Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 A 212/2010 - 32Rozsudek MSPH ze dne 07.03.2011

Prejudikatura

2 As 80/2009 - 66


přidejte vlastní popisek

5 A 212/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně: K. Ch. L. zastoupené Mgr. Petrem Slovákem, advokátem se sídlem Jeseniova 245/1, 130 00 Praha 3, proti žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství Policie hl.m. Prahy, odboru cizinecké policie, se sídlem Křižíkova 12, 180 00 Praha 8 – Karlín, o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, ze dne 30. 7. 2010, č. j. CPPH-15454/ČJ-2010-60-KP,

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorátu cizinecké policie Praha, ze dne 30. 7. 2010, č. j. CPPH-15454/ČJ-2010-60-KP, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Petru Slovákovi se přiznává odměna ve výši 2400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze 30. 7. 2010 zajistila Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, Inspektorát cizinecké policie Praha, žalobkyni za účelem předání na základě dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o předávání a přebírání občanů obou států, která vstoupila v platnost dne 21. 3. 2008 pod číslem 26/2008 Sb. m. s.; postupovala přitom podle § 129 odst. 1 a 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“). V odůvodnění policie konstatovala, že žalobkyně pobývá na území neoprávněně od 8. 1. 2008; od té doby neučinila žádné kroky k legalizaci svého pobytu, přestala spolupracovat se správním orgánem i se svým zástupcem, dne 27. 7. 2010 se také hlídce Policie ČR prokázala kopií cestovního dokladu jiné osoby jako svým vlastním dokladem a vydávala se za osobu s povoleným pobytem v ČR.

V žalobě proti rozhodnutí žalované žalobkyně konstatovala – s odkazem na článek 1 dohody mezi ČR a Vietnamem – že ji není možno předat, protože dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o jejím vyhoštění; napadené rozhodnutí je proto nezákonné. Žalovaná rovněž pochybila tím, že při vydání rozhodnutí nevzala v úvahu rodinný a soukromý život žalobkyně na území ČR. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné a žalovaný nezjistil takový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Žalobkyně proto navrhla, aby rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na § 129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., z nějž plynou jediné dvě podmínky pro zajištění cizince: jeho neoprávněný vstup či pobyt na území a existence platné a účinné mezinárodní smlouvy o předávání a přebírání občanů obou smluvních stran. Jsou-li tyto podmínky splněny, správní orgán obligatorně vydá rozhodnutí o zajištění. Podmínky pro faktické předání řeší až zmíněná mezinárodní smlouva; podmínky pro předání cizince podle readmisní dohody tedy mohou nastat až v rámci zajištění cizince. Námitku, podle níž musí být rozhodnutí o správním vyhoštění pravomocné v okamžiku zajištění, tedy žalovaná považuje za nedůvodnou. V řízení podle § 129 zákona o pobytu cizinců se neuplatní správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), tedy ani jeho § 68 odst. 3 stanovící náležitosti odůvodnění správního rozhodnutí. Žalovaná v souladu s procesními zásadami správního řádu stručně, ale výstižně shrnula podstatné okolnosti skutkového stavu a zhodnotila listinné důkazní prostředky. Ochrana práva na soukromý a rodinný život je systémově zaručena v § 119a zákona č. 326/1999 Sb.; soukromý a rodinný život cizince se posuzuje v řízení o správním vyhoštění, nikoli v řízení o zajištění, a to jen tehdy, jestliže by tímto rozhodnutím bylo zasahováno do postavení rodinného příslušníka Evropské unie. Žalobkyně ovšem se svými dětmi, které mají postavení občana EU, nežije ve společné domácnosti. Žaloba by proto měla být zamítnuta.

Ze správního spisu soud zjistil, že po zajištění byl dne 30. 7. 2010 se žalobkyní sepsán protokol o vyjádření účastníka správního řízení; zde žalobkyně uvedla, že má tři děti, jedno ve Vietnamu a dvě v ČR. O mladší z dětí se stará kamarádka, starší dítě bylo žalobkyni odebráno při návštěvě lékaře. Žalobkyně připustila, že má peníze na cestu zpět do domovského státu, ale odcestovat nechce, ostatně má tu své dvě děti. V rozhodnutí o zajištění správní orgán konstatoval, že žalobkyni bylo již dne 7. 4. 2009 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění; to však bylo k odvolání zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Toto řízení stále pokračuje, žalobkyně se však nadále zdržuje na území bez platného vízového štítku a bez platného cestovního dokladu.

Žaloba je důvodná.

Napadené rozhodnutí netrpí nepřezkoumatelností, jak žalobkyně tvrdí: ačkoli je stručné, jsou tu konkrétně popsány skutkové okolnosti týkající se zajištění žalobkyně a jejího předchozího neoprávněného pobytu na území ČR a je tu provedeno jejich právní hodnocení.

Žalobkyně má však pravdu v tom, že v okamžiku zajištění nebylo pravomocně rozhodnuto o jejím zajištění a že tato okolnost znemožňovala ji zajistit. Žalobkyně byla zajištěna podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. Podle § 129 odst. 1 tohoto zákona, ve znění do 31. 12. 2010, zajistí policie na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného předpisu Evropských společenství; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy předání cizince nelze uskutečnit ve lhůtě 48 hodin, a jde-li o průvoz leteckou cestou podle § 152 ve lhůtě 72 hodin, policie vydá rozhodnutí o jeho zajištění a cizince umístí do zařízení. Rozhodnutí nabývá právní moci doručením nebo odmítnutím cizince rozhodnutí převzít. Doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od omezení osobní svobody.

Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o předávání a přebírání občanů obou států, publikovaná sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 26/2008 Sb. m. s., ve svém čl. 1 odst. 1 stanoví, že v souladu s ustanovením této dohody každá smluvní strana převezme na území svého státu na žádost druhé smluvní strany osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat platné podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu druhé smluvní strany a o jejímž vyhoštění bylo pravomocně rozhodnuto příslušným orgánem žádající smluvní strany v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy, pokud je na základě dokumentů a jiných prostředků stanovených v protokolu k provádění této dohody prokázáno, že tato osoba má občanství žádané smluvní strany.

Ustanovení § 129 zákona č. 326/1999 Sb. klade jako podmínku pro zajištění cizince zjištění neoprávněného vstupu nebo pobytu na území. Nejedná se však o podmínku jedinou; např. musí být rovněž zjištěno, že vycestování cizince není vyloučeno (§ 179 zákona č. 326/1999 Sb.). Logickým předpokladem zajištění je, že jeho účel bude moci být naplněn. Jestliže tedy žalobkyně byla zajištěna za účelem předání do Vietnamu podle citované dohody, musí být podle ní převzetí reálné, tedy již v okamžiku zajištění musí být zřejmé, že k předání podle této dohody vůbec může dojít. Z tohoto hlediska je tedy třeba podmínky dohody zkoumat již při rozhodování o zajištění (srov. č. 2078/2010 Sb. NSS).

Tento postup policie při zajišťování žalobkyně nedodržela. Jak je navíc zřejmé z jejího vyjádření k žalobě, řízení ve věci správního vyhoštění žalobkyně trvá již řadu měsíců, a o odvolání dosud nebylo rozhodnuto, takže rozhodnutí vydané v I. stupni stále nenabylo právní moci. Důvodem je podle všeho – stejně jako důvodem, pro který nebyla žalobkyně ještě v prosinci 2010 předána do Vietnamu – její komplikovaná rodinná situace (v okamžiku zajištění již žalobkyně nežila ve společné domácnosti se starším dítětem narozeným v roce 2007, které jí bylo odebráno a umístěno do dětského domova; o její mladší dítě, narozené necelé tři měsíce před zajištěním, se v té době již starala kamarádka). I tyto okolnosti, jejichž řešení si vyžaduje delší dobu, svědčí o tom, že zajištění žalobkyně nesloužilo svému účelu, tedy aby mohla být v době vymezené maximální dobou pro zajištění cizince (180 dnů) skutečně předána do Vietnamu.

Žalobkyně se svou žalobou uspěla; Městský soud v Praze proto zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalované k dalšímu řízení [§ 78 odst. 1 a 4 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb.; dále jen „s. ř. s.“)]. V něm bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalovaná v řízení neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalokbyně sice s žalobou uspěla, ovšem v řízení jí nevznikly žádné náklady.

Žalobkyni byl v řízení ustanoven zástupce; tomu náleží odměna za jeden úkon právní služby – převzetí zastoupení (2100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. b), § 7, § 9 odst. 3 písm. f), včetně náhrady hotových výdajů (300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Celkem tedy zástupci náleží 2400 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 7.3.2011

JUDr. Eva Pechová

předsedkyně senátu

ELJ: č. 2078/2010 Sb. NSS

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru