Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 A 29/2016 - 35Rozsudek MSPH ze dne 29.11.2016

Prejudikatura

5 Ans 4/2012 - 20


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5A 29/2016 - 35-39

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce: V. D. T., zastoupen: Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci vydání zaměstnanecké karty,

takto:

I. Žalovanému se ukládá p o v i n n o s t , aby do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku vydal rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 21.10.2015 o zaměstnaneckou kartu.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 14.342,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o jeho žádosti ze dne 21.10.2015 o vydání zaměstnanecké karty k výkonu povolání na území České republiky.

Uvedl, že dne 21.10.2015 chtěl na Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „zastupitelský úřad“) v úředních hodinách pro veřejnost podat žádost o zaměstnaneckou kartu, přičemž jakmile pracovník zastupitelského úřadu zjistil, že si žalobce nesjednal schůzku prostřednictvím systému Visapoint, odmítl jeho žádost přijmout. Žalobce v ten samý den podal stížnost na shora uvedené jednání pracovníka zastupitelského úřadu a k této stížnosti přiložil předmětnou žádost o zaměstnaneckou kartu, kterou pracovník zastupitelského úřadu převzal.

Žalobce byl toho názoru, že podáním žádosti bylo dne 21.10.2015 zahájeno správní řízení, na přestože byla žádost podána společně se stížností. Poukázal na to, že žalovaný neprovedl žádný úkon ve věci, marně tedy uplynula lhůta 60 dnů k vydání rozhodnutí. Žalobce tak podal ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Komise žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nevyhověla.

Dále žalobce v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.4.2015, sp. zn. 7 Azs 282/2014, dle kterého registrace v systému Visapoint není zákonnou podmínkou pro zahájení řízení a dle kterého je nerozhodné, zda je žádost formálně podána jako příloha jiné žádosti, naopak podstatné je, že byla podána na úředním tiskopise a dostala se do dispozice příslušného zastupitelského úřadu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce byl povinen sjednat si termín podání žádosti, jelikož příslušný zastupitelský úřad tuto povinnost stanovil na základě § 170 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jiný postup by byl v rozporu se zásadou rovnosti. Dle žalovaného k podání žádosti žalobcem nedošlo. Žalobce byl povinen podat žádost osobně, tedy učinit úkon přímo svým osobním jednáním. Takovému jednání by pak odpovídal úkon správního orgánu spočívající v osobním převzetí žádosti správním orgánem. Při podání žádosti je žalobce povinen jednat s příslušnou úřední osobou, která je oprávněna zkontrolovat žalobcovu totožnost.

Uvedl, že v nyní projednávaném případě žalobce podal žádost okénkem vrátnice, ačkoli mu oprávněná úřední osoba před tím sdělila, že žádost o zaměstnaneckou kartu nelze přijmout, jelikož se žalobce dostavil mimo úřední hodiny stanovené pro předmětný typ žádosti. Žalobce tak nemohl učinit podání prostřednictvím kteréhokoli pracovníka zastupitelského úřadu, jiný výklad by byl v rozporu s § 15 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“). Žalovaný odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.4.2015, sp. zn. 7 Azs 282/2014 nepovažoval za přiléhavý, jelikož v dané věci žadatelka osobně jednala se správním orgánem. Uzavřel, že žalobce nepodal žádost osobně, a proto na ni je třeba pohlížet jako na nepodanou žádost.

Žalovaný dále uvedl, že není orgánem příslušným pro přijetí žádostí podávaných v zahraničí a nenese ani odpovědnost za jejich přijetí a postoupení žalovanému, za případná pochybení odpovídá přímo zastupitelský úřad, nebo Ministerstvo zahraničních věcí jako orgán zastupitelskému úřadu nadřízený. Žalovaný je příslušný o podaných žádostech jen rozhodnout. Nepřijal-li zastupitelský úřad žádost žalobce a nepostoupil-li ji žalovanému, nemůže o ní žalovaný vést řízení.

Vzhledem k tomu, že se žádost žalobce nedostala řádným způsobem do dispozice žalovaného, řízení nebylo zahájeno, tedy žalovaný nemohl být nečinný.

Žalovaný navrhl soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl.

V replice žalobce setrval na svých žalobních tvrzeních. Nad to uvedl, že § 170 zákona o pobytu cizinců upravuje odchylky týkající se řízení o žádosti o udělení dlouhodobých víz; odchylky týkající se řízení o žádosti o dlouhodobý či trvalý pobyt upravuje § 169 zákona o pobytu cizinců, dle kterého zastupitelský úřad nemá oprávnění stanovit povinnost předem si objednat termín podání žádosti. Navíc systém Visapoint nenabízí volné termíny, ačkoli podle § 170 odst. 2 zákona o pobytu cizinců má zastupitelský úřad povinnost umožnit cizinci podání žádosti o dlouhodobé vízum nejpozději do 30 dnů ode dne jeho žádosti o stanovení termínu.

Žalobce souhlasil, že je třeba podat žádost o zaměstnaneckou kartu osobně, podání žádosti je dle něj jednostranným úkonem žadatele, který je povinen předat tuto svou žádost do dispozice správního orgánu. K podání žádosti a zahájení řízení není třeba aktivní přijetí žádosti ze strany správního orgánu, není tedy třeba přijetí žádosti oprávněnou úřední osobou, rozhodné je, že podání došlo věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, a to v souladu s § 37 odst. 6 a § 44 odst. 1 správního řádu.

Konstatoval, že řízení v nyní projednávané věci bylo zahájeno, jelikož žádost došla zastupitelskému úřadu, který s ní mohl dále disponovat. Právní předpisy nevyžadují přijetí žádosti oprávněnou úřední osobou. Žalobce proto svou žádost podal nejpozději v okamžiku, kdy ji spolu se stížností podal podacím okénkem recepce zastupitelského úřadu. Dle žalobce je překvapující, že žalovaný podání žádosti okénkem recepce zastupitelského úřadu zpochybňuje, když cizinci na území České republiky mohou žádost podávat prostřednictvím podatelny žalovaného v Praze, přestože pracovníci podatelny nejsou oprávněnými úředními osobami.

Žalovaný pak ve vyjádření sepsaném ke dni 8.11.2016 uvedl, že se o žádosti dozvěděl až v září roku 2016 a zahájil dne 8.9.2016 řízení pod sp. zn. OAM-11263/ZM-2016. Dále žalovaný uvedl, že usnesením ze dne 19.10.2016, č.j. OAM-11263-7/ZM-2016 přerušil řízení o žádosti žalobce, jelikož žalobce současně vyzval k odstranění vad žádosti.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), jelikož účastníci s rozhodováním bez nařízení jednání souhlasili.

Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

Dne 21.10.2015 se žalobce dostavil na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Žádost žalobce nebyla přijata, jelikož se na zastupitelský úřad dostavil mimo úřední hodiny vyhrazené pro podání žádostí o zaměstnaneckou kartu.

Proti uvedenému postupu podal žalobce téhož dne zastupitelskému úřadu písemnou stížnost, k níž jako přílohu připojil předmětnou žádost o zaměstnaneckou kartu, což vyplývá ze stížnosti ze dne 21.10.2015.

Na uvedenou stížnost reagoval zastupitelský úřad dopisem ze dne 18.12.2015, č.j. 1698/2015-HANOI-IV, v němž bylo žalobci sděleno, že stížnost nebyla shledána důvodnou, jelikož se žalobce k podání žádosti nedostavil v úředních hodinách vyhrazených pro taková podání. Z dopisu rovněž vyplývá, že žalobci byly vráceny zpět originály příloh, které byly ke stížnosti přiloženy.

Žalobce poté podáním ze dne 18.3.2016 informoval žalovaného o tom, že mu byla ze strany zastupitelského úřadu vrácena jeho žádost, ačkoli dne 21.10.2015 podáním žádosti o zaměstnaneckou kartu bylo zahájeno správní řízení o předmětné žádosti, a současně mu žádost o zaměstnaneckou kartu zaslal zpět.

Dne 7.1.2016 žalobce podal Komisi žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. O této žádosti rozhodla Komise usnesením ze dne 26.1.2016, č.j. MV-6645-2/SO-2015 tak, že žádosti žalobce na provedení opatření proti nečinnosti žalovaného nevyhověla. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že Komise považovala vydání opatření proti nečinnosti za bezpředmětné, jelikož žalobce podal žádost dne 21.10.2015 na zastupitelském úřadě bez registrace v systému Visapoint, tudíž ve věci není vedeno žádné řízení.

Žalovaný usnesením ze dne 20.9.2016, č.j. OAM-11263-4/ZM-2016 přerušil řízení vedené o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu do 35 dní od doručení, jelikož vyzval žalobce k odstranění vad žádosti.

Žalobce podáním ze dne 10.10.2016 požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad, a to do dne 31.10.2016.

Usnesením ze dne 19.10.2016, č.j. OAM-11263-7/ZM-2016 žalovaný žalobci vyhověl a prodloužil lhůtu k odstranění vad podání do dne 31.10.2016.

Soud dále uvádí, že pro nadbytečnost k důkazu neprovedl žalobcem navrhovaný výslech vedoucí konzulárního oddělení zastupitelského úřadu, s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci.

Soud rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 s.ř.s.) a o podané žalobě uvážil následovně:

Žaloba je důvodná.

Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení.

Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.

Podle § 37 odst. 4 správního řádu podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

Podle § 44 odst. 1 správního řádu řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

Podle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců zaměstnaneckou kartou se rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo na pracovní pozici, ke které byl udělen souhlas ministerstva podle odstavce 7. Cizince, u kterého je podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno povolení k zaměstnání nebo který je uveden v § 98 zákona o zaměstnanosti, opravňuje zaměstnanecká karta k pobytu na území za účelem zaměstnání.

Podle § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, rozhodnutí se vydá ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech nebo pokud ministerstvo žádalo o vydání závazného stanoviska podle odstavce 15.

Podle § 169 odst. 13 zákona o pobytu cizinců cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle § 182 odst. 1 písm. e), je povinen požádat o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec státním příslušníkem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží. Usnesení se pouze poznamená do spisu.

Podle § 169 odst. 14 zákona o pobytu cizinců žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad může v odůvodněných případech od povinnosti podle věty první upustit.

Podstatou sporu mezi žalobcem a žalovaným je okamžik zahájení správního řízení o žalobcově žádosti o zaměstnaneckou kartu.

Ve světle shora uvedeného má soud za to, že správní řízení bylo v projednávaném případě zahájeno dne 21.10.2015, neboť žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty byla podána osobně u příslušného zastupitelského úřadu. Prokazatelně k podání žádosti došlo tím, že byla jako příloha předána spolu se stížností na postup pracovníka při přijímání samotné žádosti v podatelně zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad pak měl žádost žalobce k dispozici od 21.10.2015 až do dne vrácení originálu žádosti žalobci. Není rozhodné, že žalobce podal žádost po formální stránce jako přílohu ke stížnosti, ani že originál žádosti byl žalobci vrácen. Stejně tak skutečnost, že žalobce nebyl pro podání žádosti registrován v systému Visapoint, není pro posouzení důvodnosti podané žaloby rozhodná. V této souvislosti odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30.4.2015, č.j. 7 Azs 282/2014-48, ve kterém k systému Visapoint uvedl, že „Tento systém funguje na principu elektronických úředních hodin a plní pouze funkci organizační. Registrace v tomto systému není zákonnou podmínkou pro zahájení řízení.“. Tedy podstatné je naopak pouze to, že se žádost dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu.

Dále ani skutečnost, že žalobce podal žádost mimo úřední hodiny zastupitelského úřadu vyhrazených k podání předmětných žádostí, není v nyní posuzované věci rozhodná, jelikož důležité je pouze to, že se žádost prostřednictvím podatelny dostala do dispozice zastupitelského úřadu, jak je uvedeno shora. Ze stejného důvodu není pro podání žádosti rozhodné, aby ji přijala úřední osoba pověřená prováděním úkonů ve věci žádosti žalobce ve smyslu § 15 správního řádu. Naopak soud považuje za dostatečné, že žalobcova žádost byla podána spolu se stížností na podatelně zastupitelského úřadu a pracovník recepce jakožto zaměstnanec zastupitelského úřadu přijetí stížnosti i žádosti potvrdil.

Zákonem stanovené podmínky pro podání žádosti o zaměstnaneckou kartu stanovené v § 169 odst. 13 a 14 zákona o pobytu cizinců žalobce splnil. Žalobce žádost podal osobně na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je žalobce státním příslušníkem. Žádost se dostala do dispozice příslušného zastupitelského úřadu, tedy žalovaný měl povinnost o žádosti rozhodnout. Neobstojí námitka žalovaného, že se o žádosti dozvěděl až dne 8.9.2016. Pro rozhodování soudu není právně významné, že zastupitelský úřad žalovaného o podané žádosti neinformoval nebo mu ji nepředal. Soud je toho názoru, že správní řízení o žádosti je zahájeno okamžikem, od kterého zastupitelský úřad disponuje se žádostí, nikoli okamžikem předání žádosti žalovanému.

Ze shora uvedeného pak vyplývá, že lhůta v délce 60 dnů stanovená žalovanému v § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců k vydání rozhodnutí o žádosti žalobce o zaměstnaneckou kartu uplynula marně, žalovaný ve stanovené lhůtě rozhodnutí nevydal, tedy byl v době podání žaloby ke zdejšímu soudu nečinný.

V této souvislosti soud uvádí, že na posouzení věci nemění nic ani skutečnost, že došlo ze strany žalovaného k přerušení správního řízení za účelem odstranění vad žádosti podle § 64 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 45 odst. 2 správního řádu. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 12.4.2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20 uvedl, že „v případě přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu se pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu staví v souladu s § 65 odst. 1 správního řádu nikoli až ode dne přerušení řízení či ode dne oznámení výzvy podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti, která má být ostatně vydána současně s usnesením o přerušení řízení, ale zpětně již ode dne, kdy správnímu orgánu došla daná žádost trpící příslušnými vadami, tedy vlastně od počátku řízení (shodný názor viz Vedral, J. Správní řád. Komentář. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 587), a její běh poté pokračuje (v daném případě de facto začíná) až patnáctým dnem ode dne skončení přerušení řízení. K tomu, aby se tak stalo, je ovšem podle názoru Nejvyššího správního soudu třeba, aby tato lhůta pro vydání rozhodnutí byla v době přerušení řízení stále zachována, tedy aby nedošlo před přerušením řízení k jejímu marnému uplynutí.“. Žalovaný byl povinen o žádosti žalobce rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 60 dnů od jejího podání dle § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Jelikož 60 denní lhůta pro vydání rozhodnutí běžela žalovanému ode dne podání žádosti žalobcem, tedy od 21.10.2015, uplynula dne 28.12.2015. K přerušení řízení na dobu 35 dnů pak došlo až usnesením ze dne 20.9.2016 a následně usnesením ze dne 19.10.2016 byla prodloužena doba pro přerušení řízení do dne 31.10.2016. Správní řízení tak bylo přerušeno až poté, co uplynula lhůta k vydání rozhodnutí, přerušení řízení žalovaným tedy nemá na běh lhůty pro vydání rozhodnutí žádný vliv.

Dále soud konstatuje, že žalobce vyčerpal všechny prostředky, které mu procesní předpisy stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, když podal dne 7.1.2016 Komisi jako příslušnému nadřízenému správnímu orgánu žádost o učinění opatření podle § 80 správního řádu. Komise však neshledala tuto žádost žalobce důvodnou, proto žalobci nezbylo nic jiného, než podat správní žalobu.

Vzhledem k výše uvedenému soud žalovanému uložil podle § 81 odst. 2 s.ř.s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce ve správním řízení, které bylo podáním žádosti zahájeno. S ohledem na zákonnou lhůtu 60 dnů pro vydání rozhodnutí o žádosti o zaměstnaneckou kartu dle § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců je soudem stanovená lhůta 30 dnů pro rozhodnutí ve věci, která běží ode dne právní moci rozsudku, lhůtou přiměřenou.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náklady řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000,- Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a replika ze dne 23.5.2016), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 3.100,- Kč, tři paušální částky ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 3 x 300,- Kč, a DPH ve výši 2.142,- Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 14.342,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. listopadu 2016

JUDr. Eva P e c h o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru