Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 A 72/2010 - 70Rozsudek MSPH ze dne 08.04.2011

Prejudikatura

3 As 51/2007 - 84

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 70/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5A 72/2010 - 70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: COUNTRY RADIO, s. r. o., se sídlem Říčanská 3/2399, 101 00 Praha 10, zastoupeného JUDr. Pavlem Dobiášem, advokátem se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5, proti žalované Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, 120 21 Praha 2 – Vinohrady, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 2009/821/DOL/COU

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 2009/821/DOL/COU, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 640 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou žalobcova zástupce JUDr. Pavla Dobiáše, advokáta.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 2. 2. 2010 neudělila žalovaná žalobci souhlas se změnou skutečností uvedených v žádosti o licenci k provozování rozhlasového vysílání programu COUNTRY RADIO – konkrétně se změnou souboru technických parametrů a územního rozsahu vysílání spočívající v přidělení kmitočtu Brno 98,1 MHz/1 kW. Rozhodnutí žalovaná vydala poté, co její předchozí rozhodnutí ve věci s totožným výrokem zrušil rozsudkem ze dne 16. 12. 2009 Městský soud v Praze, a to pro nepřezkoumatelnost. Žalovaná při novém hodnocení žalobcovy žádosti posuzovala jednotlivá kritéria podle § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“); konstatovala přitom, že programová skladba programu COUNTRY RADIO nenaplňuje kritérium přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto, podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb.: obdobný hudební formát (country, folk a příbuzné žánry) je totiž na území města Brna již zastoupen ve

vysílání stávajících rozhlasových stanic (RADIO ČAS – FM, Rádio PETROV, a částečně FREKVENCE 1 a RADIO PROGLAS), což konstatoval i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 26. 11. 2009, č. j. 10 Ca 225/2009-138. Negativně hodnotila žalovaná rovněž to, že žalobce nebude nabízet místní informace zaměřené na brněnský region. Ačkoli žalovaná ocenila, že žalobce nezanedbává cílovou skupinu posluchačů ve věku 50 – 70 let, je předpokládaná cílová skupina posluchačů jen velmi orientační kategorií a sama o sobě nepostačuje k naplnění kritéria podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb.

Žalobce v žalobě především namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nerespektovalo ani závazný právní názor městského soudu; žalovaná vněm použila diskriminační kritéria a překročila meze svého správního uvážení. Žalobcova hudební stanice Country Radio se jako jediná věnuje žánru „trampské písně“, uvádí i další původní pořady s kvalitními osobnostmi jako moderátory, podporuje mladé kapely. Ze stanic, s nimiž žalovaná porovnávala Country Radio, se právě jedině ono zaměřuje i na skupinu starších posluchačů; krom toho tyto další stanice sice vysílají i country a folk, ale jsou širšího zaměření. Žalovaná nijak nehodnotila, zda právě zvláštní hudební formát Country Radia a vyšší věková hranice cílové skupiny posluchačů nejsou přínosem k rozmanitosti stávající nabídky; z tabulky připojené k rozhodnutí je zřejmé, že RADIO ČAS – FM a Rádio Petrov mají zcela indiferentní programovou skladbu a ani hudebně nejsou vyhraněná. Není pravda, že se žalobce nehodlá věnovat místním informacím: ve své žádosti uvedl, že bude vysílat i regionální informace pro příslušníky menšin v brněnském regionu. Žalobce proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v novém rozhodnutí odstranila nedostatky, které jí v předchozím rozhodnutí vytkl soud, a její závěry jsou řádně odůvodněny. To, že žalobce vyniká nad jiné hudební stanice svou péčí o rozvoj hudební tvorby a že vysílá původní pořady, hodnotila žalovaná podle § 17 odst. 1 písm. e) [nikoli c)]; toto kritérium bylo splněno. Tvrzená vyšší věková hranice cílové skupiny posluchačů (20 – 70 let) neodpovídá platným licenčním podmínkám, podle nichž je hlavní cílová skupina ve věku 25 – 49 let, vedlejší pak ve věku 20 – 55 let. Tyto licenční podmínky je přitom žalobce povinen dodržovat i v tomto novém řízení, v němž jde pouze o změnu územního rozsahu vysílání. Žalovaná setrvala na svém závěru, že žalobce nebude nabízet místní informace zaměřené na brněnský region (ani formou posílení tohoto druhu informací ve stávajícím vysílání, ani formou tzv. lokálního odpojování). Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Žalobce v replice zopakoval své základní žalobní námitky a dodal mj., že pokud nyní podle žalované neodpovídá vyšší věková hranice (20 – 70 let) licenčním podmínkám, jde o tvrzení nově uplatněné až ve vyjádření k žalobě; naopak v napadeném rozhodnutí žalovaná ocenila, že žalobce nezanedbává věkovou skupinu 50 – 70 let. Původní licence byla žalobci udělena v roce 1998 pro skupinu 20 – 55 let; jeho posluchači však stárnou, takže posun věkové hranice je přirozený. Žalované by mělo být z její úřední činnosti známo, že poslechovost COUNTRY RADIA ve vyšších věkových skupinách výrazně vzrůstá oproti RADIU ČAS – FM.

Žaloba je důvodná.

Žalovaná ve věci hodnotila, zda žalobce splnil kritéria podle § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., tj. kritéria, která by jinak musel splnit pro udělení licence (to je v souladu s § 20 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb., který žalované Radě ukládá vyhovět žádosti provozovatele vysílání s licencí o změnu souboru technických parametrů, ledaže by změna vedla k neudělení licence na základě veřejného slyšení). Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda se žalovaná při svém novém rozhodování řídila závazným právním názorem městského soudu a zda napravila všechny vady, které jí soud ve svém rozsudku vytkl; zjistil přitom, že tomu tak není a že rozhodnutí žalované trpí i nadále nepřezkoumatelností.

Soud ve svém předchozím rozsudku vytkl žalované, že neprovedla porovnání konkrétních prvků programové skladby žalobce a programových prvků stávající nabídky ashodnost či rozdílnost těchto prvků, ba dokonce v napadeném rozhodnutí ani neuvedla prvky programové skladby žalobce a vycházela pouze z povrchního poznatku o zaměření programové skladby žalobce (hudební styl country, popř. folk), aniž se programovou skladbou žalobce skutečně zabývala a porovnala ji se skladbou programů již v regionu vysílaných. Dále žalovaná podle soudu nevymezila dílčí kritéria, v nichž porovnávala programovou nabídku žalobce se stávající nabídkou (podle obvyklé praxe žalované se jednalo o cílovou skupinu, hudební formát, programové prvky a místní informace). Nedílnou součástí rozhodnutí je tabulka s výpisem jednotlivých rozhlasových stanic a jejich charakteristik, v odůvodnění rozhodnutí však žalovaná nijak neporovnala údaje z této tabulky, zejména pokud jde o programové prvky a cílovou skupinu posluchačů. Konkrétní porovnání hudebních formátů pak z rozhodnutí také nevyplývá. Závěr, že žalobce neplnil podmínku uvedenou v § 17 odst. 1 písm. c) zákona, tedy žalovaná řádně nezdůvodnila pomocí souměřitelných kritérií.

Nové rozhodnutí však trpí podobnými nedostatky jako rozhodnutí původní. Žalovaná sice oproti původnímu rozhodnutí navíc uvedla, že žalobce podle ní nebude nabízet místní informace zaměřené na brněnský region, ovšem kritérium hudebního formátu a obecněji i programové nabídky zhodnotila stejně paušálně jako v původním rozhodnutí. V obou rozhodnutích žalovaná uvedla, že žalobce nabízí hudební formát zahrnující country, folk a příbuzné žánry (hudba 50. a 60. let, případně přesahy k world music a folkloru); ten je však v regionu již zastoupen, a to ve vysílání RADIA ČAS – FM (country a western, 50. – 60. léta s přesahy k rocku a posíleným prvkem country a folku) a Rádia PETROV (retro formát, 30 % country a folku). Oproti původnímu rozhodnutí žalovaná navíc dodala, že obdobný formát nabízejí částečně i FREKVENCE 1 a RADIO PROGLAS). Žalovaná tedy opět nezhodnotila strukturovaný hudební formát nabízený žalobcem. Charakteristika „country, folk a příbuzné žánry“ je jen stručným označením; podrobnější charakteristika hudebního formátu je patrná jednak z popisu jednotlivých pravidelných pořadů vysílaných žalobcem, jednak ze samotné žádosti o udělení licence (a z rozhodnutí o ní), ke které by žalovaná při rozhodování také měla přihlížet (ostatně jak sama uvedla, projekt je koncipován jako šíření původního a nezměněného formátu COUNTRY RADIA dle původní licence č. Ru/91/99, takže je na místě zabývat se hudebním formátem a programovou nabídkou žalobce v celé jejich šíři).

Zároveň je třeba přínos programové nabídky hodnotit komplexně i v souvislosti se speciálními pořady, které žalobce nabízí. Žalovaná má sice pravdu v tom, že přínos programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů a přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby vystupují v zákoně jako dvě samostatná kritéria [§ 17 odst. 1 písm. c) a e)], nelze je však od sebe uměle oddělovat, pokud je právě z popisu obsahové náplně jednotlivých původních pořadů – které v řadě případů kombinují mluvené slovo a hudební složku – zřejmé, že žalobce se specificky zaměřuje i na různé drobnější ucelené hudební žánry (gospel, bluegrass, americká country music, americký protestsong), které se u jiných stanic – tak, jak je žalovaná popsala v tabulce připojené v rozhodnutí – neobjevují. Je možné, že pod pojmy country, folk, které se v tabulce objevují u různých provozovatelů, se v každém jednotlivém případě skrývají konkrétnější zaměření té či oné stanice, možná i vzájemně si nekonkurující nebo naopak zcela se překrývající; to však z takto paušálního označení není patrné, a to právě soud vytýkal žalované ve svém předchozím rozsudku.

Stejně tak s otázkou rozmanitosti souvisí i kritérium podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., tedy přínos k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin. Žalovaná toto kritérium hodnotila samostatně, a hodnotila je pozitivně; zastoupení „etnické hudby, včetně hudby romské“, jakož i vysílání křesťanské a gospelové hudby a případně i moravské a jihočeské písně (tyto posledně uvedené prvky žalovaná u žalobce ocenila v předchozích řízeních), však vypovídá nejen o přínosu k zajištění rozvoje menšin, ale mělo by být vzato v úvahu i při hodnocení přínosu k rozmanitosti stávající nabídky programů.

Neobstojí nově zmíněný poukaz žalované na rozsudek zdejšího soudu ve věci p. szn. 10 Ca 225/2009. Soud zde uvedl, že z tabulky připojené k rozhodnutí (ve věci přidělení kmitočtu) je zřejmé, že folk, country a podobné žánry vysílá více rádiových stanic např. FREKVENCE 1, Radio Hey Brno, Rádio ČAS-FM, RADIO PROGLAS, Rádio PETROV, a obdobný formát je tedy na jižní Moravě v hojné míře zastoupen. Zde se však opět jedná jen o obecné hodnocení, které nebere v úvahu ani např. procentuální zastoupení uvedeného žánru na jednotlivých stanicích či zastoupení případných ucelených „pododnoží“ daných žánrů, ani celkový charakter jednotlivých stanic (všeobecné, zpravodajské či například ryze hudební rádio).

Konečně žalovaná oproti původnímu rozhodnutí ocenila i to, že žalobce nezanedbává cílovou skupinu posluchačů ve věku 50 – 70 let, toto kritérium je ovšem podle ní orientační a samotné nepostačuje k naplnění požadavku podle § 17 odst. 1 písm. c). S tím lze souhlasit; i toto méně podstatné kritérium, které žalovaná hodnotila v rozhodnutí pozitivně (na rozdíl od svého pozdějšího vyjádření k žalobě), by však žalovaná měla porovnat s věkovým zaměřením jiných rozhlasových stanic vysílajících v regionu.

I nové rozhodnutí žalované je tedy nepřezkoumatelné ;soud je proto zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. V novém řízení bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Žalobce byl v tomto řízení úspěšný, a žalovaná je tak povinna zaplatit mu podle § 60 odst. 1 s. ř. s. náklady řízení o žalobě, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (2000 Kč) a z odměny advokáta za tři úkony právní služby (všechny vykonané původním zástupcem JUDr. Ing. Hostinským) – převzetí zastoupení, podání žaloby a podání repliky (3 x 2100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 7, § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, včetně náhrady hotových výdajů (3 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. V průběhu řízení před soudem žalobce změnil zástupce; nový zástupce JUDr. Pavel Dobiáš však neučinil žádný úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, za který by mu náležela odměna. Zástupce sice nahlédl do soudního spisu, ovšem jeho

činnost nevyústila v žádnou procesní aktivitu směřující k ochraně žalobcových zájmů. Někdejší zástupce žalobce, JUDr. Ing. Jaroslav Hostinský, je plátcem daně z přidané hodnoty, a odměna se tak zvyšuje o částku 1440 Kč odpovídající dani, kterou je tento zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů. Celkem tedy žalobci náleží 10 640 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 8. dubna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru