Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 A 23/2019 - 70Rozsudek MSPH ze dne 20.07.2020

Prejudikatura

10 A 174/2016 - 143

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 312/2020

přidejte vlastní popisek

5 A 23/2019- 70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Aleny Pavlíčkové ve věci

žalobci:
a) J. F.

b) Univerzita Karlova
sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1
oba zastoupeni advokátem prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc.
sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8

proti žalovanému:
Prezident republiky
sídlem Hrad, I. nádvoří 1, Praha 1
zastoupen advokátem JUDr. Markem Nespalou
sídlem Vyšehradská 421/21, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018, bez č. j., se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 32 910 Kč, a to do rukou jejich zástupce prof. JUDr. Miroslava Běliny, CSc., advokáta.

Odůvodnění:

I.
Základ sporu

1. Předmětem tohoto řízení je přezkum rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 14. 11. 2018, kterým rozhodl o nejmenování žalobce a) profesorem.

2. Napadené rozhodnutí je dle svého odůvodnění založeno na třech důvodech: (i) J. F. nesplnil podmínku souhrnné pedagogické činnosti na vysoké škole v trvání 5 let; (ii) J. F. nesplnil podmínku soustavné publikační činnosti, popřípadě autorství minimálně jedné monografie; (iii) v době hodnocení hodnotící komisí a v době rozhodování vědecké rady vysoké školy nebyla publikována devítisvazková rukověť dějin umění středovýchodní Evropy.

II.
Obsah žaloby a související vyjádření

3. Žalobci ve své žalobě nejprve rekapitulují průběh řízení ke jmenování profesorem podle § 74 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“ nebo „vysokoškolský zákon“). Ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“) předložil dopisem ze dne 27. 3. 2015, č. j. MSMT-5396/2015 žalovanému návrh na jmenování 45 profesorů, včetně žalobce a). Vláda usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. 251 doporučila předsedovi vlády, aby spolupodepsal rozhodnutí žalovaného ke jmenování těchto profesorů. Dne 26. 9. 2016 byl žalobkyni b) doručen dopis adresovaný ministrovi ze dne 19. 1. 2016, v němž žalovaný uvedl, že potvrzuje své rozhodnutí nejmenovat profesorem tři kandidáty včetně žalobce a). Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dne 16. 11. 2016, které zdejší soud rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016-143, vyhověl, rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2016 zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Dne 18. 12. 2018 bylo žalobkyni b) doručeno rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018, ve kterém žalovaný uvádí, že se rozhodl znovu nejmenovat žalobce a) profesorem.

4. Žalobci se napadeným rozhodnutím cítí být zkráceni na svých veřejných subjektivních právech; ve svém podání pak formulují následující žalobní body.

5. Zaprvé, žalobci upozorňují, že z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016-143 plyne, že žalovaný nemůže přezkoumávat kvalifikaci uchazeče [tj. žalobce a)]. Přesně k tomu se však žalovaný uchýlil, pročež dle žalobců nerespektoval závazný právní názor soudu a postupoval v rozporu se zákonem o vysokých školách. V této souvislosti odkazují žalobci na body 48 a 49 shora citovaného rozsudku, jakož i na § 73 zákona o vysokých školách. Navíc měl žalovaný podle žalobců zkoumat kvalifikaci pouze u žalobce a), čímž v rozporu se správním řádem, činil mezi uchazeči o jmenování profesorem neodůvodněné rozdíly.

6. Zadruhé, žalobci trvají na tom, že žalobce a) prošel řízením ke jmenování profesorem u žalobkyně b) úspěšně, což vyplývá z návrhu na jmenování profesorem ze dne 28. 11. 2014. Hodnotící komise, schválená Vědeckou radou Filozofické fakulty žalobkyně b) ke jmenování žalobce a) profesorem pro obor dějiny umění dne 18. 2. 2014 uvedla, že na základě pečlivého zkoumání vědeckých, pedagogických i organizačních aktivit žalobce a) došla k přesvědčení, že splňuje všechna kritéria pro udělení vědecko-pedagogické hodnosti profesora v oboru dějin umění. Vědecká rada Filozofické fakulty žalobkyně b) se pak dne 20. 3. 2014 většinou svých hlasů usnesla na návrhu, aby byl žalobce a) profesorem pro obor dějin umění jmenován. Rovněž Vědecká rada žalobkyně b) schválila na svém zasedání dne 19. 6. 2014 návrh na jmenování žalobce a) profesorem pro obor dějiny umění. V této souvislosti žalobci zdůrazňují, že žalovaný nadto v rozhodnutí ani nerozporuje, že řízení ke jmenování profesorem proběhlo v souladu s § 74 zákona o vysokých školách, tedy nepopírá, že žalobce a) prošel předchozími fázemi jmenovacího řízení. Přitom jedině tyto námitky mohl žalovaný vznášet; žalovanému v žádném případě nepřísluší suplovat přezkumnou činnost vědecké nebo umělecké komise vysoké školy a následná rozhodnutí vědeckých rad, pokud jde o odbornou činnost uchazeče. Posuzováním kvalifikace žalobce a) popírá žalovaný autonomii žalobkyně b) jako veřejné vysoké školy a tím rovněž zasahuje nepřípustně do svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby zaručené v čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K tomu žalobci dodávají, že u ostatních 44 uchazečů údaje o vědecké a pedagogické činnosti nezkoumal, což se příčí zásadám správního řízení. Podle žalobců tak žalovaný postupuje svévolně a svou pravomoc neuplatňuje k účelu, ke kterému mu byla zákonem svěřena.

7. Zatřetí, žalobci namítají, že u rozhodnutí ve věci nejmenování žalobce a) profesorem nedošlo ve smyslu čl. 63 odst. 3 Ústavy ke kontrasignaci předsedou vlády nebo jím pověřeným členem. Ve věci jmenování justičních čekatelů se k náležitostem negativního rozhodnutí žalovaného vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007-197, kde uvedl, že i negativní rozhodnutí prezidenta podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Stejně tak žalobci odkazují na odlišné stanovisko ústavních soudců v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 12/17, podle kterého nelze v případě negativního rozhodnutí ve věci jmenování žalobce a) profesorem rezignovat na ústavní požadavek kontrasignace tohoto ustanovení podle čl. 63 odst. 3 Ústavy. Toto ustanovení se vztahuje na veškerá rozhodnutí prezidenta republiky a není proto důvod činit výjimku z tohoto pravidla u negativních rozhodnutí.

8. Žalobci proto navrhují, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobcům náklady řízení.

9. Žalovaný v písemném vyjádření nesouhlasí s žalobci, že nedodržel závazný právní názor uvedený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016-143. Žalobce a) sice podle žalovaného prošel jmenovacím řízení, avšak v rozporu se zákonem, kdy uvedl v omyl jak Vědeckou radu Filozofické fakulty, tak i posléze Vědeckou radu žalobkyně b). Žalovaný tak nepřezkoumával rozsah a kvalitu pedagogické a vědecké činnosti uchazeče, ale zjišťoval jejich prostou existenci, a to s negativním výsledkem, tedy žalovaný přezkoumával čistě zákonnost jmenovacího procesu podle § 74 zákona o vysokých školách.

10. Žalovanému dále není zřejmé, na základě čeho žalobci dovozují, že u jiných uchazečů žalovaný takový přezkum neprovedl, když tyto nijak nekonkretizují. Žalovaný upozorňuje, že ve věci jmenování žalobce a) profesorem obdržel podnět od prof. PhDr. P. P., DrSc. Podle jeho názoru by přitom naopak bylo postupováno diskriminačně, pokud by i přes obdržený podnět a v něm ověřené skutečnosti, žalobce a) profesorem jmenoval.

11. Žalovaný důrazně odmítá, že by svým postupem jakkoliv zasáhl do svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby zaručené v čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

12. K námitce kontrasignace napadeného rozhodnutí předsedou vlády nebo jím pověřeným členem žalovaný uvádí, že k této námitce se již vyjádřil ve zrušujícím rozsudku Městský soud v Praze, který odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 12/17.

13. Žalovaný závěrem uvádí, že setrvává i na některých svých argumentech, které uvedl již ve vyjádření v řízení předcházejícím vydání zrušujícího rozsudku (např. napadené rozhodnutí patří mezi prerogativy hlavy státu a nemůže být přezkoumáváno soudním ani jiným orgánem).

14. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl a žalobcům nepřiznal náhradu nákladů řízení.

15. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného setrvali na žalobních bodech, tedy že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený dříve Městským soudem v Praze a porušil zákon o vysokých školách.

16. Nad rámec žalobních tvrzení žalobci přiblížili proces jmenování profesorem, kdy jej rozdělili do fáze řízení ke jmenování profesorem dle § 74 zákona o vysokých školách a vlastní jmenování profesorem dle § 73 zákona o vysokých školách. Dále žalobci odkázali na § 2 odst. 9 zákona o vysokých školách, dle nějž nikdo kromě vysoké školy nemá právo mimo jiné konat řízení ke jmenování profesorem a též na § 6 odst. 1 písm. i) zákona o vysokých školách, podle nějž řízení ke jmenování profesorem patří do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy. Řízení ke jmenování profesorem je součástí výkonu veřejné správy svěřené zákonem vysokým školám na základě udělené akreditace. Řízení ke jmenování profesorem podle § 74 zákona o vysokých školách není součástí řízení označeného jako „jmenování profesorem“ upraveného § 73 zákona. Rámec pravomoci žalovaného v procesu jmenování profesorem spočívá ve jmenování profesorem toho, kdo úspěšně prošel řízením dle § 74 zákona.

17. Dále žalobci uvedli, že žalovaný porušil § 2 odst. 4 a § 7 odst. 1 správního řádu, neboť činí rozdíly mezi jednotlivými uchazeči. V opačném případě žalobci požadují, aby žalovaný prokázal, že u všech ostatních uchazečů přepočítal délku pedagogické praxe a přezkoumal publikační činnost.

18. Žalobci znovu připomínají, že napadené rozhodnutí, byť negativní, nebylo kontrasignováno. Již dříve zmíněný nález Ústavního soudu ke kontrasignaci negativních rozhodnutí prezidenta republiky považují žalobci za nepřesvědčivý. Žalobci odkazují na komentář k Ústavě, podle nějž se v dané situaci jedná o výkon pravomoci, kterým se mění nebo potvrzuje právní stav, který podléhá kontrasignaci. Podle komentáře jde o důležitý nástroj kontroly hlavy státu vládou, která nese odpovědnost, obzvláště pokud je hlava státu volena přímo.

19. V závěru své repliky žalobci konkretizují práva, do kterých je napadeným rozhodnutím zasahováno např. právo předsedat habilitačním a profesorským komisím, možnost působit jako garant z hlediska kvality a rozvoje určitého studijního programu. Obecně je tak žalobci a) bráněno v profesním růstu a svobodné volbě povolání ve smyslu čl. 26 Listiny.

III.

Posouzení žaloby

20. Vzhledem k tomu, že ve věci nejmenování žalobce a) profesorem již bylo žalovaným v minulosti vydáno rozhodnutí, které bylo zdejším soudem zrušeno, přičemž byl vysloven závazný právní názor, v jakých zákonných mantinelech se žalovaný má při rozhodování o jmenování žalobce a) profesorem pohybovat, předmětem nynějšího návazného soudního řízení mohl být toliko přezkum dodržení tohoto závazného právního názoru žalovaným, nikoli vlastní přezkoumávání tohoto závazného právního názoru; pokud chtěl žalovaný usilovat o revizi závazného právního názoru, měl tak učinit v řízení před Nejvyšším správním soudem a neměl brát kasační stížnost podanou proti kasačnímu rozsudku zdejšího soudu zpět

21. Při jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne 20. 7. 2020, setrvaly obě strany na svých návrzích i na svých argumentech. Žalobci trvali na důkazních návrzích uvedených v žalobě (spis zdejšího soudu sp. zn. 10 A 174/2016, napadené rozhodnutí včetně průvodního dopisu, návrh na jmenování profesorem, zveřejnění údajů o řízení ke jmenování profesorem, průvodní dopis k návrhu na jmenování profesorem). Soud tyto důkazní návrhy zamítl, neboť dílem se jedná o listiny, jež mu jsou známy z vlastní rozhodovací činnosti (spis zdejšího soudu sp. zn. 10 A 174/2016) dílem o listiny, které jsou součástí správního spisu (ostatní navrhované listiny). Žalovaný navrhl provedení důkazů podnětem prof. P. etické komisi Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a výstupem etické komise k tomuto podnětu. Také tyto důkazní návrhy soud zamítl, neboť dospěl k závěru, že se bezprostředně nevztahují k předmětu řízení, jímž je přezkum dodržení závazného právního názoru žalovaným.

22. Žaloba je důvodná.

23. Podle § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.

24. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 27. 4 2018, č. j. 10 A 174/2016-143, bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného o nejmenování žalobce a) profesorem. Soud přitom vyslovil i závazný právní názor, jenž lze shrnout následovně. Zákon o vysokých školách požaduje, aby odborné kvality uchazeče byly zkoumány orgány veřejné vysoké školy; jen vědecká rada a odborná hodnotící komise jsou personálně obsazeny uznávanými odborníky v příslušných oborech; ministr školství ani prezident republiky nemohou komplexně posoudit odborné kvality uchazečů – nejsou k tomu odborně vybaveni, a i kdyby, takové posuzování není zákonem vyhrazeno jim, ale právě orgánům veřejné vysoké školy. Navíc, pokud by bylo připuštěno, aby orgány moci výkonné věcně rozhodovaly o tom, kdo může být profesorem, jednalo by se o zjevné popření autonomie veřejných vysokých škol, do níž jmenovací řízení zákonodárce výslovně zařadil. V neposlední řadě by takové pojetí mohlo vést k nepřípustným zásahům do svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby, která je zaručena v čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z hlediska této ústavně garantované svobody by totiž bylo nežádoucí, aby byl každý akademik, který v budoucnu pomýšlí na jmenování profesorem, při své vědecké, umělecké, publikační a jiné veřejné činnosti svázán vědomím, že jeho vědecké, umělecké či pedagogické kvality budou jednou posuzovány nejen apolitickými orgány veřejné vysoké školy, ale též politicky obsazenými orgány moci výkonné. Prezidentovi a ministru školství (potažmo vládě) při jmenování profesorů zákon o vysokých školách svěřuje pouze pravomoc posoudit zákonnost jmenovacího procesu, tedy jen vady řízení. Jinými slovy, naposled uvedené orgány mohou posuzovat pouze soulad návrhu s procesním právem, nikoli též soulad s hmotným právem (zejména věcnou správnost návrhu). V podrobnostech lze odkázat na předmětný kasační rozsudek.

25. Žalovaný založil nyní napadené rozhodnutí na tom, že J. F. nesplnil podmínku souhrnné pedagogické činnosti na vysoké škole v trvání 5 let, že nesplnil podmínku soustavné publikační činnosti, popřípadě autorství minimálně jedné monografie a že orgány vysoké školy uvedl v omyl, neboť v době hodnocení hodnotící komisí a v době rozhodování vědecké rady vysoké školy nebyla publikována devítisvazková rukověť dějin umění středovýchodní Evropy. Přitom žalovaný vycházel z Opatření rektora UK č. 28/2007 – Doporučená hlediska hodnocení pro habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem a shledal, že tato hlediska nebyla shora vytčenými nedostatky dodržena.

26. Již z toho faktu plyne, že žalovaný – jakkoli se opakovaně snaží předestírat, že shledal závažné vady řízení o jmenování žalobce a) profesorem – ve skutečnosti posuzoval věcnou správnost návrhu na jmenování žalobce a) profesorem, jeho kvalifikaci, odbornou způsobilost, vhodnost, soulad návrhu s hmotným právem. Tedy posuzoval otázky, jejichž posouzení náleží jen orgánům vysoké školy. A právě tyto otázky také upravuje citované opatření rektora, přezkum jehož dodržení si žalovaný v napadeném rozhodnutí osoboval. Nadto nelze přehlédnout, že citované opatření rektora je pouze doporučující, nikoli závazné. Jeho interpretace žalovaným, jenž na jeho základě konstruuje důvody, pro nejmenování žalobce a) profesorem, je tak účelová. To, že citované opatření rektora je doporučující, vyvěrá mimo jiné z toho, že odbornou způsobilost a související hmotněprávní otázky mohou posuzovat jen odborné orgány vysokých škol, které právě z hlediska svých odborných kompetencí mohou posoudit vhodnost uchazeče o profesuru v celé komplexnosti bez ohledu na to, že některé z doporučených kritérií nesplňuje.

27. Lze tak shrnout, že v rozporu se závazným právním názorem předchozího rozsudku žalovaný založil napadené rozhodnutí výlučně na zkoumání odborné způsobilosti uchazeče o jmenování profesorem, nadto tak činil výlučně prizmatem hledisek, která byla vysokou školou stanovena nezávazně (jen jako doporučení).

28. Jak však plyne z výše citovaného závazného právního názoru, žalovaný při rozhodování o jmenování profesorem smí toliko přezkoumávat nejzávažnější vady řízení, tedy např. orgány vysoké školy rozhodovaly v nesprávném obsazení (kupř. hlasovala osoba, která nebyla členem příslušného orgánu), byl nesprávně vykázán počet hlasů (kupř. součet hlasů je vyšší než počet hlasujících osob), kandidatura uchazeče o profesuru nebyla projednána a schválena obligatorním orgánem vysoké školy atd.

29. Za mimoběžný pokládá soud poukaz žalovaného na jeho prerogativy vyplývající z jeho ústavní funkce. Pravomoc jmenovat profesory není v případě žalovaného pravomocí ústavní (jako např. pravomoc jmenovat generály, vetovat zákony atd.), kdy má žalovaný (s určitými výjimkami) velmi širokou, prakticky neomezenou diskreci, ale toliko pravomocí podústavní – zákonnou, vyvěrající ze zákona o vysokých školách. Proto se žalovaný při jmenování profesorů ocitá v pozici srovnatelné s běžným správním orgánem.

30. S ohledem na to, že žalobci namítají, že napadené rozhodnutí bylo nesprávně podepsáno, zbývá soudu vypořádat se ještě s touto námitkou. Konkrétně žalobci namítají, že u rozhodnutí ve věci nejmenování žalobce a) profesorem nedošlo ve smyslu čl. 63 odst. 3 Ústavy ke kontrasignaci předsedou vlády nebo jím pověřeným členem. Tato otázka však byla opakovaně řešena judikaturou jak Ústavního soudu (v nálezu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 12/17), tak i Nejvyššího správního soudu (v rozsudku ze dne 2. 3. 2017, č. j. 7 As 242/2016-43) a zdejší soud se k ní vyjadřoval i ve zrušujícím rozsudku v bodu 62, kdy dospěl k závěru o nedůvodnosti takto vznesené námitky. Nyní tak soud pouze připomíná, že pokud prezident republiky v rozporu s vůlí vlády odmítne vykonat kontrasignovanou pravomoc (zde jmenovat navržené uchazeče profesory), vydá o tom negativní rozhodnutí, které kontrasignaci samo o sobě nepodléhá. Takovým požadavkem by totiž byla pouze vytvořena nežádoucí situace, kdy prezident nevydá žádné rozhodnutí, neboť pozitivní rozhodnutí, které by předseda vlády kontrasignoval, vydat odmítá, zatímco negativní rozhodnutí by zase odmítl kontrasignovat předseda vlády. Ačkoliv žalobci odkazují na odlišné stanovisko ke shora uvedenému nálezu ze dne 7. 11. 2017 a odůvodnění většiny považují na nepřesvědčivé, Městský soud v Praze neshledal důvod se od daného nálezu odchýlit.

IV.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

31. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Městský soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený v předchozím soudním kasačním rozhodnutí. Nyní rozhodující senát je názoru, že za těchto okolností byly dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., avšak vzhledem k tomu, že ve zcela obdobné věci I. O. vedené zdejším soudem pod sp. zn. 3 A 23/2019 bylo jednání třetím senátem nařízeno, pokládal nyní rozhodující senát v zájmu zajištění souladného postupu soudu za vhodné nařídit jednání i v právě projednávané věci.

32. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci měli ve věci úspěch, proto jim soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 3 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem za 2 x čtyři úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, replika žalobců a účast na soudním jednání dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]) po 3 100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 4 x 300 Kč za každého ze žalobců podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. S ohledem na aplikaci § 12 odst. 4 advokátního tarifu, podle něhož za společné úkony při zastupování více osob náleží advokátovi mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu, avšak snížená o 20 %, činí mimosmluvní odměna za zastoupení pouze 80 % z celkových 24 800 Kč za dva žalobce, tedy 19 840 Kč. S režijními paušály výše odměny činí 22 240 Kč. DPH z této částky činí 4 670,40 Kč. Žalovaný je tak povinen zástupci žalobců uhradit na nákladech řízení částku 32 910 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 20. července 2020

Mgr. Milan Tauber v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru