které poukazovalo na záměnu § 87a (potvrzení o přechodném pobytu pro občany Evropské unie a jejich rodinné příslušníky, kteří jsou sami občany Evropské unie) a § 87b (povolení k přechodnému pobytu pro rodinné příslušníky občanů Evropské unie, kteří sami nejsou občany Evropské unie, o něž žalobci šlo), v odvolacím řízení opět předložil doklad, který označil jako „doklad podle § 87a/3“. Stejně tak v první části žaloby píše žalobce o záměně § 86a a § 86b, které zákon č. 326/1999 Sb. vůbec neobsahuje (správně mělo být § 87a a § 87b). Tyto nepřesnosti však nemají vliv na to, jak správní orgán posuzoval žádost podanou dne 15. 10. 2007. Žalobce si byl dobře vědom svého státního občanství, které do žádosti vyplnil, a toho, že není občanem Evropské unie; koneckonců žádal o povolení přechodného pobytu, což by jako rodinný příslušník, který je sám občanem Evropské unie (tento status správní orgán žalobci podsouval jako jeho vlastní nesprávné přesvědčení, které jej vedlo k podání žádosti podle § 87a odst. 3), nepotřeboval (takovému rodinnému příslušníku stačí potvrzení podle § 87a odst. 3).

Správní orgán tedy pochybil, pokud se žalobcovou žádostí nezabýval a zastavil řízení o ní. Měla-li stížnost vady, měl být žalobce vyzván k jejich odstranění [zejména tedy měl předložit doklad o tom, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, resp. že je ve smyslu § 15a odst. 4 písm. a) cizincem, který s občanem Evropské unie žije ve společné domácnosti nebo se o sebe ze zdravotních důvodů nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie]; o takto doplněné žádosti měl pak správní orgán věcně rozhodnout.

Žalobce tedy se svou žalobou uspěl; městský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení, v němž bude žalovaná vázána právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, a žalovaná je tak povinna zaplatit mu náklady řízení o žalobě, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (2000 Kč) a z odměny advokáta za dva úkony právní služby – převzetí zastoupení a podání k soudu (2 x 2100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady hotových výdajů (2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 6800 Kč. Oba tyto úkony právní služby vykonal předchozí zástupce Mgr. Marek Sedlák, naproti tomu současný zástupce Mgr. Jiří Hladík neposkytl žalobci žádný úkon právní služby. Předchozí zástupce žalobce Mgr. Marek Sedlák je plátcem daně z přidané hodnoty, a odměna se tak zvyšuje o částku 960 Kč odpovídající dani, kterou je tento zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů. Celkem tedy žalobci náleží 7760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 18. července 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru