Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 A 72/2011 - 49Usnesení MSPH ze dne 08.11.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 24/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5A 72/2011 - 49-

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce P. Č., proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 11. 2010, č. j. 3005/10,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce u Městského soudu v Praze podal žalobu proti shora označenému rozhodnutí České advokátní komory (dále též „Komora“) o určení advokáta a domáhal se jeho zrušení. Poté, co jej soud vyzval k úhradě soudního poplatku za žalobu, požádal o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 2. 6. 2011 neosvobodil městský soud žalobce od soudních poplatků.

Žalobce napadl toto usnesení kasační stížností; tu zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 8. 2011, č. j. 2 As 91/2011-35.

Poté, co rozhodnutí o kasační stížnosti nabylo právní moci, vyzval městský soud žalobce opětovně usnesením ze dne 21. 9. 2011, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení uhradil soudní poplatek za žalobu; zároveň žalobce poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 6. 10. 2011.

Žádostí podanou k poštovní přepravě dne 20. 10. 2011 požádal žalobce o posečkání s úhradou soudního poplatku o jeden až dva roky. Poukázal na své příjmové a majetkové poměry popsané v jeho prohlášení ze dne 17. 5. 2011 a z toho plynoucí obtíže spojené se získáním úvěru. Žalované se případné prodloužení řízení nedotkne, zákon nezakazuje činit soudu úkony v době před zaplacením poplatku za žalobu.

Soud uvážil o věci takto:

Žádost o posečkání (§ 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve spojení s § 13 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) nelze podle názoru soudu podat poté, co uplynula lhůta splatnosti poplatku. Zákon to sice výslovně nestanoví, ovšem plyne to z povahy věci. Soudní poplatek má (stejně jako klasická daň) svou lhůtu splatnosti (v tomto případě lhůta skončila sedmým dnem od doručení usnesení vyzývajícího žalobce k zaplacení), a k poslednímu dni této lhůty musí být zaplacen – nebo, domnívá-li se účastník, že je u něj dán některý z důvodů podle § 156 odst. 1 písm. a) – e) daňového řádu, musí být k poslednímu dni této lhůty podána žádost o posečkání. Podle § 156 odst. 4 daňového řádu lze posečkání povolit nejdříve ode dne splatnosti, a to i zpětně; to však neznamená, že by žádost o posečkání bylo možno účinně podat kdykoli po dni splatnosti. Toto ustanovení se týká pouze případů, kdy je žádost podána krátce přede dnem splatnosti, a správce daně (resp. správce poplatku) o ní rozhodne až po uplynutí lhůty splatnosti (má na to totiž 30 dnů, § 156 odst. 2 daňového řádu). Jakmile však uplyne lhůta splatnosti, účastník se pouhým tímto plynutím času dostává do prodlení, spojeného s povinností platit úrok z prodlení, a porušuje tím svou platební povinnost. V takové situaci již není místo pro posečkání úhrady poplatku; o posečkání lze žádat pouze tehdy, jestliže má ještě účastník možnost zaplatit bez jakýchkoli vedlejších sankčních následků – tedy před splatností; po splatnosti je již taková žádost nepřípustná.

Žalobci uplynula lhůta pro zaplacení dnem 13. 10. 2011; žádost o posečkání s úhradou poplatku byla však podána až dne 20. 10. 2011; nelze se jí proto věcně zabývat.

I kdyby tomu tak však nebylo, nemohla by žalobcova žádost být úspěšná: to považuje soud za potřebné dodat proto, že – jak je mu známo z úřední činnosti – podání žádosti o posečkání s úhradou poplatku na dobu jednoho až dvou let, resp. žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku o jeden až dva roky, není ze strany žalobce ojedinělým úkonem, ale stalo se v poslední době jeho novou strategií, jíž reaguje na to, že zdejší soud přestal vyhovovat jeho žádostem o osvobození od soudního poplatku, a Nejvyšší správní soud tento postup městského soudu schvaluje. Podávání tohoto typu žádostí tak zdejší soud hodnotí jako nový žalobcův způsob, jímž tentokrát zneužívá institutu daňového práva a chce se domoci věcného projednání svých žalob na náklady státu – přesto, že mu jeho poměry neumožňují hradit soudní poplatky, a osvobození mu v těchto věcech podle výroku soudů obou instancí nenáleží.

I kdyby soud hypoteticky (protože z uvedených důvodů to není ve skutečnosti možné) posečkal s úhradou poplatku či „prodloužil lhůtu k zaplacení poplatku“, vždy s odkladem na jeden až dva roky, minulo by se to u žalobce účinkem. Z toho, jak žalobce dlouhodobě líčí své poměry, a s ohledem na množství sporů, které u zdejšího soudu vede (v současnosti 163 nevyřízených žalob), je soudu zřejmé, že žalobce by nemohl zaplatit částku potřebnou na úhradu soudních poplatků ani v budoucnosti, a částku by od něj nebylo možno ani vymoci. I kdyby tedy žádost o posečkání byla podána včas, neměl by soud sebemenší důvod jí vyhovět. Jen na okraj soud dodává, že řízení u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 3435/10, pro něž byl žalobci určen advokát rozhodnutím, které žalobce v této věci napadá žalobou, již bylo pravomocně skončeno, a to usnesením ze dne 25. 1. 2011.

Co se pak týče samotného soudního poplatku: zásilka obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku byla žalobci doručena dne 6. 10. 2011; žalobce však nezaplatil poplatek ani ve stanovené lhůtě, ani později. Soud proto řízení zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 47 písm. c) soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Městský soud v Praze v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s. ř. s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení usnesení prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 8. listopadu 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru