Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

4 Ca 7/2009 - 36Rozsudek MSPH ze dne 31.08.2011

Prejudikatura

2 As 60/2008 - 103


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 4Ca 7/2009 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobce: M. C., proti žalovanému: Energetický regulační úřad, Masarykovo nám. 5, 586 01 Jihlava, jako nástupci původně žalovaného: ČR – Státní energetická inspekce, Gorazdova 24, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ČR – Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu, Gorazdova 24, 120 00 Praha 2, č.j. 031100208/003/09/90.120/Ve ze dne 7.1.2009,

takto :

I. Rozhodnutí ČR – Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu, č.j.

031100208/003/09/90.120/Ve ze dne 7.1.2009 a rozhodnutí ČR – Státní energetické

inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj, České Budějovice, č.j.

031100208/1174/08/31.104/To ze dne 9.10.2008 s e zrušují a věc s e

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.000,- Kč do šedesáti dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí ČR-Státní energetické inspekce, ústředního inspektorátu, č.j. 031100208/003/09/90.120/Ve ze dne 7.1.2009 č. 904002509, kterým bylo rozhodnuto o žalobcově odvolání proti rozhodnutí ČR-Státní energetické inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj, č.j. 031100208/1174/08/31.104/To č. 314032108 ze dne 9.10.2008, jímž ČR – Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj ( dále SEJI ), jako správní úřad příslušný podle § 93 odst. 2 a § 95 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ( dále zákon č. 458/2000 Sb. ), uložila podle § 90 odst. 1 a 2 zákona č. 458/2000 Sb. v souladu s § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, pokutu žalobci ve výši 15.000,- Kč za neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy podle § 51 odst. 1 písm. f) bodu 1. zákona č. 458/2000 Sb., protože v odběrném místě X ( rekreační chata v katastru obce Val ) odebíral elektřinu měřenou měřicím zařízením, které nezaznamenávalo odběr nebo zaznamenávalo odběr nesprávně ke škodě výrobce, obchodníka, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství. Žalobci zároveň výrokem II. byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalovaný v rozhodnutí změnil text ve výroku takto: „ ...za naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 90 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. spočívající v neoprávněném odběru elektřiny z elektrizační soustavy podle § 51 odst. 1 písm. f) bodu 1. téhož zákona, kterého se dopustil tím, že v odběrném místě X odebíral elektřinu měřenou měřicím zařízením, které zaznamenávalo odběr nesprávně ke škodě obchodníka a provozovatele distribuční soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení zjištěného dne 8.6.2006 a dne 27.2.2007, se ukládá podle § 90 odst. 2 téhož zákona ve výši 15.000,- Kč.“ Ostatní části výroku byly ponechány beze změny.

Podle ust. § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ( dále s.ř.s. ), soud pokračuje v řízení se správním orgánem, na který přešla působnost původně žalovaného správního orgánu, kterým byl ČR – Státní energetická inspekce. Na základě ust. § 18 zákona č. 211/2011 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ( energetický zákon ) vstoupil dnem 18.8.2011 do práv a povinností účastníka řízení na straně žalovaného Energetický regulační úřad se sídlem Masarykovo nám. 5, 586 01 Jihlava.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, a vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( § 75 s.ř.s.).

Žalobce v žalobě uvedl, že považuje rozhodnutí za nezákonné a cítí se být zkrácen na svých právech. Namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav a nesprávné a neobjektivní hodnocení důkazů. Namítal, že nebylo nařízeno ústní jednání ve věci. Správní orgán nevyslechl svědky a své rozhodnutí opřel pouze o vysvětlení, které bylo podáno jednotlivými osobami na policii. Žalobce v žalobě mimo jiné také uvedl, že neučinil žádný zásah do měřicího zařízení a nedopustil se uvedeného přestupku. Uvedl, že ještě v květnu 2006 byly plomby v pořádku, rozvaděč uzavřený a nepřístupný až do 8.6.2006, kdy pracovník firmy Montes násilně vnikl do rozvaděče. Aby se vyhnul postihu za násilný vnik do rozvaděče, uvedl do zápisu, že plomby byly poškozené nebo chyběly. To stejné opakoval pracovník E.ON. Žalobce uvádí, že o žádných závadách nevěděl a na žádné nebyl upozorněn a nebyly s ním projednávány. Teprve na Policii ČR, když by oznámit další násilný vnik do rozvaděče, mu bylo sděleno, že v místě odběru byl pracovník E.ON a žalobci byl poskytnut úřední záznam. Žalobce vylučuje, že učinil zásah do měřicího zařízení a uvedl, že mu to ani nebylo prokázáno. Žalobce odmítá nést odpovědnost za případný zásah do rozvaděče, protože po násilných vnicích ze strany pracovníka E.ON a pracovníka firmy Montes zůstal rozvaděč nezabezpečený, otevřený a volně přístupný. Žalobce navrhl provedení důkazů, t.j. výslechu svědků M. K., P. P. a L. E. S., dále provedení důkazů čestnými prohlášeními manželů P., P. T., L. E. S. a M. K.. Navrhl dále důkazy listinami, mimo jiné protokolem ze dne 8.6.2006 o zjištění neoprávněného odběru elektřiny, z něhož vyplývá vnik do uzamčeného rozvaděče v žalobcově nepřítomnosti, protokolem ze dne 27.2.2007 o zjištění neoprávněného odběru elektřiny, který rovněž dokumentuje násilný vnik do rozvaděče a žalobcovu nepřítomnost. Žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného odvolacího správního orgánu i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Zároveň žádal náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil a setrval na stanovisku, které vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí. Pokud se jedná o skutečnosti týkající se této věci, odkázal na obsah správního spisu, kde byly již řešeny i námitky, které žalobce vznesl v žalobě. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ze správního spisu bylo zjištěno, že se žalobcem bylo ČR – Státní energetickou inspekcí, územní inspektorát pro Jihočeský kraj, zahájeno správní řízení ve věci neoprávněného odběru elektřiny v odběrném místě X, který byl zjištěn při kontrole dne 8.6.2006 a při kontrole 27.2.2007.

Z protokolu č. 031100208 ze dne 28.1.2008 bylo zjištěno, že žalobce v tomto uvedeném místě odebírá elektřinu na základě smlouvy o dodávce elektřiny pro odběratele kategorie C a D odebírajících elektřinu ze zařízení NN, č. 482095080029, uzavřené se společností Jihočeská energetika a.s. dne 13.6.2001. Dne 8.6.2006 pracovník společnosti Montes s.r.o., která pro společnost E.ON Česká republika s.r.o. ( dále jen ECR ) zajišťuje výměnu elektroměru z důvodu předepsaného ověřování, prováděl výměnu elektroměru v uvedeném odběrním místě. Dvířka elektrického rozvaděče byla opatřena petlicí a visacím zámkem. Z důvodu přístupu k elektroměru vysunul čep v pantu petlice. Po otevření dvířek zjistil, že na plechovém krytu neměřené části rozvaděče a na krytu svorkovnice elektroměru schází plomby. Po odmontování krytu svorkovnice zjistil, že jsou na svorkovnici na krajních fázích odpojeny napěťové cívky. Zásah do měřícího zařízení ohlásil oddělení energetické kontroly společnosti ECR a vyčkal do příjezdu jejího pracovníka. Pracovník společnosti ECR zásah do měřicího zařízení spočívající v mechanickém uvolnění šroubového spoje napěťové spojky a jejím odklopení, zdokumentoval a provedl měření na fázích s odpojenými napěťovými cívkami. Provedeným měřením na krajních fázích byl naměřen nejvyšší odběr 8,75 a 20,96 A. Po zdokumentování zásahu do měřicího zařízení a vypracování zápisu o provedené kontrole odběrního místa č. 497/06 a protokolu o zjištění neoprávněného odběru el. energie – příloha zápisu č. 497/06 byla dokončena výměna elektroměru č. 5723703, stavy počitadel VT 1681, NT 21218, za jiný ověřený elektroměr č. 3260075 se stavy počitadel VT 58 NT 63. Měřicí zařízení a kryty části rozvaděče, kterou prochází neměřená elektřina, byly zajištěny proti neoprávněné manipulaci plombami. Dne 27.2.2007 provedl pracovník společnosti ECR opakovanou kontrolu odběrného místa X. Po odstranění zámku a otevření elektrického rozvaděče zjistil, že jsou na krycím plechu neměřené části rozvaděče a na jističi zařízení ovládajícího přepínání tarifů poškozeny plomby. Z důvodu podezření na neoprávněný odběr požádal o přítomnost Policii ČR, obvodní oddělení Veselí nad Lužnicí. Po odstranění krytu rozvaděče zjistil, že je elektroměr odplombován a v jeho zapojení je proveden zásah spočívající v mechanickém uvolnění a vysunutí napěťových propojek ze šroubových spojů krajních fází. Tímto zásahem byly odpojeny napěťové cívky a elektroměr opět v těchto fázích nezaznamenával. Nejvyšší odběr naměřený v krajních fázích byl 20,29 a 22,62 A. Stav počitadla elektroměru VT 172, NT 1208. Po zdokumentování zásahu do měřicího zařízení a vypracování zápisu o provedené kontrole odběrního místa č. 135/07 a protokolu o zjištění neoprávněného odběru el. energie - příloha zápisu č. 135/07 byly měřící zařízení a část rozvaděče, kterou prochází neměřená elektřina, uvedeny do řádného stavu a byly zajištěny proti neoprávněné manipulaci plombami. Policie ČR, OO Veselí nad Lužnicí sepsala dne 27.2.2007 úřední záznam č.j. ORTA 255/Ve-2007.

Ze spisu vyplývá, že žalobce byl s obsahem spisu seznámen.

Správní spis obsahuje protokol o výpovědi svědka J. B., který byl sepsán dne 23.4.2008 za přítomnosti pracovnice SEI. Z protokolu je zřejmé, že další osoba ani žalobce nebyly při sepisování tohoto protokolu přítomny. Obsahem spisu jsou dále úřední záznamy o podaném vysvětlení, které byly sepsány Policií ČR s P. M., J. B., L. E. S., J. N., M. K., L. P., P. T., J. D.

Obsahem spisu je i úřední záznam o podaném vysvětlení, který sepsala Policie ČR s M. C.

Před vydáním rozhodnutí bylo umožněno žalobci nahlédnout do spisu a seznámit se s uvedenými podklady.

Poté vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. 314032108 pod č.j. 031100208/1174/08/31.104/TO ze dne 9.10.2008, kterým žalobci uložil podle § 90 odst. 1 a 2 zákona č. 458/2000 Sb. pokutu ve výši 15.000,- Kč za naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy dle ust. § 51 odst. 1 písm. f) bod 1., kterého se dopustil tím, že v odběrném místě X, odebíral elektřinu měřenou měřicím zařízením, které zaznamenalo odběr ke škodě obchodníka a provozovatele distribuční soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení zjištěného dne 8.6.2006 a dne 27.2.2007.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě odvolání. V něm mimo jiné namítal tu skutečnost, že nebylo nařízeno ústní jednání a byl zbaven práva položit slyšeným svědkům otázky.

O odvolání bylo rozhodnuto ČR – Státní energetickou inspekcí, ústředním inspektorátem, žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak bylo již shora uvedeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný stejně tak jako správní orgán I. stupně provedl hodnocení důkazů, které byly ve správním řízení provedeny, a zabýval se hodnocením výpovědí jednotlivých osob, s tím, že podaná vysvětlení učiněná na Policii hodnotil jako výpovědi svědků. Žalovaný neuznal žalobcovu námitku týkající se nenařízeného ústního jednání ve věci přestupku a uvedl, že se žalobce mohl k podkladům správního řízení vyjádřit a případně navrhnout další důkazy.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Žalobce namítá, že ve věci nebylo nařízeno ústní jednání, takže nemohl pokládat svědkům otázky, čímž byl v řízení zkrácen na svých právech. V souvislosti s tím rovněž namítá, že v případě výpovědí, o něž se správní orgán opírá, nebyly provedeny výslechy těchto osob, nýbrž tyto osoby pouze podávaly policii vysvětlení, o nichž si správní orgán vyžádal záznamy.

Právní úprava obsažená ve správním řádu, na niž se žalovaný odvolává, se na řízení použije tehdy, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup (§ 1 odst. 2 správního řádu). Je tak vyjádřen princip subsidiarity spočívající v tom, že se subsidiární právní předpis použije podpůrně (subsidiárně) tehdy, když právní předpis, který je ve vztahu k němu speciální, neobsahuje vlastní právní úpravu.

Zákon o přestupcích, dle kterého bylo dané řízení vedeno, vychází z koncepce, že řízení o přestupcích je zvláštním druhem správního řízení. Správní řád je tudíž ve vztahu k přestupkovému zákonu předpisem subsidiárním a přestupkový zákon je, ve vztahu ke správnímu řádu, předpisem speciálním (vyplývá to rovněž z § 51 zákona o přestupcích, dle něhož „není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení“). To platí rovněž pro úpravu dokazování v řízení o přestupku.

Dle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích platí, že „o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu“.

K povaze řízení o přestupku a úloze ústního jednání v něm se opakovaně vyjádřil rovněž Nejvyšší správní soud, když např. v rozsudku ze dne 17. 6. 2011, č. j. 2 As 70/2010 – 64 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), uvedl následující. „Zákon o přestupcích tedy koncipuje přestupkové řízení v prvním stupni jako řízení s ústním jednáním, za přítomnosti obviněného z přestupku. Ústním projednáním přestupku před správním orgánem I. stupně, za účasti řádně předvolaného obviněného, je tedy sledována a také garantována jistota spolehlivého zjištění skutkového stavu věci a prokázání viny či neviny, jako součásti práva na spravedlivý proces. Z citovaného ustanovení tedy plyne, že správní orgán je v prvé řadě povinen přestupek projednat (a to včetně provádění dokazování) v přítomnosti obviněného z přestupku; v jeho nepřítomnosti tak může učinit jedině a pouze, odmítne-li obviněný, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

Správní orgány ústní jednání nenařídily a obviněného (žalobce) k němu tudíž ani nepředvolaly, přičemž tento postup v napadeném rozhodnutí žalovaný odůvodňuje tak, že správní orgán může nařídit ústní jednání v případě, kdy to stanoví zákon a jestliže je to ke splnění účelu a uplatnění práv účastníků nezbytné. Vzhledem k tomu nebylo nařízeno ústní jednání i s přihlédnutím k faktu, že o jeho provedení nebylo požádáno. Nadto měl po zahájení správního řízení žalobce možnost vyjádřit se k podkladům řízení a ke způsobu jejich zjištění, navrhnout další důkazy či doplnění zjištěných důkazních materiálů, čehož využil. Možnost klást svědkům otázky žalobce nepožadoval.

Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán vůbec nepřihlédl k právní úpravě obsažené v zákoně o přestupcích, dle něhož měl v řízení postupovat. Povinnost projednat přestupek při ústním jednání by ostatně nebyla dotčena ani obecným ustanovením § 49 odst. 1 správního řádu, neboť to předpokládá ústní jednání vždy, kdy tak stanoví zákon, což zákon o přestupcích činí. Správní orgány tak zatížily svá rozhodnutí vadami, když vůbec nenařídily ústní jednání a přestupek projednaly v žalobcově nepřítomnosti, ačkoli nebyly splněny podmínky pro to zákonem o přestupcích stanovené.

Ustanovení § 74 odst. 1 správního řádu obsahuje prvořadou povinnost správního orgánu provést výslechy svědků za přítomnosti obviněného z přestupku (žalobce) na ústním jednání, přičemž tato povinnost není vázána na žádost či návrh obviněného, že by chtěl být přítomen výslechu svědků. Jde naopak bez dalšího o součást jeho práva na obhajobu. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 31. 7. 2009, č. j. 2 As 60/2008, dodal, že „správní orgán prvního stupně měl povinnost k projednání přestupku nařídit ústní jednání, a to v celém rozsahu prováděného dokazování, neboť právě k provádění dokazování (a uplatnění odpovídajících procesních práv účastníků řízení) ústní jednání slouží“.

Ze správního spisu soud zjistil, že správní orgán prvního stupně provedl výslech jednoho svědka, J. B., dne 23. 4. 2008 mimo ústní jednání a zhotovil o něm protokol č. j. 031100208. Výpovědi dalších osob (L. E. S., J. N., M. K., L. P., P. T., J. D.), z nichž správní orgán vycházel, získal pouze prostřednictvím úředních záznamů o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Na tyto výpovědi se správní orgány přitom ve svých rozhodnutích odvolávají.

Tím, že správní orgán neprovedl výslech svědků při ústním jednání, nýbrž výslech jednoho svědka provedl mimo ústní jednání a u zbývajících svědků se spokojil s úředními záznamy o vysvětleních podaných policii dle § 158 odst. 5 trestního řádu, která nejsou výslechem (obviněný se jich neúčastní, nemá možnost pokládat svědkům otázky), zatížil řízení vadou, neboť žádný z těchto použitých důkazů nebyl pořízen zákonným způsobem, a jsou tedy nepoužitelné. Na věci v tomto ohledu nemůže nic změnit ani to, že byl žalobce seznámen s obsahem spisu a měl možnost se k němu vyjádřit, navrhnout nové důkazy či doplnění dokazování. Jednalo se totiž jen o seznámení se s podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu a nikoli o provádění dokazování. Dokazování, jak již soud výše uvedl, je v řízení o přestupcích v celém rozsahu soustředěno do ústního jednání.

Je zcela nepochybné, že podmínky § 74 odst. 1 zákona o přestupcích splněny nebyly. Správní orgán prvního stupně věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, a všichni svědci byli vyslechnuti mimo ústní jednání – resp. podali vysvětlení dle § 158 odst. 5 trestního řádu, o němž si správní orgán vyžádal úřední záznam – a v nepřítomnosti žalobce. Každé z těchto dvou pochybení zakládá těžkou vadu řízení před správním orgánem prvého stupně, která způsobila nezákonnost jeho rozhodnutí. Žalovaný svým rozhodnutím tento nezákonný postup potvrdil. Takovým postupem však došlo k významnému zásahu do pravidel spravedlivého procesu a k omezení práva žalobce na obhajobu.

Soud podotýká, že ne každé porušení procesních předpisů bude mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé a je třeba vždy posuzovat podmínky konkrétního případu. V projednávané věci jsou však procesní pochybení správních orgánů natolik markantní a závažná, že způsobují nezákonnost obou správních rozhodnutí bez dalšího, a to především proto, že zcela vyloučilo žalobce z uplatňování jeho procesních práv, která jsou mu garantována právním řádem. Za podstatné porušení ustanovení o řízení je nutno vždy považovat situaci, kdy byl ve správním řízení porušen podstatný soubor procesních práv účastníka řízení, v důsledku čehož řádný proces fakticky absentoval. (Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 2 As 70/2010 – 64, a rozsudek téhož soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. 2 As 19/2004 – 92).

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že je dán důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí pro vady řízení bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.. Je nepochybné, že došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem a toto porušení mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Městský soud v Praze s ohledem na zjištěné vady řízení proto dospěl k závěru, že důkazy, z nichž správní orgány vycházely, byly provedeny v rozporu se zákonem. Soud se proto již dalšími námitkami uvedenými v žalobě nezabýval. Rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno pro závažná procesní pochybení.

Soud postupoval podle ust. § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, protože i toto rozhodnutí vycházelo z důkazů, které byly provedeny v rozporu se zákonem, jak bylo shora uvedeno.

Podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. bylo rozhodnuto, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný ve smyslu § 78 odst. 5 s.ř.s.vázán právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu náleží náhrada nákladů řízení, která spočívá v uhrazeném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost do dvou týdnů ode dne doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s.

V Praze dne 31. srpna 2011

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru