Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 A 50/2013 - 37Rozsudek MSPH ze dne 24.02.2017

Prejudikatura

2 As 34/2006 - 73

7 Afs 212/2006 - 74


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5A 50/2013 - 37-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: FTV Prima, spol. s r.o., IČ: 48115908, se sídlem Praha 8, Na Žertvách 24/132, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, IČ: 45251002, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2013, č.j.: had/288/2013, sp. zn./Ident.: 2012/494/had/FTV,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2013, č.j.: had/288/2013, sp. zn./Ident.: 2012/494/had/FTV se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 000,-Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž mu byla dle § 8a odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč, za šíření reklam Pokerstars.net (verze 1), poprvé odvysílané v rámci licencovaných programů šiřitele dne 23. 1. 2012 od 23:40:57 hodin na programu Prima COOL; Pokerstars.net (verze 2), poprvé odvysílané v rámci licencovaných programů šiřitele dne 23. 1. 2012 od 19:40:59 hodin na programu Prima Family; Pokerstars.net (verze 3), poprvé odvysílané v rámci licencovaných programů šiřitele dne 24. 1. 2012 od 19:26:02 hodin na programu Prima COOL; které byly reprízovány dle seznamu v odůvodnění. Žalobce se výše uvedeným jednáním dopustil porušení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy, dle kterého se zakazuje reklama zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejich prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy, neboť se v daném případě jedná o herní službu, která je v přímém rozporu s § 1 odst. 9 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o loteriích“), která zakazuje propagaci, reklamu a podporu prodeje loterií a jiných podobných her nepovolených nebo neoznámených podle tohoto zákona, neboť reklama propaguje internetovou službu Pokerstars.net. Obchodní sdělení sice deklaruje, že jde o hru zdarma, přesto jsou v reklamě využity postupy – zejména vyobrazením herny a průběhu hry, kdy je důraz kladen na napětí a riziko, které pro diváka jednoznačně evokuje průběh pokerové hry za peníze a láká a motivuje jej právě k této formě hry (hra zdarma neprobíhá v kulise a atmosféře ztvárněné v reklamě). Reklama tedy v prvním plánu nabízí hru zdarma, z jejího audiovizuálního obsahu je však zřejmé, že jejím cílem je najít uživatele pro hru za finanční obnosy, což poskytovatel serveru Pokerstars.net nabízí, resp. jeho portál nabízí vstup do hry za peníze. Deklarací hry zdarma dochází k pokusu obejití zákona o loteriích. Poskytovatel stránek Pokerstars.net nemá patřičné povolení k provozování her dle zákona o loteriích, proto odvysílání – šíření této reklamy je v rozporu se zákonem.

Žalobce v žalobě namítal nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí, jelikož žalovaná nebyla věcně příslušná rozhodnout ve věci. S poukazem na § 1 odst. 9 zákona o loteriích ve vztahu k § 2 odst. 1 a § 8a odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. b) zákona o regulaci reklamy konstatoval, že otázka dovolenosti propagace, reklamy a podpory prodeje loterií a jiných podobných her nepovolených nebo neoznámených podle zákona o loteriích je komplexně upravena zákonem o loteriích, nejedná se tak o otázku spadající do oblasti dozoru nad dodržováním zákona o regulaci reklamy. Uzavřel, že žádné zákonné ustanovení nesvěřuje žalované kompetenci rozhodovat o udělování sankcí za porušení zákona o loteriích.

Dále namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů. Uvedl, že v popisu předmětu reklamy ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí nelze seznat, zdali je žalovaná toho názoru, že předmětem reklamy byla hra za peníze nebo zdarma; jaká konkrétní hra byla předmětem reklamy; zdali je sporovaná hra nabízena na stránkách pokerstars.net; zda žalovaná posuzovala webové stránky www.pokerstars.net či www.pokerstars.cz.

Taktéž není zřejmý obsah žalovanou použitého slovního spojení „pokerová hra“, jelikož webové stránky pokerstars.net nabízejí 14 různých her. Nesouhlasil s tvrzením žalované, že v „pokerových hrách“ rozhoduje o výhře náhoda či předem známá okolnost. Naopak zdůraznil, že se jedná o dovednostní hry, kde rozhoduje umění hráče.

Uvedl, že žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí tvrdí, že předmětem reklamy byla loterie dle § 1 odst. 2 zákona o loteriích, neuvádí však, proč k tomuto závěru dospěla, ani se nezabývá skutkovou stránkou věci.

Nesouhlasil s tím, že na www.pokerstars.net měl být vybírán administrativní poplatek, z nějž žalovaná navíc dovodila „vklad do hry“.

Namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, jelikož na webových stránkách www.pokerstars.net byly propagovány pouze hry, k nimž nebyl nutný vklad. Přičemž žalobce k prokázání tohoto tvrzení navrhl provedení důkazu vyjádřením Rational Poker School Limited, který však žalovaná v rozporu s § 16 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) v řízení neprovedla. Pokud žalovaná nesouhlasila s tím, že listina byla sepsána v anglickém jazyce, měla si úředně ověřený překlad zajistit sama či vyzvat žalobce, aby tak učinil.

Poukázal na to, že nebyl seznámen s tím, že žalovaná posuzovala i webové stránky www.pokerstars.cz. Uvedl, že tyto stránky nezná, nebyly předmětem reklamy, mají odlišného provozovatele a webové stránky www.pokerstars.net na ně neodkazují.

Namítal, že si žalovaná neoprávněně učinila vlastní úsudek o předběžné otázce, zda byl spáchán správní delikt. Konstatoval, že žalovaná dospěla v rozporu s § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu k závěru, že provozovatel herní služby porušil § 1 odst. 9 a § 4 odst. 1 zákona o loteriích. S provozovatelem herní služby však nebylo vedeno správní řízení, jehož předmětem by bylo posuzování jím nabízeného produktu.

Nesouhlasil s právním posouzením reklamního spotu žalovanou, neboť svým jednáním žádnou povinnost neporušil. Poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Ca 1/2006 s tím, že žádný právní předpis nezakazuje dovednostní soutěže po internetu ani loterie či hry ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o loteriích. Konstatoval, že ani zákonná podmínka licence udělené orgánem českého loterijního dohledu neznamená, že tyto služby nelze v ČR provozovat bez licence na základě norem evropského práva, které jsou vnitrostátní úpravě nadřazeny. Rovněž nesouhlasil s tím, že by podle žalovaného měl jako šiřitel reklamy vykonávat de facto loterijní dohled. Shrnul, že z obsahu reklamy vyplývalo toliko, že se jedná o hru zdarma na webových stránkách www.pokerstars.net. Přičemž v době vysílání reklamy nebyla na dotčených webových stránkách nabízena loterie či jiná podobná hra ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o loteriích. Ke způsobu zpracování reklamy dodal, že napětí hráčů bylo zpracováno jako druh nadsázky a nelze z něj bez dalšího usuzovat, že se jedná o hru s vkladem (sázkou) a o výhry. K tomuto poukázal, že napětí lze vidět i v tvářích osob sledujících i sportovní utkání při amatérském přátelském zápase.

Pokud by se soud s výše uvedenými námitkami žalobce neztotožnil, navrhl předložit Soudnímu dvoru Evropské unie rozhodnutí o předběžné otázce, zda § 1 odst. 9 zákona o loteriích a § 4 zákona o loteriích v souladu s čl. 56 Smlouvy o fungování EU.

Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému projednání.

Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě odmítla veškeré uplatněné námitky a odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedla, že byla věcně příslušným orgánem k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, neboť § 1 odst. 1 zákona o loteriích, delegoval ukládání sankcí za porušení reklamy prodeje loterií a jiných podobných her na jiný právní předpis, kterým v daném případě je právě zákon o regulaci reklamy.

Nesouhlasila s námitkou nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, jelikož z něj zcela jednoznačně vyplývá, že sankcionuje reklamu propagující internetovou službu Pokerstars.net. Zdůraznila, že obchodní sdělení sice deklaruje hru zdarma, ale v reklamě jsou použity postupy, zejména vyobrazení herny a průběh hry, kdy je kladen důraz na napětí a riziko, které evokuje průběh pokerové hry za peníze a láká a motivuje k této hře. Dovodila tak účelové obcházení zákona předmětnou reklamou. Přičemž pojmem „pokerová hra“ uvedeným v žalobou napadeném rozhodnutí zahrnuje nepovolené hry či neoznámené podle zákona o loteriích.

Odmítla výtku nedostatečně zjištěného skutkového stavu i jeho rozpor s obsahem spisu. Poukázala na to, že podoba webových stránek nabízejících pokerové hry byla zachycena v analytickém materiálu. Provedení důkazu zhlédnutí podoby webových stránek měla za nadbytečné, jelikož podstatná byla toliko jejich podoba v okamžiku zahájení správního řízení a ta byla zachycena v obrazové dokumentaci analýzy.

Uvedla, že byla oprávněna si učinit vlastní úsudek o tom, zdali provozovatel služby byl oprávněn službu na území ČR poskytovat. Odkázala na Seznam provozovatelů her vedený Ministerstvem financí a dostupný na internetu

Nesouhlasila s námitkou nesprávného právního posouzení odpovědnosti žalobce a k jeho poukazu na rozsudek MS v Praze ve věci sp.zn. 11 Ca 1/2006 uvedla, že byl překonán novelou zákona o loteriích, neboť byl jednoznačně definován zákaz prezentace služeb loterijních společností, které nemají řádné oprávnění na základě tuzemských právních předpisů. K tvrzením žalobce, že služba je ve své podstatě legální a je možno ji prezentovat v rámci reklamního vysílání i když nemá poskytovatel dostatečné oprávnění, poukázala na analogii s jinými druhy služeb, např. eutanazie - v některých zemích je tento institut legální, v některých je výslovně zapovězen. Například nelze předpokládat, že by provozovatel vysílání v ČR v souladu se zákonem odvysílal reklamu na možnost eutanazie v Belgii. Zodpovědnost provozovatele jakožto šiřitele za obsah reklamy je dána již samotnou podstatou zákona o regulaci reklamy, konkrétně existencí sankčních ustanovení (8a odst. 1 písm. b) v případech šíření reklamy na zboží, služby, jejichž prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy.

K návrhu žalobce na položení výše uvedené předběžné otázky Soudního dvora EU (dále jen „ESD“) uvedla, že z pohledu evropského práva je oblast loterií a jiných podobných her považována za specifický druh služeb, který je vyloučen z působnosti Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (dále jen "Směrnice 2006/123/ES"). Poukázala na ustálenou judikaturu ESD. Soudní dvůr zároveň přiznává členským státům diskreci při regulaci tohoto odvětví např. na rozsudky ze dne 6. listopadu 2003, Gambelli a další, C- 243/01, Recueil, s. 1-13031, bod 63, jakož I ze dne 6. března 2007, Placanica a další, C-338/04, C-359/04 a C-360/04, Sb. rozhodnutí s. 1-1891, bod 47). Dovodila tak, že členské státy mohou v této neharmonizované oblasti podle vlastního žebříčku hodnot stanovit cíle své politiky v oblasti hazardních her a případně přesně vymezit požadovanou úroveň a prostředky ochrany za předpokladu, že všechna tato opatření jsou v souladu s primárním právem EU a s požadavky, která jsou na tyto opatření kladena judikaturou Soudního dvora.

Vzhledem k možnému rozporu s unijním právem, shledala žalovaná jako důvodné využít institutu předběžné otázky ESD, aby byl s definitivní platností objasněn, respektive potvrzen výklad, potažmo soulad zákona o loteriích, ve vztahu jak k unijnímu právu a současně aby byla potvrzena správnost aplikace tohoto zákona i na služby, jejichž poskytovatelé nesídlí na území ČR.

S odkazem na uvedené měla za to, že žaloba neobsahuje relevantní skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení předmětného rozhodnutí a z tohoto důvodu navrhla, aby soud žalobu zamítl in eventum předložil Soudnímu dvoru Evropské unie následující předběžná otázka: „Je v souladu s unijními předpisy, zejména ve vztahu k primárnímu právu, právní předpis č. 200/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách, obzvláště ve vztahu k ustanovením § 1 odst. 9 a §4 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., tohoto právního předpisu ?", a do doby rozhodnutí ESD navrhl řízení přerušit.

Podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění rozhodném (dále jen „s.ř.s.“) soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.

Soud k důkazu neprovedl žalobcem navržené důkazy, a to ve správním řízení nepřečtenou listinu - vyjádření Rational Poker School Limited a dále nově navržené listiny - článek „Hazard nebo ne“- www.swisspoker.cz,, článek „Tři důvody proč je poker dovednostní hra“ www.online-poker-zdarma.cz, článek „Nejvyšší soud v Jižní Karolíne: Poker je dovednostní hra“ – www.lekcepokuru.com., článek „poker je dovednostní hr, říkají švédové“ – www.pokerfan.cz, článek „Josef Klinger: od šachového velmistra k pokerovému milionáři“ – www.pokerman.cz, výslechem pokerového hráče – M. M. Výše uvedenými listinami žalobce prokazoval, že předmětem reklamy nebyla loterie či jiná podobná hra dle § 1 odst. 2 zákona o loteriích, neboť v pokeru o výhře nerozhoduje náhoda či předem neznámá okolnost, nýbrž se jedná o dovednostní hru, kde rozhoduje umění hráče. Soud tyto důkazy neprovedl z důvodu nadbytečnosti s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Podle § 1 odst. 9 zákona o loteriích propagace, reklama a podpora prodeje loterií a jiných podobných her nepovolených nebo neoznámených podle tohoto zákona je zakázána. Porušení tohoto ustanovení podléhá sankci ve výši stanovené jiným právním předpisem.

Podle § 1 odst. 7 zákona o regulaci reklamy šiřitelem reklamy (dále jen "šiřitel") je pro účely tohoto zákona právnická nebo fyzická osoba, která reklamu veřejně šíří.

Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy se zakazuje reklama zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichž prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy.

Podle § 6b odst. 2 zákona o regulaci reklamy šiřitel odpovídá za způsob šíření reklamy podle tohoto zákona. Šiřitel je povinen oznámit osobě, která prokáže oprávněný zájem, kdo je zadavatelem a zpracovatelem reklamy.

Podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy šíří reklamu, která je podle § 2 odst. 1 písm. a) nebo f) zakázána.

Podle § 8a odst. 5 písm. b) zákona o regulaci reklamy do 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c), e), f), g), h), i), j), k), l), m), n), o), p), q) nebo r).

Soud se neztotožnil s námitkou nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce ji spatřoval v nedostatku věcné příslušnosti žalované ve věci rozhodnout. Soud má za to, že žalovaná zásadně byla dle § 1 odst. 9 zákona o loteriích ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy, oprávněna ukládat sankce za porušení zákazu reklamy loterií a jiných obdobných her, pokud by se jednalo o nepovolené či neoznámené hry podle zákona o loteriích.

Dále žalobce namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Soud konstatuje, že výrok žalobou napadeného rozhodnutí není v rozporu s ustanovením § 68 odst. 2 správního řádu, podle kterého má být ve výroku rozhodnutí uvedeno řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, označení účastníků podle § 27 odst. 1 správního řádu s rozlišením, zda se jedná o fyzické či právnické osoby, lhůta ke splnění ukládané povinnosti, případně jiné údaje, potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku s tím, že výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků, výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. Z obsahu výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí splnění zákonem požadovaných náležitostí jednoznačně vyplývá. Konkrétně je z této části rozhodnutí zřejmé označení účastníků řízení, tj. žalobce, který je specifikován názvem a adresou sídla; jaký správní úřad o věci rozhodoval, tj. žalovaná s odkazem na kompetence dané zákonem o regulaci reklamy. Výrok rozhodnutí o správním deliktu je rovněž v souladu s ustálenou judikaturou správních soudů (např. rozsudek NSS ve věci sp. zn. 2 As 34/2006), podle níž musí výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu obsahovat popis skutku s uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. uvedením i jiných skutečností, aby nemohl být zaměněn s jiným. Žalovaný ve výroku konkrétně u každé ze tří sporovaných verzí reklam Pokerstars.net šířených žalobcem uvedl, kdy byly tyto poprvé odvysílány, když uvedl vždy konkrétní den a hodinu a také televizní program, na němž byly odvysílány. Protiprávnost jednání žalobce spatřoval v propagaci internetové služby Pokerstars.net, která sice v prvním plánu nabízí hru zdarma, ale z jejího audiovizuálního obsahu je zřejmé, že jejím cílem je najít uživatele pro hru za finanční obnosy. Dále byla ve výroku citována právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a to § 8a odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. b) zákona o regulaci reklamy a § 1 odst. 9 zákona o loteriích; výše uložené pokuty byla konkrétně vyčíslena částkou 50 000,- Kč; stanovena byla rovněž 30 denní lhůta jejího plnění s platebními údaji číslem bankovního účtu žalované; výrokem bylo rozhodnuto také o povinnosti žalobce uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,-Kč stanovena byla rovněž 5 denní lhůta jejího plnění s platebními údaji číslem bankovního účtu žalované.

Soud nesdílí ani žalobcovu námitku, že z popisu předmětu reklamy ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí nelze seznat, zdali je předmětem reklamy hra za peníze nebo zdarma. Odhlédne-li soud od vysoké míry spekulativnosti závěru žalované o tom, že skrytým cílem reklamy je nalezení uživatelů pro hru za finanční obnosy, tak z výroku je zřejmé, že provozovatel webových stránek www.pokerstars.net se prostřednictvím zdánlivě nezávadné reklamy snažil získat hráče pro hru za peníze.

Pokud žalobce jako vadu rozhodnutí namítal neuvedení konkrétního pojmenování hry, která byla předmětem reklamy, tak soud v neuvedení přesné definice hry nespatřuje pochybení žalované. Žalovaná totiž žalobce sankcionovala za šíření reklamy propagující internetovou službu Pokerstars.net, když z audiovizuálního ztvárnění reklamy dospěla k závěru o protizákonném lákání uživatelů na hry za peníze. Tato nezákonnost byla žalovanou konstatována s ohledem na absenci zákonem stanoveného povolení provozovatele webových stránek Pokerstars.net k provozování her dle zákona o loteriích. Soud tak má přesné pojmenování či provedení definice pojmu „hry“ za zcela nadbytečné.

K námitce žalobce, že z odůvodnění rozhodnutí není patrné, zdali žalovaná posuzovala webové stránky www.pokerstars.net či www.pokerstars.cz, soud uvádí, že ve výroku rozhodnutí byly uvedeny pouze webové stránky www.pokerstars.net. A vytýkané jednání bylo konkrétně vztaženo k těmto webovým stránkám. V odůvodnění rozhodnutí byly jednou zmíněny webové stránky www.pokerstars.cz, s tím, že se má jednat o českou mutaci webových stránek www.pokerstars.net. Soud souhlasí se žalobcem, že tvrzení žalované o české mutaci webových stránek www.pokerstars.net není podloženo žádnou úvahou, z níž by bylo zřejmé, jakým způsobem k tomuto závěru dospěla a ani není podpořeno odkazem na podklady, z nichž by tato skutečnost vyplývala. Tato část odůvodnění žalobou napadeného je tak nepřezkoumatelnou.

Soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č.j. 7 Afs 212/2006-74, které ve druhé a třetí právní větě rozhodnutí uvedl: „II. Rozsah provedeného přezkumu musí nalézt odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu (§ 50 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). III. Důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího orgánu posuzujícího více oddělitelných skutkových nebo právních otázek může být [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] dán i toliko ve vztahu k některým z nich. Ostatní oddělitelné skutkové nebo právní otázky krajský soud přezkoumá vždy, má-li jejich řešení význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci.“ Ve světle uvedeného rozhodnutí soud konstatuje, že nepřezkoumatelnost části odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí týkající se odkazu na webové stránky www.pokerstars.cz nebyla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí byla námitka nesprávného právního posouzení rozsahu právní odpovědnosti žalobce. K tomu soud poznamenává, že v této rozhodné právní otázce, tj. zda žalobce je pachatelem správního deliktu či nikoli, je odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí v souladu s ustanovení § 68 správního řádu, přezkoumatelné a soud se tak mohl zákonností posouzení rozsahu deliktní odpovědnosti žalobce zabývat.

Jak uvedeno výše, soud se ztotožnil s žalobní námitkou nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nesprávné právní posouzení věci. Podle stanoviska soudu nebyl žalobce, tj. šiřitel reklamy odpovědný za správní delikt podle § 8a odst. 1 písm. b), tj. za šíření reklamy podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy ve spojení s § 1 odst. 9 zákona o loteriích, neboť zákon mu odpovědnost za obsah reklamy v tehdy platném znění zákona o regulaci reklamy ani zákona o loteriích nestanovil, nýbrž jej činil odpovědným pouze za způsob šíření reklamy dle § 6b odst. 2 zákona o regulaci reklamy. Šiřitel tedy odpovídal v době, kdy mělo ke správnímu deliktu dojít, za způsob šíření reklamy, tedy její vysílání, prezentaci, zprostředkování, zobrazení vjemu jejím adresátům, ale jen tehdy, pokud by byl zákonodárcem požadovaný rozpor s právními předpisy dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy ve spojení s § 1 odst. 9 zákona o loteriích, pro šiřitele zjevný.

Soud ve věci aplikoval závěry obsažené v rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 11 Ca 1/2006, podle kterého je zákaz daný ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy „ve vztahu k šiřiteli reklamy třeba vykládat tak, že se zakazuje toliko taková reklama, z jejíhož obsahu vyplývá, že je nabízeno zboží, služba nebo jiný výkon či hodnota, které jsou v rozporu s právními předpisy“. Aby se ale jednalo o reklamu zakázanou podle uvedeného ustanovení, musí být zřejmé, že nabízí zboží, službu či jiný výkon, které jsou produktem protiprávní činnosti nebo to, že pokud se bude adresát reklamy chovat nabízeným způsobem, bude jednat protiprávně. Z obsahu sporované reklamy rozhodně nevyplývá, že by šlo o reklamu na hry nepovolené nebo neoznámené a adresát reklamy z jejího obsahu nemohl žádným způsobem dovodit, že poskytovatel sázkové hry nemá v době jejího šíření k této činnosti povolení. Nebyla tak šířena reklama, z jejíhož obsahu by vyplývala protiprávnost nabízené služby a nelze tak učinit závěr o nerespektování právních předpisů ze strany šiřitele či následné nabádání adresáta reklamy k takovým postojům. Přičemž žalobci byla podle tehdy platného znění zákona o regulaci reklamy uložena pokuta jako šiřiteli a nikoli jako zpracovateli či zadavateli reklamy, když pouze zpracovatel a zadavatel jsou za obsah reklamy v tehdy platném znění zákona o regulaci reklamy odpovědni dle § 6b odst. 1, 3 zákona o regulaci reklamy.

Soud shrnuje, že žalobce nemohl být jako šiřitel podle § 8a odst. 1 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy a § 1 odst. 9 zákona o loteriích sankcionován, neboť neodpovídal za obsah reklamy, nýbrž za způsob šíření reklamy, ze kterého by bylo na první pohled zřejmé či zjevné, že je v rozporu s právními předpisy a že jejího adresáta vybízí k přijetí služeb jiných výkonů či hodnot, jejichž šíření je v rozporu s právními předpisy. Přičemž z obsahu posuzované reklamy, nevyplývá, že by šlo o reklamu na sázky protizákonné či nepovolené, adresát reklamy nemohl z jejího obsahu žádným způsobem dovodit, že poskytovatel her nemá v době vysílání či šíření reklamy k této činnosti státní souhlas. Nebyla tak šířena reklama, z jejíhož obsahu by vyplývala protiprávnost nabízené služby a nerespektování právních předpisů šiřitelem či nabádání adresátů reklamy k takovému postoji.

Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že se žalobce správního deliktu nedopustil, bylo žalobou napadené rozhodnutí vydáno v rozporu se zákonem a soud se již dalšími žalobními námitkami nezabýval, neboť ve svém zbývajícím výčtu směřují proti žalobou napadenému rozhodnutí, které muselo být na základě shora uvedených skutečností zrušeno v samotném základu, a proto soud ani neprovedl žalobcem navržené důkazy k povaze pokerové hry.

Na základě shora uvedených skutečností soud rovněž neshledal důvod pro přerušení řízení a předložení žalovanou označené otázky ESD.

Soud tedy podle § 78 odst. 1, 4 s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 61 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu soud přiznal náklady řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3000,-Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši a ve stanovené lhůtě.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 24. února 2017

JUDr. Eva Pechová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru