Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Cad 144/2008 - 24Rozsudek MSPH ze dne 29.07.2011

Prejudikatura

3 Ads 88/2008 - 173


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 4Cad 144/2008 - 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobce: M. V., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2008 č. X,

takto :

Žaloba se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce žalobou podanou prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení ( dále také ČSSZ ) žádal přezkoumání rozhodnutí žalované ČSSZ ze dne 6.8.2008 č. X, kterým byl žalobci zvýšen starobní důchod od 17.6.2005 podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a podle článku 46 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) 1408/71.

Žalobce namítal, že i když mu byla uznána doba zaměstnání u Drobného zboží Praha, kde nastoupil 1.9.1961 nejdříve jako závozník a poté jako řidič nákladního automobilu, kdy jeho průměrný měsíční výdělek byl cca 2.200,- Kč měsíčně, a zaměstnání ukončeno v listopadu 1968, nebyly zohledněny výdělky v těchto letech. Uvedl, že není jeho chybou, že archivní dokumentace podniků, kde byl zaměstnán, je nedostačující nebo žádná. Žalobce proto navrhl, aby bylo přihlédnuto k výdělkům roků 1961 – 1968 průměrného platu řidičů nákladních automobilů. Rovněž žádal, aby tříletá retroaktivita vyplácení důchodu vycházela z doby uplatnění nároku na důchod a nikoli z doby žádosti o nové posouzení. Důvodem této žádosti je fakt, že rozhodnutí o důchodu ze dne 23.4.2008 bylo uděláno dříve, než mu byla dána možnost nedohledanou dobu čestným prohlášením doložit.

K dotazu soudu žalobce dopisem ze dne 5.1.2009 upřesnil, že žaloba ze dne 18.8.2008 směřuje proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 6.8.2008, ve kterém byla doba jeho zaměstnání u Drobného zboží Praha od 1.9.1961 do 18.11.1968 hodnocena jako doba vyloučená a tudíž doba bez příjmu.

ČSSZ žalobu soudu předložila s tím, že ve věci byla vydána dvě rozhodnutí, a to rozhodnutí ze dne 23.4.2008 o přiznání starobního důchodu od 2.9.2004 podle ust. § 29 zákona č. 155/1995 Sb. a podle článku 46 odst. 2 Nařízení Rady ( EHS ) č. 1408/71 ( dále jen „Nařízení“ ) a rozhodnutí ze dne 6.8.2008 o zvýšení starobního důchodu od 17.6.2005 podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. a podle článku 46 odst. 2 Nařízení. Dodatečně soudu ČSSZ sdělila, že obě rozhodnutí datovaná 23.4.2008 a 6.8.2008 nebyla zaslána podle § 90 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., a proto jejich doručení žalobci nelze prokázat.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, v době rozhodování správního orgánu ( § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále s.ř.s. ).

Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. souhlas oba účastníci.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce v roce 2007 požádal prostřednictvím švédského nositele důchodového pojištění o starobní důchod. Ze správního spisu vyplývá, že ČSSZ prováděla šetření pro zjištění dob pojištění a zaměstnání žalobce. Dopisem ze dne 16.1.2008 ČSSZ žalobci sdělila, že se v její evidenci nenachází potvrzení doby zaměstnání v Poldi Kladno v období od roku 1960 do roku 1961 ani potvrzení na dobu zaměstnání žalobce v Drobném zboží Praha v období od roku 1961 do roku 1968. ČSSZ vyžádala potvrzení o době konání základní vojenské služby od Vojenského archivu v Trnavě. Žalobce na tento dopis reagoval dopisem ze dne 4.2.2008, jímž sděloval ČSSZ, že v Drobném zboží Praha v letech 1961 – 1968 pracoval jako řidič nákladního auta.

Z dopisu společnosti s.r.o. REMARK ze dne 28.3.2008, který je obsahem dávkového spisu, soud zjistil, že ve spisech bývalého podniku Drobné zboží Praha se nenachází osobní spisy ani mzdové listy pana V. Dopisem bylo ČSSZ dále děleno, že tento případ řešili již dříve na žádost pana V. a spisy opakovaně prohledávali.

ČSSZ poté dne 23.4.2008 vydala rozhodnutí, jímž žalobci přiznala od 2.9.2004 starobní důchod podle § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. a podle článku 46 odst. 2 Nařízení.

Ve správním spise se dále nachází dopis žalobce ze dne 7.5.2008 adresovaný ČSSZ, v němž žalobce uvedl, že ho rozhodnutí ze dne 23.4.2008 o výši jeho starobního důchodu velmi překvapilo. Žalobce přiložil k tomuto dopisu několik dokladů z doby jeho zaměstnání u Drobného zboží Praha a uvedl, že jsou osoby, které mohou údaje o jeho zaměstnání u podniku Drobné zboží Praha potvrdit. Z těchto důvodů žádal o nové posouzení.

Žalobce poté dopisem doručeným ČSSZ dne 17.6.2008 doložil dobu zaměstnání u Drobného zboží Praha čestným prohlášením G. C. a H. V. ČSSZ poté rozhodla dne 6.8.2008 znovu o výši žalobcova starobního důchodu tak že tento důchod s ohledem na nově prokázané doby zaměstnání zvýšila od 17.6.2005, t.j. tři roky zpětně od doložení dalších dob zaměstnání žalobce.

Žalobce na toto rozhodnutí reagoval dopisem ze dne 18.8.2008 doručeným ČSSZ dne 22.8.2008.

Tento dopis ČSSZ poté předložila Městskému soudu v Praze jako žalobu proti rozhodnutí ČSSZ. K dotazu Městského soudu v Praze, jak bylo již shora uvedeno, žalobce sdělil, že tento dopis je žalobou proti rozhodnutí ze dne 6.8.2008.

Městský soud v Praze věc posoudil následovně:

Žalobce namítá, že ačkoli prokázal doby pojištění v letech 1961 až 1968, nebyly při stanovení výše důchodu zohledněny jeho výdělky v těchto letech. Uvádí, že není jeho chybou, že archivní dokumentace společností, v nichž byl zaměstnán, není dostačující. Navrhuje, aby žalovaná vyšla z dat o průměrných výdělcích v příslušných profesích a letech.

Řízení o důchodovou dávku předpokládá, jak konstatoval rovněž Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ve věci sp. zn. 3 Ads 88/2008 ze dne 27. 11. 2008, vysokou míru součinnosti, a to jak ze strany žadatele, tak ze strany zaměstnavatelů, i ze strany České správy sociálního zabezpečení.

Povinnosti zaměstnavatelů při provádění důchodového pojištění obsahuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v části třetí, hlavě druhé. Zaměstnavatelé jsou dle ustanovení § 35a odst. 2 tohoto zákona povinni vést potřebné záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky důchodového pojištění, jejich výši a výplatu a předkládat je příslušným orgánům sociálního zabezpečení. Konkrétně jsou mimo jiného povinni uschovávat po určitou dobu ELDP (§ 35a odst. 4 písm. a/); v té souvislosti je dle ustanovení § 38 odst. 5 zaměstnavatel povinen jeden stejnopis předložit občanovi k podpisu a založit do své evidence a druhý stejnopis, který opatří podpisem pověřeného zaměstnance nebo jiného oprávněného zástupce a svým razítkem, je povinen vydat občanovi, a to nejpozději v den, kdy předkládá evidenční list příslušnému orgánu sociálního zabezpečení podle § 39 odst. 2 nebo 3.

Orgány sociálního zabezpečení mají dle ustanovení § 12 tohoto zákona oprávnění odpovídající této povinnosti zaměstnavatelů, a to vyzvat a) zaměstnavatele, aby podal hlášení a předložil záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky sociálního zabezpečení, jejich výši a výplatu, b) příjemce dávky sociálního zabezpečení, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši a výplatu. Dále mají dle § 13 odst. 1 tohoto zákona oprávnění přezkoumat správnost a úplnost záznamů a hlášení, které jsou zaměstnavatelé pro účely provádění sociálního zabezpečení povinni vést, včasnost a způsob jejich předložení a podání.

ČSSZ přináleží určitá oprávnění i v procesu opatřování podkladů významných pro rozhodnutí, a to v zájmu uplatnění zásad správního řízení obsažených v §§ 2 až 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tedy povinnosti zjistit „stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2“ (ustanovení § 3 správního řádu). Povinnost „osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku důchodového pojištění, její výši nebo výplatu“ má na výzvu orgánu sociálního zabezpečení dle ustanovení § 53 odst. 1 tohoto zákona ovšem příjemce dávky. Právě příjemce dávky, který od zaměstnavatele obdržel stejnopis ELDP, případně tento zaměstnavatel, má vytvořeny nejvhodnější podmínky pro prokázání těchto skutečností.

V projednávaném případě není v možnostech ČSSZ obstarat žalobcův ELDP, z něhož by byla patrna výše hrubých výdělků v namítaných dobách pojištění. Soud ze správního spisu zjistil, že ČSSZ vyzvala společnosti Augustus, s. r. o., se sídlem Na Zájezdu 5, Praha 3, a REMARK, spol. s r. o., se sídlem Střížkovská 549, Praha 9, v jejichž evidenčních materiálech by se měly příslušné podklady o době zaměstnání a výši výdělků nacházet, k jejich předložení, avšak dle odpovědi REMARK, spol. s r. o., ze dne 28. 3. 2008 a záznamu o telefonickém hovoru se společností Augustus, s. r. o., ze dne 16. 4. 2008 se ve spisové dokumentaci těchto společností osobní ani mzdové listy žalobce nenacházejí.

Dle § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je „vyměřovacím základem pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona [zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti] a za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996.

Jestliže není u doby před 1. 1. 1996 možné výši tohoto hrubého výdělku zjistit, zákon nedává ČSSZ žádnou možnost jeho alternativního určení, např. na základě průměrného výdělku v příslušné době a profesi, jak požaduje žalobce.

Zákon však na situace, kdy o získání určité doby pojištění není pochyb, avšak je nezjistitelná výše příjmů v tomto období, pamatuje, a to prostřednictvím institutu vyloučených dob. Dle § 16 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. druhé věty za středníkem, jsou-li při určování osobního vyměřovacího základu v rozhodném období vyloučené doby (odstavce 4 až 6), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. K určité době se tak přihlédne při posuzování nároku na dávku, avšak při určování výše dávky se k nim nepřihlíží. Smyslem institutu vyloučených dob je zabránit tomu, aby byly oprávněnému tzv. rozmělňovány výdělky tím, že by se do vyměřovacího základu zahrnovaly doby bez započitatelného příjmu. Jistým úskalím předestřené koncepce je, žel, možnost nižší výše důchodové dávky, než by měla náležet, v těch případech, kdy byly pojištěncovy nezjistitelné výdělky ve vyloučených dobách ve skutečnosti natolik vysoké, že by jejich zohlednění mělo za následek vyšší důchodovou dávku.

Dle § 16 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. jsou vyloučenými dobami před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku, a doby uvedené v písmenu j); přitom doby studia po dosažení věku 18 let jsou vyloučenými dobami pouze v rozsahu, v jakém se považují za náhradní dobu pojištění. Vyloučenými dobami jsou po 31.prosinci 1995 – pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté – mimo jiných doby, po které byl pojištěnec poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů (písm. c).

Otázkou, jestli lze ustanovení písm. c) použít i na doby pojištění před 1. 1. 1996, se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci sp. zn. 3 Ads 88/2008 ze dne 27. 11. 2008, a posoudil ji následovně.

Dle § 18 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu období 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak. Dle § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. se do rozhodného období nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce (§ 16 odst. 3), prodlužuje se rozhodné období před rok 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok, nejvýše však kalendářní rok bezprostředně následující po roce, v němž pojištěnec dosáhl věku 18 let.

Dle § 12 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb. byl průměrný měsíční výdělek měsíční průměr hrubých výdělků dosažených v pěti výdělkově nejlepších kalendářních letech v rozhodném období; připadalo-li v úvahu více rozhodných období, byl průměrným měsíčním výdělkem měsíční průměr hrubých výdělků z toho rozhodného období, v němž byl tento průměr nejvyšší. (Rozhodným obdobím bylo zásadně období posledních deseti po sobě následujících kalendářních roků před vznikem nároku – srov. § 12 odst. 3.)

Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení, upravil zákon č. 155/1995 Sb. rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu tak, že toto zasahuje rovněž do doby účinnosti předchozích právních předpisů. Tomu pak odpovídá i úprava vyloučených dob, pro které zákon (pro přechodné období do roku 2026) fakticky stanovil dva právní režimy podle toho, zda nastaly v období od roku 1986 do 31. 12. 1995, nebo po tomto datu. Vyloučené doby podle zákona č. 155/1995 Sb. (pro dobu po 31. 12. 1995) pak v zásadě navazují na dřívější právní úpravu, a zahrnují zejména tzv. náhradní doby pojištění.

Z důvodu odlišné konstrukce rozhodného období v zákonu č. 155/1995 Sb. oproti zákonu č. 100/1988 Sb. byla do nového zákona o důchodovém pojištění nově inkorporována vyloučená doba ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., a to doba, po kterou „byl pojištěnec poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů“. Taková úprava by byla v zákonu č. 100/1988 Sb. nadbytečná, neboť pro stanovení vyměřovacího základu umožňoval výběr pouze pěti výdělkově nejlepších let rozhodného období, a roky, ve kterých nebyly příjmy zjistitelné, bylo tedy možné jednoduše pominout.

Uvedená skutečnost (legislativní opomenutí zákona č. 155/1995 Sb.) má pak za následek, že – postupováno striktně podle znění tohoto zákona – by byla tatáž okolnost v rámci jednoho rozhodného období hodnocena pro stanovení vyměřovacího základu odlišně podle toho, zda nastala za účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., či zákona dřívějšího, aniž by pro to ovšem existoval rozumný důvod.

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že vyloučenou dobu podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. je nutno vztáhnout i na dobu před 1. 1. 1996, neboť opačný postup vede potenciálně ke snižování (rozmělňování) rozhodného příjmu pojištěnce, a je tudíž v rozporu se zásadami, na kterých je právní úprava důchodového pojištění historicky vybudována.

Soud tedy uzavírá, že ČSSZ postupovala v souladu se zákonem, když namítané doby od 1. 1. 1961 do 4. 4. 1961 a od 1. 9. 1961 do 18. 11. 1968 posuzovala jako doby vyloučené dle ustanovení § 16 odst. 4 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. a vyšla pouze z vyměřovacího základu 2.733 Kč získaného v období od 6. 5. 1961 do 27. 7. 1961.

Dále žalobce namítá, že by se měla tříletá lhůta pro zánik nároku na výplatu důchodu odvíjet od doby uplatnění nároku na důchod, a nikoli od doby žádosti o nové posouzení.

Dle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31.12.2009, nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne – mimo jiného – po dobu řízení o důchodu. Nárok na výplatu důchodu vzniká dle ustanovení § 54 odst. 2 tohoto zákona splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu.

Žalobou napadeným rozhodnutím ČSSZ ze dne 6. 8. 2008 byl žalobci zvýšen starobní důchod od 17.6.2005. Nárok na doplatek důchodu za dobu před 17.6.2005 dle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2008, zanikl.

Tříletá lhůta mající za následek zánik nároku na výplatu důchodu, jak bylo shora uvedeno, neplyne po dobu řízení o důchodu. Řízení, v němž ČSSZ vydala rozsudek zvyšující žalobci od 17. 6. 2008 důchod, bylo zahájeno dne 17. 6. 2008, a to jako nové řízení poté, kdy žalobce doložil skutečnosti rozhodné pro zvýšení důchodu, konkrétně Prohlášení o dobách zaměstnání do 31. 12. 1995, podepsané dvěma svědky. Jelikož nárok na výplatu důchodu zaniká uplynutím tří let ode dne, za který náleží, nemohla ČSSZ ve správním řízení zahájeném dne 17. 6. 2008 přiznat doplatek důchodu k dřívějšímu datu, než je 17. 6. 2005.

Pokud se žalobce domáhá, aby mu byl důchod zvýšen ode dne 24. 11. 2004, což je den, od něhož mu dle rozhodnutí ČSSZ ze dne 23. 4. 2008 č. j. 430 502 113/425 důchod náleží, soud konstatuje, že bylo nezbytné, aby žalobou napadl právě toto uvedené rozhodnutí žalované. Tuto možnost, o níž byl řádně poučen, však nynější žalobce v zákonné lhůtě, nevyužil. Skutečnost, že bylo rozhodnutí ze dne 23. 4. 2008 vydáno dříve, než mohl žalobce doložit předmětnou dobu čestným prohlášením, mohla způsobit vadu uvedeného rozhodnutí, tato však mohla být odstraněna v řízení o žalobě právě proti rozhodnutí ze dne 23. 4. 2008, nikoli v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6. 8. 2008.

Soud žalobu proto vzhledem k výše uvedenému dle ustanovení § 78 odst. 7 soudního řádu správního jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního. Žalobce ve věci úspěch neměl, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovaný náhradu nežádal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s.

V Praze dne 29. července 2011

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru