Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 A 63/2011 - 23Usnesení MSPH ze dne 21.12.2011

Prejudikatura

5 As 39/2010 - 76

2 Aps 3/2004


přidejte vlastní popisek

44 A 63/2011-23

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň JUDr. Dalily Marečkové a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: J. K., proti žalovanému: Městský úřad Kolín, Karlovo náměstí 78, 280 02 Kolín, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu v podobě neoprávněné evidence bodů v bodovém hodnocení řidiče

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou původně u Okresního soudu v Kolíně domáhal, aby soud rozhodl, že žalobci jakožto řidiči „body byly odebrány neoprávněně, jelikož nikdo nebyl schopen a ochoten průkazně doložit, že přestupky byly spáchány. Z toho plyne, neměstský úřad Kolín je povinen opravit bodové hodnocení v mé kartě řidiče tím způsobem, že na bodovém hodnocení bych měl mít jen 4 trestné body…“

Žalobce v žalobě uvedl, že dne 22. 04. 2011 si v souvislosti s přestupkovým řízením nechal vystavit výpis z bodového hodnocení řidiče a z něj zjistil, že jsou v něm zapsány dva přestupky ze dne 17. 1. 2010 a 4. 9. 2010, o nichž si není vědom, že by je spáchal. Když se žalobce obrátil na žalovaného a vedle toho také na Policii Karlovy Vary a Podivín s žádostí o předložení jasných důkazů o tom, že spáchal přestupek, za nějž mu byly odečteny body (jízda bez zapnutého bezpečnostního pásu), nebyly mu takové důkazy předloženy. Žalobce přitom má k dispozici pouze útržky pokutového bloku, na nichž je uvedena částka pokuty a porušení ustanovení § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění účinném do 31. 07. 2011, tj. do nabytí účinnosti novely provedené zákonem č. 133/2011 Sb. (dále jen „přestupkový zákon“).

Žaloba se v této souvislosti odvolává na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), podle níž pouhé oznámení úřadu na základě policejního dokumentu je nedostatečné a řidiči musí být poskytnuta možnost adekvátní obrany. Za tím účelem musí být úřady schopny ve sporných případech jednoznačně doložit, že se řidič dopustil všech porušení zákona, kvůli nimž nasbíral 12 trestných bodů.

Okresní soud v Kolíně rozhodl, že je věcně nepříslušný a postoupil věc jakožto žalobu na nezákonný zásah Krajskému soudu v Praze.

Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že žalobce se dovolává zřejmě rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76, publikovaného pod č. 2145/2010 Sb. NSS (veškerá judikatura NSS dostupná na www.nssoud.cz), z nějž pro žalovaného plyne povinnost, aby v případě, že řidič zpochybňuje existenci vlastního blokového řízení nebo nesouhlasí s právní kvalifikací přestupku uvedenou policisty v oznámení o přestupku, si vyžádal část A předmětných pokutových bloků. Tuto povinnost však žalovaný splnil a z pokutových bloků zjistil, že zápis v evidenční kartě řidiče opravdu odpovídá spáchaným přestupkům. Žalovaný dále uvedl, že v blokovém řízení řidič se spácháním přestupku i jeho právní kvalifikací projevil souhlas podpisem pokutového bloku. Proto je požadavek žalobce na předložení fotografií či jiných usvědčujících důkazů nesmyslný. Žalovaný žalobci tyto skutečnosti písemně sdělil, a pokud jde o požadavek na předložení důkazů, odkázal jej na příslušné policejní orgány, které přestupkové řízení vedly. Žalovaný též upozornil na nepatřičnou formulaci žalobního petitu – žalovaný žalobci trestné body přičítal, nikoliv odečítal. V závěru žalovaný zpochybnil svou pasivní legitimaci, neboť subjektem práva je pouze Město Kolín a navrhl žalobu jako celek zamítnout.

Soud žalobu posoudil jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom z formulace petitu žaloby, jímž se žalobce domáhal vyslovení nezákonnosti provedeného záznamu v evidenční kartě řidiče a požadoval opravení zápisu na čtyři trestné body. Nezákonnost měla být způsobena především tím, že žalobci nikdo nebyl ochoten průkazně doložit spáchání zaznamenaných přestupků.

Podaná žaloba je však pro svou nesprávnou formulaci a špatné načasování již od počátku nepřípustná, což bylo možno dovodit i z rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 5 As 39/2010-76, na nějž sám žalobce poukazuje.

Podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. Shledá-li však příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.

Proti rozhodnutí o námitkách je přípustné odvolání (§ 81 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a § 129 zákona o silničním provozu), o němž za současného právního stavu rozhoduje krajský úřad (srov. § 89 odst. 1 správního řádu spolu s § 124 zákona o silničním provozu).

Rozhodnutí vydané odvolacím orgánem je rozhodnutím přezkoumatelným žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 08. 2010, čj. 5 As 39/2010-76, rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2010, čj. 1 As 41/2010-106, či rozsudek NSS ze dne 11. 11. 2011, čj. 5 As 76/2010-59).

Podle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky.

Z výše citované judikatury a právní úpravy se podává, že otázky nastolené v žalobě jsou předmětem správního řízení zahájeného k námitkám žalobce podle ustanovení § 123f zákona o silničním provozu. V tomto řízení je správní orgán povinen si vyžádat předmětné pokutové bloky a ověřit si přímo z nich, zda a jakého přestupku se měl žalobce dopustit a zda jeho souhlas se spácháním přestupku a právní kvalifikací takového jednání je vyjádřen na útržku pokutového bloku jeho podpisem. V tomto řízení také správní orgán k námitkám žalobce musí vysvětlit, proč není důvod v případě blokového řízení k prokazování spáchání přestupku pomocí obrazových záznamů, výslechu svědků apod.

Proti rozhodnutí vydanému v tomto řízení se pak může v případě nesouhlasu žalobce bránit žalobou podanou podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s. Řízení o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu představuje primární cestu ochrany osob před akty veřejné správy. Další typy řízení před správními soudy mají pouze doplňkovou povahu a lze je uplatnit pouze tehdy, nemůže-li se žalobce účinně domáhat ochrany žalobou proti správnímu rozhodnutí (obdobně např. rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2005, čj. 2 Aps 3/2004-42, publikovaný pod č. 720/2005 Sb. NSS). Ve vztahu k řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu zásadu subsidiarity konstatuje právě § 85 s. ř. s.

Protože žalobce nevyčkal výsledku řízení o jím podaných námitkách (z kopie správního spisu plyne, že v současnosti probíhá odvolací řízení u Krajského úřadu Středočeského kraje), nebylo ani možné zvažovat, zda by nebylo možné ne zcela jasně formulovanou žalobu eventuálně považovat za žalobu proti příslušnému správnímu rozhodnutí. V době, kdy takové rozhodnutí ještě neexistuje, by to však byl závěr nesmyslný.

Ve výsledku je tedy zřejmé, že podaná žaloba je podle § 85 s. ř. s. nepřípustná. Soud proto žalobu v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. bez nařízení jednání odmítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Protože soud rozhodl o odmítnutí žaloby před prvním jednáním ve věci, rozhodl zároveň podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 218/2011 Sb., o vrácení žalobcem uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (§ 102 a násl. s. ř. s). Kasační stížnost se podává ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení, a to do 31. 12. 2011 u Krajského soudu v Praze a po 1. 1. 2012 přímo u Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Praze dne 21. prosince 2011

JUDr. Věra Šimůnková,v.r.

Za správnost: Nešporová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru