Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Cad 141/2009 - 31Rozsudek MSPH ze dne 15.07.2010


přidejte vlastní popisek

Číslo jednací: 4Cad 141/2009 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobkyně: Mgr. K H, bytem x, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o plný invalidní důchod,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 29.10.2009 č. x s e zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení (dále také ČSSZ) ze dne 29.10.2009 č. x, kterým jí byl od 7.7.2009 přiznán plný invalidní důchod podle ust. § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb.

Žalobkyně v žalobě namítala nesprávné posouzení data vzniku plné invalidity. Uvedla, že její zdravotní stav odpovídá plné invaliditě již mnoho let. Od roku 2002 se nepřetržitě léčí ambulantně na psychiatrii. Ale už v roce 1991 se léčila na bulimii a depresi u prof. doc. MUDr. Hany Papežové, CSc. na Psychiatrické klinice 1. LF UK Praha 2. To bylo v době, kdy začala studovat na VŠ. Tento nepříznivý zdravotní stav vyvrcholil počátkem roku 2007. Žalobkyně nebyla schopna nadále chodit do zaměstnání. Nenechala se ale uznat práce neschopnou, protože se styděla za psychické problémy. Doufala, že se brzy její zdravotní stav zlepší a vrátí se do zaměstnání. Nechtěla, aby o tom někdo z jejího okolí kromě lékařů věděl. Nicméně se tento zdravotní stav od té doby nezlepšil. Pracovní pokus v roce 2008 trval 14 dnů a ztroskotal. Žalobkyně je přesvědčena, že je plně invalidní již od 1.4.2007. O dlouhodobých zdravotních problémech svědčí lékařská dokumentace v současné době vedená MUDr. Sládkem v Praze 7. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a zavázal ČSSZ přiznat žalobkyni plný invalidní důchod od 1.4.2007.

ČSSZ na stanovisku, které bylo vyjádřeno napadeným rozhodnutím setrvala a navrhla, aby soud provedl důkaz posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného soudního řízení.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále s.ř.s.).

Dokazování soud provedl posudkem Posudkové komise Ministerstva páce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Praze, podle ust. § 77 odst. 1 a 2 s.ř.s.

Z posudku podaného touto komisí dne 22.4.2010 vzal za prokázané, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ byla plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. se vznikem 7.1.2009. U žalobkyně šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 66 %. Tato skutečnost byla potvrzena i vyžádaným doplňujícím posudkem, který tato komise podala dne 23.6.2010. Posudek byl vypracován po prostudování spisové dokumentace PSSZ Praha 2, zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. Vránové, psychiatrické dokumentace MUDr. Sládka. Zjištěna byla diagnóza obsedantně kompulsivní porucha u anomální osobnosti, obezita BMI 33,65, bulimie v anamnéze. Žalobkyně byla posuzována k profesi tlumočnice a překladatelky. U žalobkyně se jedná o psychickou poruchu postupně se zhoršující až do podoby těžké formy, která komplikovala životní situace a zhoršovala kvalitu života, kdy vzhledem k frekvenci a intenzitě prováděných rituálů nebyla žalobkyně schopna soustavné výdělečné činnosti. Motivace k pracovní činnosti byla vzhledem k charakteru potíží důležitá, opakovaně však selhávala při pracovním zařazení. Dle psychiatrické dokumentace bylo dne 7.1.2009 konstatováno, že se jedná o setrvalý a neuspokojivý stav. Dne 7.7.2009 byla ošetřujícím psychiatrem konstatována i nedostačující odezva na terapii. Spolupráce s klinickým psychologem a psychiatrem nevylučuje příznivý vliv na rozšíření a objasnění některých příčin obtíží a motivaci a může tak přispět ke správnému a účelnému léčebnému přístupu. Žalobkyně neměla žádné další somatické onemocnění, které by vedlo ke snížení pracovního potenciálu. K datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla těžká obsedantně kompulsivní porucha. Posudková komise MPSV hodnotila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti dle kap. V, pol. 4 písm. d) 70 %. Hodnotila na horní hranici procentního rozmezí vzhledem k tíži postižení. K uplatnění § 6 odst. 4 již nebyl nalezen další posudkový důvod. Vznik invalidity stanovila Posudková komise MPSV na rozdíl od posudkového lékaře PSSZ odborným psychiatrickým nálezem ze dne 7.1.2009, kdy byl objektivně prokázán neuspokojivý setrvalý stav. Vznik plné invalidity 1.4.2004, jak požadovala žalobkyně, nelze přiznat, v této době se nejednalo o tak těžký stav, který by znemožňoval vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, byla léčena se střídavými úspěchy. V doplňujícím posudku posudková komise uvedla, že psychická porucha nevznikla ze dne na den a vyvíjela se pozvolna tak, jak bylo i konstatováno při posouzení zdravotního stavu. Nelze ani jednoznačně říci, že evidence na úřadu práce byla pouze z příčin nepříznivého zdravotního stavu. Pracovní zařazení při této psychické poruše bylo vhodné a žádoucí, rovněž tak spolupráce s klinickým psychologem a psychiatrem. Dle psychiatrické dokumentace lze jednoznačně prokázat, že stav 7.1.2009 byl hodnocen jako neuspokojivý a dne 7.7.2009 byla konstatována i nedostačující odezva na terapii. Stav od 7.1.2009 byl dále léčen, avšak konkrétně u žalobkyně neměl odezvu. Uznání plné invalidity od 7.1.2009 bylo možní již s ohledem na průběh choroby do doby, kdy terapie již byla konstatována neúčinnou. S ohledem na známé skutečnosti by mohlo spadat uznání částečné invalidity právě do období od 7.1.2009 do 7.7.2009 a teprve po vyčerpání terapeutických možností pak přiznání plné invalidity. Posudková komise MPSV ČR v Praze se přiklonila vzhledem ke znalosti průběhu choroby a žádosti žalobkyně o invalidní důchod ke vzniku plné invalidity již od 7.1.2009.

Soud vyšel při posuzování zákonnosti napadeného rozhodnutí z posudku podaného Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která je povolána k tomu, aby v soudním řízení podávala posudky všude tam, kde předmětem přezkumu je rozhodnutí o dávce důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem.

Podle závěru podaného v posudku žalobkyně splňovala podmínku uznání plné invalidity od 7.1.2009. Jak bylo shora citováno, posudková komise vyšla z lékařské dokumentace, z níž vyplývá, že dne 7.1.2009 bylo konstatováno, že se jedná o setrvalý a neuspokojivý stav, pokud jde o rozhodující zdravotní postižení.

Soud nepochybuje o správnosti závěru podaného posudku, protože vychází ze zdravotního stavu žalobkyně doloženého výsledky funkčních vyšetření a posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti.

Soud na základě podaného posudku dospěl k závěru, že dle zdravotní dokumentace je možno hodnotit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně jako plnou invaliditu již od 7.1.2009. Žalobkyně splnila podmínku uznání plné invalidity ve smyslu § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. od 7.1.2009 a z toho důvodu soud napadené rozhodnutí podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil.

Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. soud zároveň rozhodl o tom, že se věc vrací ČSSZ k dalšímu řízení. V dalším řízení je ČSSZ vázána právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku. ČSSZ v dalším řízení zahrne mezi důkazy a podklady pro nové rozhodnutí posudek, který byl podán Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze dne 22.4.2010 (§ 78 odst. 5 a 6 s.ř.s.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobkyně ve věci úspěch měla, avšak náhradu nákladů řízení nežádala a žalované nárhada nákladů řízení nenáleží podle zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s.

V Praze dne 15. července 2010

Mgr. Dana Černovská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru