Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

5 A 146/2010 - 51Rozsudek MSPH ze dne 19.01.2011

Prejudikatura

7 As 10/2005


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 5A 146/2010 - 51-60

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: MB-RADIO s.r.o., Mladá Boleslav II, Havlíčkova 884, IČ: 28507959, zastoupeného Mgr. Janem Krátkým, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Na Kozině 1438, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.3.2010, sp.zn./Ident.:2008/1529/zab, zn: mal/1394/2010

takto:

Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 30.3.2010,

sp.zn./Ident.:2008/1529/zab, zn: mal/1394/2010 se zrušuje a věc se žalované vrací

k dalšímu řízení.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 640,- Kč, do 30 dnů od právní

moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, Mgr. Jana Krátkého, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí označenému ve výroku rozsudku, jímž žalovaná pod bodem I. udělila společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA, spol. s r.o. licenci k provozování rozhlasového vysílání programu „Rádio Dobrý den“, s využitím souboru technických parametrů Mladá Boleslav – Bradlec 103,5 MHz/200W, na dobu 8 let od právní moci tohoto rozhodnutí a pod bodem II. zamítla žádost o udělení licence společnosti žalobce, tj. společnosti MB – RÁDIO s.r.o.

Žalobce v žalobě jako osobu zúčastněnou na řízení uvedl KALENDÁŘ LIBERECKA, spol. s r.o., která však k výzvě soudu (§ 34 s.ř.s.) právo osoby zúčastněné na řízení neuplatnila.

Žalobce v žalobě namítl vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí při hodnocení jednotlivých kritérií a dále v tom, že skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Žalovaná dle názoru žalobce překročila stanovené meze správního uvážení a zneužila je nelogicky a proti smyslu a účelu zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen zákon č. 231/2001 Sb., nebo zákon). Povinností správního orgánu je zabývat se v rámci volné úvahy všemi hledisky, která zákon stanoví, za tím účelem si opatřit důkazní prostředky, provést jimi důkaz a vyvodit správná skutková i právní zjištění a správním uvážením při respektování smyslu a účelu zákona a zákonných mezí dospět při dodržení pravidel logického uvažování k rozhodnutí. Žalovaná rovněž byla povinna postupovat v souladu se svou dosavadní praxí a v souladu s principem rovnosti, kdy při posuzování jednotlivých kritérií musí postupovat obdobně a přihlížet k odlišnostem daného případu. Takto však žalovaná nepostupovala. Žalobce poukázal na to, že to byl právě on, kdo inicioval počátkem roku 2008 koordinaci kmitočtu 103,5 MHz za účelem vzniku lokální rozhlasové stanice MB – RADIO se zájmem na vzniku Boleslavského rádia v Mladé Boleslavi o regionu Mladoboleslavska. Rada při udělování licence společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA, spol. s r.o. pro jiný region – region Liberecka (rozhodnutí ze dne 26.3.2008, sp.zn. 2006/1019/zab/KAL, č.j.:mal/2918/08) zdůraznila vztah navrženého programu k regionu Liberecka. V daném případě však toto hledisko opomněla a stejný program o Liberci chce vysílat na Mladoboleslavsku údajně pro úzkou skupinu zaměstnanců Škoda Auto, kteří dojíždějí z Liberecka na úkor zbývající značné části obyvatelstva Mladoboleslavska.

Žalobce poukázal na to, že žalovaná ve věci již jednou rozhodla, a to rozhodnutím ze dne 12.5.2009, Sp. zn. 2008/1529/zab., čj. mal/4690/09. Toto rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5.11.2009, čj. 6 Ca 219/2009-68 a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná podala kasační stížnost proti uvedenému rozsudku, vzápětí však vydala výzvu (výzva ze dne 1.2.2010), z níž vyplývá, že bude pokračovat v řízení o udělení licence. Tento postup je podle žalobce nejasný a klamavý, neboť není zřejmé, jak správní orgán vlastně hodlá procesně pokračovat, tedy zda původní licence je správná a žalovaná na ní trvá, či zda bude rozhodovat znovu; pokud by žalovaná s kasační stížností uspěla, pak není zřejmé, která z vydaných licencí bude platit. Uvedený postup byl podle žalobce v zájmu osoby zúčastněné na řízení, jejímž jedním ze dvou společníků je pan Tomáš Hasil, který byl členem Stálé komise pro sdělovací prostředky a jako takový byl každoročním zpravodajem o stavu vysílání Rady RTV, tedy osobou v úzkém vztahu k žalované. S ohledem na blížící se volby hrozilo, že neobhájí mandát a jeho vztah k RRTV pomine, což se také stalo. Žalobce v této souvislosti uvedl, že lze mít vážné pochybnosti o nepodjatosti rozhodování jednotlivých členů žalované. Podle žalobce je otázkou, proč je žalované jedno, že na Mladoboleslavsku potřebují regionální zpravodajské rádio, nikoli rádio se zpravodajstvím z Liberecka. Na skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení má vysílat na Liberecku o Liberci podle jedné licence a nyní toto rozhodnutí by mělo tuto původní licenci omezit, upozornil ve zrušovacím rozsudku i Městský soud v Praze, žalovaná se však této otázce znovu vyhnula a řešila pouze formální náležitosti; zájem obyvatel Mladoboleslavska opět zůstal mimo hodnocení žalované.

Na závěry zrušovacího rozsudku reagovala žalovaná ve dvojí rovině. Jednak doplnila dokazování o vyjádření Úřadu práce v Liberci a jednak v novém rozhodnutí více zdůraznila význam vysílání pro studenty. Žalovanou tak zůstal nepovšimnut základní argument soudu spočívající v tom, že vítězný uchazeč obdržel již licenci s tím, že bude vysílat na Liberecku o regionu Liberecka, že novou licencí bude tato původní licence změněna a pokud změněna nebude, bude se na Mladoboleslavsku vysílat o Liberecku.

Žalovaná podle žalobce jednotlivá kritéria hodnotila rozdílně a jednostranně.

Pokud jde o kritérium přínos programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na pokrytém území, žalobce namítl, že žalovanou doplněné vyjádření Úřadu práce v Liberci nemůže mít vztah k regionu Mladoboleslavsko, neboť Úřad práce v Liberci k tomuto regionu nemá žádné kompetence ani žádné údaje; obsah podaného vyjádření tomu ostatně odpovídá a dřívější závěry žalované tímto vyjádřením upřesněny nejsou. Údaj, že do Středočeského kraje dojíždí cca 4 tisíce pracujících, neznamená, že toto dojíždění se týká pouze regionu Mladoboleslavska. Ničím nepodložená spekulace, že se jedná ve všech případech o zaměstnance Škoda auto, a.s. a jejich subdodavatele, svědčí o účelovosti zprávy Úřadu práce v Liberci. Podle žalobce lze těžko předpokládat, že v Mladé Boleslavi našlo uplatnění 1294 lidí z Liberce, když v samotné Mladé Boleslavi hledalo práci více než 3000 nezaměstnaných lidí měsíčně. Oproti tomu měla žalovaná k dispozici konkrétní údaje od Škoda Auto a.s., měla si tedy vyžádat zprávu od tohoto podniku a jeho subdodavatelů.

Pokud jde o zvýraznění pořadu pro studenty nabízeného společností KALENDÁŘ LIBERECKA, s.r.o., žalobce namítl, že se jedná o pořad nabízený studentům nejméně ze dvou regionů. K žalobě přiložil vyjádření středních škol a jediné vysoké školy z regionu Mladoboleslavska a uvedl, že z nich vyplývá, že v tomto regionu studuje na středních školách 22 studentů s bydlištěm v Libereckém kraji a 14 studentů VŠ z Libereckého kraje. Kromě těchto 36 studentů ostatních několik tisíc studentů z Mladoboleslavska nebude zajímat pořad z Liberecka a podle žalobce by jistě uvítali pořady z Mladoboleslavska. Žalobci žalovaná vytkla, že kromě žalobce nabízí sportovní přenosy i celostátní rádio (ČRo1), avšak zapomněla, že žalobce všechny své pořady (nikoliv jen sportovní) nabízí z Mladoboleslavska a pro Mladoboleslavsko a vůbec nezmínila, že pořady pro studenty má také celá řada celostátních rozhlasových medií, zejména rádio KISS DELTA Mladá Boleslav.

Podle žalobce žalovaná při hodnocení kritéria přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky na pokrytém území nebere v úvahu, že pokrytým územím je území, kde lze využít kmitočtu šířeného prostřednictvím pozemních vysílačů se souborem technických parametrů Mladá Boleslav-Bradlec 103,5 HMz/200 W, tj. území Mladé Boleslavi a blízkého okolí. Z úvah žalované nelze dovodit, zda hodnotila programový přínos pro posluchače z tohoto regionu pokrytého tímto kmitočtem, či zda hodnotila přínos pouze pro region, kde již nyní vysílá KALENDÁŘ LIBERECKA, tj. přínos pouze pro region Liberecka. Pokud žalovaná u KALENDÁŘE LIBERECKA hodnotila jako přednost projektu to, že je zapojen do dění založeného na dlouholeté práci na poli vyhledávání a předávání informací z kulturního, společenského a praktického života, měla zřejmě na mysli jeho zapojení do místního dění v regionu Liberecka, kde zúčastněná osoba již vysílá; o navázání jakýchkoli kontaktů s regionem Mladoboleslavska tento uchazeč nepředložil žádný doklad.

Dále žalobce namítl, že žalovaná porušila rovnost účastníků, neboť u žalobce nezhodnotila řadu dokladů obsažených v příloze žádosti žalobce a svědčících o jeho zapojení a kontaktech na řadu subjektů v regionu Mladoboleslavska. V novém rozhodnutí žalovaná více těchto subjektů pouze vyjmenovala, avšak srovnání neprovedla. Pokud by toto srovnání učinila, nemohla by tuto část hodnotit podstatně významněji u společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA, s.r.o., která žádný doklad svědčící o kontaktech a znalosti regionu nepředložila. Navíc žalovaná vycházela z toho, že jde o provázané regiony, a to z toho důvodu, že Liberecko je regionem se silným automobilovým průmyslem (není zřejmé, z čeho tento závěr žalovaného vyplývá, žalovaná neuvádí žádné důvody, které ji k tomuto konstatování vedly) a dále z toho důvodu, že v Mladé Boleslavi i v Liberci je vysoká škola (zde žalobce nabízí srovnání, že v obou regionech jsou i základní a střední školy, atd.) S výjimkou konstatování, že nepatrná část zaměstnanců škodovky v Mladé Boleslavi dojíždí z libereckého regionu, neuvedla žalovaná žádnou konkrétní skutečnost o propojení obou regionů. Podle oficiálního vyjádření Škody Auto a.s. dojíždí z Libereckého kraje cca 3908 zaměstnanců, jedná se však o celý Liberecký kraj, nikoli region Liberecka. V tomto počtu jsou tak zahrnuti i ti zaměstnanci, kteří sice dojíždějí z Libereckého kraje, ale území jejich pobytu není pokryto ani současným signálem Radia Dobrý den a nebude pokryto ani nově udělenou licencí (např. Nový Bor, Česká Lípa, Doksy, apod.). Pokud jde o území pouze libereckého regionu (pokryté signálem), jedná se pouze o 462 zaměstnanců. Region Mladoboleslavska má však podle databáze Českého statistického úřadu 114 000 obyvatel. Žalovaná tedy zvýhodnila úzkou skupinu lidí dojíždějících z regionu Liberecka (462 lidí) a zbývající části obyvatel bude vnucovat zpravodajství a publicistiku z Liberecka. Pokud by se KALENDÁŘ LIBERECKA přeorientoval na region Mladoboleslavska, pak by postupoval v rozporu s jemu dříve udělenou licencí pro Liberecký kraj. Toto žalované vytkl soud ve zrušovacím rozsudku, žalovaná však na tyto výtky v novém rozhodnutí nereagovala. Uvedené se podle žalobce může projevit např. v době krizových záplav, kdy namísto zpráv ze svého regionu by mladoboleslavští poslouchali informace o záplavách z regionu Liberecka. Žalovaná při tom nikterak nezaznamenala, že žalobce hned v úvodu své žádosti zvýraznil, že chce posluchačům Mladoboleslavského regionu nabídnout nový druh rozhlasového programu ve formě především zpravodajského rádia. Ve vlastní programové nabídce je toto uvedeno v čl. II bod 1.4 žádosti žalobce, kde žalobce předpokládá ojedinělý rozsah regionálního zpravodajství zabezpečovaný větším množstvím reportérů, včetně externích (viz. bod II. 3 -organizační připravenost žalobce). Se skutečností, že žádné rádio s takovým rozsahem regionálního zpravodajství v regionu nepůsobí, se žalovaná v hodnocení nevypořádala.

Uvádí-li žalovaná v rámci hodnocení daného kritéria, že hudební formát AC je v regionu již zastoupen a podobnou programovou skladbu jako žalobce mají programy Kiss Delta, Kiss Jižní Čechy nebo rádio Černá Hora, pak tomu podle žalobce nelze přisvědčit. Jen z pomocného označení AC nelze určit, co rádio bude hrát. Uváděné příklady rádií jsou navíc irelevantní, neboť Kiss Delta a Rádio Černá Hora mají formát pro daleko mladší posluchače (viz. srovnávací tabulka na konci napadeného rozhodnutí). Tento formát se označuje HOT AC, u Černé Hory se dokonce blíží k formátu CHR (Contemporety Hit Radio), tedy formátu velmi „mladému“. Cílová skupina těchto stanic začíná na 18 letech posluchačů a má přesahy do ještě mladších kategorií. U Černé Hory začíná na 20 letech s konkrétně uvedeným přesahem od 12 let, tedy k velmi mladým posluchačům. U rádia Kiss Jižní Čechy je v tabulce uvedeno „hudba středního proudu“, pod tím si lze představit velmi mnoho hudebních formátů. Žalobce uvedl cílovou skupinu posluchačů 30-49 let s přesahy, tedy chce a pro tyto posluchače i musí nabídnout úplně jinou hudbu, než uváděná rádia. Závěr žalované je zde nesrozumitelný i proto, že žalovaná na jedné straně uvádí, že Kiss Delta a Černá Hora mají formát HOT AC nebo CHR, na druhé straně však uvádí, že tato rádia mají podobný formát jako žalobce, tedy AC. Avšak AC, HOT AC a CHR jsou různé formáty.

Při hodnocení kritéria přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky na pokrytém území žalovaná podle žalobce porušila vše, co bylo k porušení. Zneužitím tohoto kritéria je to, že nepostupovala u všech uchazečů stejně. U KALENDÁŘ LIBERECKA mohla žalovaná hodnotit nanejvýš jeho přínos pro region Liberecka, když tento uchazeč kromě zprávy Úřadu práce z Liberce (kde navíc neodpovídají čísla) nepředložil nic, co by se vztahovalo k regionu Mladoboleslavska. Je zřejmé, že kromě toho, že v Mladé Boleslavi je Škoda Auto, neví KALENDÁŘ LIBERECKA o tomto regionu vůbec nic. Vedle toho žalovaná mohla srovnávat vyjádření řady institucí, obcí, samospráv a jiných subjektů, které mají zájem o vysílání nabízené žalobcem, i bez tohoto srovnání je však zřejmé, že obyvatelé Mladoboleslavska mají zájem o vysílání, které se dotýká dění v tomto regionu, nikoliv o zprávy z Liberecka a hokejové a fotbalové zápasy libereckých týmů. Žalovaná zde přestoupila meze správního uvážení a tyto zneužila ve prospěch jednoho z žadatelů.

U dalšího kritéria, a to přínosu žadatelů k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin, žalovaná podle žalobce opět hodnotila přínos pořadů KALENDÁŘ LIBERECKA týkajících se Libereckého kraje, tedy opět přínos pro tento region a nikoli pro region Mladoboleslavska, což dokládá i hodnocení dohody s příspěvkovou organizací Města Liberec nebo zmínka žalované o existenci „Trojzemí“. Není zřejmé, jaký přínos může mít pro Trojzemí vysílání na kmitočtu, který do Trojzemí vůbec nezasahuje. Zde proti tomu stojí nabídka žalobcem již navázaných kontaktů se subjekty zabývajícími se touto problematikou v regionu pokrytého území (např. Jekhetani Luma-Společný svět, o.s., Mladá Boleslav), které žalobce konkrétně doložil. Ve svém návrhu programového schématu (bod II.1.4) žalobce specifikuje konkrétní pořady pro menšiny žijící v regionu Mladoboleslavska, s tím se žalovaná opět nikterak nevypořádala, i když se jedná o menšiny zde žijící, o nichž nemá KALENDÁŘ LIBERECKA ve své žádosti ani zmínku. Ve své žádosti se totiž zmiňuje o jediné menšině, a to je menšina z Liberce. Žalovaná v rozhodnutí citovala konkrétní dohodu s příspěvkovou organizací Města Liberec, citovala sice i vyjádření z Mladé Boleslavi zabývající se touto problematikou a vztahující se k danému regionu, ale již neuvedla, proč nejsou pro daný region zajímavá. Paradoxně jediný důvod k tomu, že toto kritérium je více splněno u KALENDÁŘ LIBERECKA, než u žalobce, je to, že vítězný uchazeč má větší záběr pro seniory. Žalovaná však již neuvedla, že pro seniory z Libereckého kraje. Proti tomu stojí konkrétní pořady pro konkrétní celou řadu menšin z Mladoboleslavska.

Žalobce je toho názoru, že KALENDÁŘ LIBERECKA nedoložil jakýkoli konkrétní přínos pro region Mladoboleslavska. Žalovaná tak postupovala nezákonně, když přes absenci podkladu dospěla k závěru, že KALENDÁŘ LIBERECKA daná kritéria splnil, a to dokonce ve větší míře než žalobce.

Hodnocení žalované je tedy vybočující z mezí správního uvážení, je rozporné, nelogické a nesrozumitelné a zjevně jednostranné. Ve svých důsledcích poškozuje zájmy obyvatel Mladoboleslavska. O jednostranném přístupu svědčí i záznam z veřejného slyšení, kde žalovaná nad rámec svých povinností pomáhala žadateli KALENDÁŘ LIBERECKA k upřesnění jeho žádosti. O nestandardním přístupu svědčí i již popsaný postup žalované po rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci 6 Ca 219/2009. Rozhodnutí je nezákonné, a to proto, že je nepřezkoumatelné při hodnocení jednotlivých kritérií a dále v tom, že skutkový stav, který vzala žalovaná za základ rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Žalovaná překročila meze správního uvážení a tyto zneužila. Žalobce proto žádá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce spolu s žalobou předložil soudu zprávu Úřadu práce v Mladé Boleslavi ze dne 26.5.2010, v níž úřad sděluje, že nemá k dispozici žádné údaje o dojíždějících zaměstnancích okresu a dále uvádí počty zařazených a vyřazených uchazečů o zaměstnání v letech 2008 a 2009. Dále předložil doklad o tom, že Tomáš Hasil by zpravodajcem sněmovny k uvedeným tiskům a zprávy středních škol a vysoké školy v Mladé Boleslavi o počtu studentů bydlících v Liberci a okolí.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě zejména uvedla, že při rozhodování o udělení licence nemůže hodnotit skutečnost, že žalobce podal podnět na vyhlášení licenčního řízení. Pokud jde o licenční řízení vedené pod sp. zn. 2006/1019/zab/KAL, č.j. mal/2918/08, v němž KALENDÁŘ LIBERECKA získal licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů programu Rádio „Dobrý den“, s využitím souboru technických parametrů Liberec 93,3 MHz/0,5 kW, jednalo se o jiné licenční řízení a tedy o jinou licenci. Z udělení této licence nelze dovozovat úzký vztah licenčních podmínek k jiné licenci. Jedna licence je tedy pro Liberecko a jiná pro Mladoboleslavsko, s licenčními podmínkami podobnými, nikoli však shodnými. Takový stav je na rozhlasovém trhu běžný.

Je skutečností, že žalovaná podala kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno její předchozí rozhodnutí. Zároveň však přistoupila k vydání předmětného rozhodnutí po odstranění rozsudkem vytčených vad. Jde o standardní postup, jak vyplývá z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.4.2007, čj. 2 Ans 3/2006; tento stav je důsledkem ustanovení § 66 zákona č. 231/2001 Sb., nejde tedy o postup klamavý, jak nesprávně dovozuje žalobce.

K námitce pochybností o nepodjatosti rozhodování jednotlivých členů žalované žalovaná uvedla, že takovou námitku nelze vznést po skončení řízení, je tedy uplatněna pozdě; navíc jde o nepodložená tvrzení.

Hodnocení kritérií podle § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. podle žalované bylo provedeno standardně, jako u jiných řízení. V případě kritéria přínosu programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky žalovaná nehodnotila území Liberecka, jak jí žalobce podsouvá, ale území pokryté ze souboru technických parametrů Mladá Boleslav-Bradlec 103,5 MHz/200W. K vyjádření Úřadu práce v Liberci, resp. v Mladé Boleslavi, jimiž žalobce operuje, žalovaná uvedla, že ji nezaráží, že Úřad práce v Liberci má informace o mobilitě zaměstnanců dojíždějících na Mladoboleslavsko z Liberce; jak k těmto datům dospěl, je uvedeno v odůvodnění rozhodnutí. Otázka, proč takové údaje nemá Úřad práce v Mladé Boleslavi, není předmětem řízení. Vyjádření Úřadu práce v Mladé Boleslavi ze dne 26.5.2010 žalovaná neměla k dispozici v době rozhodování, tento doklad netvořil ani podklad pro rozhodnutí, jeho uplatňování v řízení před soudem tak podle žalované není přípustné. Skutečnost, že v Mladé Boleslavi našlo uplatnění 1294 lidí z Liberce, přestože v samotné Mladé Boleslavi práci hledalo více než 3000 osob, je objasnitelná mobilitou zaměstnanců za prací. Úvahy, kolik zaměstnanců z Liberce je zaměstnáno v Auto Škoda a.s. a kolik u navázaných subdodavatelských společností, jsou mimo hodnotící kritéria.

K přínosu vysílání programu „Dobrý den“ pro studenty nejsou žalobcem předložené důkazy podstatné. Nedotýkají se skutečností, které žalovaná hodnotila, navíc byly předloženy soudu až po rozhodnutí žalované. Žalovaná v rozhodnutí netvrdí, že v regionu Mladoboleslavska je zastoupen vysoký podíl studentů z Liberce. V případě pořadů pro studenty jde o skupinu studentů bez ohledu na jejich bydliště. Navíc, jak se ostatně uvádí v odůvodnění rozhodnutí, studentům z Mladé Boleslavi se poskytne možnost spolupráce na studentském vysílání, které bude probíhat v Mladé Boleslavi. Otázku studentů z Liberecka do věci vnáší až sám žalobce.

Žalovaná odmítla tezi žalobce, zda hodnotila programový přínos pro posluchače na Mladoboleslavsku a uvedla, že toto je z rozhodnutí zcela zřejmé. Tvrzení žalobce o vnucování libereckých zpráv či strašení o špatném informování v případě záplav jsou lichá, do programového schématu budou zařazovány veškeré regionální informace. Vedle toho i některé liberecké zprávy by mohly být zajímavé pro obyvatele Mladoboleslavska, např. unikátní liberecké divadlo a jeho nabídka oproti nabídce divadelní tvorby v Mladé Boleslavi je podle žalované jistě přínosem.

Pokud jde o hudební formát, program žalobce neobstojí po stránce přínosu hudebního formátu ani z hlediska cílové skupiny. Tvrzení, že u Rádia Kiss Jižní Čechy je v tabulce uvedeno hudba středního proudu, pod čímž si lze představit mnoho hudebních formátů, je úsměvné, žalobce se zřejmě chtěl vyjádřit k hudebním žánrům. Podle žalované postačí srovnat licenční podmínky navrhované žalobcem při veřejném slyšení, kdy žalobce uvedl, že hudba je také důležitá a počítá s formátem AC tzv. střední vlnou se dvěma třetinami zahraniční produkce, jednou třetinou produkce české, z toho 75% produkce z 90 let a současnosti, 25% ze 70. a 80. let. Dělení formátů na AC a hot AC (což představuje obdobný formát s vyšším podílem hudby z 90. let a později) či CHR je podrobné kritérium pro odlišení velmi podobných formátů. Žalobce ve veřejném slyšení navíc stanovil sekundární cílovou skupinu na 25-55 let. Programy Kiss Delta 18-49 let a Rádio Černá Hora 12-45 let, jsou skupinou velmi obdobnou a překrývající se; není tedy pravdou, že jde o formát pro daleko mladší posluchače.

Tvrzení žalobce, že KALENDÁŘ LIBERECKA neví nic o regionu Mladoboleslavska, není pravdivé, jak vyplývá i z odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, že tento žadatel doručil přípis obsahující historický exkurz do vztahu současného Libereckého kraje k Mladé Boleslavi poukazující na společný historicko-politický vývoj. Jak tento žadatel uvedl, v případě získání licence pro rozhlasové vysílání v Mladé Boleslavi zamýšlí dějinné souvislosti Liberecka a Mladoboleslavska rozkrývat, aniž by se omezoval jen na historické souvislosti. Mladá Boleslav i Liberec mají vysokou školu, obě vysoké školy nabízejí obor mechanika zaměřený na automobilový průmysl..

Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Při ústním jednání před soudem zástupce žalobce uvedl, že má dvě zásadní námitky. První námitkou je skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno podle žalobce předčasně. Druhá námitka spočívá v tom, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Není zdůvodněno, proč pro 120 000 lidí v regionu Mladá Boleslav bude větším přínosem program úspěšného žadatele zaměřený především na studenty. Pokud jde např. o sportovní přenosy, žalovaná uvedla, že jsou pokryty Českým rozhlasem, který však nepochybně vysílá i pořady pro studenty, což však v rozhodnutí uvedeno není. Úspěšný žadatel dostal licenci pro vysílání v regionu Liberecka proto, že znamenalo podstatný přínos pro obyvatele tohoto regionu, totéž chtěl uplatnit žalobce v regionu Mladoboleslavska, kde se chtěl zaměřit na závody a obce v tomto regionu. Přesto byla licence udělena úspěšnému žadateli s tím, že určitý počet lidí dojíždí za prací, větší přínos má program pro studenty a bez ohledu na to, že zpravodajství bude poloviční z obou regionů. Žalobce při tom předkládal i smlouvy týkající se menšin v regionu Mladé Boleslavi, tím se však žalovaná nezabývala a nelogicky poukázala na „Trojzemí“, které však s daným regionem nemá nic společného. Žalovaná podle žalobce nedostála tomu, aby její rozhodnutí bylo řádně odůvodněné. Žalobce proto žádá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za soudní poplatek a tři úkony právní služby po zvýšení o DPH.

Zástupce žalované při jednání před soudem uvedl, že postup žalované po zrušení předchozího rozhodnutí byl v souladu se zákonem i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Poukázal na to, že novelou zákona vypadlo ze zákona „podrobné“ odůvodnění, přesto z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, proč úspěšný žadatel licenci dostal a neúspěšný nikoliv. Tomuto požadavku však napadené rozhodnutí dostálo. Žalobce podle zástupce žalované směšuje dvě samostatné licence. Úspěšný žadatel je držitelem licence pro region Liberecka a nyní získal licenci pro region Mladoboleslavska. Tato byla udělena právě proto, že úspěšný žadatel přišel s již odzkoušeným programem, který chce přenést do regionu Mladoboleslavska. Takový postup je v souladu se zákonem i s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Pokud jde o pořad se studenty, žalovaná na straně 7 rozhodnutí uvedla, že takový program ve vysílání zcela absentuje. Není tedy pokryt ani vysíláním Českého rozhlasu, a to oproti např. sportovním přenosům. Program pro studenty je sice hodinový, ale je vysílán několikrát v týdnu. Úspěšný žadatel po zrušujícím rozsudku dodal žalované další podklady, a to zprávu Úřadu práce z Liberce a historický exkurz, žalobce žádné podklady nedodal a argumentuje zprávou Úřadu práce, kterou předložil až po vydání rozhodnutí, takže ji žalovaná nemohla zohlednit. Žalovaná nechce, jak jí žalobce podsouvá, aby program pro region Liberecka byl přenášen do regionu Mladoboleslavska. Pokud jde o přínos pro rozvoj menšin, má úspěšný žadatel již konkrétní výsledky, neuvádí tedy, co se chystá dělat, ale uvádí, co již udělal, zabývá se seniory a také studenty. K dotazu soudu zástupce žalované uvedl, že pro vysílání v regionu Mladoboleslavska nebude vysílán stejný program jako v regionu Liberecka, jde o dvě samostatná vysílání na základě dvou samostatných licencí, které mají své samostatné licenční podmínky. Pokud jde o zpravodajství, ve zpravodajském vysílání budou vysílány zprávy celorepublikové, budou zmíněny i zprávy z regionu Liberecka, ale poskytováno bude zpravodajství z regionu Mladoboleslavska. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že jí náklady řízení před soudem nevznikly.

Z podnětu podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s. V přezkumném soudním řízení soud vycházel z obsahu správního spisu, která byl soudu předložen žalovanou.

Správní spis obsahuje žádost žalobce a žádost společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA spol. s.r.o. o udělení licence. Obsahuje i protokol z veřejného slyšení obou těchto žadatelů ze dne 12.5.2009.

Z obsahu protokolu o veřejném slyšení ze dne 12.5.2009 vyplývá, že žadatel KALENDÁŘ LIBERECKA uvedl, že žádá o vysílač v Mladé Boleslavi proto, že program jeho stávajícího rádia Dobrý den se prolíná i s mladoboleslavským regionem. Je tomu tak například proto, že 1/3 zaměstnanců mladoboleslavské Škodovky podle údajů Úřadu práce v Liberci tvoří lidé dojíždějící z libereckého regionu, oba regiony mají vysokou školu zaměřenou na automobilový průmysl a rádio Dobrý den se hodně věnuje studentům, Liberecko je regionem se silným automobilovým průmyslem a oba regiony jsou si podobné i turisticky. Pro vysílání podle předmětné licence předpokládá identické schéma jako u stávajícího rádia Dobrý den, všechny stávající pořady jsou slučitelné se životem v Mladé Boleslavi a okolí. Rovněž uvedl, že mladoboleslavskému regionu bude dán stejný prostor, informace z Mladé Boleslavi budou slyšet v Liberci a naopak, což bude pro obě skupiny přínosné proto, že řada obyvatel se pohybuje mezi oběma městy. Dále uvedl, že do stávající spolupráce se středními školami a univerzitou v Liberci hodlá zapojit i mladoboleslavskou vysokou školu a popsal i jeden ze stávajících pořadů - „Studentský music box“. Na otázku, co je zásadním přínosem k rozmanitosti stávající nabídky, odpověděl, že tento přínos je v tom, vzbudit v lidech úctu k místu, kde žijí a pracují, součástí programu je řada pořadů, které se zaměřují na místní znalosti a místní region. Cílová skupina jeho vysílání není věkově ohraničena, lidé zajímající se o to, co se kolem děje, jsou ve všech věkových skupinách. Na otázku, jak jeho již navázané kontakty se střediskem Kontakt v Liberci a blízkost Trojzemí ovlivní vysílání pro menšiny v regionu Mladé Boleslavi, žadatel odpověděl, že naváže kontakty i se spolky, které se zabývají menšinami v Mladé Boleslavi, bude se snažit oba regiony spojovat i výměnou zkušeností. Hlavní prioritou je důsledně se věnovat regionu, což v ostatních rádiech chybí a přinášet pozitivní regionální zprávy.

Žalobce do protokolu o veřejném slyšení ze dne 12.5.2009 na otázku, co je základním přínosem k rozmanitosti stávající, nabídky, uvedl, že již hudba tvoří základní rozdíl oproti tomu, co je v regionu nabízeno; žalobce nabízí hudební formát AC, který v regionu chybí. Dále jsou zásadním přínosem pořady zaměřené na menšiny v regionu, například Škodovka zaměstnává část zahraničních zaměstnanců zejména ze Slovenska (připravovaný pořad Slovensky nejen pro Slováky), vysílán bude i pořad ve spolupráci s neziskovou organizací pro lidí, kteří mají problémy, např. pro Romy (připravovaný pořad Společný svět, který by fungoval na bázi jakési poradny), pořad takového typu v regionu schází. Přínosem jsou i sportovní přímé přenosy, dále např. i pořad Hity Mladoboleslavska, kde se uplatní začínající umělci, pořady tohoto typu rovněž nejsou v regionu k dispozici. Jeho cílová skupina je primárně 30-49 let, sekundárně 25-55 let. Dále uvedl, že dokonale zná prostředí a již má navázány styky a fungující vazby. V příloze č. 2 k žádosti předložil tento žadatel dopisy řady subjektů, v nichž je vyjádřena podpora a připravenost spolupracovat s rozhlasovou stanicí MB RÁDIO (např. Jekhetani Luma-Společný svět o.s. poskytující sociální služby ohroženým osobám, vyjádřilo připravenost spolupracovat v rámci pořadu obsahujícího poradnu a informační servisu pro tyto osoby s poukazem na to, že půjde o první takto zaměřený pořad v regionu, Hasičský záchranný sbor uvítal informace obyvatelům při nehodách, záplavách apod., Policie ČR uvítala dopravní informace, atd.)

Ze správního spisu vyplývá, že Rada ve věci rozhodla rozhodnutím ze dne 12.5.2009 sp.zn.: 2008/1529/zab, č.j.: mal/4690/09, jimž ve výroku I. předmětnou licenci udělila společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA spol. s r.o., ve výroku II. zamítla žádost žalobce MB – RADIO, s.r.o., ve výrocích III. – X. zamítla žádosti ostatních žadatelů. Toto rozhodnutí bylo ve výroku I. a II. zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5.11.2009, čj. 6 Ca 219/2009-68. Soud žalované vytkl, že se v potřebném rozsahu nevypořádala s hodnocením kritérií stanovených v § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. Soud uvedl, že společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA byla licence podle odůvodnění napadeného rozhodnutí udělena proto, že nejlépe naplnila kritérium stanovené v § 17 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., tedy že její žádost obsahovala nejlepší přínos programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na území, které by mělo být předmětným rozhlasovým vysíláním pokryto. Žalovaná vyšla z toho, že se jedná o přátelské rádio pro nejširší spektrum posluchačů s důrazem na místní (regionální) informace z kulturního, sportovního, společenského a praktického života regionu Liberecka a Mladoboleslavska a že se jedná o provázané regiony, když podle Úřadu práce v Liberci tvoří jednu třetinu zaměstnanců mladoboleslavské Škody auto lidé, kteří dojíždějí z libereckého regionu. Soud však konstatoval, že ve spise, který byl soudu předložen, žádný doklad vypracovaný Úřadem práce v Liberci založen není. Oproti tomu stojí údaj uvedený v materiálu vypracovaném Škodou auto, podle kterého z Liberce, Jablonce, Českého Dubu a Hodbovic je v závodě zaměstnáno 462 zaměstnanců, což je podstatně méně než uváděná třetina zaměstnanců. Soud poukázal na to, že je třeba rozlišovat území pokryté vysíláním rádia Dobrý den na základě rozhodnutí ze dne 26.3.2008 sp.zn. 2006/1019/zav/KAL, č.j.: mat/2918/08 (liberecký region) a území Libereckého kraje. Uvedl dále, že udělení licence pro vysílání v mladoboleslavském regionu ve stejném časovém rozsahu ze stejného zařízení má za následek, že původně vysílané informace v regionu Liberecka budou muset být ve svém rozsahu zmenšeny, aby byl dán časový prostor pro obdobné informace z regionu Mladoboleslavska. Dále uvedl, že úvaha o provázanosti regionů nemá oporu v obsahu správního spisu, žalobcem byl prokazatelně zpochybněn údaj o počtu zaměstnanců z libereckého regionu v závodě Škoda auto v Mladé Boleslavi, rovněž příbuznost obou regionů z hlediska turistiky není nijak doložena a zdůvodněna. Pokud zástupce žalované při jednání zdůraznil jako nejvýznamnější okolnost to, že ve vybraném vysílání má být věnována pozornost studentům, tato skutečnost není nijak v odůvodnění napadeného rozhodnutí zvýrazněna. Jestliže nové programové prvky mají spočívat v kombinaci širokého záběru posluchačů na jedné straně a úzké vazbě na region na straně druhé, bylo na žalované, aby si pro závěr o regionální provázanosti Liberecka a Mladoboleslavska opatřila průkazné podklady a aby tento svůj názor řádně s odkazem na tyto podklady odůvodnila, a to právě s přihlédnutím k tomu, že obě území, která mají být jedním vysíláním společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o. pokryta, spolu územně nesouvisí. Z hlediska umístění mladoboleslavského regionu by podle názoru soudu měl být podrobněji rozveden i odkaz na blízkost „Trojzemí“ a lužicko-srbské komunity. Soud dále žalované vytkl, že ohledně žalobce se konkrétně nevyjádřila, proč k rozmanitosti nabídky nemohou přispět např. zamýšlené přenosy sportovních utkání, když takový program žádné z rádií uvedených v příloze nenabízí. Soud uzavřel, že přezkoumávané rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno a nemá v potřebném rozsahu oporu ve správním spise, proto soud rozhodnutí pro vady řízení ve výrocích I. a II. zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení.

Městskému soudu je z úřední činnosti známo, že kasační stížnost podanou žalovanou proti zrušovacímu rozsudku zdejšího soudu 6 Ca 219/2009 zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24.11.2010, čj. 9 As 35/2010-131.

Po vydání zrušovacího rozsudku městského soudu vydala žalovaná dne 1.2.2010 usnesení, jímž vyzvala účastníky, aby sdělili, zda trvají na svých žádostech o udělení licence a oznámili případné změny údajů. Do správního spisu je založeno vyjádření Úřadu práce v Liberci ze dne 22.2.2010 týkající se mezikrajové dojížďky obyvatel Libereckého kraje za prací, v němž se mimo jiné uvádí, že ČSÚ sestavil analýzu mezikrajové dojížďky a vyjížďky za prací, podle které z Libereckého kraje dojíždí do Středočeského kraje, např. do Škoda Auto Mladá Boleslav, a.s. a ostatních subdodavatelských firem, více než 4 000 zaměstnanců, podle interního šetření ÚP v Liberci ukončilo evidenci 15% uchazečů o zaměstnání z důvodu zaměstnání v Mladé Boleslavi. Vyjádření úřadu práce poukazuje i na dobrou dopravní dosažitelnost díky rychlostní komunikaci R10- Praha – Trutnov a dále R35 do Liberce, která zajišťuje kvalitní spojení Libereckého kraje s Mladou Boleslavi. Dále je do spisu založena informace žadatele KALENDÁŘ LIBERECKA, která se týká sepjatosti Mladé Boleslavi s Libereckým krajem (sepjatost historická-společný historicko politický vývoj, dějinným souvislostem se tento žadatel věnuje v časopisu Véčko i v rámci stávajícího rádia Dobrý den a v případě získání předmětné licence hodlá dějinné souvislosti rozkrývat ještě více; sepjatost obchodně-pracovní–nejdůležitějším prvkem mladoboleslavské infrastruktury je rychlostní silnice R10 spojující Mladou Boleslav s Prahou, ale i s Libercem, velká část libereckých firem spolupracuje se Škodovkou, pracovní trh obou regionů je nejprovázanější v jejich historii; sepjatost turistická- Mladoboleslavští obyvatelé navštěvují atraktivní lokality Libereckého kraje - Český ráj, či Jizerské hory, Mladoboleslavsko je s Libereckým krajem propojeno cyklistickými stezkami). Správní spis obsahuje dále upřesňující informaci tohoto žadatele o pořadech určených pro studenty (úspěšným projektem rádia Dobrý den je „Student Music Box, jeho koncept bude použit i při vysílání na území Mladé Boleslavi).

Správní spis dále obsahuje doklad nazvaný Vyhodnocení skutečností významných pro rozhodování o žádostech žadatelů MB-RÁDIO s.r.o. a KALENDÁŘ LIBERECKA spol. s.r.o ze dne 30.3.2010, obsahující počet hlasů udělených tomu kterému žadateli ve vztahu k jednotlivým hlediskům podle § 17 odst. l písm. a) , b), c), e) a g) zákona, a to ve stupnici nesplňuje- částečně splňuje- splňuje. Podle Zápisu o zasedání Rady ze dne 30.-31.3.2010 se Rada usnesla udělit licenci žadateli KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o.

Žalobou napadeným rozhodnutím pak žalovaná pod bodem I. výroku rozhodla, že uděluje společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o., licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio Dobrý den s využitím souboru technických parametrů Mladá Boleslav-Bradlec 103,5 MHz/200W, na dobu 8 let od právní moci rozhodnutí. Podle základní programové specifikace a dalších programových podmínek jedná o přátelské rádio pro nejširší spektrum posluchačů s důrazem na místní (regionální) informace. Programové podmínky představující program a programovou skladbu jsou obsaženy v textu přílohy „Programové licenční podmínky“. Příloha „Programové licenční podmínky“ spolu s přehledem rozhlasových stanic zachytitelných v lokalitě Mladá Boleslav a s předpokládaným územním rozsahem vysílání dle stanoviska Českého telekomunikačního úřadu tvoří nedílnou součást rozhodnutí. Pod bodem II. výroku žalovaná rozhodla, že zamítá žádost o udělení licence společnosti MB Rádio s.r.o.

V odůvodnění rozhodnutí žalovaná popsala dosavadní průběh řízení a vyjmenovala zákonná hodnotící kritéria. Uvedla, že na základě výzvy usnesením ze dne 1.2.2010 obdržela od společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o. informaci podanou Úřadem práce v Liberci, upřesňující informaci o pořadech pro studenty (pořad Student Music box) a informace týkající se sepjatosti Mladoboleslavska a Liberecka. Podklady pro rozhodnutí tvoří obsah a přílohy podaných žádostí včetně jejich doplnění, protokol z veřejného slyšení, rozbor programové skladby vysílání rozhlasových stanic zachytitelných na daném území, skutečnosti žalované známé z úřední činnosti a hodnocení skutečností podle § 17 odst. 1 zákona členy žalované na stupnici nesplňuje-splňuje částečně – splňuje, které je hlavním podkladem pro rozhodování. O udělení licence Rada rozhodla 10 hlasy svých členů z 11 přítomných, čímž naplnila požadavek minimálního počtu 9 hlasů podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb.

Žalovaná se v odůvodnění rozhodnutí zabývala všemi zákonnými kritérii ve vztahu k oběma žadatelům. Uzavřela, že žadatel KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o. vyniká nad druhým žadatelem (žalobcem) v hodnocení kritérií podle § 17 odst. 1 písm. c) a písm. g) zákona. Oba žadatelé jsou stejně dobře hodnoceni v kritériích podle § 17 odst. 1 písm. a), písm. b) a písm. e) zákona.

U žadatele KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o. ke kritériu přínos programové sklady k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na pokrytém území (§ 17 odst. 1 písm. c/ zákona č. 231/2001 Sb.) žalovaná uvedla, že předložený projekt bude v dané lokalitě mimořádným přínosem. Jedná se o přátelské rádio otevřené posluchačům všech věkových, profesních i etnických skupin, jež by mělo přinášet pozitivní zprávy, lokální informace, hudbu všech žánrových kategorií s prostorem pro regionální hudební tvorbu. 70% podíl hudebního vysílání, 10% mluveného slova, 20% reklamního času. Hudba se skládá z 60% zahraniční produkce a ze 40% české produkce, s velkým důrazem na regionální kapely. Celodenní vysílání je rozděleno do 5 bloků, 1. praktické ranní informace (přehled tisku, počasí, dopravní servis, očekávané události), 2. fonožurnál s nejrůznější tematikou (knižní novinky, filmové události, gastronomie, turistika, životní prostředí), 3. kontaktní vysílání a soutěže, 4. diskusní pořady, reportáže a dokumentaristika, 5. noční kontaktní proud s možností repríz předchozích bloků a vstupu studentského vysílání, které bude realizováno ve spolupráci se studenty středních škol a technické univerzity Liberec. Zpravodajské vstupy budou probíhat pravidelně v půl a celou hodinu, regionální informace budou zařazovány do programového schématu. Předností projektu je plné zapojení do místního dění založené na dlouholeté práci na poli vyhledávání a předávání informací z kulturního, sportovního, společenského a praktického života. Žadatel je vydavatelem měsíčníku a čtvrtletníku o kultuře, sportu a společenském dění. Žadatel žalovanou přesvědčil zejména provázaností libereckého a mladoboleslavského regionu. Dne 25.2.2010 doručil žalované dopis Úřadu práce v Liberci, z něhož zejména vyplývá, že ČSÚ sestavil analýzu mezikrajské dojížďky za prací. Více než 4000 pracujících dojíždělo z Libereckého kraje do Středočeského kraje, např. Škoda Auto Mladá Boleslav a ostatní subdodavatelské firmy. Velmi hrubým odhadem tedy lze dovodit takřka 20% podíl zaměstnanců Mladé Boleslavi dojíždějících z Libereckého kraje. Podle zjištění Úřadu práce v Liberci v roce 2009 ukončilo evidenci 15% uchazečů z důvodu zaměstnání v Mladé Boleslavi. Z Libereckého kraje je dobrá dopravní dostupnost do Mladé Boleslavi. Dále žalovaná uvedla, že žadatel doručil i historický exkurz do vztahu Libereckého kraje k Mladé Boleslavi, poukazující na společný historicko-společenský vývoj a uvedl, že v případě získání licence hodlá více rozkrývat dějinné souvislosti, aniž by se omezoval jen na historické spojitosti, poukázal i na důležitý prvek mladoboleslavské infrastruktury, rychlostní silnici R10 spojující město jak s Prahou, tak s Libercem. Liberecko je region se silným automobilovým průmyslem, Mladá Boleslav i Liberec mají vysokou školu, obě nabízejí obory zaměřené na automobilový průmysl. Žadatel se v projektu věnuje i studentům, což žalovaná považuje za podstatný prvek žádosti. Ocenila pořad „Student Music Box“, k jehož realizaci žadatel uvedl další podrobnosti dne 25.2.2010. Tento pořad se soustředí na aktivní spolupráci se studenty, kteří dostávají samostatný vysílací prostor k prezentaci oblíbených hudebních žánrů, vyzkoušejí si profesi moderátora, poměří své schopnosti se svými vrstevníky (posluchači rozhodují hlasováním o nejlepším studentském moderátorovi). Pořad „Student Music Box“ chce spolupracovat přímo s jednotlivými studenty, tvůrci pořadu věří, že takové individuality je vhodné oslovit a přilákat mediální kampaní, nikoliv prostřednictvím škol, pořad se zakládá na spontálnosti a kreativitě. Mediální kampaní, tj. bez účasti škol, tento pořad již oslovuje studenty v Liberci, kde se za dobu své existence projevil jako životaschopný a populární, je vysílán pravidelně několikrát do týdne a nemá nouzi o zájemce. Podle žalované formát programu Rádio Dobrý den přináší do regionu nové programové prvky, které spočívají v kombinaci širokého záběru posluchačů na straně jedné a úzké vazbě na region na straně druhé. Vedle výše popsané a prokázané regionální provázanosti Liberecka a Mladoboleslavska žalovaná vyzdvihuje pozornost věnovanou studentům středních škol a vysokým školám, což považuje za silný bod projektu žadatele, který tak v souhrnu splnil kritérium podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona lépe, nežli žalobce.

Ke kritériu podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona - přínos žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice - žalovaná uvedla, že žadatel KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o. se nebude vyhýbat podpoře rozvoje kultury menšin. Především 4. vysílací blok, který je zaměřen na diskusní pořady, reportáže a dokumentaristiku, předpokládá umisťování takových pořadů. Vlastní zaměření přátelského rádia tyto aktivity evokuje a samotná blízkost Trojzemí (společného česko-polsko-německého bodu) a lužicko-srbské komunity vytváří podle projektu další komunikační a informační prostor. I pro tento účel žadatel uzavřel dohodu s komunitním střediskem Kontakt Liberec, které je příspěvkovou organizací města Liberec a pracuje se seniory a národnostními menšinami. Žalovaná uvedla, že toto kritérium považuje za splněné.

Pokud se jedná o hodnocení žádosti žalobce, tj. společnosti MB Rádio s.r.o., žalovaná ke kritériu podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona uvedla, že jde o projekt lokální městské hudebně-zpravodajské stanice zaměřené svým pluralitním zpravodajstvím a informačním servisem, publicistikou a skladou hudebního programu zejména na lokálního posluchače ve věkové kategorii 30-49 let s přesahem do kategorií 25-29 let a 50-55 let. Hudební formát představuje AC, hudební program by se skládal z cca 2/3 zahraniční a 1/3 české tvorby, cca 75% tvoří hudba od 90. let do současnosti a cca 25% hudba 70. a 80. let. Podíl hudebního vysílání představuje 65-70%, podíl mluveného slova 15%, podíl reklamy 15-20%. Žadatel počítá s vysíláním původního hudebního projektu „Hity Mladoboleslavska“, což je hodina s hudbou převážně místních amatérských nebo začínajících hudebních skupin a interpretů, se sportovními přímými přenosy z utkání prvoligového fotbalového klubu FK Mladá Boleslav a extraligového hokejového klubu BK Mladá Boleslav, s komentováním celých zápasů, s aktuálním zpravodajstvím v případě nenadálých událostí, živelných pohrom nebo ohrožení majetku a zdraví zdejších obyvatel, s pořadem Hlas Mladoboleslavska (prostor k vyjádření názorů posluchačů) a zvláštním pořadem přispívajícím k informovanosti obyvatel Mladoboleslavska o Evropské unii. Žalovaný uvedla, že přínos navrhované programové skladby žadatele k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na pokrytém území by byl jen částečný. Hudební formát AC již je v regionu zastoupen, podobnou programovou skladbu mají programy Kiss Delta, Kiss Jižní Čechy nebo Rádio Černá Hora. Sportovní přenosy a sportovní zpravodajství je saturováno zejména veřejnoprávním programem ČRo1 Radiožurnál, byť ne v míře předpokládané tímto žadatelem. Žalovaná dala přednost unikátnímu programovému prvku žadatele KALENDÁŘ LIBERECKA, a sice orientaci na studenty středních a vysokých škol (pořad Student Music Box), který v takové podobě v rámci programů vysílaných v regionu absentuje zcela.

Pokud jde o kritérium podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona, je žadatel MB-RADIO s.r.o., připraven plně spolupracovat s místními úřady, institucemi a neziskovými organizacemi, se kterými už nyní má navázané kontakty a bude využívat informace od nich k větší informovanosti obyvatel Mladoboleslavska a národnostních menšin; spolupráce je předjednána a potvrzena mimo jiné písemnou podporou projektu. Jedná se např. o problematiku zahraničních, zejména slovenských zaměstnanců v regionu (pořad Slovensky nejen pro Slováky), nebo romskou otázku (ve spolupráci s romským sdružením Jekhetani Luma v pořadu Společný svět). Toto kritérium považuje žalovaná za splněné, byť ne v takové míře jako v případě žadatele KALENDÁŘ LIBERECKA s.r.o., neboť projekt žadatele MB-RÁDIO s.r.o. má v tomto směru širší záběr (včetně práce se seniory).

Žalovaná poukázala na to, že její rozhodnutí koresponduje se záznamem o bodovém hodnocení, v němž jsou zaznamenány výsledky hlasování členů žalované o kvalitě a míře naplnění jednotlivých kritérií. Výsledky v bodovém hodnocení při vzájemném porovnání umožnily určit míru naplnění zákonných kritérií a výběr nejlepšího žadatele.

S poukazem na § 66 větu první zákona č. 231/2001 Sb., žalovaná uvedla, že postupovala podle správního řádu, odkázala dále na § 12 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb., podle kterého na udělení licence není právní nárok. Ze všech uvedených důvodů rozhodla, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno.

Městský soud v Praze vycházel v předmětné věci z těchto podstatných skutečností:

Žalobní námitka, že žalovaný postupoval nesprávně, pokud podal kasační stížnost proti zrušovacímu rozsudku městského soudu sp.zn. 6 Ca 219/2009 a zároveň pokračoval v řízení o udělení licence, není důvodná. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.4.2007, čj. 2 Ans 3/2006, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení, může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle ustanovení § 79 a násl. s. ř. s. Městský soud proto uvádí, že postup žalované v předmětné právní věci byl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a nelze jej posoudit jako nejednoznačný a klamavý, jak žalobce v žalobě namítá.

Přijmout nelze ani žalobní námitku, že lze mít pochybnosti o nepodjatosti rozhodování jednotlivých členů žalované. Tato námitka měla být vznesena v průběhu řízení před žalovanou, nikoli teprve v přezkumném soudním řízení; danou otázku měl řešit správní orgán, soud se na jeho místě otázkou tvrzené podjatosti zabývat nemůže.

Kritéria, která Rada při rozhodování o udělení licence hodnotí, jsou stanovena v § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. Jedná o kritéria, která nejsou aritmeticky ověřitelná. Podle § 18 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. rozhodnutí o udělení licence obsahuje výrok o udělení licence jednomu ze žadatelů o licenci a o zamítnutí žádostí ostatních žadatelů, odůvodnění, které obsahuje kritéria, na základě kterých byla licence udělena žadateli o licenci a zamítnuty žádosti všech ostatních účastníků řízení, a poučení o opravném prostředku. Podle § 66 zákona č. 231/2001 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se (s výjimkami, které na danou věc nedopadají) v řízení podle správního řádu. Ze základních zásad správního řízení vyplývá, že z odůvodnění musí být zřejmé, z jakých důvodů byla licence jednomu ze žadatelů udělena a dalším nikoliv, Rada je povinna hodnotit podklady, které byly jednotlivými žadateli předloženy a vypořádat se s obsahem žádostí. Rozhodné skutečnosti musí zhodnotit jednak z hlediska naplnění jednotlivých kritérií v případě toho kterého žadatele a jednak ve vztahu k ostatním žadatelům. V odůvodnění rozhodnutí je nezbytné nejen uvést, jakým konkrétním způsobem naplnil to které zákonné kritérium vítězný účastník, ale je nezbytné uvést i to, z jakých konkrétních důvodů dané kritérium naplnil v míře vyšší, než žadatel neúspěšný. Teprve při splnění těchto požadavků lze mít za to, že úvaha byla úplná a že má základ ve shromážděných podkladech.

V případě rozhodnutí vydaného na základě správního uvážení přísluší soudu přezkoumávat pouze to, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo správní uvážení nezneužil (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). Správní orgán je oprávněn rozhodnout podle vlastního uvážení pokud a nakolik mu zákon poskytuje oprávnění za určitého skutkového stavu rozhodnout různým způsobem (vybrat jedno z několika možných a přípustných řešení). Soud je pak oprávněn (a zároveň povinen) zkoumat, zda správní orgán nevybočil z prostoru vyhrazeného mu zákonem, není však oprávněn nahrazovat uvážení správního orgánu svým vlastním ani zkoumat účelnost vydaného rozhodnutí. Úkolem přezkumného soudu tak je posoudit, zda žádosti účastníků byly hodnoceny z hlediska stejných kritérií a zda žalovaná v potřebné míře hodnotila a uvážila o všech skutečnostech, které jsou patrné z podaných žádostí a podkladových materiálů.

Městský soud ve zrušujícím rozsudku 6 Ca 219/2009 konstatoval nedostatky pokud jde o zjištěný skutkový stav. Postrádal zejména průkazné podklady ohledně tvrzení žalované o regionální provázanosti regionu Liberecka a regionu Mladoboleslavska a dále rozvedení poukazu žalované na blízkost Trojzemí a lužicko-srbské komunity. Nejvyšší správní soud v rozsudku 9 As 35/2010, jímž zamítl kasační stížnost proti rozsudku zdejšího soudu 6 Ca 219/2009, uvedl, že požadavek soudu na doložení podkladů zjištěného skutkového stavu nelze označit za nezákonný, neboť je třeba trvat na tom, aby závěry žalované byly dostatečně odůvodněny a měly oporu ve správním spisu, tj. aby nešlo o pouhá neodůvodněná tvrzení. Nezákonným neshledal ani postup, kdy městský soud připustil materiál předložený soudu žalobcem, který byl vypracován Škodou auto, a.s.; Nejvyšší správní soud uvedl, že tento nový důkaz se zjevně vztahoval ke skutkovému stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

V odůvodnění nyní přezkoumávaného rozhodnutí ze dne 30.3.2010 žalovaná uvedla, že žadatel KALENDÁŘ LIBERECKA žalovanou přesvědčil zejména provázaností libereckého a mladoboleslavského regionu. Provázanost libereckého regionu a mladoboleslavského regionu tedy žalovaná i v nyní přezkoumávaném rozhodnutí považuje za jednu z rozhodných skutečností, o kterou se napadené rozhodnutí opírá. Ve zrušujícím rozsudku 6 Ca 219/2009 přitom soud poukázal na již zmíněný materiál vypracovaný Škodou auto (který je založen do spisu 6 Ca 219/2009), podle kterého je v závodě zaměstnáno pouze 462 osob z Liberce, Jablonce, Českého Dubu a Hodbovic, jímž tedy byl zpochybněn údaj o počtu zaměstnanců z libereckého regionu v závodě Škoda auto, z něhož žalovaná v předchozím řízení vycházela. Žalované pak uložil, aby si pro závěr o provázanosti obou regionů opatřila průkazné podklady a tento závěr řádně odůvodnila. V nyní souzené věci žalobce důvodně namítá, že v tomto směru žalovaná požadavkům zrušujícího rozsudku nedostála.

Z doplňujícího materiálu Úřadu práce v Liberci (zpráva ze dne 22.2.2010, z níž předmětné žalobou napadené rozhodnutí vychází) vyplývá, že tento úřad vycházel z dat ČSÚ. To uvádí i žalobou napadené rozhodnutí a námitka žalobce, že Úřad práce v Liberci nemohl mít uvedená data k dispozici, tak není důvodná. Uvádí-li však tato zpráva Úřadu práce v Liberci, že více než 4000 pracujících dojíždělo z Libereckého kraje do kraje Středočeského, nelze dovozovat, jak dále činí žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí (byť hrubým odhadem), že tedy cca 20% zaměstnanců v Mladé Boleslavi dojíždí z Libereckého kraje. Území Středočeského kraje nelze ztotožnit s územím města Mladá Boleslav. Rozlišit je ostatně zapotřebí i území pokryté stávajícím vysíláním radia Dobrý den, tj. liberecký region a území Libereckého kraje, jak na to poukázal již rozsudek soudu 6 Ca 219/2009. S údajem dokládaným v předchozím přezkumném soudním řízení, tj. že do Škody auto dojíždí z Libereckého regionu pouhých 462 osob, se při tom žalovaná v nově vydaném rozhodnutí nikterak nevypořádala a tento údaj uvedený v materiálu vypracovaném Škodou auto, a.s. zcela pominula, což žalobce v žalobě důvodně namítá. Provázanost regionu Liberecka a regionu Mladoboleslavska, kterou napadené rozhodnutí konstatuje a o kterou se opírá, nelze podle soudu dovozovat z údajů týkajících se dojížďky za prací obyvatel Libereckého kraje do Středočeského kraje, a rovněž ani tvrzením, že Liberecko je regionem se silným automobilovým průmyslem, které žalovaná, jak žalobce v žalobě rovněž namítá, nikterak neodůvodňuje a nedokládá. Je skutečností, že žalovaná v odůvodnění rozhodnutí provázanost obou regionů dovozuje i na základě dalších skutečností, proti nimž žalobce ničeho nenamítá, tj. společným historicko-politickým vývojem, spojením obou regionů rychlostní silnicí a existencí vysokých škol v Liberci i v Mladé Boleslavi, které obě nabízejí obor mechanika zaměřený na automobilový průmysl, soud však má za to, že je zapotřebí doložit všechny skutečnosti, o které žalovaná závěr o provázanosti obou regionů opírá. Je-li provázanost obou regionů tou skutečností, kterou úspěšný žadatel zejména žalovanou přesvědčil (strana 5 napadeného rozhodnutí), pak je nezbytné, aby všechny skutečnosti, na základě nichž žalovaná k závěru o provázanosti obou regionů dospěla, byly řádně doloženy.

V rozsudku 6 Ca 219/2009 soud dále poukázal na to, že stávající informace vysílané žadatelem KALENDÁŘ LIBERECKA z regionu Liberecka (na základě rozhodnutí ze dne 26.3.2008 o udělení licence k provozování vysílání v libereckém regionu) by musely být ve svém rozsahu zmenšeny, aby byl dán časový prostor pro obdobné informace z Mladoboleslavska. Nejvyšší správní soud v rozsudku 9 As 35/2010 uvedl, že závěr zrušujícího rozsudku 6 Ca 219/2009 ohledně možného zmenšení rozsahu informací vysílaných v regionu Liberecka není nikterak spekulativní, neboť sama stěžovatelka v kasační stížnosti připouští, že ke zmenšení informací dojde a toto dokonce hodnotí jako přínosné pro oba regiony. Nejvyšší správní soud souhlasil s tím, že hodnocení, zda tato okolnost je či není přínosem, přísluší výhradně žalované nikoli soudu, uvedl však, že reflexe, kterou stěžovatelka zahrnula do kasační stížnosti, měla být primárně obsažena v odůvodnění rozhodnutí; stěžovatelkou zvolený postup vyžaduje podrobnějšího zdůvodnění. Městský soud je toho názoru, že žalovaná se měla v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to již s ohledem na zmíněný poukaz rozsudku 6 Ca 219/2009, k uvedené skutečnosti vyjádřit a uvést, v jakém rozsahu bude žadatel KALENDÁŘ LIBERECKA vysílat informace z libereckého regionu a v jakém rozsahu z mladoboleslavského regionu a řádně odůvodnit, zda, případně z jakých konkrétních důvodů považuje žalovaná pro daný region Mladoboleslavska za přínosnější vysílání částečně se týkající informací i z libereckého regionu oproti rozsahu regionálního zpravodajství, jak je ve své žádosti nabízel žalobce.

Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že formát Rádia Dobrý den přináší do regionu nové programové prvky, které spočívají v kombinaci širokého záběru posluchačů na jedné straně a úzké vazbě na region na straně druhé. Má-li jedno vysílání dát stejný prostor regionu libereckému i regionu mladoboleslavskému a informace z Mladé Boleslavi budou slyšet v Liberci a naopak (jak uvedl při veřejném slyšení zástupce úspěšného žadatele), je na žalované, aby především spolehlivě a věrohodně doložila provázanost obou regionů v takové míře, že pro posluchače mladoboleslavského regionu (jehož se udělovaná licence týká) nebude k jejich újmě, ale bude naopak přínosem (z důvodů, které uvést je na žalované), že informace vysílané na území obou regionů se budou týkat obou těchto regionů. Jak soud již shora uvedl, jako argument o provázanosti libereckého regionu s mladoboleslavským regionem nelze použít údaj o množství pracujících dojíždějících z Libereckého kraje do Středočeského kraje, neboť území Libereckého kraje nelze ztotožnit s územím Libereckého regionu a území Středočeského kraje nelze ztotožnit s územím Mladoboleslavského regionu. Jako argument nelze použít ani tvrzení žalované, že Liberecko je regionem se silným automobilovým průmyslem, není-li toto tvrzení nikterak zdůvodněno a doloženo.

Oproti tomu není podle názoru soudu důvodná žalobní námitka směřující proti závěru žalované, že hudební formát nabízený žalobcem je v regionu již zastoupen, neboť podobnou programovou skladbu mají rádia Kiss Delta, Kiss jižní Čechy a RADIO ČERNÁ HORA. Žalobce namítá různost hudebních žánrů formátů AC, HOT AC a CHR a tvrdí, že Kiss Delta a RADIO ČERNÁ HORA mají mladší cílovou skupinu posluchačů. Soud je oproti tomu toho názoru, že z přílohy napadeného rozhodnutí vyplývá podobnost hudebních žánrů u žalobce (75% hudba od 90 let do současnosti, 25% hudba 70. a 80. let) i shora uvedených rádií (Kiss Delta – hudba od 90. let do současnosti, RADIO ČERNÁ HORA – hudba středního proudu a hity 80. až 90. let, formát hot AC blížící se až CHR, Kiss Jižní Čechy- hudba středního proudu). Cílová skupina žalobce a uvedených rádií je rovněž podobná a překrývající se (žalobce 30-49 let s přesahy 25-55 let, jak žalobce uvedl do protokolu o veřejném slyšení, Kiss Delta 18-45 let, RADIO ČERNÁ HORA p. 20-29 let, s. 12-45 let, Kiss Jižní Čechy – p. 18-35 let s přesahy). Závěr žalované, že hudební formát je v regionu již zastoupen, neboť podobnou programovou skladbu mají vyjmenovaná rádia, je tak podle mínění soudu na místě. Ani žalobní námitka vztahující se ke sportovním přenosům nabízeným žalobcem, není důvodná. S touto částí žalobcovy žádosti se žalovaná podle mínění soudu vypořádala dostatečně, pokud uvedla, že sportovní přenosy a zpravodajství je saturováno veřejnoprávním programem ČRo 1, byť ne v míře předpokládané žadatelem.

Žalované rovněž nelze vytýkat, pokud za podstatný prvek žádosti úspěšného žadatele považuje pozornost věnovanou studentům (stávajícím pořadem Student Music box) a tento prvek hodnotí jako unikátní prvek. Zde podle mínění soudu není rozhodné, kolik studentů studujících v mladoboleslavském regionu dojíždí z Libereckého kraje, neboť napadeným rozhodnutím bydliště studentů rozlišováno není a nabízený program se má týkat všech studentů studujících na školách v Mladé Boleslavi. Pokud žalobce v žalobě namítá, že pořad pro studenty má i řada celostátních rozhlasových medií, pak žádné z nich nekonkretizuje, pokud namítá, že pořad pro studenty má i regionální rádio KISS DELTA Mladá Boleslav, pak takové rádio v příloze rozhodnutí není uvedeno. Žalované rovněž nelze vytýkat, pokud jako přednost projektu KALENDÁŘ LIBERECKA hodnotí zkušenosti tohoto žadatele získané dlouholetou prací na poli vyhledávání a předávání informací z kulturního, společenského, sportovního a praktického života; tento žadatel je jednak provozovatelem stávajícího Rádia Dobrý den, jednak vydavatelem měsíčníku a čtvrtletníku o kultuře, sportu a společenském dění, jak na to poukázala žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 5), tedy má zkušenosti, které může uplatnit i v předmětném projektu. Jak soud uvedl již shora, hodnocení míry úspěšnosti konkrétního programového prvku, konkrétního kritéria, potažmo programu jako celku, není předmětem přezkumné činnosti soudu. Zároveň však všechny skutečnosti, na nichž je založena úvaha o tom, který z žadatelů splňuje daná kritéria v nejvyšší míře, musí být reálně doloženy, samotná úvaha musí zahrnout všechny podstatné skutečnosti a nepochybně rovněž musí být vyvozena na základě logického uvažování. Jak soud uvedl již shora, napadené rozhodnutí nesplňuje požadavek reálného doložení všech skutečností, na nichž je založen závěr žalované o provázanosti regionů Liberecka a Mladoboleslavska, rozhodnutí postrádá uvedení rozsahu, v němž budou úspěšným žadatelem vysílány informace z regionu Mladoboleslavska a zároveň i z regionu Liberecka a z tohoto pohledu postrádá i porovnání přínosu žadatelů pro daný, tj. mladoboleslavský region.

Důvodné jsou podle mínění soudu i žalobní námitky vztahující se k hodnocení kritéria podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona v případě vítězného žadatele, tj. společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA. V této části odůvodnění žalovaná uvádí, že zejména 4. vysílací blok předpokládá umisťování takto zaměřených pořadů (pořadů týkajících se menšin). Dále zmiňuje blízkost Trojzemí a lužicko- srbské komunity; ačkoliv rozsudek městského soudu sp. zn. 6 Ca 219/2009 s ohledem na umístění mladoboleslavského regionu uložil žalované podrobněji rozvést odkaz na blízkost Trojzemí a lužicko-slezské komunity, žalovaná tak v napadeném rozhodnutí opět nikterak neučinila. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž není zřejmé, jakým způsobem se mladoboleslavského regionu dotýká žalovanou uváděná dohoda vítězného žadatele s komunitním střediskem Kontakt Liberec pracujícím se seniory a národnostními menšinami (zřejmě se seniory a menšinami v libereckém regionu). Přesto, že zákon výslovně stanoví jako kritérium podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona přínos žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin v České republice, je podle mínění soudu v případě regionálního rádia oprávněný požadavek, aby dané vysílání bylo v této oblasti přínosem rovněž, resp. především, pro území, které má být vysíláním pokryto. Zde soud poukazuje na obsah protokolu o veřejném slyšení, v němž zástupce společnosti KALENDÁŘ LIBERECKA uváděl, že naváže spolupráci i se spolky, které se zabývají menšinami v Mladé Boleslavi. Oproti tomu žalobce, jak se uvádí i v napadeném rozhodnutí, má již nyní navázány kontakty s místními úřady, institucemi a neziskovými organizacemi. Pokud žalovaná při hodnocení žalobce z hlediska kritéria podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona uzavřela, že žalobce dané kritérium splňuje, byť ne v takové míře jako v případě žadatele KALENDÁŘ LIBERECKA, neboť projekt žadatele MB-RADIO s.r.o. má v tomto směru širší záběr (včetně práce se seniory), je tento závěr nesrozumitelný. Mínila-li žalovaná vyzdvihnout projekt žadatele KALENDÁŘ LIBERECKA, a to s ohledem na jeho stávající práci se seniory, pak, jak soud uvedl již shora, nezdůvodnila, v čem spočívá přínos stávající práce se seniory v libereckém regionu pro rozvoj menšin v mladoboleslavském regionu. Žalobní námitka, že vítězný žadatel nedoložil navázání kontaktů v mladoboleslavském regionu, je v případě hodnocení tohoto kritéria důvodná. Žalovaná v rozhodnutí tuto skutečnost nezmiňuje ani se s ní srozumitelným způsobem nevypořádává, což je podle soudu dalším nedostatkem hodnocení kritéria podle § 17 odst. 1 písm. g) zákona.

Soud z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí žalované podle § 78 odst. 1, odst. 4 s.ř.s.zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu za soudní poplatek ve výši 2000,- Kč a za zastoupení žalobce advokátem ve výši 8.640,- Kč, a to za tři úkony právní služby – převzetí věci, sepsání žaloby a účast u jednání před soudem po 2100,- Kč a tři související paušální poplatky po 300,- Kč podle §§ 7, 9 odst. 3 písm. f) a 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., po zvýšení o 20% DPH. Náklady řízení celkem jsou tak ve výši 10.640,- Kč, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek ust. § 102 a násl. s.ř.s., ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozsudku, prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle § 105 odst. 2 s.ř.s., stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 19. ledna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru